Národní knihovna České republiky (zkráceněNárodní knihovna ČR,NK ČR) je největšíknihovnou v Česku a zároveň jednou z nejstarších českých veřejných knihoven. Jepříspěvkovou organizacíMinisterstva kultury a ústřední knihovnou systému knihoven v Česku.[2] Sídlí v historické budově bývalé jezuitské kolejeKlementinum vPraze naStarém Městě. Její součástí jeSlovanská knihovna, která však v odborných knihovnických záležitostech požívá autonomního postavení.
Národní knihovna ČR je knihovnou s univerzálním knihovním fondem zaměřeným na potřeby vysokých škol univerzitního typu a vědeckých pracovišť v oblasti společenských a přírodních věd, kultury a umění. Shromažďuje zejména bohemikální literaturu, kterou trvale uchovává v konzervačním fondu; má právopovinného výtisku (2 exemplářů) všech publikací vydaných na území Česka. Její historický fond je cenný i v evropském měřítku.
Knihovna prošla v historii složitým vývojem. Protože byla spjatá jednak s budovou Klementina, jednak spražskou univerzitou (resp. univerzitami), sahají její počátky daleko před rok1777, kdy byla založena veřejnác. k. Universitní knihovna. Jejími předchůdkyněmi byly:[3]
Stará knihovna karolinská: brzy po založení Karlovy univerzity, pravděpodobně roku 1366, vznikla knihovna při Karlově koleji, jejímž základem byl darKarla IV. ; další koleje měly též své samostatné knihovny, a to až do roku 1622
Stará knihovna klementinská: knihovnu založilijezuité brzy po svém příchodu do Klementina roku 1556; sloužila jejich zde sídlící latinské škole, později Klementinské koleji, která získala roku 1616 status vysokého učení; v doběstavovského povstání 1618–1620, kdy byli jezuité vyhnáni, spravovali knihovnu mistři Univerzity Karlovy
Nová knihovna klementinská: roku 1622 přešla Karlova univerzita pod správu jezuitů a knihovny kolejí byly přemístěny do Klementina ; knihovna zde zůstala jako univerzitní i po zrušení jezuitského řádu roku 1773
Nová knihovna karolinská: roku 1638 byly právnická a lékařská fakulta odděleny od jezuitské koleje a bylo jim vráceno Karolinum; vybudovaly si vlastní knihovnu (od r. 1726 veřejnou), která zůstala samostatná i po opětném spojení fakult vKarlo-Ferdinandovu univerzitu roku 1654; po zrušení jezuitského řádu bylo rozhodnuto o jejím přenesení do Klementina
Jeden z prvních ředitelů knihovny bylKarel Rafael Ungar, který založil roku1781 v rámci univerzitní knihovny tzv.Národní knihovnu (Bibliotheca nationalis), tj. sbírku jazykověčeské literatury. Pro knihovnu vymohl roku1782povinný výtisk od pražských tiskařů, který byl od roku1807 vyhláškou gubernia rozšířen na celé územíČech. V letech 1782–1787 získala knihovna velké množství literatury z klášterů, které v roce 1781 zrušilJosef II. Fondy byly dále rozšiřovány díky darům a nákupům soukromých sbírek, významné byly i výměny duplicitních svazků s jinými knihovnami. Ungar také stanovil základní koncepci rozčlenění knihovních fondů a tím i fungování celé instituce. Pod jeho vedením bylo započato s vytvářením lístkového katalogu. V letech 1848–1861 byl ředitelemPavel Josef Šafařík. V roce1887 byl název knihovny změněn nac. k. Veřejná a universitní knihovna. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882 na českou a německou univerzitu zůstala knihovna pro obě nové školy společnou.
