| Národní divadlo | |
|---|---|
 Budova Národního divadla v Praze, pohled přes Vltavu zeStřeleckého ostrova | |
| Základní informace | |
| Stát | Česko Česko |
| Místo | Praha |
| Typ divadla | profesionální divadlo |
| Zaměření | činohra,opera,balet,laterna magika |
| Vznik | 1881 |
| Scény | Národní divadlo Stavovské divadlo Státní opera Praha Nová scéna |
| Zřizovatel | Ministerstvo kultury České republiky |
| Budova | |
| Styl | novorenesance |
| Architekt | Josef Zítek, Josef Schulz (popožáru) |
| Doba výstavby | 1868–1883 |
| Otevření | 11. června 1881, 18. listopadu 1883 |
| Přestavby | 1881–1883 (obnova po požáru) 1977–1983 (přístavbaNové scény) – architektKarel Prager |
| Osobnosti | |
| Ředitel | Jan Burian |
| Umělecký šéf | Per Boye Hansen (Opera) SKUTR Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka (Činohra) Filip Barankiewicz (Balet) Radim Vizváry (Laterna magika) |
| Další informace | |
  Národní divadlo Národní divadlo na mapě Prahy | |
| Souřadnice | 50°4′51,24″ s. š.,14°24′49,68″ v. d. |
| Adresa | Národní divadlo: Ostrovní 225/1 Praha 1, Nové Město 112 30 Praha 1 Stavovské divadlo: Nová scéna: Státní opera Praha: adresa pro korespondenci: Národní divadloP.O.BOX 865 112 30 Praha 1 |
| Oficiální web | http://www.narodni-divadlo.cz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Národní divadlo v Praze patří mezi nejznámějšídivadla v České republice.Novorenesanční budova divadla odJosefa Zítka na rohuNárodní třídy aMasarykova nábřeží naNovém Městě,národní kulturní památka, je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi, jak z hlediska obecně národně kulturního a historického, tak i z hlediska čistěarchitektonického.
Národní divadlo navazovalo na činnostProzatímního divadla a otevřelo se roku1881, resp. popožáru znovu v roce1883. Dnes kromě scény v hlavní budově spadá pod Národní divadlo ještě sousedníNová scéna,Stavovské divadlo aStátní opera. Soubory Národního divadla jsou rozděleny naČinohru,Operu,Balet aLaternu magiku.
.JPG)
O výstavbě kamenného divadla začali čeští vlastenci uvažovat už v roce 1844 na svých poradách v Praze. Počátek stavby byl realizován nejprve žádostí o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboručeského sněmu 29. ledna 1845 předložilFrantišek Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Ale až za šest let – v dubnu 1851 – vydal ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. Do roku 1865 bylo ve sbírkách vybráno celkem 201 939zlatých.[1]
Národní sbírky a loterie nebyly jediným zdrojem financování stavby Národního divadla, prostředky poskytlo iČeské království prostřednictvím subvencí schválenýchČeským zemským sněmem nebozemským výborem. Výstavu zahájení výstavby navštívil také císařFrantišek Josef I. a při té příležitosti věnoval svůj první osobní příspěvek ve výši 5 tisíc zlatých. Později, když se dověděl o vyhoření divadla12. srpna 1881, ihned věnoval dalších 13 tisíc.Zemský výbor Království českého uvolnil 14 700 zlatých, české vlastenky uspořádaly naŽofíně bazar, jehož výtěžek byl téměř 6 tisíc zlatých, členové císařské rodiny darovali 26 tisíc, dále přispěliruský car Alexandr II. Nikolajevič ačeská šlechta – z nejvýznamnějších jmenujme alespoňknížete Lobkovice (6 tisíc zlatých),hraběcírodinu Chotků (přes 4,5 tisíce),hraběcírodina Kolovratů (přes 4 tisíce), objevují se jménaSchwarzenberků,Kinských,Černínů,Nosticů,Harrachů a dalších. Nezanedbatelně také přispěla nastupující buržoazie (měšťanstvo), ale ivědci aumělci. Podpořili jipodnikatel apolitikFrantišek Ringhoffer III.,obchodníkLadislav Rott,[2]historik,spisovatel anovinář František Palacký a jeho zeť a politikFrantišek Ladislav Rieger[3] i poslanec,nakladatel a novinářJosef Richard Vilímek starší.[zdroj?]
