Název Mongolsko znamená „země Mongolů“. Mongolské slovo „Mongol“ (монгол) má nejistou etymologii. Sükhbataar (1992) a de la Vaissière (2021) navrhli, že se jedná o odvozeninu od Mugulü, zakladatele rouánského kaganátu ze 4. století,[8] poprvé doloženého jako „Mungu“,[9] (čínsky: 蒙兀, moderní čínštinaMěngwù, středočínskyMuwngu),[10] větev Š'-weje v seznamu severních kmenů z 8. století z dobyříše Tchang, pravděpodobně příbuzná sMungky zříše Liao[9] (čínsky: 蒙古, moderní čínštinaMěnggǔ, středočínskyMuwngku).[11]
Po pádu říše Liao v roce 1125 se Chamagští Mongolové stali předním kmenem naMongolské náhorní plošině. Jejich války sříší Ťin, které vládliDžürčeni, a s tatarskou konfederací je však oslabily. Posledním vůdcem kmene byl Jesügei, jehož syn Temüdžin (Čingischán) nakonec sjednotil všechny ši-wejské kmeny jakoMongolskou říši (Jekhe Mongol Ulus). Ve třináctém století se slovo Mongol přetvořilo v souhrnné označení pro velkou skupinumongolsky mluvících kmenů sjednocených pod vládou Čingischána.[12]
Od přijetí nové mongolské ústavy 13. února 1992 je oficiální název státu „Mongolsko“ (Mongol Uls).[13][14]
Hranice Mongolské říše ve 13. století a současné rozšíření Mongolů
PředciMongolů přišli z oblasti povodíAmuru. Na území středního a východního Mongolska žili jakolovci a sběrači už před 7 až 6 tisíci lety.
Lidé indoevropskéafanasjevské kultury v západním Mongolsku, kteří migrovali na východ před 5 tisíci lety zpontsko-kaspické stepi ve východní Evropě, jsou považováni za nejstaršípastevce, kteří se podíleli na založení dlouhé tradice pastevectví v Mongolsku.[15]
Kočovné kmenySiungnuové, kvůli nimž byla budovánaVelká čínská zeď, vytvořili ve starověku na území Mongolska mocný kmenový svaz. Někteří Siungnuové se přesunuli na západ, kde se smísili s dalšími etniky a dali vznikHunům.
Mongolský původ panonskýchAvarů byl potvrzen sérií genetických výzkumů prováděných na ostatcích příslušníků avarské elity. Na základě výsledků těchto výzkumů lze Avary ztotožnit s kmenovým svazem Rouranů.[16]
Nástupnické státy Mongolské říše v roce 1335
Ve13. století bylo území dnešního Mongolska centremMongolské říše založenéČingischánem, druhou největší říší všech dob. Běhemmongolského vpádu do Evropy roku1241 táhla mongolská vojskaMoravou a vyplenilaklášter Hradisko. Po více než sto letech se Mongolská říše rozpadla a země se vrátila do stavu vnitřních sporů a potyček. Už během vlády Velkého chánaKublaje se říše rozpadla na čtyři části,Zlatou hordu s centrem kolem řekyVolhy (dosti ovlivnila ruské dějiny),Čagatajskou říši ve střední Asii,Ílchanát (dnešní Írán) a Kublajovu Jüanskou říši (Čína, Mongolsko).
Po pádu mongolskédynastie Jüan v roce 1368 začal dlouhodobý střet mezi východnímichalšskými a západnímiojratskými Mongoly, který měl za následek postupné vytlačování Ojratů na západ (část Ojratů migrovala v 17. století do Ruska k povodí Volhy, odkud jsou známi pod jménemKalmykové). To v pozdější době umožnilo dobytí části Mongolskamandžuskou dynastiíČching, ovládajícíČínu od roku1636. Tím došlo k rozdělení země naVnitřní (ovládané Čchingy) aVnější Mongolsko. Ale i Vnější Mongolsko bylo v roce1691 podmaněno.
Některé ojratské kmeny se sdružily pod názvemDžúngarové a koncem 17. století vytvořili jednu z posledních nomádských říší. V 17. a 18. století vedli sériiválek s říší Čching a podnikali nájezdy protiKazachům a východním Mongolům, ale roku 1757 bylDžúngarský chanát zničen dynastií Čching a většina Džúngarů zahynula v bojích s čínskou armádou.
Vnitřní a Vnější Mongolsko vyhlásilo nezávislost na Číně v roce1911, avšak nezávislosti dosáhlo pouze Vnější Mongolsko pod vedenímBogdgegéna, a to za podporyRuska. Roku1919 bylo Vnější Mongolsko opět obsazeno Čínou. Po rozšířeníruské občanské války na východ byli Číňané na začátku roku1921 vyhnánibělogvardějskými jednotkamibarona Ungerna. V průběhu léta 1921 byli bělogvardějci poraženiRudou armádou a jejími mongolskými spojenci vedenýmiSüchbátarem. Nezávislé Mongolsko bylo znovu vyhlášeno11. července 1921.
