- modemy pro komutované (vytáčené) připojení do standardní analogové telefonní sítě
- terminálové adaptéry – TA někdy též nesprávně zvané „ISDN modemy“ pro připojení do digitální telefonní sítě
- modemy pro pronajaté propojeníbod-bod, linka typu dvou-drát nebo čtyř-drát
- modemy pro širokopásmové kabelové připojení k internetu –CableDSL
- modemy pro širokopásmové telefonní připojení k internetu –ADSL
- GSM, UMTS modem/karta pro datové propojení přes síťGSM,UMTS vizGPRS,EGPRS,HSDPA
- různéradio modemy (plně duplexní apoloduplexní)
Pro řízení většiny standardních modemů se používá sadapříkazů AT (tzv. Hayes kompatibilní). Pro speciální modemy může existovat vlastní komunikačníprotokol.
Poté se ještě modemy dělí na interní a externí.
Interní se dělí ještě na hardwarové a softwarové. Soft-modemy využívají procesorupočítače a ten pak musí provádět např. kompresi dat, zatímco hardwarové modemy mají procesor svůj a nezatěžují procesor PC. Klasické modemy HW si také řídí tok dat na rozhraní RS232.
Zvuk, který vydává telefonní modem při navazování vytáčeného připojení (dial-up).
Telefonní modem pro komutované (nesprávně vytáčené) připojení (dial-up) převádí digitální signál dopásma pro běžný hovor (standardní telefonní pásmo je od 0,3 až do 3,4 kHz). Pro přenos pak slouží běžnátelefonní přípojka. Používají se různé typymodulace, především je to dnes několikastavovákvadraturní amplitudová modulace – vlastně kombinace amplitudové a fázové modulace (například šestnáctistavová, tedy 16-QAM). Moderní modemy používají protokoly na samočinnou opravu a detekci chyb (vizECC), automatické sledování kvality přenosu apod.Současné telefonní modemy dosahují na telefonních linkách maximální rychlosti do 56 kbit/s (je to zároveň přibližně fyzikální maximum na analogové telefonní lince, dané paradoxně její následnou digitalizací v ústřednách a na dálkových trasách). Je to dnes již takřka nepoužívaný způsob připojení domácíhopočítače doInternetu (dial-up). Prakticky se s tímto způsobem přenosu setkáváme jen utelefaxů.
Většina telefonních modemů,ISDN modemů aGSM/GPRS/UMTS modemů podporuje přenosfaxů skupiny 3.
Tyto modemy jsou zpravidla plně kompatibilní s telefonními modemy, navíc poskytují možnost propojení pomocí nevytáčeného propojení pronajatou analogovou linkou, (není nutné napájení ústřednou a modemy se kontrolují na základě trvale vysílaného klidového kmitočtu). Tuto funkci umí i některé běžné modemy a zjistíme to použitím AT příkazu AT&L1, nebo AT&L2 v terminálovém režimu počítače. Pokud je odezva ERROR, znamená to, že to modem neumí. Nastavení AT&L0 je pro linku s ústřednou. Pro propojení se používá dvouvodičová linka (dvou-drát) jako u klasického telefonního spojení nebo čtyřvodičová linka, pro každý směr přenosu je jeden pár vodičů. Lze tak sledovat kvalitu přenosu a nastavovat parametry přenosu pro každý směr. Čtyřvodičová linka, mimo jiné, umožňuje propojení přes vhodnou plněduplexníradiostanici a vytvořit tak radio modem.
Podrobnější informace naleznete v článku
DSL modem.
DSL modem (anglicky Digital Subscriber Line Transceiver) neboli modem pro digitálně podepsanou linku je zařízení používané k připojení počítače k DSL lince. Umožňuje-li modem připojení více počítačů, označujeme ho jako DSL router.
Prvnítelefonní modemy vznikly v 50. letech20. století v rámci amerického vojenského projektu SAGE. Původní modemy pracovaly s maximální rychlostí 300bit/s, později byla maximální rychlost postupně zvyšována na 1200 bit/s, 2400 bit/s a 9600 bit/s. Pravděpodobně nejstarší funkční modem, pomocí kterého se lze ještě stále připojit k internetu, je exemplář v dřevěné krabici od Livermore Data Systems, pocházející cca z roku 1964.[1]
Dnešní telefonní modemy pracují nejčastěji podle standarduITU-TV.90, který definuje maximální rychlost 56 kbit/s pro download a 33,6 kbit/s pro upload.Už méně se ví, že na rychlosti 300bit/s i tyto modemy začínají navazovat spojení. Je to proto, že se i na velmi nekvalitní lince dohodnou na základních informacích, jako je rozeznání se jako modemy. Pak teprve přechází do rutin na vyšších rychlostech.
Následující tabulka obsahuje maximální přenosové rychlosti modemů; skutečné rychlosti mohou být v závislosti na podmínkách nižší (např. podle úrovně šumu)[2]. Rozsáhlejší seznam přenosových rychlostí je uveden v článkuSeznam rychlostí zařízení. Modulační rychlost se udává vBaudech, což je počet symbolů za sekundu; každý symbol může kódovat jeden nebo více datových bitů.
| Modem | Modulace | Přenosová rychlost [kbit/s] | Dostupné od roku |
|---|
| 110baudBell 101 modem | FSK | 0,11 | 1958 |
| 300 baud (Bell 103 orV.21) | FSK | 0,3 | 1962 |
| 1200 modem (1200 baud) (Bell 202) | FSK | 1,2 | |
| 1200 Modem (600 baud) (Bell 212A orV.22) | QPSK | 1,2 | 1980[3][4] |
| 2400 Modem (600 baud) (V.22bis) | QAM | 2,4 | 1984[3] |
| 2400 Modem (1200 baud) (V.26bis) | PSK | 2,4 | |
| 4800 Modem (1600 baud) (V.27ter) | PSK | 4,8 | [5] |
| 9600 Modem (2400 baud) (V.32) | QAM | 9,6 | 1984[3] |
| 14.4k Modem (2400 baud) (V.32bis) | trellis | 14,4 | 1991[3] |
| 28.8k Modem (3200 baud) (V.34) | trellis | 28,8 | 1994[3] |
| 33.6k Modem (3429 baud) (V.34) | trellis | 33,6 | 1996[6] |
| 56k Modem (8000/3429 baud) (V.90) | digitální | 56,0/33,6 | 1998[3] |
| 56k Modem (8000/8000 baud) (V.92) | digitální | 56/48 | 2000[3] |
| „Bonding“ modem (dva modemy 56k) (V.92)[7] | | 112/96 | |
| Hardwarová komprese (s proměnnou rychlostí) (V.90/V.42bis) | | 56–220 | |
| Hardwarová komprese (s proměnnou rychlostí) (V.92/V.44) | | 56–320 | |
| Server-side WWW komprese (s proměnnou rychlostí) (Netscape ISP) | | 100–1000 | |
