Společným znakem mykorhizních symbióz je, že houbovémycelium nezasahuje nikdy dostředního válce kořenu rostliny. Mykorhiza je předevšímmutualistický vztah, tedy oboustranně prospěšný (přestože existují výjimky). Základem mykorhizy je rovnovážný stav mezi organismy. Porušení rovnovážného stavu jeparazitismem.
Význam mykorhizy byl dlouho podceňován, ale ukazuje se, že 70 % až 90 % všech rostlin je mykorhizních.[2] Vliv mykorhizy na život rostlin je natolik výrazný, že ovlivňuje i výnosplodin, který může zvýšit.[3]
Je-li mykorhiza mutualistická, rostlina poskytuje houbě produkty fotosyntézy (sacharidy) a houba rostlině vodu a minerální látky; šedá vlákna znázorňujímycelium
Při endomykorhize neboli endotrofní mykorhize pronikajíhoubová vlákna dokořenových buněkrostliny. Je známo několik druhů endomykorhizy; názvy bývají odvozeny ze skupiny rostlin, v níž se daná mykorhiza vyskytuje. Nejčastější houboví symbionti jsou z odděleníGlomeromycota. Endomykorhiza zahrnuje výhradně specializované symbiotické houby, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory nejsou schopny přežívat (většinou ani v umělých kulturách).[4]
Houbové hyfy a jejich prorůstání ke kořenům rostliny
Druhy endomykorhizy:
arbuskulární mykorhiza (vezikulo-arbuskulární): v buňkách sehyfy větví do stromečkovitého útvaru – arbuskulu; nejčastější druh endomykorhizy;
Ektomykorhizní houby vytvářejí kolem kořene tzv. hyfový plášť, díky němuž se zvyšuje savá plocha kořenové soustavy. Vlákna také vstupují mezi buňkyprimární kůry (nikoli do buněk, nejdále také kendodermis). Hyfy v intercelulárním prostoru tvoří soustavu vláken, tzv.Hartigovu síť. Množství dalších hyf se v půdě větví, čímž zvyšuje savou plochu kořenové soustavy.
Kořeny, které se účastní ektomykorhizy, většinou zakrňují, větví se vidličnatě a jsou ztlustlé. Tuto změnu ovlivňujíhormony vylučované houbou, napříkladauxiny. Ektomykorhizní houby nejsou nahostiteli tak významně závislé jako endomykorhizní houby. Mohou totiž žít částečněsaprotrofně. Některé druhy také mohou volit mezisaprotrofní a mykorhizní výživou.[2]
Ektomykorhiza je vývojově novější forma než arbuskulární mykorhiza a také je druhově selektivní symbiózou.[6][7]
Mezi méně časté a méně známé patří některé další rozlišované přechodné typy mykorhizy:
ektendomykorhiza:hyfový plášť někdy přítomen a někdy chybí, Hartigova síť vždy, vlákna pronikají do buněk;
arbutoidní mykorhiza: endomykorhiza, při níž zakrňuje kořen a výsledně se asociace podobá spíše ektomykorhize; vyskytuje se u některých rostlin z řáduEricales (např.Arbutus menziensii);
monotropoidní mykorhiza: typmykotrofie – rostliny závislé na houbě výživou.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMycorrhiza na anglické Wikipedii.
↑AINSWORTH, Geoffrey Clough; BISBY, Guy Richard; KIRK, Paul M. and CABI Bioscience.Ainsworth & Bisby’s Dictionary of the Fungi. 9th ed. Oxon: CAB International, 2001. [Rev. ed. ofAinsworth & Bisby's dictionary of the fungi prepared by the International Mycological Institute. 8th ed.]
↑abcČEPIČKA, Ivan; KOLÁŘ, Filip; SYNEK, Petr.Mutualismus: vzájemně prospěšná symbióza: biologická olympiáda 2007–2008, 42. ročník: přípravný text pro kategorie A, B. Praha: Národní institut dětí a mládeže MŠMT ČR, 2007.ISBN978-80-86784-50-2. S. 87.
↑NYFELER, Melanie. Study shows that inoculating soil with mycorrhizal fungi can increase plant yield by by up to 40%.Phys.org [online]. November 29, 2023 [cit. 18.2.2024].Dostupné online.
↑ How underground fungi shape forests.Phys.org [online]. November 10, 2023 [cit. 18.2.2024].Dostupné online.
↑DELAVAUX, Camille S; LaMANNA, Joseph A.; MYERS, Jonathan A. et al. Mycorrhizal feedbacks influence global forest structure and diversity.Communications Biology. 2023, vol. 6, article no. 1066. doi: 10.1038/s42003-023-05410-z
AINSWORTH, Geoffrey Clough; BISBY, Guy Richard; KIRK, Paul M.; ANDRIANOVA, T. V. and CAB International.Ainsworth & Bisby’s Dictionary of the Fungi. 10th ed. repr. ed. Wallingford (UK): CABI, 2013. 771 s.ISBN 978-0-85199-826-8.
GRYNDLER, Milan, et al.Mykorhizní symbióza: o soužití hub s kořeny rostlin. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 366 s.ISBN80-200-1240-0.
RŮŽEK, Lubomír; VOŘÍŠEK, Karel.Vybrané kapitoly z pedobiologie a mikrobiologie. Dotisk 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita,, 2004. 151 s.ISBN80-213-1064-2.
.jpg)
