| Mil Mi-1 PZL SM-1 | |
|---|---|
 Vrtulník Mil Mi-1 | |
| Určení | lehký víceúčelový užitkový vrtulník |
| Výrobce | Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila Kazaňský vrtulníkový závod Rostvertol WSK PZL Świdnik |
| Šéfkonstruktér | Michail Leonťjevič Mil |
| První let | 20. září1948[1][2] |
| Zařazeno | 1950[1] |
| Uživatel | Sovětské letectvo Polská armáda Polské námořnictvo Aeroflot Československé letectvo Svazarm Letecký oddíl Ministerstva vnitra Slov-Air a další |
| Výroba | 1950–1965 |
| Vyrobeno kusů | celkem 2606 ks, z toho 1012 ks Mi-1[3] 1594 ks SM-1[4] |
| Další vývoj | PZL SM-2 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Mil Mi-1 (ruskyМиль Ми-1, v kódovém označeníNATOHare,zajíc, kód v rámciUSAF/DOD:Type 32,[5] označení licenční verzePZL SM-1) je lehký jednomotorový víceúčelový užitkovývrtulník s třílistýmnosným rotorem a třílistýmtlačným vyrovnávacím rotorem. Vrtulníky Mi-1 byly vyvíjeny pod označením GM-1 v Sovětském svazu od roku 1947. Představitelésovětského letectva vypsali konkurz na stavbu lehkého vrtulníku, který měl sloužit kespojovacím účelům a měl najít uplatnění i v dalších oblastech civilního a vojenskéholetectví. První prototyp sevznesl 20. září 1948 a i přesto, že první dva prototypy havarovaly během letových zkoušek, již v roce 1950 započala jejich výroba. V roce 1956 byla podepsána smlouva mezi Sovětským svazem a Polskou lidovou republikou o licenční výrobě vrtulníků Mi-1 v polském závoděWSK PZL Świdnik, které se zde vyráběly pod označením PZL SM-1. Polští konstruktéři postavili na základě stroje Mi-1 nový vrtulníkPZL SM-2, který byl schopen transportovat větší množství pasažérů. V Sovětském svazu bylo vyrobeno celkem 1012 kusů, dalších 1594 kusů bylo vyprodukováno v Polsku. V 50. a 60. letech se staly vrtulníky Mi-1 základem mnoha vojenských letek především v zemíchVaršavské smlouvy, naBlízkém východě, v Asii a také v některýchafrických zemích. Vrtulníky Mi-1 se účastnily také několika válečných konfliktů, napříkladšestidenní války neboinvaze v zátoce Sviní. Jednalo se také o první sériově vyráběný vrtulník v Sovětském svazu.
V roce 1958 bylo rozhodnuto o nákupu strojů Mi-1 také doČeskoslovenska. Většina vrtulníků sloužila u československého letectva, další létaly například u Svazarmu,Leteckého oddílu ministerstva vnitra nebo v barváchstátního podnikuSlov-Air. Do Československa byly dodány celkem 152 kusy, u armády byl poslední vrtulník Mi-1 vyřazen v roce 1985.