Národní a universitní knihovna a Státní knihovna ČSR (1918–1990)
Roku 1918 převzalVeřejnou a universitní knihovnu československý stát. V následujících letech se její fond rychle rozrůstal o dary ze zahraničí a odkazy významných osobností (knihovnaF. X. Šaldy,Bernarda Bolzana,Josefa Thomayera), byla získána Pražskálobkovická knihovna a knihovnaThun-Hohensteinů. V roce 1919 se stal součástí knihovny nově založenýČeskoslovenský ústav bibliografický. V roce 1924 byla založenaSlovanská knihovna, která byla do Klementina přemístěna v roce 1929. V roce1924 bylo Klementinum od pražského arcibiskupství vykoupeno státem a následně proběhla úprava areálu pro potřeby knihovny. 7. března 1925 byla zvláštním výnosem ministerstva školství a národní osvěty zřízenaNárodní knihovna jako zvláštní oddělení určené pro shromažďování bohemik.[5] V roce1935 byla knihovna přejmenována naNárodní a universitní knihovnu; současně byl vydán zákon o povinném výtisku.[6]
Pouzavření českých vysokých škol v roce 1939 byla knihovna uzavřena, poté znovu otevřena, ale pouze pro příslušníky německé univerzity a německých úřadů, pro Čechy jen na zvláštní povolení. Na čas (1941–1945) opět změnila jméno, naZemská a universitní knihovna. Za okupace byly do knihovny sváženy fondy zrušených institucí, v roce 1943 odtud byly naopak odváženy historické fondy do bezpečí mimo Prahu (nahrad Karlštejn, naZlatou Korunu ap.) – po válce se vrátily zpět. Přirušení klášterů v 50. letech knihovna přebírala sbírky z tamních knihoven. Tehdy byl také zřízen zvláštní fond pro „nežádoucí literaturu“, která se soustřeďovala z veřejných knihoven a k níž byl jen velmi obtížný přístup.[6]
Roku1958 byla knihovna sloučena s několika dalšími pražskými knihovnami a dále působila pod názvemStátní knihovna ČSR (Státní knihovna Československé republiky, od roku 1960Státní knihovna Československé socialistické republiky, od roku 1969Státní knihovna České socialistické republiky).[2] V tomto období již prostory Klementina pro uložení dalších přírůstků nedostačovaly a bylo nutno knihy ukládat vdepozitářích na hradech a zámcích a v jiných budovách ke skladování knih nevhodných. V 80. letech vstoupila do knihovny automatizace a zahájil se automatizovaný tisk národníbibliografie.[6]
V roce1990 byla knihovna přejmenována naNárodní knihovnu v Praze, 1. ledna1995 byl název upraven naNárodní knihovna České republiky.[2] Postupně byly vraceny konfiskáty z 50. let původním majitelům, knihovna navázala styky se zahraničními knihovnami. Rychlejším tempem pokračovala i automatizace. Od roku 1995 jsou nové přírůstky zpracovávány v knihovním systému, automatizován byl výpůjční systém, elektronický katalog je dostupný online. Postupně probíhá retrospektivní konverze lístkovýchkatalogů, které byly nejprve pro online zpřístupnění alespoň naskenovány.
Hlavní úkoly Národní knihovny jako centra systému knihoven
V Knihovním zákoně (Zákon č. 257/2001 Sb. – Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb) je vymezení poslání a úkolů Národní knihovny ČR věnován samostatný paragraf (§ 9):
Národní knihovna
(1) Národní knihovna je knihovnou s univerzálním knihovním fondem doplněným specializovanými fondy. Národní knihovna trvale uchovává konzervační fond a historický fond.
(2) Národní knihovna je centrem systému knihoven. V systému knihoven vykonává koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, standardizační, metodické a poradenské činnosti, v jejichž rámci zejména
a) formou souborného katalogu zpracovává evidenci knihovních dokumentů v knihovních fondech knihoven na území České republiky, kterou zpřístupňuje knihovnám,
b) zpracovává národní bibliografii a zabezpečuje koordinaci národního bibliografického systému,
c) plní funkci národní agentury pro mezinárodní standardní číslování knih a hudebnin,
d) plní funkci národního centra meziknihovních služeb České republiky,
e) plní funkci národního centra mezinárodní výměny oficiálních publikací,
f) zastupuje knihovny systému knihoven při jednání s kolektivními správci autorských práv ve věci úhrady odměn za užití předmětů ochrany podle zvláštního právního předpisu a provádí úhradu odměn za jejich půjčování,
g) zabezpečuje celostátní koordinaci regionálních funkcí a vyhodnocuje jejich plnění.[8]
Digitalizace dokumentu na knižním robotickém skeneru na pracovišti NK ČR v Centrálním depozitáři Hostivař
Digitalizace začala v Národní knihovně ČR v letech 1992/1993 ve spolupráci s nynější českou firmou AiP Beroun. Národní knihovna byla průkopníkem v tvorbě standardů digitalizace v celosvětovém měřítku[9] a později se zapojila do řady evropských projektů, v nichž došlo k dalšímu rozvoji zejména standardů týkajících se rukopisů a starých tisků. Několika pilotními projekty též podpořila v době jeho vzniku a prvních letech existence programUNESCOPaměť světa (první pilotní projekt programu je právě z Národní knihovny České republiky, r. 1993). V roce2005 uděliloUNESCO, zejména díky digitalizaci a celosvětovému sdílení know-how, za významný příspěvek k ochraně a zpřístupnění dokumentového dědictví Národní knihovně světovoucenu Jikji jako prvnímu laureátu v historii.
