Národní obrození je období a proces formování novodobých (moderních) národů, obroda konkrétnínárodní (etnické)kultury probíhající převážně v18. a19. století. Impulsem byloosvícenství[pozn. 1] aVelká francouzská revoluce (1789–1799), důsledkem hospodářských změn (průmyslové revoluce) a rozpadufeudalismu v zemích jakoFrancie,Anglie i ekonomicky silnémNizozemsku.[1][2][3]
Osvícenci, vzdělaní příslušníci etnické komunity bezliterární tradice vmateřském (rodném) jazyce (zpravidla bez vlastníhonárodního státu a bez dominance vestátě, který obývají, ale jehož členové netvoří anišlechtu ani vládnoucí třídu) došli k závěru, že jsou etnickým společenstvím, národem, který je třeba „probudit“ (obrodit, znovuzrodit, osvítit atp.) s cílem dosáhnout všech atributů plně zformovaného národa.[3]
Národní obrození jsou charakteristická pro období formování moderníhonacionalismu, kdy se utvářely novodobé (moderní) národy. Obrozenci hleděli do minulosti na podle nich slavnější období (zlatý věk) vlastního národa a svojisoučasnost považovali za období úpadku (dobu temna, vizDoba temna). Snažili se proto o obrodu (oživení) národa a to zejména na poli kulturním nebo obnovením jazyka a později se k tomu často přidala i snaha opolitickou nezávislost (emancipaci, vizrevoluce v roce 1848 amyšlenka (idea)národních států). Např.Bělorusové,Češi,Estonci,Chorvati,Lužíčtí Srbové,Makedonci,Slováci,Slovinci,Srbové,Ukrajinci atd. si začali nárokovat jazykové, kulturní a politické osamostatňování. Oblíbenými tématy obdobíromantismu byla národníhistorie, zejménastředověká, a raná národníliteratura, zejménaepické básně. Tyto hrdinské eposy byly natolik oblíbené, že byly ifalšovány, což bylo později více či méně věrohodně dokázáno, vizOssian,spor o Rukopisy čiSlovo o pluku Igorově. K podpoře národní kultury byla rozvíjena národníhistoriografie a literatura a byly zakládányinstituce jakomuzea adivadla.[3][4]
Příklady národních obrození:
- Běloruské národní obrození – v 17. století působilosvícenecSimeon Polockij a ke klíčovým osobnostem běloruského národního obrození patřila básnířkaAlaiza Paškevičová nebo spisovatelKonstanty Kalinowski,
- Bulharské národní obrození – období oživeníbulharského jazyka,kultury aliteratury (zvýšení národního povědomíBulharů) v průběhu 19. století, probíhající násilným způsobem (v duchu boje proti Turkům, vlivu na upadajícíOsmanské říši) završené vytvořením nezávislého bulharského státu,Velkého (Sanstefanského) Bulharska roku 1878,
- České národní obrození – období formování moderníhočeského národa s kořeny asi v poslední třetině18. století, trvající do druhé poloviny19. století a politicky završené roku1918 vznikemČeskoslovenska,[4][5]
- Estonské národní obrození – období datované od poloviny 19. století do vzniku samostatnéEstonské republiky roku 1918,
- Finské národní obrození – období zrození romantickéhofinského nacionalismu v 19. století, který se konkrétněji projevil jakofennomanské hnutí (fennomanie, hnutí za finství) doprovázenéfinizací, ovlivněné aktivitou národaLaponců při obraně jejich jazyka a kultury; jde také o období vzniku svekomanie (hlásící se ke švédské kultuře, opřené o teorii nerovnosti ras šířící se z Francie na začátku druhé poloviny 19. století),[6][7]
- Chorvatské národní obrození (Ilyrismus) – období s kořeny ve30. a40. letech 19. století, reagující na procesy obnovy vlastní kultury, jazyka a tradic probíhající v Čechách, na Moravě, Slovensku a v dalších oblastechrakouského císařství,
- Lužicko-Srbské národní obrození – období s kořeny ve 40. letech 19. století, inspirované německým romantismem a nacionalismem ponapoleonských válkách a myšlenkou „slovanského společenství národů“,
- Makedonské národní obrození – představitelem makedonského národního obrození bylKiril Pejčinovič (1770–1865),severomakedonskýkněz aspisovatel, píšící především náboženskou literaturu,
- Německé národní obrození – období s kořeny v polovině 19. století, kdyNěmci začali hledat vlastní identitu, minulost a budoucnost, podobně jako jiné evropské národy,[6][8][9] od poloviny 18. století se samiosvícenští adeističtí myslitelé přihlašují k původně polemickému označení „racionalisté“ (a obsah náboženství se redukuje na přirozenou či racionální morálku),[10] kde polemické označení „racionalisté“ pro teology ovlivněnéscholastikou, snažící se svoji křesťanskou víru zdůvodňovat rozumově, namísto, aby ji opírali výhradně o Božízjevení aPísmo, se objevuje v souvislosti sněmeckou reformací počátkem 17. století. Pečlivý (akribický) českoněmecký brněnský archivář a historikBertold Bretholz vystoupil protiPalackého koncepci pojetí českých dějin (vizDějiny národu českého v Čechách a v Moravě) a otevřel rozsáhlou diskusi osoužití Čechů a Němců, zejména v období jeho počátků, v éře kolonizace českých zemí. Podporovali ho historici aarchiváři, představitelé německéhistoriografie, jako napříkladEugen Lemberg neboAlfred Schmidtmayer. Hlavní podporovatel,historikněmecké národnosti a podruhé světové válce odsouzený a popravenýprotektorátní náměstekpražského primátora,Josef Pfitzner, vykládal společné dějiny Čechů a Němců jako procespočešťování „českých“ Němců a německé národní obrození jako vzpouru Němců proti této „čechizaci“,[11]
- Norské národní obrození[1]
- Polské národní obrození[12]
- Slovenské národní obrození – období reforemJosefa II. od80. let 19. století. do revoluce v letech1848–1849[13]
- Slovinské národní obrození
- Rakouské národní obrození[9]
- Rumunské národní obrození
- Skandinavismus – hnutí s kořeny v první polovině 19. století, založené na myšlence (idei) hospodářsky, kulturně azákonodárně (politicky) sjednocené (spolupracující)Skandinávie, či dokonce jednotného národa založeného na jazykovém, politickém a kulturním dědictvíDánska,Norska aŠvédska[6]
- Srbské národní obrození
- Švédské národní obrození[14]
- Ukrajinské národní obrození
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůKansallinen herääminen na finské Wikipedii aNacionalni preporod na srbochorvatské Wikipedii.
