Mu’tazila (arabsky معتزلة, separatisté, z arabskéhoi'tazala = oddělit se) jeteologicko-filozofický směrsunnitského islámu, „který doIslámské teologie zavedlracionalismusřecké filozofie a položil základy systematickéhodogmatismusunny“.[1]
Zakladateli této školy byli Wásil ibn Atá’ (700–748) a jeho následovník Amr ibn Ubajd († 761). Wásil byl žákem Hasana al-Basrího, který vedl jednu z prvních teologických škol vBasře. Traduje se, že Wásil se s kroužkem svého učitele rozešel v otázcemuslimů, kteří se provinili těžkýmhříchem. V islámu převládaly dva opačné názory:cháridžovci hlásali, že spácháním těžkéhohříchu se muslim automaticky stává nevěřícím (káfir), kterého Bůh i ostatní věřící (mu'min) zatracují.Murdžité naproti tomu tvrdili, že muslim zůstává věřícím i po hříchu a může ho rozsoudit pouze Bůh. Podle Wásila zůstává hříšník věřícím, a je tedy součástí komunity jako muslim, ale stává se zkaženým (fásiq), a bude tedy za svůj hřích souzen Bohem. S tímto výkladem však Hasan nesouhlasil a lakonicky to okomentoval: "opustil nás" (i’tazala anná), z čehož byl posléze odvozen název školy –mu’tazila.[2]
Stoupenci mu’tazily nazývají sami sebe „lidmi spravedlnosti a jedinosti“ (arabskyahl at-tawhíd wa'l-’adl), což odpovídá dvěma základnímdogmatům této školy, učení o jedinečnosti boží a jehospravedlnosti.[1] Podle nich má člověk svobodnouvůli, a je tedy zodpovědný za své konání.[1] Páchá-li zlo, musí za to být „nemilosrdně potrestán“.[1]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMu’tazila na slovenské Wikipedii.
 | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
| Islám | |
|---|---|
| Víra a praktiky | |
| Osobnosti | |
| Náboženské texty | |
| Větve islámu | |
| Sociopolitické aspekty | |
| Související články | |
| Kategorie článků o islámu | |
