Muhammad Baradej (téžMohamed El Baradei,arabskyمحمد البرادعي, *17. června1942 vKáhiře) byl od1. prosince1997 do30. listopadu2009 generálním ředitelemMezinárodní agentury pro atomovou energii. V roce2005 obdržel společně s touto organizacíNobelovu cenu míru. Od14. července do14. srpna2013 byl zastupujícímviceprezidentemEgypta.
Narodil se v rodině právníka. V roce 1962 získal bakalářský titul na káhirské univerzitě, v roce 1974 získal doktorátmezinárodního práva naNew York University School of Law. Od roku 1964 byl v diplomatických službách. Od roku 1984 pracoval v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, roku 1997 se dostal do jejího čela. V roce 2003 se postavil proti mylným argumentůmGeorge Bushe o jaderném programu Iráku, kterýmiUSA obhajovaly svou invazi. Spojené státy se poté v roce 2005 snažily zabránit jeho opětovnému zvolení do čela MAAE, avšak neúspěšně – Muhammad Baradej byl znovu zvolen a navíc získal Nobelovou cenu míru. Baradej naopak podporoval USA ve vztahu k jadernému programu Íránu. V listopadu 2009 již na ředitele MAAE nekandidoval.[1]
Přinepokojích v Egyptě v roce 2011 stál v čele opozičních skupin, uvažuje se o něm jako o společném mluvčím sjednocené opozice i jako o budoucím egyptském prezidentovi. Podporovalo ho i zakázanéMuslimské bratrstvo.[1] Baradej vydal prohlášení, v němž odmítl kandidovat v prezidentských volbách, pořádaných v roce2012, kvůli pokračující vláděNejvyšší rady ozbrojených sil, kterou považoval za nedemokratickou.[2]
Aktivně se účastnil vojenského převratu v červenci 2013, při kterém byl sesazen prezidentMuhammad Mursí, následně byl jmenován zastupujícím viceprezidentem Egypta. Z této pozice odstoupil pomasakru na náměstí Rábaa v srpnu 2013, při kterém egyptská policie usmrtila přes 600 stoupenců sesazeného prezidenta Mursího.[3] Podle jeho vyjádření existovala i nenásilná varianta řešení situace. Po odstoupení opustil zemi a odjel do Vídně, do Egypta se již nevrátil.[4] V roce 2016 bylo v egyptských učebnicích pro základní školy jeho jméno vymazáno ze seznamu držitelů Nobelových cen.[5]