Celkové příjmy ze sbírek, příspěvků, subvencí a pojištění od 21. srpna 1850 do 30. června 1884 činily 3 204 129 zlatých. SubvenceČeského zemského sněmu v roce 1874 činila 300 tisíc zlatých a subvence v roce 1880 115 tisíc zlatých. MěstoPraha přispělo částkou 100 tisíc zlatých. Více než 238 tisíc zlatých vynesla Velká národní loterie v roce 1877.Požár divadla vyvolal obrovskou vlnu solidarity, díky které se v národní sbírce za pouhý měsíc vybralo skoro 1 milion zlatých, což bylo více než se vybralo v předchozích sbírkách během 30 let.[4] Z toho po požáru sbírka Sboru pro zřízení českého národního divadla vynesla 257 539 zlatých, sbírka novinNárodní listy vynesla 248 698 zlatých, sbírka novinPokrok vynesla 167 374 zlatých a sbírka novinPolitik vynesla 104 298 zlatých.[5] Úroky z vkladů acenných papírů vynesly 66 469 zlatých.[5]První česká vzájemná pojišťovna po požáru vyplatila pojistku ve výši téměř 300 tisíc zlatých.[6][7][1] (Přehled významnějších darů po požáru uvádí publikaceNárodní divadlo v Praze dějiny jeho i stavba dokončená. Celkově bylo pouze od požáru do konce března 1882 vybráno 744 644,37 zlatých.[8])
K rozmanitým zdrojů financování patřily i sbírky, do nichž přispívali drobnými dary jednotlivci.[9] V průběhu přípravy zveřejňovala drobné dary jednotlivců z okruhu svých čtenářů i periodika.[10]
Od roku 1850 do požáru Národního divadla v roce 1881 bylo na stavbu Národního divadla celkem získáno 1 824 805 Zl. Mezi významné položky příjmů patřily především:[9]
Nejen komunisticky orientované zdroje často zdůrazňují účast nejchudších vrstev na sbírkách a jejích drobné dary.[11] Podíl těchto nejdrobnějších příspěvků jistě nebyl rozhodující pro získání celé potřebné sumy, obdivuhodný ale je počet drobných darů a jejich původ i z míst od Prahy velmi vzdálených. Příspěvků chudiny si všímal i dobový tisk, např.:
| „ | Na Smíchově jest stavení pod názvem „poslová chaloupka“, obývané z většího dílu od lidí nejchudší třídy, totiž dělníků a žebráků. A v tomto útulku nejchudších sešlo se sbírkou nejchudších na národní divadlo 6 zl., k čemuž slepá žebračka s největší radostí několika krejcary přispěla. | “ |
| — Národní listy, 17. 9. 1865[12] | ||
V současnosti (2023) jsou hlavními sponzory, partnery a mecenáši Národního divadlaRaiffeisenbank,Škoda Auto, Aricoma,Pilsner Urquell,Česká pošta,Moser,Generali Česká pojišťovna, rodinaKolowrat-Krakowských aProf. Dr. Dadja Altenburg Pešta Kohl. Mediálními partnery jsouČeská televize,Český rozhlas a mediální skupinaMafra.[13]
V průběhu příprav se uvažovalo o různých umístěních, v roce 1852 byl zakoupen pozemek pro stavbu, na kterém Národní divadlo stojí.[14] V roce 1862 byla zahájena stavbaProzatímního divadla, které bylo dokončeno za šest měsíců a otevřeno 18. listopadu téhož roku. Po otevření Národního divadla byly obě budovy spojeny v jednu. Dnes se zde nachází šatny a zázemí technického personálu.