Národní knihovna zpřístupňuje své digitální sbírky v digitálních knihovnáchManuscriptorium[10] (historické fondy do roku 1800) a vNárodní digitální knihovně[11] (novodobé dokumenty vydané po roce 1800). V Manuscriptoriu je v květnu 2024 více než 170 tisíc rukopisů a starých tisků, z toho přes 120 tisíc z fondů Národní knihovny[12] a zbytek od více než 200 partnerů z 29 zemí.[13] Od r. 2008, kdy vznikla Europeana, Manuscriptorium za celé Česko i další partnery zpřístupňuje data vzniklá digitalizací rukopisů a starých tisků do portálu Europeana a několika dalších specializovaných portálů vč. profesionálních akademických služeb typu Resource Discovery (např. těch provozovaných firmami EBSCO, ProQuest a ExLibris).
Národní digitální knihovna
Ve společném projektu se společnostíGoogle jsou digitalizovány další staré tisky a některé knihy z počátku 19. století ze Slovanské knihovny; celkem Google digitalizoval přes 190 tisíc knih (stav v květnu 2024[14]). Tyto knihy jsou přístupné v digitální knihovněGoogle Books (i prostřednictvím katalogu starých tisků Národní knihovny a katalogu Slovanské knihovny), staré tisky pak postupně také v Manuscriptoriu.
V Národní digitální knihovně se zpřístupňují výsledky digitalizace novodobých dokumentů vydaných po roce 1800. Nárůst počtu digitalizovaných dokumentů zrychlil zejména po roce 2012, kdy se rozeběhla masová digitalizace novodobých knihovních fondů v rámci projektu Vytvoření Národní digitální knihovny, realizovaný ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v letech 2012–2014. V současné době činí přírůstek digitalizovaných stran přibližně 3,5 milionu ročně (údaj za roky 2022 a 2023).[15] V květnu 2024 obsahuje Národní digitální knihovna více než 240 tisíc digitalizovaných knih a přes 5000 titulů novin, časopisů a dalších periodik.[16] Vedle Národní digitální knihovny provozuje Národní knihovna také starší digitální knihovnou označovanou jako Kramerius 3, jejíž obsah (přibližně 8 700 000 stran) je postupně do NDK převáděn.[17]
Model návrhu nové budovy Národní knihovny od Jana Kaplického (přístřešek na autobusové zastávce v brněnské čtvrti Lesná)
Již brzy po roce 1989 začala knihovna řešit kritický nedostatek skladovacích prostor. V roce 1996 byl dobudován a zprovozněn Centrální depozitář vHostivaři, ale protože ani jeho kapacity nejsou neomezené, začalo se uvažovat o stavbě nové budovy. Nová knihovna měla nabídnout prostor pro deset milionů knih a přestěhovat se do ní měly svazky Národní knihovny vytištěné po roce 1801.
