Národní park je rozsáhlejšíchráněné území, zpravidla s výměrou nad 1 000 hektarů (10 km²), převážně sekosystémy podstatně nezměněnými lidskou činností nebo v jedinečné a přirozené krajinné struktuře, v němž je ochrana přírody nadřazená nad ostatní činnosti. Jedná se o území s nejvyšším stupňem ochrany.
Myšlenka zřídit národní park zazněla poprvé začátkem19. století. V roce1810 anglický básníkWilliam Wordsworth popsalJezerní oblast (Lake District) v severozápadní Anglii jako„druh národního majetku, na který má právo a v němž má majetkovou účast každý, kdo má oči na to, aby viděl, a srdce na to, aby se radoval“. MalířeGeorga Catlina během cest poDivokém západě trápila budoucnostIndiánů, které potkal, a přírodních krás, které viděl. V roce1832 napsal, že by je možná mohl uchovat:
Nějaký rozsáhlý státní ochranný program … ve velkolepém parku … Parku národa, ve kterém bude člověk i zvěř, v celé divokosti a nedotknutelnosti jejich přirozené krásy!
Výše uvedený stát přijme tento sdělovaný majetek za výslovných podmínek, že se areál bude používat pro veřejné použití, jak výletní místo a na rekreaci, a že bude navěky nezcizitelným.
Ale vize národního parku v Yosemite ještě nebyla dokončena a bylo třeba úsilíJohna Muira, aby přinesla ovoce. Yosemite se stal národním parkem až1. října1890.
Národní parky se obvykle zakládají na místech civilizací jen málo dotčených a často mají oblasti s ojedinělouflórou,faunou aekosystémem (zejména s ohroženými druhy),biodiverzitou nebo neobvyklými geologickými vlastnostmi. Vzácně se národní parky zřizují v civilizovaných oblastech s cílem vrátit oblast do původního stavu tak jak je to jen možné.
V některých zemích, jako například vAnglii a Walesu, oblasti označené jako národní park nemají divokou přírodu, ani nejsou ve státním vlastnictví, a mohou tam být do značné míry zastoupena i sídla a obdělávaná půda, jež jsou často nedílnou součástí krajiny.
Většina národních parků plní dvojí úlohu, záchranu divočiny a také slouží jako centra turistiky. Zvládnutí potenciálních konfliktů mezi těmito dvěma úkoly může být problematické zejména pokud se z příjmu z turistiky financuje údržba národního parku. Parky také slouží jako rezerva přírodních zdrojů jakodřeva,minerálů a jiných hodnotných surovin. Zvládnutí konfliktu mezi poptávkou po využívání těchto zdrojů a případnou škodou, která by tak mohla vzniknout, je často velkou výzvou při řízení národních parků. V národních parcích často dochází k nelegálnímu kácení a jiným zneužitím, někdy z důvodukorupce v politice.
Některé země také zakládají národní parky na lokalitách se zvláštním kulturním, vědeckým nebo historickým významem, nebo jako speciální subjekty své soustavy národních parků. Jiné zas na zachování historických lokalit používají jiný systém. Některé z těchto lokalit dostaly od organizaceUNESCO označení Součástsvětového přírodního dědictví.
V mnoha zemích mohou být za správu parků odpovědné orgány místní samosprávy. Přesto se některé z nich někdy nazývají „národní“ parky.
ANDĚRA, Miloš.Národní parky Evropy : kompletní encyklopedický průvodce. Praha: Slovart, 2008. 976 s.ISBN978-80-7391-162-1. S fotografiemi, obrázky, mapami a rejstříky NP podle jednotlivých zemí.
MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ, Marie; MIHÁLIK, Štefan, a spol.Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu. Praha: Academia, 1977. 476 s., 1 příl. - Mapa chráněných přírodních území v Československu. S obr., barev. mapami a barev. přílohami. S obsáhlým přehledem liter. (739 citací), rejstříky rostlin a živočichů a chráněných oblastí a s dodatky - aktualizací chráněných území vyhlášených v době tisku. Angl. a něm. resumé.
