Německý kancléř, zkráceně také jenkancléř (Kanzler), je hlavouceloněmeckévlády od vznikuNěmeckého císařství v roce1871. Původně šlo o říšského kancléře (Reichskanzler, až do roku 1945), v současné době jde o spolkového kancléře (Bundeskanzler). V letech1867 až 1871 existoval úřad spolkového kancléře proSeveroněmecký spolek, což bylafederace severoněmeckých států sdružených pod faktickým vedenímPruského království.
PodleZákladního zákona pro Spolkovou republiku Německo (Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland, GG) z roku1949 (byl však několikrát pozměněn), který plní funkci tradiční ústavy, je německý spolkový kancléř ústřední postavouvýkonné moci.
Úřad vykonávající spolkový kancléř je považován za politicky nejmocnějšího nositele vládní funkce v Německu. Je vybaven rozsáhlými pravomocemi, mj. kompetencí vydávat politické direktivy (Richtlinienkompetenz), která je zakotvena v článku 65 větě 1 základního zákona.[1] Někdy proto bývá německé státní zřízení označováno za tzv. kancléřskou demokracii. Podle protokolárních pravidel je však kancléř až třetí v hierarchii zaspolkovým prezidentem a prezidentem (předsedou)Spolkového sněmu.
Spolkový kancléř je formálně navrhován spolkovým prezidentem na základě výsledku voleb do Spolkového sněmu a s přihlédnutím k zastoupení politických stran v něm. Poté je ve Spolkovém sněmu volen, přičemž je podle německé ústavy k jeho zvolení potřebnáabsolutní většina hlasů poslanců Spolkového sněmu. Volba může být až tříkolová.[2]
Spolkový kancléř může být odvolán pouze Spolkovým sněmem a jenom na základě tzv. konstruktivního vyjádření nedůvěry (konstruktives Misstrauensvotum), tedy pouze tehdy, pokud se Spolkový sněm zároveň shodne na jeho nástupci.
| Hlavy států a vlád Evropy |
|---|
|
| Hlavy států | | | Členové a pozorovatelé OSN | | | | Částečně uznán2 | | | | Neuznané státy3 | |
|
|
| Hlavy vlád | | | Členové a pozorovatelé OSN | | | | Částečně uznán2 | | | | Neuznané státy3 | |
|
|
1. Částečně nebo zcela v Asii, v závislosti na geografickém vymezení.
2. Uznán alespoň jedním členem Organizace spojených národů.
3. Není uznáván žádným členem Organizace spojených národů.
4. Prezident Švýcarska není z hlediska ústavy hlavou státu, tou je celá Spolková rada. |