Od30. let bylMichail Leonťjevič Mil zaměstnaný v CAGI, tedy v sovětském Ústředním aerodynamickém institutu, kde se podílel na vývojivírníků.[6] V roce 1947 vznikla samostatnáMilova konstrukční kancelář (OKB Mil), která se hned na počátku vlastní existence zúčastnila konkurzu na stavbuvrtulníku.[7] Kromě Mila se konkurzu zúčastnili také další konstruktéři, a toAlexandr Sergejevič Jakovlev sprototypemJakovlev Jak-100 a Ivan Pavlovič Bratuchin se strojemBratuchin B-11.[8] Velenísovětského letectva požadovalo zkonstruovat třímístný lehký vrtulník vhodný především kespojovacím účelům, který měl ale najít uplatnění rovněž v dalších oblastech vojenského i civilního letectví. Dalším důvodem pro vypsání konkurzu na vývoj nového vrtulníku byla skutečnost, že zatímcoSpojené státy americké již nějakou dobu využívaly vrtulníky (napříkladSikorsky H-5), Sovětský svaz v této oblasti zaostával.[7]
Mil se při konstrukci rozhodl pro klasickou koncepci vrtulníku, tedy s jednímnosným rotorem a jednímvyrovnávacím ocasním rotorem. Projekt hned na počátku získal označení GM-1. První úvahy počítaly s bohatě prosklenýmkokpitem, který svým vzhledem připomínal později vyráběné úspěšné vrtulníkyMil Mi-8.[7] Poloskořepinovýtrup byl na konci osazen ocasním nosníkem, který se směrem k ocasnímu rotoru zužoval, a také disponoval tříkolovýmpodvozkem. Později došlo k úpravám celé přídě, změn doznal také ocasní nosník. Koncepce vrtulníku však zůstala zachována. Vrtulník byl vybaven vzduchem chlazenýmsedmiválcovýmhvězdicovým motoremIvčenko AI-26GR o výkonu 422 kW.[1] Ve výrobě byly později použity výkonnější verze AI-26GRF a AI-26V o výkonu 429 kW. Při konstrukci nosného rotoru se snažil Mil nevyužívat zahraničních poznatků, ale vytvořit zavěšení listů rotoru nezávisle. Zpočátku byly použitydřevěné listy, které byly později nahrazeny celokovovými.[1]
V roce 1956 vznikl projekt, označený jakoMil Mi-3, který počítal s úpravami vrtulníku Mi-1. Varianta Mi-3 měla být schopna transportovat kroměpilota až tři další cestující. Plánována byla také výměna dvoulistého nosného rotoru za čtyřlistý. Tyto plány však nebyly nikdy realizovány.[6][9][10]
Prototyp vrtulníku GM-1vzlétl poprvé 20. září 1948 a pilotoval jej M. K. Bajkalov.[1] Ještě v témže roce první prototyp havaroval, když ve výšce 5200 m zamrzlolejreduktoru. Druhý prototyp vzlétl na konci roku 1948 s pilotem M. L. Gallajem, ale už 7. března 1949 havaroval poté, co došlo k nalomení ocasního nosníku. Pilot M. K. Bajkalov, který se při nehodě prvního prototypu zachránil, při druhé nehodě zahynul.[1] Třetí prototyp byl bez komplikací otestován v roce 1949 a již roku 1950 byl podroben státním zkouškám.[1] Těchto zkoušek se účastnil také Jakovlevův prototypJak-100. Státními testy prošly oba stroje, které se tak mohly dostat dosériové výroby, ale vládaSovětského svazu rozhodla o výrobě vrtulníku GM-1, který získal nové označení Mi-1.[3] První tři prototypy GM-1 byly vyrobeny vKyjevě.[2]
Vrtulník Mi-1 byl veřejnosti poprvé představen v roce 1951 na leteckém dni v Tušinu.[3][9]Výbor pro koordinaci leteckých standardů (ASCC)Severoatlantické aliance přidělil vrtulníku později označení Hare,zajíc.[11] Od počátku výroby byl vrtulník prezentován často na různých událostech především v Sovětském svazu. V průběhu50. a 60. let se staly stroje Mi-1 velmi rozšířeným typem vrtulníku v mnoha zemích světa a ustanovily rovněž několik mezinárodních leteckých rekordů.[3][10][12] Vrtulníky Mi-1 se staly po řadě postavených prototypů prvním sovětským sériově vyráběným vrtulníkem.[9][13]
