Moše Kacav (hebrejskyמשה קצב,rodným jménemMúsá Qassáb,perskyموسى قصاب;5. prosince1945,Jazd,Írán) je bývalý izraelský politik,[1] který byl v letech 2000–2007prezidentem Izraele. Byl také předním poslancemKnesetu za stranuLikud a zastával různé ministerské posty ve vládě. PoJicchaku Navonovi byl druhýmMizrachim, který byl zvolen do prezidentského úřadu.
Konec jeho prezidentství byl poznamenán kontroverzí, která vyplynula z obvinění ze znásilnění jedné podřízené a sexuálního obtěžování dalších. V roce 2007 se v rámci dohody o přiznání viny vzdal prezidentského úřadu.[2] Později dohodu s prokurátory odmítl a slíbil, že svou nevinu prokáže u soudu.[2] V bezprecedentním případě[3][4] byl 30. prosince 2010 odsouzen za dvojnásobné znásilnění,[5] maření výkonu spravedlnosti a další obvinění.[3][4] Dne 10. listopadu 2011Nejvyšší soud potvrdil rozsudek i trest.
Dne 7. prosince 2011 nastoupil dověznice Ma'asijahu vRamle k výkonu sedmiletého trestu.[2] Z vězení byl za omezujících podmínek propuštěn 21. prosince 2016, kdy si odpykal pět let trestu.
Narodil se ve městěJazd v centrálnímÍránu, a když mu byl rok, přestěhovala se jeho rodina doTeheránu. V roce 1951 ve svých pěti letech s rodičipřesídlil do Izraele. Tam zprvu žili v přistěhovaleckém stanovém táboře u městaAšdod. V zimě 1951 tábor zasáhlo několik povodní, v jejichž důsledku zemřel Kacavův dvouměsíční bratr Sijon. Po studiu na zemědělské škole vmládežnické vesnici Ben Šemen a na škole vmošavuBe'er Tuvja nastoupil na povinnou vojenskou službu uizraelské armády. Nejprve sloužil u signálního sboru (C4I), následně byl přiřazen na velitelství obrněného sboru.
V roce 1968 začal studovat ekonomii a historii naHebrejské univerzitě v Jeruzalémě a během studií vyučoval historii a matematiku na střední škole. O rok později se oženil sGilou Perdanovou, s níž měl později pět dětí. Rovněž se v roce 1969 (ve dvaceti čtyřech letech) stal starostouKirjat Mal'achi. V roce 1971 absolvoval a získal bakalářský titul.
V květnu 1977 byl vparlamentních volbách zvolen poslancem za stranu Likud. Tehdy došlo v Izraeli k politické revoluci, neboť po více než třiceti letech od vzniku státu se stala poprvé vítězem voleb pravicová politická strana.[6] Poslanecký mandát následně zastával v sedmi po sobě jdoucích funkčních obdobích více než dvacet let. Za tu dobu se angažoval v četných parlamentních výborech (především v prvním funkčním období), s důrazem na vzdělání a kulturu, ale i řady dalších.
V srpnu 1981 se stal náměstkemministra bydlení a výstavby vedruhé Beginově vládě. Svůj první ministerský post však získal až v září 1984 ve vládě národní jednoty (jak pod vedenímŠimona Perese, takJicchaka Šamira), v níž zastával postministra práce a sociální péče. Tuto funkci zastával až dovoleb v roce 1988, po nichž stanul v čele ministerstva dopravy. V této funkci působil do roku 1992, kdy pravice prohrála volby. Do vlády se opětovně dostal až v roce 1996 zaprvní Netanjahuovy vlády, kde zastával pozicimístopředsedy vlády,ministra turismu a ministra bez portfeje.
V polovině července 2000 rezignoval prezidentEzer Weizman, v důsledku čehož se ještě koncem téhož měsíce konaly novéprezidentské volby. Kacava do nich navrhla jeho strana Likud a jeho protivníkem se stalŠimon Peres, navržený aliancíJeden Izrael. Pro absenci většiny hlasů v prvním kole volby bylo přistoupeno k druhému, v němž Kacav nad Peresem překvapivě zvítězil většinou 63 hlasů ku 57.[7] Slavnostní přísahu složil 1. srpna a stal se tak vůbec prvním pravicovým prezidentem v dějinách země a zároveň prvním izraelským prezidentem, který nastoupil sedmiletý funkční mandát.