V roce1931 obsadila armádaJaponského císařství sousedníMandžusko a vytvořila z něj loutkový státMandžukuo. Japonská hrozba dolehla až k hranicím Mongolska. Během krátkého sovětsko-japonskéhopohraničního konfliktu v roce1939 byl japonský útok na Mongolsko společnými sovětsko-mongolskými silami odražen. Na konci druhé světové války se vojska Mongolska podílela na sovětskémútoku na Mandžusko. Přímá hrozba ztráty kontroly nad územímVnitřního Mongolska vedla Čínu k uznání Vnějšího Mongolska jako nezávislého státu.Čínská lidová republika uznala nezávislost této části Mongolska6. října1949, po referendu. Toto referendum se konalo na žádost Čínské lidové republiky a Mongolové se v něm jednoznačně vyslovili pro nezávislost na Číně.Čínská republika (nacházející se naTchaj-wanu) nezávislost Mongolskade iure doposud neuznala.
V roce1952 se do čela Mongolska dostalJumdžágín Cedenbal. Vytvořilkult osobnosti, který trval až do jeho odvolání. Celá jeho vláda se vyznačovala úzkou spoluprací se SSSR, a to i po výrazném ochlazení vztahů mezi SSSR a Čínou. V roce1984 byl Cedenbal nuceně poslán do důchodu z důvodů špatného duševního stavu[18] a na jeho místo byl dosazenJambyn Batmönkh, který se marně pokoušel o ekonomické reformy.
Zavedení programůperestrojky aglasnosti v SSSRMichailem Gorbačovem vedlo v Mongolsku k poklidné demokratické revoluci v roce1990. Revoluce by se dala svým klidným průběhem přirovnat ksametové revoluci v Československu. Od začátku roku 1990 se zvyšoval počet demonstrací, které požadovaly po vzoru perestrojky a glasnosti reformy jak hospodářské, tak politické. Dne 7. března 1990 zahájilo desetdisidentů protestní hladovku. Tisíce jejich příznivců se k nim přidaly. Pod tíhou neudržitelnosti situace komunistická vláda po dvou dnech rezignovala. Nová vláda vyhlásila demokratické volby na červenec 1990. Opoziční síly ale nedokázaly shromáždit dostatek sil, aby ovládly parlament. Komunistická strana měla v nové vládě, která vzešla z voleb 1990, většinu. I tak ale začala spolupracovat s opozicí a začala zavádět ekonomické reformy. Prvním volebním úspěchem opozice tak byly prezidentské volby v roce1993, kdy vyhrál opoziční kandidátPunsalmágín Očirbat.
Země je podle ústavyparlamentní republikou. Parlament je volen lidem a následně parlament zvolí vládu. V zemi dominují dvě politické strany. Bývalá komunistickáMongolská lidová revoluční strana (MLRS), v roce 2011 přejmenovaná na Mongolskou lidovou stranu (MLS), u níž je výraznější příklon spíše k sociální demokracii, se střídá ve vládě sDemokratickou stranou (DS). DS poprvé zvítězila ve volbách v roce 1996. V roce 2000 obhájila pouze jeden mandát, poté se síly obou stran téměř vyrovnaly. Volby v roce 2004 skončily vítězstvím pro MLRS poměrem 48,23 % ku 44,27 % DS. MLRS však získala pouze 36 ze 74 obsazených mandátů a tak vytvořila velkou koalici právě s DS. Při volbách v roce 2008 získala MLRS více než 52 %, přestože v průběhu voleb bylo ústředí komunistické strany zcela vypáleno protestujícími.[19] DS získala necelých 40,5 %. Ve volbách z roku 2012 podruhé ve své historii zvítězila DS se ziskem 35,32 % hlasů, MLS skončila druhá s 31,31 % hlasů. Na třetím místě se umístila s 22,31 % Mongolská lidová revoluční strana (MLRS), která vznikla odštěpením od MLS a prosazuje návrat od sociální demokracie ke komunismu. Premiérem se stalNorovyn Altanchujag, zástupce DS, která překvapivě utvořila koalici s radikálnější MLRS.
Mongolská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi svislými pruhy – červeným, modrým a červeným. V červeném pruhu užerdi je umístěn žlutýideogramsojombo.
Mongolský státní znak je tvořen modrým kulatým štítem, položeným na bílý, hnědě lemovanýlotos, sloužící jako podstavec. Ve středu štítu je zlatá kresba okřídleného, letícího koně v kombinaci se zlatýmsojombem. V dolní části je stříbrné (na obrázku zlaté) kolo se zlatými loukotěmi, ovinuté hedvábnou, světle modrou stuhouhadag, a položené na pozadí, tvořené půlkruhy, přičemž vnější je světle modrý, střední zelený a vnitřní červenohnědý. Kruh je ohraničen nekonečným zlatým vzoremtumen nasan. V horní části jechandmani, trojitý klenot: horní červený, dolní levý modrý a dolní pravý zelený. Každý drahokam je ve čtyřech stupních sytosti, nejsvětlejší nahoře, nejtmavší dole.
Mongolsko je stát vevýchodní Asii, se svou rozlohou 1 564 116 km² je18. největší zemí světa[20] a je výrazně větší než další země v pořadí,Peru. Má nicméně pouze dva sousedy: na severu sdílí 3 485 km dlouhou hranici sRuskem a na jihu 4 677 km dlouhou hranici sČínskou lidovou republikou. Ačkoli Mongolsko nemá společnou hranici sKazachstánem, jeho nejzápadnější bod je od Kazachstánu vzdálen pouze 37 km, což téměř tvoříčtyřmezí. Rozkládá se převážně mezi 41° a 52° severní šířky (malá část leží severně od 52°) a 87° a 120° východní délky. Pro představu, nejsevernější část Mongolska leží zhruba na stejné zeměpisné šířce jakoBerlín, zatímco nejjižnější část zhruba na stejné zeměpisné šířce jakoŘím. Nejzápadnější část Mongolska leží na přibližně stejné zeměpisné délce jako indickáKalkata, zatímco nejvýchodnější část na stejné zeměpisné délce jako západní okrajTchaj-wanu. Jeho délka ve směru východ-západ je 2392 km a ve směru sever-jih 1259 km.