16. května 2006 byla vyhlášena mezinárodníarchitektonická soutěž na návrh Národní knihovny naLetenské pláni. 3. března 2007 byly vyhlášeny výsledky soutěže. Porota jako vítěze jednoznačně vybrala návrhJana Kaplického z architektonického studiaFuture Systems. Národní knihovna měla být podle tohoto návrhu původně dostavěna v roce 2012. Kvůli sporům o regulérnostarchitektonické soutěže, pozemky pod zamýšlenou stavbou a financování knihovny však nastaly průtahy v realizaci. V červenci 2008ministr kultury ČRVáclav Jehlička konstatoval, že knihovna postavena nebude.[18]
V současné době se rozvíjí koncepce Národní knihovny v rámci rekonstrukce Klementina a zvětšením kapacit v Hostivaři, kde je ke stávajícím dvěma budovám z let 1996 a 2014 přistavována budova další.[19] Stavba druhé budovy Centrálního depozitáře v Hostivaři započala v říjnu 2011, pro veřejnost byla zpřístupněna v březnu 2014 a poskytla zázemí zejména pro uložení Národního konzervačního fondu a dalších fondů (například Konzervačního fondu 19. století), pracoviště digitalizace, zpracování fondů a další služby. V průběhu roku 2013 bylo do nové budovy přestěhováno přibližně 35 000 běžných metrů knihovních fondů, tvořených cca 1 800 000 dokumenty zejména ze staré budovy Centrálního depozitáře, z menší části také z Klementina.[20] Stavba třetí depozitní budovy započala v dubnu 2024, v nové budově jsou plánovány úložné kapacity pro přibližně 3 miliony svazků, zázemí poskytne také odborným pracovištím knihovny, například vytvářenému Centru pro konzervaci a restaurování knihovních fondů.[21]
Zároveň s navyšováním kapacit Centrálního depozitáře v Hostivaři probíhá od roku 2010 za provozu kompletní rekonstrukce Klementina. V roce 2019 vstoupila revitalizace barokního komplexu do závěrečné 3. etapy,[22] její dokončení je plánováno do konce roku 2026.[23]
↑abcZřizovací listina Národní knihovny ČR. www.nkp.cz [online]. Ministerstvo kultury [cit. 2025-03-03].Dostupné online.
↑SAJÍC, Jan.Pokladnice věků: Klementinum a universitní knihovna. Praha: Národní a universitní knihovna, 1948. s.9-16
↑SAJÍC, Jan.Pokladnice věků: Klementinum a universitní knihovna. Praha: Národní a universitní knihovna, 1948. s.16-17
↑SAJÍC, Jan.Pokladnice věků: Klementinum a universitní knihovna. Praha: Národní a universitní knihovna, 1948. s.27-28
↑abcNOVOTNÁ, Eva.Národní knihovna České republiky: průvodce historií. 2., upr. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2002. s.12-14
↑KAISEROVÁ, Kristina.Němci v českých zemích. Ústí nad Labem: Společnost pro dějiny Němců v Čechách, 2001. 178 s.Dostupné po přihlášení.ISBN80-86475-00-X. S. 48.
↑ 257/2001 Sb. Knihovní zákon.Zákony pro lidi [online]. [cit. 2019-04-28].Dostupné online.
↑KNOLL, Adolf. Memoriae mundi series Bohemica : digitální zpřístupnění vzácných dokumentů.Národní knihovna – knihovnická revue. Národní knihovna ČR, 1999, roč. 10, čís. 3, s. 105–109.Dostupné online [cit. 2024-05-29].ISSN1214–0678.
↑Manuscriptorium – Brána k písemnému kulturnímu dědictví [online]. [cit. 2024-05-31].Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna.ndk.cz [online]. [cit. 2024-05-31].Dostupné online.
↑ Kramerius - Národní knihovna ČR.kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2024-05-31].Dostupné online.
↑DOLEJŠÍ, Milan. Nová budova Národní knihovny na Letné stát nebude.ČT24 [online]. Česká televize, 2008-07-23 [cit. 2023-10-03].Dostupné online.
↑Tvoříme knihovnu. Národní! : strategie rozvoje Národní knihovny České republiky na léta 2024-2027 [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2023 [cit. 2025-03-03].Dostupné online.ISBN978-80-7050-797-1.
↑MAŇÁKOVÁ, Irena.Nový Centrální depozitář v Hostivaři – tisková zpráva [online]. Národní knihovny České republiky, 11.3.2014 [cit. 2024-07-10].Dostupné online.
↑ Výstavba nového depozitáře v Hostivaři — NKP.text.nkp.cz [online]. [cit. 2024-07-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-07-10.
↑ Revitalizace Klementina - úvodní informace | Národní knihovna České republiky.www2.nkp.cz [online]. [cit. 2019-04-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-28.
↑ Ministerstvo kultury předložilo Vládě ČR informaci o stavu realizace programu Péče o národní kulturní poklad.www.mk.gov.cz [online]. 2024-12-12 [cit. 2024-12-29].Dostupné online.
TOBOLKA, Zdeněk.Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj I. Počátky knihovny až do roku 1777. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 169 s.
SAJÍC, Jan.Pokladnice věků: Klementinum a universitní knihovna. Praha: Národní a universitní knihovna, 1948. 42, [12] s. obr. příl.
_5.png)