Stavba Národního divadla trvala úměrně dlouho k monumentálnosti budovy i k obtížím, jež způsobovaly zvýšené náklady na ni v průběhu stavby. Projekt architektaJosefa Zítka prováděl stavitelFrantišek Havel od roku1874. Sochařskou výzdobu obstarali mistři Uzel a Wildt. Budování bylo z domácích materiálů a domácími silami. Postup stavby měl hlavní etapy:16. května1868 byl položen za velikých slavnostízákladní kámen.[15] Položení základního kamene zároveň symbolizovalo zásadní změny v české politice, kdy se hlavní role ujalimladočeši a naopakstaročeši byli odsunuti do pozadí.[16]1869 byla zřízena stavební kancelář (budovnice) u Žofína, 1870 byla stavba v úrovniFerdinandovy třídy.
Roku1865 skupina kolemSladkovského,Tyrše,Nerudy aHálka vyzvala třiatřicetiletého profesorapozemního stavitelství napražské technice, architektaJosefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku1867 začaly práce na staveništi.
Josefem Schulzem, Zítkovým následovníkem upravená budova Prozatímního divadla tvoří zadní trakt (jeviště) Národního divadla. Na jeho iniciativu byl do stavby zahrnut také nájemný dům dr. Poláka (za řádné odškodnění). Tyto tři objekty jsou jasně „čitelné“ v siluetě komplexu.
16. května1868 byl v Prozatímním divadle slavnostně položenzákladní kámen současně spremiérouSmetanovaDalibora. Původně měly být dovezeny pouze dva základní kameny, z horyŘíp a zRadhoště, nakonec však byly dodány i další kameny z následujících míst:Blaník,Vyšehrad (skála),Hostýn,Žižkov,Svatobor uSušice, Branka na Dobeníně uNáchoda,Boubín,Zlatý kůň uKoněprus (Červený lom),Trocnov,Prácheň uHoražďovic,Čerchov,Buchlov,Lipník,Helfštýn,Doudleby, zříceninaPodlažického kláštera u Chrasti, Záhlinice, lom Kaménka uLouňovic. ZPodivína navíc došla cihla uhnětená z hlíny a vody ze studánky, u které křtilsv. Cyril. Dodatečně, roku1869, dorazilamramorová deska od českých krajanů zChicaga.[17]
První dorazil kámen zRadhoště5. května1868[18], zŘípu aŽižkova 11. května, zBlaníku 13. května. Podle návrhu architektaJosefa Zítka měl být základní kámen opracován do požadovaných rozměrů (123 × 106 × 77 cm) s vnitřním prostorem na schránku a opatřen 23 cm silným víkem s nápisem „Národ sobě 1868“. K tomuto účelu se však kámen z Řípu nebo z Radhoště nehodil a bylo třeba nalézt kámen opracovatelný. Vhodný kámen zakoupil kamenický mistrGabriel Žižka v lomu Kaménka uLouňovic a pro Národní divadlo jej věnoval.
Dne 16. května se konala veřejná slavnost pokládání základního kamene, respektive kamenů, za veliké účasti lidu – odhaduje se přítomnost asi 100 až 150 tisíc lidí. Do schránky základního kamene pocházejícího z lomu Kaménka uLouňovic, označeného číslem 3, byly umístěny zakládací dokumenty. Kromě základních kamenů bylo rovněž slavnostně uloženo pouzdro s prstí zPlavskéhomohylníku[19], jenž je jedním z nejrozsáhlejších předkřesťanských pohřebišť v Čechách. Večerní slavnostní premiéryDalibora v Novoměstském divadle se zúčastnili pouze vybraní hosté.