V roce 2003 během státní návštěvyItálie požádalVatikán, aby navrátil cennosti údajně dovezené doŘíma po pádu Jeruzaléma v roce70 n. l.[8]
Koncem března2005 veřejně ocenil devět „hrdinů“, izraelských agentů, kteří v červnu 1954 plánovali a částečně i provedli vEgyptě teroristické útoky na různé egyptské,britské aamerické cíle – po odhalení se tatooperace pod falešnou vlajkou stala ve světě známou jakoLavonova aféra – a jejichž existenci Izrael dlouho popíral.
V dubnu téhož roku se zúčastnil pohřbu papežeJana Pavla II., kde v důsledku abecedního zasedacího pořádku seděl v blízkosti íránského prezidentaMuhammada Chátamího, který se narodil nedaleko Kacavova rodiště v Jazdu. Po pohřbu tisku sdělil, že si s Chátamím potřásl rukou a hovořilipersky. Ten to však později popřel.[9]
V červenci 2006 se Kacav obrátil na generálního prokurátoraMenachema Mazuze s informací, že je vydírán zaměstnankyní.[10] Vyšetřování se však rychle obrátilo proti němu samému, jelikož zaměstnankyně (označovaná jako „A“) vznesla obvinění sexuálního charakteru.[11] Tvrdila, že v době, kdy pod Kacavem pracovala na ministerstvu turismu, ji dvakrát znásilnil a sexuálně obtěžoval.[12] Postupně byl Kacav obviněn ze znásilnění a sexuálního obtěžování až deseti žen. Dne 22. srpna prohledala policie jeho dům a zabavila mu počítače a řadu dokumentů. Prezident byl vyzván k rezignaci či přerušení svého mandátu.[13] Následující den byl vyslechnut policií.[14]
Dne 7. září, poté, co již obdržela stížnosti nejméně čtyř žen, se policie rozhodla, že má dostatek důkazů pro obžalování. Podle policie celkem sedm žen svědčilo proti Kacavovi a mezi obvinění bylo „porušení důvěry, podvod a podílení se na nelegálním odposlouchávání“.[15] Dne 18. září prokurátor Mazuz oznámil, že pravděpodobnost, že se prezident stal obětí spiknutí je „dosti malá“.[16] O tři dny později se počet žen svědčících proti prezidentovi rozrostl na osm.[17]
Dne 15. října policie oznámila, že u pěti žen nebude stížnost dále prošetřována, neboť promlčecí lhůta již vypršela.[18] Dne 29. října bylo Kacavovi doporučeno, aby odstoupil. Ten i nadále veškerá obvinění popíral a oznámil, že rezignuje, pokud bude obviněn.[19]
V úterý 23. ledna 2007 vydala kancelář zástupce generálního prokurátora prohlášení, že má dostatek důkazů, aby jej mohla obžalovat a generální prokurátor doporučil prezidenta obžalovat.[20] Oznámil, že uvažuje o obvinění prezidenta ze znásilnění, sexuálního obtěžování, porušení důvěry, maření vyšetřování, obtěžování svědka a podvod. Vzhledem k tomu, že je prezident po dobu výkonu úřadu chráněn imunitou, by mohl být souzen až po vypršení funkčního období v srpnu 2007 či po své rezignaci. Konečné rozhodnutí o obžalování mělo být vyneseno po slyšení, kde měl mít Kacav možnost přednést svoji verzi.
O den později prezident uspořádal tiskovou konferenci, na níž obvinil novináře z toho, že jej pronásledují a odsuzují, aniž by byly předloženy všechny důkazy. Tvrdil, že média byla vůči jeho prezidentství nepřátelská od samého začátku.[21] Dále obvinil televizní kanál 2 z pořádání honu na čarodějnice. Oznámil svůj úmysl dočasně přerušit prezidentský úřad, ale odmítl rezignovat, dokud nebude obžalován. Kacavův projev vyvolal šok a odsouzení, jak od novinářů, tak od politiků a právníků.[22] V rozhovoru, který jen pár minut po tiskové konferenci poskytl premiérEhud Olmert, vyzval prezidenta k rezignaci.