Geografie Mongolska je rozmanitá, na jihu se rozkládá poušťGobi a na severu a západě chladné hornaté oblasti. Velkou část Mongolska tvoří mongolsko-mandžuské pastviny, zalesněné oblasti tvoří 11 % celkové rozlohy.[21] Ze 40 % jej pokrývá polopoušť, z 35 % stromovástep a z 20 % travnatá step; zbytek tvořílesy a písčitépouště.[22][23] Celé Mongolsko je považováno za součástMongolské náhorní plošiny. Nejvyšším bodem Mongolska jeChüjtnij orgil v masivu Tavan bogd naAltaji na úplném západě s nadmořskou výškou 4 374 m. Povodí jezeraUvs núr, které sdílí s ruskou republikouTuva, je zapsáno na seznamusvětového přírodního dědictví.
Přibližně třetinu území státu pokrývají vysoké hory, zejména na severu, západě a jihovýchodě. Na jihu a východě převládají suchénáhorní plošiny. Průměrná nadmořská výška Mongolska je přibližně 1580 metrů nad mořem.
Západní Mongolsko je oblast mezi pohořímChangaj aAltaj. Zde, na hranici s čínskýmSin-ťiangem, dosahují dva vrcholy Altaje téměř 4400 metrů, včetně vrcholuChüjtnij orgil, který je se svými 4374 m nejvyšší horou Mongolska. Odtud se táhne 3000 až 4000 m vysoké pohoříMongolský Altaj a Gobi-Altaj, které pokračuje 2000 km na východ-jihovýchod podél hranice s Čínou až kMongolské náhorní plošině; dalšími pohořími v západním Mongolsku jsou pohoříTannu-ola aSajany. V Mongolsku se nacházejí stovky ledovců, i když jsou všechny na mezinárodní poměry velmi malé.[24]
Ve středu země se rozkládá pohoří Changaj s četnými třítisícovými vrcholy, jehož severní úbočí již odvádí vodu doBajkalského jezera naSibiři, a na východě je oblast kolem hlavního městaUlánbátaru (1350 m). Na východě se nachází pohoří Chentej. Jižně od tohoto pohoří je země kopcovitá, dokud nepřejde do pouštěGobi. Na východě Mongolska se nachází jezero Choch Nuur, které je s 532 m nejnižším bodem Mongolska.
Mongolsko má přibližně 1200 řek o celkové délce téměř 70 000 kilometrů. Země je odvodňována třemi směry: kTichému oceánu, kSevernímu ledovému oceánu a k bezodtoké Středoasijské rovině. Jako vnitrozemská země nemá samotné Mongolsko přístup k mořím ani oceánům.
Severem protéká na vodu bohatá řekaSelenga a její velké přítokyIderín,Orchon a Tuul. Ty pramení v pohoříChangaj a vlévají se do jezeraBajkal. Na severu a východě protékají také řekyOnon a Čerlen, které pramení v pohoří Chentej a přesAmur odtékají směrem k Tichému oceánu, stejně jako řeky Ulds a Chalchyn. Největšími řekami na západě jsou Čowd a Dzavčan, které tečou směrem do Střední Asie, kam nemají odtok. Všechny mongolské řeky v zimě zamrzají. Ledová pokrývka může přetrvávat až šest měsíců a dosahovat tloušťky přes jeden metr. Zamrzlé řeky jsou v zimě často využívány jako silnice pro automobily, což způsobuje jejich znečištění ropnými látkami.[23][24]
Mezi téměř 4000 mongolských jezer patříslané jezero Uws Nuur o rozloze 3350 km² a jezero Chöwsgöl Nuur o rozloze 2760 km². Druhé jmenované jezero je jedním z nejvýznamnějších sladkovodních jezer na světě; 95 % ostatních jezer má rozlohu menší než 5 km², 80 % z nich jsou sladkovodní jezera. Protože jsou často napájeny ledovci a jsou daleko od průmyslových center, mají velmi čistou vodu. Jsou důležitým místem odpočinkustěhovavých ptáků.[24]
Vody v Mongolsku jsou postiženy značnoudezertifikací, 852 řek a potoků a více než 1000 jezer vyschlo nebo zaniklo (údaje z roku 2007).[25]
Poloha Mongolska ve středoasijskévysočině mu propůjčuje jedno z nejextrémnějšíchpodnebí mezi kontinentálními asuchými podnebími na světě. Vzhledem k suchému, výrazněkontinentálnímu podnebí dochází během roku k velkým teplotním výkyvům: v zimě jsou průměrné denní teploty -25 °C, v létě +20 °C, což znamená, že výkyvy jsou dvakrát až třikrát větší než např. v západní Evropě. Průměrnýroční úhrn srážek dosahuje 200 až 220 mm a klesá od více než 400 mm na severu země po méně než 100 mm na jihu pouště Gobi. V průběhu roku spadne 80 až 90 % srážek od května do září. Neobvykle vysoké jsou také teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, které dosahují až 32 °C. Absolutní teplotní amplituda mezi létem a zimou dosahuje až 100 K.