Do konce roku 1868 byly vystavěnyzáklady a roku 1877 byla postavena střecha. V roce 1873 současně probíhaly soutěže na výzdobu budovy, jejichž scénář vypracovala zvláštní komise pod vedením Sladkovského: témata byla jednak v duchunovorenesanční koncepce budovy klasická, jednak se inspirovala dobovým nadšením proslovanskou mytologii a pro dějeRukopisů – obě tyto koncepce, vycházející z mánesovské malby a spojené se soudobou romantickou krajinomalbou (také navazující tematicky na české dějiny), daly ideový základ výtvarnému projevu, který se dnes označuje jako „Umění generace Národního divadla“. Na výtvarné výzdobě divadla se podíleli zejménaBohuslav Schnirch,Mikoláš Aleš,František Ženíšek,Josef Václav Myslbek,Antonín Pavel Wagner,Václav Brožík aJulius Mařák.
Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvykorunního prince Rudolfa premiérouSmetanovyLibuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost. Prvním ředitelem divadla byl jmenován operní zpěvák a pedagogJan Nepomuk Maýr. Odehrálo se v něm ještě jejích dalších jedenáct představení, než byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil střechu,hlediště ijeviště divadla a též oponu odFrantiška Ženíška.
Požár byl pochopen jako „celonárodní katastrofa“ a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milionzlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Budovu po požáru dokončil prof. arch.Josef Schulz. Obnovené divadlo bylo otevřeno18. listopadu1883 opět představením SmetanovyLibuše. Nyní mělo divadlo i nového ředitele, spisovateleFrantiška Adolfa Šuberta.
| „ | Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala. | “ |
| — Jaroslav Kvapil[20] | ||
Narůstající prostorové a provozní potřeby vedly v první polovině 60. let20. století k úvahám o rozšíření areálu a posléze vyhlášení velkolepéarchitektonické soutěže. Jejím vítězem se stal uznávaný architektBohuslav Fuchs s originálním návrhem charakteristickým jednolitou skleněnou stěnou[21], ve které by se původní stará budova jen zrcadlila. Tento návrh se nikdy nedočkal realizace.
V 70. letech se ukázal stav Národního divadla jako velmi špatný, a tak byla podniknuta rozsáhlárekonstrukce. Pří ní byla jednak opravena původní budova. Byl zvýšen sklon podlahy, vybudovány kuřárny, zabudováno větrání, snížen počet sedadel (986 míst celkem), variabilní jeviště. Byl také zmenšen přilehlýklášter voršilek a na zabrané ploše vznikly nové budovy, pojmenované jakoNová scéna, Provozní budova a Restaurační budova.
V květnu roku 2012 začala kompletní rekonstrukce pláště historické budovy Národního Divadla. Rekonstrukce zahrnuje i obnovu mříží, podstavců, oken, dveří, balkónů a vnějšího stožárového osvětlení. Fasáda byla očištěna především od prachu, který se zde od rekonstrukce na začátku 80. let nashromáždil, a to pomocí páry, omytí vodou a abrazivním čištěním. Budova tak získala novou sjednocenou světlejší barvu. Celá rekonstrukce probíhala ve čtyřech etapách a její poslední část, která zahrnovala opravu fasády směrem k Vltavě skončila oficiálním ukončením 9. prosince 2015.[22] Za celou dobu nebyl omezen provoz divadla.[23][24]
Velice dobrá akustika a slyšitelnost i v nejsvrchnějších patrech. Nad hledištěm visí 2 tuny těžký lustr o šířce 3 metry a délce 5,5 metrů, který má 223 žárovek. Opravuje se v půdním prostoru, kam se dle potřeby vytáhne. Mezi jevištěm a hledištěm jsou 3 opony.Železná opona pro případ požáru,druhá opona namalovánaVojtěchem Hynaisem oslavuje obětavost českého národa při budování Národního divadla a třetí opona je červená, sametová a roztahuje se ručně. Nad oponami lze spatřit nápis „Národ sobě“, který vystihuje spolu s Hynaisovou oponou občany, kteří darovali peníze na výstavbu budovy. Nad oponou a nápisem se nachází tympanon odBohuslava Schnircha. Sousoší zobrazuje postavuČechie, která pokládávavřín na hlavy múzThalie a Melpomény, provázenýchApollonem aDionýsem. Vefoyeru na prvním balkóně se nacházejí malbyMikoláše Alše aFrantiška Ženíška. Jsou zde i 3 nástropní malby Františka Ženíška: Zlatý věk, Úpadek a Znovuvzkříšení umění.