Dne 25. ledna schválil Kneset prezidentovi tříměsíční přerušení úřadu. Zastupující prezidentkou se stala předsedkyně KnesetuDalia Iciková.[23]
Dne 7. března ztroskotal pokus oimpeachment.[24]
Koncem června 2007 dosáhli Kacavovi právníci dohody o přiznání viny se státní prokuraturou, na jejímž základě by se Kacav přiznal k několika případům sexuálního obtěžování a nevhodného chování a obdržel pouze podmíněný trest. Dále by zaplatil kompenzaci dvěma obětem. Obvinění ze znásilnění vznesená zaměstnankyní „A“ by bylo staženo, stejně tak jako obvinění z vydírání vznesené Kacavem. Dohoda vyvolala nevoli mezi izraelským obyvatelstvem, především pak mezi organizacemi bojujícími za práva žen. Podle průzkumu veřejného mínění se 70 % respondentů stavělo proti dohodě.[25][26] Odpůrci též zorganizovali protestní demonstraci naRabinově náměstí vTel Avivu.[25] Generální prokurátor tvrdil, že dohoda ušetří prezidentský úřad potupy, zatímco Kacavovi právníci ji přijali, aby se vyhnuli náročnému soudnímu procesu.[11]
Na základě dohody s prokuraturou nakonec Kacav rezignoval 1. července (jeho sedmiletý mandát měl skončit 15. července).[27] Ještě předtím se 13. června konalyprezidentské volby, v nichž zvítězil Kacavův někdejší protivník Šimon Peres.
Dne 30. října prokuratura oznámila Nejvyššímu soudu, že změnila názor na obžalování na základě důkazů od dvou klíčových svědků. Odvolávala se přitom na schůzku s Kacavovými právníky, kteří poukázali na rozpory ve výpovědích, včetně zapáleného dopisu jedné z žen poté, co se měly uskutečnit dvě údajná znásilnění. Tento krok prokuratury vedl k ostré kritice ze strany Kacavových právních zástupců.[28] V dubnu 2008 Kacav odvolal dohodu o přiznání viny. Podle jednoho ze svých advokátů, Avigdora Feldmana, věřil, že prokuratura nemá dostatek důkazů, které by jej usvědčily.[29]
Nakonec se tak ale stalo a v roce 2008 Kacav odmítl nabídku soudu, že by byl souzen „pouze“ na základě sexuálního obtěžování. Dne 30. prosince 2010 byl nakonec odsouzen za dvojnásobné znásilnění a sexuální obtěžování[30] a překážení výkonu spravedlnosti.[31] 7. prosince 2011 nastoupil výkon trestu vevěznici Ma'asijahu. Kacav je nejvýše postavený izraelský činitel, který byl poslán za mříže.[32] V průběhu výkonu trestu požádal třikrát o zkrácení trestu. Jeho žádosti bylo vyhověno v roce 2016 poté, co uznal své zločiny a vyjádřil lítost nad svými činy. Z vězení byl propuštěn 21. prosince 2016 po odpykání pěti let a patnácti dnů ze svého sedmiletého trestu odnětí svobody.[33]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMoshe Katsav na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMoše Kacav na Wikimedia Commons
OsobaMoše Kacav ve Wikicitátech
ZprávaBývalý izraelský prezident Moše Kacav je ode dneška za mřížemi ve Wikizprávách| Hlavy Státu Izrael | ||
|---|---|---|
| Předsedovéprozatímní státní rady | David Ben Gurion(1948) •Chajim Weizmann(1948–1949) |  |
| Prezidenti | Chajim Weizmann(1948–1952) •Jicchak Ben Cvi(1952–1963) •Zalman Šazar(1963–1973) •Efrajim Kacir(1973–1978) •Jicchak Navon(1978–1983) •Chajim Herzog(1983–1993) •Ezer Weizman(1993–2000) •Moše Kacav(2000–2007) •Šimon Peres(2007–2014) •Re'uven Rivlin(2014–2021) •Jicchak Herzog(od 2021) | |
| Ministři turismu Izraele | |
|---|---|
| |
| Ministři dopravy Izraele | |
|---|---|
| |
| Ministři sociální péče a sociálních služeb Izraele | |
|---|---|
| |
.jpg)