Mongolsko je výrazně ovlivněnoglobálním oteplováním:[26] Mezi lety 1940 a 2001 se průměrná roční teplota vzduchu zvýšila o více než 1,5 °C.[26] Zimní teploty se v tomto období zvýšily dokonce o více než 3,6 °C[26] Starodávný mongolský led rychle taje v důsledku měnícího se klimatu a vysokých letních teplot. Vzhledem k tomu, že přítok z ledových polí v létě stále častěji vysychá, jsou zásoby pitné vody stále omezenější, což v příštích letech extrémně ohrozí kulturní dědictví i tradiční chov sobů, v důsledku čehožklimatická krize ohrožuje domácí pastevce sobů žijící v horských tundrových oblastech severního Mongolska v nízkých zeměpisných šířkách.[27]
Zatímco severní část Mongolska je stále součástí zóny boreálníchjehličnatých lesů s dostatečným přísunem srážek, jižním směrem srážek neustále ubývá. Přírodní podmínky, jako je gradient srážek v severojižním směru a návětrné účinky horských pásem, která protínají zemi, vedou k výrazné vegetační zonálnosti, kterou Hilbig 1995[28] rozlišil od severu k jihu podle srážkových poměrů takto (v závorce je uvedeno jejich rozdělení v příslušných zeměpisných oblastech a rostlinných regionech podle Grubova 1982[29]):
Mongolsko se nachází vseizmicky velmi aktivní oblasti,zemětřesení jsou zde častá. Vzhledem k nízké hustotě osídlení a k tomu, že je zde relativně málo budov, které by se mohly zřítit, však zemětřesení obvykle způsobují jen malé škody. K nejsilnějším zemětřesením došlo v roce 1905 ve středním Mongolsku a v letech 1931, 1957 a 1967 v jihozápadním Mongolsku. Zemětřesení z roku 1905 mělo sílu 8,2 až 8,7 stupněRichterovy stupnice, zemětřesení z roku 1957 mělo sílu 7,9 až 8,3 stupně a zemětřesení z roku 1967 mělo sílu 7,5 stupně. Četné trhliny, které po sobě zemětřesení zanechala, však často vedou k vyschnutí nebo posunu říčních toků, na nichž jsou závislí kočovníci a jejich stáda.[24]
Zud původně označuje velmi sněžné zimy, kdy zvířata pod sněhovou pokrývkou již nemohou najít potravu, a proto umírají hlady. V současnosti se však tento termín používá i pro označení jiných meteorologických podmínek, zejména v zimě, za kterých se dobytek nemůže pást. Kromě již zmíněnéhobílého zud, kdy zvířata po silném sněžení již nemohou najít potravu pod sněhovou pokrývkou, existuje také tzv.černý zud, kdy zvířata hynou žízní kvůli nedostatku sněhu (protože studny a vodní nádrže zamrzají, sníh je v nízkých teplotách jediným zdrojem vody). Další formou je ledový neboželezný zud, kdy mrznoucí déšť pokryje půdu ledem, což zvířatům znemožní živit se trávou a bylinami. A konečně čtvrtou formou jebouřkový zud způsobený písečnými bouřemi. Zudy jsou v Mongolsku poměrně častým jevem a během jediné zimy mohou zahubit miliony zvířat a připravit tak obyvatelstvo o zdroj potravy.[24]
V roce1991 došlo ke změně oficiálního názvu státu z „Mongolská lidová republika“ na „Mongolská republika“. V lednu1992 byla přijata nováústava, kterou se Mongolsko vzdalo socialismu. Zároveň se oficiálním názvem země stalo jednoslovnéMongolsko. Tato ústava vytvořila základ dalšího demokratického vývoje. Mongolsko však zůstalo mezinárodně-politicky neutrální.
V roce2004 byla vytvořena v zemi velká koalice. Vládní akční program byl schválen Velkým Churalem v listopadu 2004. Program zdůrazňoval potřebu konsolidacedemokratického zřízení státu a obsahoval také usnesení o potřebě rychlého ekonomického růstu.
Mongolsko je jednou z prioritních zemí české zahraničnírozvojové spolupráce. České projekty se zde zaměřují na pět oblastí: ekonomický rozvoj včetně předávání zkušeností z transformace na tržní hospodářství,životní prostředí,zemědělství, sociální otázky a snižování nezaměstnanosti. Jistou důležitost má také prevence obchodu s lidmi.[30] V oblasti mimo to působí i české nevládní organizace, zejménaČlověk v tísni,[31]Charita aADRA. V České republice žije zhruba 9000 Mongolů (2018).[zdroj?]
