Moře je velká plochaslané čibrakické vody, obvykle součást světovéhooceánu. Bývá větší nežzáliv, ale není to pravidlem a hranice mezi těmito pojmy není ostrá, často plyne spíše z tradice. Stejně tak se tradičně jakomoře označují i některájezera, zejménaKaspické moře aMrtvé moře.
Podle míry propojení s oceánem se rozlišují mořeokrajová avnitřní.
Okrajová moře jsou jen zčásti vymezenapevninou (pobřežím,ostrovy,souostrovími čipoloostrovy) a nejméně na jedné straně volně přechází do oceánu, díky čemuž se od něj hydrologicky výrazně neliší – mají podobnouslanost, charakter dna, prochází jimi globální systémproudů apod. Jedná se o sektory vymezené do velké míry arbitrárně, ze zeměpisných či navigačních důvodů.
Vnitřní moře jsou naproti tomu jasně dána pevninou, která je z většiny nebo i skoro úplně obklopuje. Tato nebývají součástí globální cirkulace a jejich slanost a další vlastnosti závisí hlavně na místních podmínkách – vnitřní moře v horkých aridních oblastech (např.Rudé moře) mají slanost výrazně vyšší než průměr oceánu, naopak vnitřní moře v chladnějším podnebí s nízkým výparem a velkými říčními přítoky bývají slané mnohem méně než oceán (Baltské moře má jen asi desetinovou slanost).
Mimořádně rozsáhlým vnitřním mořem jeStředozemní moře, které má samo vlastní systém proudění a člení se na řadu vlastních okrajových i vnitřních moří.
Slanost (salinitu) mořské vody sledují oceánologové velice bedlivě, jelikož případné rychlé výkyvy množství soli ve sledovaných oblastech signalizují potenciální významné změny v mořských biotopech. Pro účely sledování a vyhodnocování slanosti se používajísalinitní mapy generované přístroji zvanýmisolnografy, jejichž rozborem lze poměrně přesně predikovat změny mořské fauny a flóry.
Moře a oceány pokrývají celkem 361 milionů km², čili 71 % povrchu planetyZemě a jejich objem dosahuje 1 370 milionů km³ vody. Mořská voda tak představuje 96,5 % planetárního vodstva. Střední hloubka světového oceánu je přibližně 3 790 m.
Takzvanáměsíční moře (latinskymaria,j. č.mare) jsou rozsáhléčedičové pláně, pokrývající asi 16 % povrchuMěsíce, zejména na jeho přivrácené straně. Temné plochy, vytvořené kdysi rozsáhlými výlevymagmatu po dopadechmeteoritů, považovali totiž prvníastronomové za skutečná moře, podobná těm pozemským. Dnes už na tuto představu upomínají jen tradiční latinská pojmenování měsíčních „moří“, „oceánů“ a „zálivů“. Kupříkladu oblast, kde20. července1969 přistála výpravaApolla 11 nese názevMare Tranquillitatis –„Moře Klidu“. Analogicky se jako moře označují podobné temnější oblasti na povrchuMerkuru aMarsu.
Rozsáhlé kapalné oblastičpavku (jezera a moře) byly objeveny na povrchuSaturnova měsíceTitanu.
Česká jména moří a mezinárodních území: Seznam českých jmen oceánů, moří, jejich částí, podmořských útvarů, mořských proudů a geografických objektů v Antarktidě. 1. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2014. 186 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR).ISBN978-80-86918-71-6.Online mapy.
