Muzeum výtvarného umění (anglickyMuseum of Fine Arts) vBostonu ve státěMassachusetts je jedním z největšíchmuzeí umění ve Spojených státech, s návštěvností více než jeden milion návštěvníků ročně. Obsahuje více než 450 000 děl, jedna z nejvíce komplexních sbírek vAmerice. Muzeum bylo založeno v roce 1870 a na svém současném místě stojí od roku 1909. Muzeum je v úzkém spojení s akademií umění, školou výtvarných umění v Bostonu a sesterským muzeem ve městěNagoja vJaponsku. Současný ředitel muzea jeMalcolm Rogers.
Boston Museum of Fine Arts building, budovuGothic Revival vlastnilo v období od 1876 do 1909
Muzeum bylo založeno v roce 1870 a otevřeno v roce 1876, přičemž velká část jeho sbírky byla převzata z galerie uměníBoston Athenaeum.Francis Davis Millet k muzeu připojil také uměleckou školu, do které jmenoval ředitelemEmila Otto Grundmanna (1844 – 1890).[1]
Původně se muzeum nacházelo ve velmi zdobené budověGothic Revival , kterou navrhlJohn Hubbard Sturgis a umístil ji na Copleyho náměstí vBack Bay poblíž Bostonu. Do současného místa – naHuntington Avenue – se muzeum stěhovalo v roce 1909.
Práce na muzeu, jak jej známe dnes, začala v roce 1907, kdy správci najali architektaGuye Lowella, aby vytvořil plán pro budovu, která by mohla být postavena v několika fázích, podle finančních prostředků. První část Lowell je postavena vneoklasicistním designu a byla dokončena v r. 1909. Měla výšku 500 stop,fasádu zežuly. Robert Dawson Evans poté financoval veškeré náklady na výstavbu dalších částí muzea. Křídlo podél Back Bay, které bylo otevřeno v roce 1915 obsahuje galerie malby. Od roku 1916 do roku 1925John Singer Sargent pracoval na výzdobě rotundy, která připomíná kolonádu.
V knihovně muzea se nachází obrovská sbírka 320 000 položek. Nese jméno podle malíře a učitele uměníWilliama Hunta, jehož díla jsou uložena ve stálých sbírkách muzea.[2] Ve sbírce je také slavné Huntovo plátno z roku 1866 s názvemItalian Peasant Boy.[3]
Roku 1924 projevilo muzeum zájem o fotografieAlfreda Stieglitze, který mu daroval 27 snímků.[4] Série obsahuje několik portrétů jeho manželky malířkyGeorgie O'Keeffeové, dále pak osobností jako byli například Margaret Treadwell, Georgia Engelhard, Dorothy True, Marsden Hartley, John Marin, Helen Freeman, Alma Wertheim. Sbírka Stieglitzových děl obsahuje také několik abstrakcí oblak nazvanýchSongs of the Sky in Five Pictures, ale také jeho velmi známý snímek z New YorkuThe Terminal.[5]
Kromě Stieglitze jsou ve sbírkách díla surrealisty a kolážistyMan Raye, dále pak stojí za zmínku díla současného fotožurnalistyJamese Nachtweye, ve sbírkách jsou převážně jeho reportáže z Gazy, Zairu, Rwandy, Alabamy a Kábulu z devadesátých let[6]. Dále najdeme díla autora vtipných vizuálních her (například s vlastním stínem)Lee Friedlandera (nar. 1934); portrétisty různých kulturních celebrit (Dizzy Gillespie, Sinéad O’Connor, George Wallace, Tatjana Veiled, Merce Cunningham, Naomi Campbellová nebo Roy Lichtenstein[7])Herba Rittse a takéDietera Appelta, který filosofuje o smyslu života.[8]
Muzeum nedávno(2009) zakoupilo fotografii pouličního kazatele Jeana Journeta odFélixe Nadara, významného fotografa devatenáctého století, který hostil první impresionistické výstavy a je středobodem muzejní kolekce rané francouzské fotografie.[9]
↑ The William Morris Hunt Memorial Library, Museum of Fine Arts, Boston, mfa.org.www.mfa.org [online]. [cit. 20-06-2009].Dostupné v archivu pořízeném dne 16-06-2009.
↑Italian Peasant Boy, 1866, permanent collection, Museum of Fine Arts, Boston, gift of George Peabody Gardner, mfa.org.www.mfa.org [online]. [cit. 2009-06-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-24.
↑DUFEK, Antonín.Alfred Stieglitz. Praha: Odeon, 1990.ISBN80-207-0078-1. S. 44, 148.
↑ Archivovaná kopie.www.mfa.org [online]. [cit. 2009-06-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-03.