Ekonomika Mongolska se v současné době rychle rozvíjí. Skladbahrubého domácího produktu (HDP) je ovšem ještě ovlivněna tradičním velkým významem kočovného pastevectví pro značnou část obyvatelstva.Zemědělství včetně pastevectví mělo v roce 2011 podíl 15,8 % naHDP,průmysl však již vytvářel 32,6 % a služby včetně státní administrativy, školství a kultury 51,6 %. HDP v paritě kupní síly byl v roce 2011 odhadován na 13,4 miliardydolarů, zhruba 4800 dolarů na jednoho obyvatele. Mongolsko je tedy doposud relativně chudá země, pod hranicí chudoby se nachází kolem 39,2 % obyvatel (2010).Míra nezaměstnanosti je relativně nízká, v roce 2010 se pohybovala kolem 9,9 %.[33]
Velmi důležitou složkou hospodářství je těžba nerostných surovin. V Mongolsku se nacházejí významná ložiska hnědého a černého uhlí,železné rudy,wolframu,mědi a zlata. Průmyslové státy se také zajímají o potenciál těžbykovů vzácných zemin v Mongolsku. Země má k dispozici rovněž nalezištěropy.
Mongolskouměnou jetugrik (MNT). Tato peněžní jednotka se dělí na 100 mungů. Směnný kurs mongolské měny se začátkem března2009 pohyboval okolo 100 tugriků = 1,30 až 1,50 Kč.[34]
V Mongolsku žilo k 31. 12. 2024 3 544 835 obyvatel.[1] Drtivá většina jsouMongolové (95,6 %), největší etnickou menšinou jsouKazaši (3,8 %).[35] Značná část mongolského obyvatelstva donedávna žilakočovným způsobem života. Pokračujícíurbanizace vede k soustřeďovánípopulace v hlavním městě Ulánbátaru a několika mnohem menších městech. Ulánbátar se svou rozvíjející se civilizační strukturou přitahuje bývalé kočovné pastýře dobytka, jejichž stáda uhynula v tvrdých zimách. V důsledku toho vzniklo na okraji Ulánbátaru několik sídlišť sestávajících z jurt. V roce 2000 se pastevectvím živila polovina obyvatel Mongolska, ale v roce 2022 to byla jen čtvrtina.[36]
Největším městem je s vysokým náskokem hlavní městoUlánbátar, který má 1 318 000 (r. 2013) obyvatel, žije v něm tedy více než třetina mongolské populace. S velkým odstupem následujíErdenet (83 tis. obyvatel),Darchan (75 tis.),Čojbalsan (39 tis.) aMörön (36 tis.). Další města mají již méně než 30 tis. obyvatel.[37]
Kazašští lovci se svými orly v západní části Mongolska
Obyvatelé země jsou z 95,6 %Mongolové. Největší menšinou v Mongolsku jsouKazaši, jejichž podíl dosahuje 3,8 % všeho obyvatelstva. Dále jsou v Mongolsku zastoupeniRusové,Číňané,Korejci a mnoho jiných národností. Mongolové nejsou etnicky zcela jednotný národ, na území jejich vlastního státu jsou zastoupeny národnostní skupinyChalchové (86 %),Ojrati aBurjati (dohromady 14 %). Jejich náboženstvím je převážněbuddhismus. Kazaši vyznávajíislám. Až do 20. let20. století bylo v zemi používánovlastní písmo, dnes je však úředním písmem upravenácyrilice.
Nejpoužívanějším cizím jazykem je angličtina následovaná ruštinou, dá se domluvit i čínsky,korejsky čijaponsky. Podle českých zdrojů až 2 % obyvatel má znalostičeštiny.[38]
Zdravotní ukazatele v Mongolsku se od roku 1990 podstatně zlepšily. Očekávaná délka života se prodloužila o více než deset let, míra plodnosti klesla a úmrtnost matek a dětí prudce klesla.[39]
Mongolsko patří mezi země s vysokým výskytemtuberkulózy, včetně formy rezistentní na více léků (MDR-TB).[40] V roce 2025 v Mongolsku vypukla epidemiespalniček.[41]
Oltář 9.Bogdgegéna - duchovního vůdce linie GelugChalchů. Klášter Gandantegčinlen v Ulánbátaru
Kultura Mongolska se utvářela díky nomádské tradici a poloze země na křižovatce různých říší a civilizací. Mongolská kultura je ovlivněna kulturou mongolských,turkických a východoasijských národů, stejně jako geografií země a její historií politických a ekonomických interakcí s jinými národy. Jedním z nejvýraznějších aspektů mongolské kultury je kočovné pastevecké hospodářství, které po staletí utvářelo tradiční způsob životaMongolů. Tento způsob života výrazně ovlivnil mongolskou kulturu a ovlivnil vše od společenských vztahů a rodinných struktur až po umění, hudbu a literaturu. Mongolská kultura je také známá svým tradičním uměním, které zahrnuje hudbu, tanec a literaturu. Hudební a taneční tradice země jsou také úzce spjaty s její kočovnou minulostí. Mongolská literatura má zase dlouhou a rozmanitou historii a zahrnuje jak ústní, tak psanou tradici.
Mongolská kultura je také známá svým tradičním uměním, které zahrnuje hudbu, tanec a literaturu. Hudební a taneční tradice jsou úzce spjaty s kočovnou minulostí země a jsou důležitou součástí jejího kulturního dědictví.Mongolská literatura má zase dlouhou a rozmanitou historii a zahrnuje jakústní, tak psanou tradici.
Kromě tradiční architektury je mongolská kultura známá také svými řemesly a lidovým uměním. Mongolské lidové umění zahrnuje širokou škálu řemesel a dekorativního umění, jako je řezbářství, kovotepectví, vyšívání a tkaní. Tato řemesla se často předávají z generace na generaci a jsou důležitou součástí kulturního dědictví země. Mongolská řemesla a lidové umění se často prodávají turistům jako suvenýry a jsou důležitým zdrojem příjmů mnoha mongolských rodin.