Vefoyer i v jiných prostorách divadla jsou též busty osobností, které se mimořádně zasloužily o divadlo.
V hledišti na 2.galerii se nacházejí píšťaly varhan, manuál je v předsíni orchestřiště.
Střešní konstrukce byla pokrytabřidlicí. Břidlice byla vytěžena i v okolí osady Zálužné ležící na území katastru města Vítkov.
Budova Nové scény, stojící podél Národní ulice, sestává z dvou částí odlišného vzhledu. Západní část je tvořena blokem pokrytým skleněnými obrazovkami zlatavé barvy a stojícím na dvou pilířích, mezi nimiž a kolem nichž lze volně procházet na prostranství uvnitř komplexu (náměstí Václava Havla). Východní, vstupní část má hladkou prosklenou fasádu.
Provozní budova uzavírá areál na jižní straně, směrem k Ostrovní ulici. V přízemí vede budovou průchod, z Ostrovní ulice je pod ní též vjezd do podzemních garáží.
Do areálu divadla také patří restaurační budova z 80. let 20. století,[25] která areál Národního divadla uzavírá z východní strany a odděluje jej od dvorní zahrady voršilského kláštera. Na pozemku stála dříve jiná budova, která patřila státu již od roku1932.[26] Nová budova z první poloviny 80. let byla v roce1990 tzv. výčtovým zákonem č. 298/1990 Sb. společně s areálem kláštera dána v rámci restitucí do vlastnictvívoršilek. Poté, co převládl názor, že tato budova byla do výčtu zařazena omylem, řád voršilek nabídl Národnímu divadlu, že mu budovu daruje, tehdejší ředitel Národního divadla ovšem tuto nabídku odmítl.[27] VParlamentu byl hlasován[kdy?] návrh na její vyvlastnění.[25]
Řád svaté Voršily budovu prodal společnosti Themos, která z budovy Národní divadlo vykázala, avšak své závazky vůči voršilkám plynoucí z kupní smlouvy nikdy nesplnila, neuhradila řádně kupní cenu a za podezřelých okolností roku 2013 zkrachovala.[27] Pozemek pod stavbou dál patří řádu. Řád voršilek se v souvislosti s úpadkovým řízením obrátil na příslušný soud s žádostí o vynětí budovy ze soupisu majetkové podstaty dlužníka THEMOS, s.r.o., neboť kdyby tak neučinil, přišel by o budovu nejen řád, ale i veřejnost, protože neprůhledné kyperské společnosti vlastnící THEMOS na rozdíl od voršilek určitě neměly v úmyslu jakoukoli další spolupráci s Národním divadlem.[27] Oldřich Danda v deníku Právo dne 23. září 2014 interpretoval situaci tak, že řád „tajně a podezřele“ prodal majetek, který mu ani nepatřil a nyní se znovu pokouší si jej nárokovat.[28][27]
Budova se dostala na základě rozhodnutí insolvenčního správce firmy Themos do dražby, a to na pokyn firmy Glory Daze, v Česku neznámého věřitele z Britských Panenských ostrovů, který měl k budově zástavní právo.[29] Národní divadlo ji 12. května2016 vydražilo za 290,05 milionů korun, dražba začala na 87 milionech,[25] odhadní cena podle dražební vyhlášky 124 milionů korun. Národní divadlo si úspěch v dražbě pojistilo tím, že zpochybnilo existenci věcného břemene ve prospěch společnosti Themos tím, že smlouvy uzavřelo ministerstvo kultury a nikoliv Národní divadlo, které k tomu bylo oprávněno, a protože budova nemá vlastní přístupovou komunikaci, Národní divadlo by mohlo případnému jinému kupci znemožnit zásobování hotelu či restaurace, které by zde zřídil. Společnost Prokonzulta, pořadatel dražby, uvedla, že budova prošla v letech 1997 až 2000 rekonstrukcí, která spočívala ve výměně a modernizaci technického a technologického zařízení budovy, takže je nyní nezávisle napojena na média a energie a je energeticky samostatná a soběstačná.[29]
Národní divadlo má právní formupříspěvkové organizace, jejím formálním zřizovatelem jeMinisterstvo kultury ČR.