- ↑abSTUPŇÁNEK, Filip.Srovnání venkovské prózy Bjørnstjørne Bjørnsona a Karoliny Světlé [online]. Brno: Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity, 2021 [cit. 2023-06-18]. Vedoucíbakalářeské práce: doc. PhDr.Miluše Juříčková, CSc..Dostupné online.
- ↑CEJNAROVÁ, Andrea. Od 1. průmyslové revoluce ke 4..Technický týdeník. 2015-06-04.Dostupné online [cit. 2023-06-19].
- ↑abcHROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody.www.hks.re [online].Hospodářská a kulturní studia Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity [cit. 2023-06-25].Dostupné online.
- ↑abDENČEVOVÁ, Ivana Chmel. Spor o Rukopisy? Protože tady žádné nebyly, tak jsme si je sami napsali, hodnotí historik.Český rozhlas Plus [online].Český rozhlas, 2023-01-16 [cit. 2023-06-25]. Jak to bylo doopravdy.Dostupné online.
- ↑MOJŽÍŠEK, Marek. Jak České národní obrození formovalo český národ.Český rozhlas Region [online].Český rozhlas, 2023-02-15 [cit. 2023-06-25].Dostupné online.
- ↑abcPILS, Jan.Ke kořenům československo-finských vztahů [online].Brno:Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2009 [cit. 2023-06-19]. Vedoucídiplomové práce: doc. PhDr.Radomír Vlček, CSc..Dostupné online.
- ↑TEREZA HIMMELOVÁ, Tereza Himmelová.Stručná historie východní Karélie a její význam pro formování finského vlastenectví [online].Praha:Ústav obecné lingvistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014 [cit. 2023-06-19]. Vedoucíbakalářské práce: Mgr.Lenka Fárová, Ph.D..Dostupné online.
- ↑ŘEHÁČEK, Karel. ČESKO-NĚMECKÉ SOUŽITÍ NA JIHOZÁPADĚ ČECH V LETECH 1880–1938.Historica - Sborník prací historických. 2002, čís. 31, s. 217–242.Dostupné online [cit. 2023-06-19].ISSN1803-9561.
- ↑abJAN ŠEVČÍK, Jan Ševčík.OKULTISMUS A POLITIKA [online]. Brno:Katedra politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity, 2019 [cit. 2023-06-19]. Vedoucídiplomové práce: Mgr.Pavel Dufek, Ph.D.Dostupné online.
- ↑Ritter - Gründer,Wörterbuch philosophischer Grundbegriffe. Sv. 8, sl. 44-48.
- ↑ŘEHÁČEK, Karel.České školství v národnostně smíšených oblastech jihozápadu Čech v letech 1880–1945 [online].Hradec Králové:Historický ústav Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, 2018 [cit. 2023-06-22]. Vedoucídisertační práce: PhDr.Marie Bahenská, Ph.D.Dostupné online.
- ↑HOUDKOVÁ, Bronislava. Vlasteneckyvýchovná tendence v tzv. pražských prózách Karoliny Světlé.dk.upce.cz.Fakulta filozofická Univerzity Pardubice, 2011. Vedoucíbakalářské práce PhDr. Ivo Říha, Ph.D..Dostupné online [cit. 2023-06-26].
- ↑ Obrodenie národné.dai.fmph.uniba.sk [online].Fakulta matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě [cit. 2023-06-19].Dostupné online.
- ↑JUTIKKALA, Eino; PIRINEN, Kauko.Dějiny Finska [online]. Překlad Lenka FÁROVÁ. Nakladatelství Lidové noviny, 2001 [cit. 2023-06-25].Dostupné online.ISBN 80-7106-406-8.