Mongolská kultura je také silně ovlivněna jezdeckými a zápasnickými tradicemi, které hrály v historii země ústřední roli a dodnes jsou důležitou součástí její kulturní identity. Kromě těchto kulturních tradic se v Mongolsku koná řada festivalů a oslav, které odrážejí bohaté kulturní dědictví země, včetně festivaluNádam a Cagán Sar, což jsou státní svátky oslavující mongolskou kulturu a historii.
Marzan Šaran,Den v Mongolsku: Léto (malováno zač. 20. století)
Před 20. stoletím měla většina děl výtvarného umění v Mongolsku náboženskou funkci, a proto bylo mongolské výtvarné umění silně ovlivněno náboženskými texty.[42]Thangky byly obvykle malovány nebo zhotovovány technikouaplikace. Bronzové sochy obvykle zobrazovaly buddhistická božstva. Řada velkých děl je připisována prvnímuBogdgegénovi,Dzanabadzarovi.
Koncem 19. století se malíři jakoMarzan Šarav obrátili k realističtějšímu stylu malby. ZaMongolské lidové republiky byl dominantním malířským stylemsocialistický realismus,[43] populární však byly i tradiční malby podobné thangce, které se zabývaly světskými, nacionalistickými tématy, žánr známý jako „mongolský zurag“.
Mezi první pokusy o zavedenímodernismu do výtvarného umění v Mongolsku patřil obrazEhiin setgel (Matčina láska), který vytvořil Cevegjav v 60. letech 20. století. Umělec byl odklizen, protože jeho dílo bylo cenzurováno.
Rozkvět všech forem výtvarného umění nastal až poperestrojce na konci 80. let 20. století. Otgonbajar Eršú je pravděpodobně jedním z nejznámějších mongolských moderních umělců v západním světě, byl ztvárněn ve filmu „ZURAG“ Tobiase Wulffa.[44]
Tradiční mongolské obydlí jejurta, v mongolsku zvanágher. Mají kruhový tvar a jsou postaveny z různých materiálů včetněplsti a dřevěných částí. Interiér i exteriér tradiční jurty je přenosný a lze je snadno rozebrat a znovu sestavit, takže se dobře hodí pro kočovný životní styl. Podle mongolského umělce a kritika umění Njama-Osoryna Cultema byl gher základem pro rozvoj tradiční mongolské architektury. V 16. a 17. století se po celé zemi stavěly kláštery. Mnohé z nich začínaly jako gher-chrámy. Když je bylo třeba rozšířit, aby se do nich vešel rostoucí počet věřících, použili mongolští architekti stavby o 12 stranách s pyramidálními střechami, aby se přiblížili kulatému tvaru geru. Další rozšiřování vedlo ke kvadratickému tvaru chrámů. Střechy byly provedeny ve tvarumarkýz.[45] mřížové stěny, střešní sloupy a vrstvy plsti byly nahrazeny kamenem, cihlami, trámy a prkny a staly se trvalými.[46]
Njam Cultem rozlišuje v tradiční mongolské architektuře tři styly: Mongolský, tibetský ačínský a také kombinace těchto tří stylů. Mezi první chrámy se čtvrercovým půdorysem patřil Batu-Tsagaan (1654), který navrhl Zanabazar. Příkladem architektury ve stylu gher je klášter Daši-Choiling v Ulánbátaru. Chrám Lavrin (18. století) v klášteřeErdenedzú byl postaven v tibetské tradici. Příkladem chrámu postaveného v čínské tradici je lamaserie Choijing Lamiin Sume (1904), která je dnes muzeem. Čtvercový chrám Tsogchin v klášteře Gandan v Ulánbátaru je kombinací mongolské a čínské tradice. Příkladem tibetsko-mongolské architektury je chrám Maitréja (rozebrán v roce 1938). Klášter Daši-Choiling zahájil projekt obnovy chrámu a 25 metrů vysoké sochy Maitréji.
Mongolská literatura se vyvíjí kontinuálně od začátku 13. století, je to literaturu, která vzniká na území dnešníhoMongolska, nicméně k tomuto tématu patří i další produkce dalších mongolských národů v sousedství státu (a některých zcela izolovaných - jako třeba literaturaKalmyků). Mezi základní pilíře mongolské literatury patříTajná kronika Mongolů a eposy oGesarovi aDžangarovi. Tradice literatury vychází z turkomongolského společného soužití stepních nomádů a jejich původního náboženstvíšamanismu. Později bylo doplněno tradicí buddhismu spolu se silným vlivemtibetštiny, pozdějičínštiny a ve dvacátém století iruštiny. Nomádský život nepřál stálému zapisování památek (díla se tradovala ústně, psala se na březovou kůru). Největší díla minulosti se zachovala buď zprostředkováním cizími autory (např. perskými historiky), případně byla po staletích ústní tradice sepsána folkloristy (někdy až na začátku 20. století).
Hudebník hrající na tradiční mongolský hudební nástrojmorin khuur
Mongolská hudba je silně ovlivněna přírodou, nomádstvím, šamanismem a také tibetským buddhismem. Tradiční hudba zahrnuje různé hudební nástroje, mezi nimiž je známýmorin chuur, a také pěvecké styly jako urtyn duu („dlouhá píseň“) ahrdelní zpěv (chöömej). Tanec „čham“ se tančí k odhánění zlých duchů a byl vnímán jako připomínkašamanismu.