V čele Národního divadla stojíředitel Národního divadla, jehož poradním orgánem jeRada Národního divadla. Ta má 11 až 13 členů, které jmenuje a odvolává ředitel. V radě jsou podle statutu rady i zástupci zřizovatele, tedy ministerstva kultury ČR, a významné osobnosti veřejného a kulturního života (např. rektoři či děkani uměleckých vysokých škol, ředitelé jiných kulturních institucí, kulturní odborníci a publicisté atd.).
V radě Národního divadla zasedáProf. Dr. Dadja Altenburg Pešta Kohl – lékařka, podnikatelka, ředitelkaMuzea Montanelli,Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr.h.c. – senátor a emeritní předsedaAkademie věd České republiky,Ing. Petr Dvořák – bývalý generální ředitelČeské televize, Ing. Jiří Maceška – předseda dozorčí radyČEPS, a.s., JUDr.Vlasta Formánková – soudkyněKrajského soudu v Plzni, Ing. Bohdan Wojnar – člen představenstva za oblast personalistiky společnostiŠkoda Auto, a.s., členNárodní ekonomické rady vlády,Pavel Kohout – básník, novinář, scenárista, dramaturg, divadelní a filmový režisér, prozaik a dramatik,[30] Ing. Miroslav Lukeš, senior poradce Bankovní identita, Igor Vida, předseda představenstva a generální ředitel společnostiRaiffensenbank a.s., Kateřina Zapletalová, jednatelka a členka představenstva společnostiMoser a.s. aTomáš Zima, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky a emeritnírektor Univerzity Karlovy.[31]
Vedení Národního divadla tvoří ředitel, jeho poradce, umělečtí šéfové opery, činohry, baletu a Laterny magiky, finanční ředitel, administrativně-právní ředitel, technicko-provozní ředitel a ředitel Nové scény.
V současné době pod Národní divadlo spadají 4 různé scény:
Od sezony1948–1949 bylo k Národnímu divadlu přičleněno i někdejší Nové německé divadlo, stojící na jižním okraji Vinohrad, a následně bylo přejmenováno na Smetanovo divadlo. Roku1992 bylo osamostatněno jakoStátní opera Praha. V roce2011 usiloval tehdejšíministr kulturyJiří Besser v rámci úspor o opětovné sloučení uměleckých souborů a tím i divadel.
Národní divadlo má čtyři různé vlastní umělecké soubory:
Dne3. března2011 ministr kulturyJiří Besser odvolal pověřeného řediteleStátní opery Praha Radima Dolanského a pověřil řízením Ondřeje Černého, ředitele Národního divadla. Ministerstvo hodlalo sloučit baletní a operní soubory obou institucí, s čímž se Radim Dolanský odmítl ztotožnit.[34]
Síň slávy Národního divadla byla otevřena v roce 2015 u příležitosti oficiálního zahájení 133. sezony Národního divadla.
Obrázky, zvuky či videa k tématuNárodní divadlo na Wikimedia Commons
TémaNárodní divadlo ve WikicitátechGalerieNárodní divadlo na Wikimedia Commons