Mongolský tisk při rozhovoru s opoziční Mongolskou stranou zelených v roce 2008. Od demokratických reforem zahájených v 90. letech 20. století získala média značné svobody.
Mongolský tisk začal v roce 1920 úzkými vazbami na Sovětský svaz pod vedením Mongolské komunistické strany, kdy byly založeny novinyUnen („Pravda“) podobné sovětskéPravdě.[47] Až do reforem v 90. letech 20. století měla vláda přísnou kontrolu nad médii a dohlížela na veškerou publikační činnost, v níž nebyla povolena žádná nezávislá média.[47]Rozpad Sovětského svazu měl na Mongolsko značný vliv,vláda jedné strany se zde změnila v demokracii s více stranami a s tím se do popředí dostala i svoboda médií.
Nový zákon o svobodě tisku, vypracovaný s pomocí mezinárodních nevládních organizací, který platí od roku 1999, připravil půdu pro mediální reformy.[48] Mongolská média v současnosti tvoří přibližně 300 tištěných a rozhlasových stanic.[49]
Od roku 2006 se mediální prostředí zlepšuje, vláda projednala novýzákon o svobodě informací a odstranila jakoukoli provázanost médií s vládou.[50][51] Díky tržním reformám se každoročně zvyšuje počet lidí pracujících v médiích a také studentů na novinářských školách.[50]
Ve své zprávě World Press Freedom Index z roku 2013 zařadila organizaceReportéři bez hranic mediální prostředí na 98. místo ze 179, přičemž nejsvobodnější bylo 1. místo,[52] v roce 2016 se Mongolsko umístilo na 60. místě ze 180.[53]
Podle průzkumu Asijské rozvojové banky z roku 2014 uvedlo 80 % Mongolů jako hlavní zdroj informací televizi.[54]
Tradiční stravu ovlivnilo extrémníkontinentální podnebí Mongolska a nejnižší hustota osídlení na světě, pouhých 2,2 obyvatel/km2. Používánízeleniny akoření je omezené. Vzhledem ke geografické blízkosti a hlubokým historickým vazbám na Čínu a Rusko je mongolská kuchyně ovlivněna takéčínskou aruskou kuchyní.[55]
Mongolsko je jednou z mála asijských zemí, kde rýže není hlavní potravinou. Místo toho Mongolové dávají přednost jehněčímu masu jako hlavnímu jídlu před rýží.
V současném Mongolsku převažuje pšenice, ječmen a pohanka nad rýží.
Ve vědeckém světě je Mongolsko známo zejména svýmpaleontologickým bohatstvím. Na území pouště Gobi jsou již od 20. let 20. století vykopávány vzácné fosilní pozůstatkykřídových druhůdinosaurů, žijících zde před více než 66 miliony let. Mongolsko je k červenci 2020 dokonce čtvrtým nejbohatším státem světa, co se počtu vědecky popsaných dinosauřích druhů týče (celkem 94), a to za Čínou (308), USA (280) a Argentinou (147).[56]
Hlavním národním festivalem jeNádam, který se pořádá již po staletí a koná se v létě po tři dny a skládá se ze tří mongolských tradičních sportů,lukostřelby, přespolníhodostihového běhu azápasu, tradičně uznávaných jakoTři mužské hry Nádamu. V současném Mongolsku se Nádam koná od 11. do 13. července na počest výročí národní demokratické revoluce a založení Velkého mongolského státu.
Další velmi oblíbenou aktivitou zvanou šagaa je „švihání“ ovčích kotníkových kostí na několik metrů vzdálený terč, při němž se pomocí švihání prstem posílají malé kosti na terče a snaží se srazit cílové kosti z plošiny. V Nádamu je tato soutěž oblíbená mezi staršími Mongoly.
Jezdci na koních během festivalu Nádam
Jízda na koni má v mongolské kultuře obzvlášť ústřední postavení. Závody na dlouhé vzdálenosti, které se předvádějí během festivalu Nádam, jsou jedním z jejích aspektů, stejně jako obliba trikového ježdění. Jedním z příkladů trikové jízdy je legenda, podle níž mongolský vojenský hrdinaDamdin Süchbátar rozhazoval mince po zemi a pak je při jízdě na koni v plném trysku sbíral.
Mongolský zápas je nejoblíbenější ze všech mongolských sportů. Je vrcholem Tří mužských her v Nádamu. Historici tvrdí, že mongolský styl zápasu vznikl asi před sedmi tisíci lety. Národní zápasnické soutěže se účastní stovky zápasníků z různých měst a aimagů po celé zemi.
↑World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Mongolia) [online].International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Michael Jerryson,Mongolian Buddhism: The Rise and Fall of the Sangha, (Chiang Mai: Silkworm Books, 2007), 89.
↑Mongolia – Religion [online]. [cit. 2015-01-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 15, 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SIK, Ko Swan.Nationality and International Law in Asian Perspective. [s.l.]: Martinus Nijhoff Publishers, 1990.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 4, 2015.ISBN9780792308768. S. 39.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ WDI - The World by Income and Region.datatopics.worldbank.org [online]. [cit. 2025-04-03].Dostupné online.
↑Mongolia [online]. CIA [cit. 2015-08-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 January 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑СҮХБААТАР, Г.Монголын эртний түүх судлал, III боть. [s.l.]: [s.n.], 1992. Kapitola Монгол Нирун улс, s. 330–550. (mongolsky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSVANTESSON, Jan-Olof; TSENDINA, Anna; KARLSSON, Anastasia; FRANZÉN, Vivian.The Phonology of Mongolian. Oxford: Oxford University Press, 2005. (Phonologies of the World's Languages).ISBN978-0199554270. S. 103–105.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PULLEYBLANK, Edwin George.Lexicon of Reconstructed Pronunciation in Early Middle Chinese, Late Middle Chinese, and Early Mandarin. [s.l.]: UBC Press, 1991.Dostupné online.ISBN0-7748-0366-5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“..
↑Baxter, Wm. H. & Sagart, Laurent.Baxter–Sagart Old Chinese Reconstruction [online].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 April 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.(1.93 MB). 2011. Retrieved 11 October 2011.
↑SANDERS, Alan J. K.Historical Dictionary of Mongolia. [s.l.]: Scarecrow Press, 20 May 2010.Dostupné online.ISBN978-0-8108-7452-7. S. 449. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EVERETT-HEATH, John.The Concise Dictionary of World Place-names. [s.l.]: Oxford University Press, 2005.Dostupné online.ISBN978-0-19-860537-9. S. 346. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Honeychurch, William; Rogers, Leland; Amartuvshin, Chunag; Diimaajav, Erdenebaatar; Erdene-Ochir, Nasan-Ochir; Hall, Mark E.; Hrivnyak, Michelle (1 June 2021). "The earliest herders of East Asia: Examining Afanasievo entry to Central Mongolia".Archaeological Research in Asia.26: 100264. doi:10.1016/j.ara.2021.100264.
↑ Vědci zjistili, odkud přišli Avaři do Evropy.Novinky.cz [online]. 4. dubna 2022.Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.www.mongolia-web.com [online]. [cit. 2010-08-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-28.
↑Country Comparison :: Area [online]. CIA [cit. 2013-06-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 9, 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Статистикийн мэдээллийн нэгдсэн сан. S. 72.www.nso.mn [online]. [cit. 2025-04-07]. S. 72.Dostupné online.
↑abMAY, Timothy.Culture and Customs of Mongolia. New York: Bloomsbury Publishing USA (Culture and Customs of Asia Series).ISBN978-0-313-08724-0. S. 1–3.
↑TAYLOR, William; CLARK, Julia K.; REICHHARDT, Björn. Investigating reindeer pastoralism and exploitation of high mountain zones in northern Mongolia through ice patch archaeology.PLOS ONE. 20. 11. 2019, roč. 14, čís. 11, s. e0224741.Dostupné online [cit. 2025-04-07].ISSN1932-6203.doi:10.1371/journal.pone.0224741.PMID31747407. (anglicky)
↑Хун ам, орон сууцны 2020 оны улсын ээлжит тооллогы нэгдсэн дун [online]. [cit. 2021-08-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 November 2020. (Mongolian)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Bydlí v jurtách a kočují nekonečnými pláněmi. Nahlédněte do života mongolských nomádů.Aktuálně.cz [online]. 21. října 2022.Dostupné online.
↑OCISKOVÁ, Eva. V Mongolsku umí hromada lidí česky.Vltava [online]. 2017-03-29 [cit. 2023-09-14].Dostupné online.
↑DATA, Our World in. OWID Homepage.Our World in Data. 2024-02-28.Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Multidrug-resistant tuberculosis household contact screening and management by community healthcare workers in Mongolia: a prospective implementation study.The Lancet [online]. 2025.Dostupné online.
↑E.OYUN-ERDENE.Laboratory confirmed measles cases in Mongolia rise to 758 [online]. [cit. 2025-05-06].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TERESE TSE BARTHOLOMEW.Introduction to the Art of Mongolia [online]. asianart.com, 1995 [cit. 2013-03-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 6, 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VERONIKA RONGE.Die Mongolen: Beiträge zu ihrer Geschichte und Kultur. Redakce Michael Weiers. [s.l.]: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1986.ISBN978-3-534-03579-3. Kapitola Kunst und Kunstgewerbe, s. 125–148.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZURAG – a movie about Otgonbayar Ershuu [online]. Zurag.de [cit. 2013-06-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 29, 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Искусство Монголии. Moscow: [s.n.], 1984.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abMongolia media [online]. Press reference [cit. 2013-06-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 15, 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑OLE BRUUN; OLE ODGAARD.Mongolia in Transition. [s.l.]: Routledge, 1996.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 11, 2014.ISBN978-0-7007-0441-5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Country Profile: Mongolia.BBC News.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 6, 2009.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abAsian communication handbook 2008. Redakce Indrajit Banerjee. [s.l.]: AMIC, 2008.ISBN978-981-4136-10-5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The World Trade Organization legal, economic and political analysis. Redakce Patrick F.J. Macrory. New York: Springer, 2005.ISBN978-0-387-22685-9.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2013 World Press Freedom Index: Dashed Hopes After Spring [online]. Reporters Without Borders, 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 15, 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2016 World Press Freedom Index [online]. Reporters Without Borders, 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 14, 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ENKHBOLD, Enerelt.TV drama promotes financial education in Mongolia [online]. 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 30, 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.svg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