První série vrtulníků, vyráběná od roku 1950 v Moskvě, čítala pouhých 15 kusů. Dalších 30 kusů bylo postaveno ve výrobním závodě v Kazani.[3] Velkovýroba vrtulníků Mi-1 započala až v roce 1954 v Orenburgu, kde bylo postaveno celkem 597 kusů, a také v Rostově na Donu, který vyprodukoval 370 kusů. Mezi lety 1950 a 1960 bylo v Sovětském svazu vyrobeno celkem 1012 kusů strojů Mi-1.[3]
Dalších 1594 kusů bylo vyrobeno do roku 1965 v Polské lidové republice.[4] V roce 1955 došlo k jednání mezi Sovětským svazem a Polskem o licenční výrobě vrtulníků Mi-1 v Polsku a již o rok později, v roce 1956, byla smlouva o výrobě podepsána. Vrtulníky v Polsku produkoval výrobní závodWSK PZL Świdnik veŚwidniku pod licenčním označením SM-1. Motory strojů SM-1 nesly označení LIT-3.[14] První v Polsku postavený vrtulník SM-1vzlétl 23. března 1956.[4]
V roce 1957 začal polský konstruktér Jerzy Tyrcha pracovat na vrtulníkuPZL SM-2, který vychází konstrukčně z vrtulníku SM-1. Důvodem bylo především to, že stroje SM-1 měly malou přepravní kapacitu.[9] První prototyp SM-2 vzlétl 18. listopadu 1958 a celkem bylo vyrobeno 88 kusů.[4]
_Keski-Suomen_ilmailumuseo_2.JPG)
_(13409370814).jpg)
Mi-1 je lehký jednomotorový víceúčelový užitkovývrtulník s třílistýmnosným rotorem a třílistýmtlačným vyrovnávacím rotorem. Z konstrukčního hlediska je možno stroje Mi-1 rozdělit na přední částtrupu s kokpitem, střední část s motorovou nástavbou a zadní ocasní a kýlový nosník sestabilizátorem.[14] Vrtulníky disponují tříkolovýmpodvozkem. Uvnitř kabiny je možno přepravovat kroměpilota další dva nebo tři pasažéry v závislosti na konfiguraci vrtulníku. Stroje jsou vybaveny jedním sedmiválcovýmhvězdicovým motoremIvčenko AI-26V, motory licenčně vyráběných vrtulníků SM-2 nesou označení LIT-3. Motor,reduktor a převodovka se nacházejí za kokpitem ve střední části trupu.[14]
V Sovětském svazu a Polské lidové republice bylo dohromady vyprodukováno přes 2600vrtulníků Mi-1, a tak se jich řada objevila v různých zemích světa. Kromě zemíVaršavské smlouvy létaly například v řaděasijských zemí jakoČínská lidová republika,Korejská lidově demokratická republika,Afghánistán neboMongolsko, objevily se také naKubě. Exportovány byly i doafrických států, například doEgypta neboAlžírska. Vrtulníky Mi-1 se účastnily mimo jiné například bojů přiinvazi v zátoce Sviní,šestidenní války naBlízkém východě neboobčanské války meziSeverním a Jižním Jemenem.[4]
V roce 1958 bylo rozhodnuto o nákupu vrtulníků Mi-1, které měly být zařazeny u československého letectva. První vrtulníky doletěly z Polska doKlecan u Prahy v roce 1959.[19] 17. června 1959 byl se strojem Mi-1 ustanoven nový československý výškový rekord, když posádka vystoupala se strojem do výšky 5450 m.[19] Kromě vojenského letectva sloužil jeden vrtulník Mi-1 v letech 1960 až 1963 u Leteckého oddílu Ministerstva vnitra (registrační značka OK-BYK), doČeskoslovenska však dorazil ve standardním vojenském provedení.[20] Tři vrtulníky létaly v průběhu 60. let také u podnikuAgrolet, tedy podniku pro lesnickou a zemědělskou leteckou činnost. Jeden ze strojů přešel později do služebstátního podnikuSlov-Air, kde létal do roku 1974.[19] V průběhu 60. let sloužila řada vrtulníků Mi-1 také u Svazarmu a poté, co došlo v roce 1974 k reorganizaci výcviku, vrátilo se celkem 37 vrtulníků zpět k armádě.[19] V 70. letech existovaly plány na zabudováníturbohřídelového motoru namísto stávajících hvězdicových, tyto plány však nebyly realizovány.[21] V průběhu80. let byly stroje Mi-1 ze služeb armády postupně vyřazovány a poslední stroj dolétal v roce 1985. Do Československa bylo v průběhu let dodáno celkem 152 vrtulníků Mi-1.[22][23]
Vrtulník za letu je k vidění v detektivce "Na kolejích čeká vrah" z roku 1970.
Vrtulníky Mi-1 se v různých zemích světa podílely také na činnostech v civilním letectví a často sloužily v policejních letkách, ale nejvíce byly nasazovány pro potřebyarmádních letů.
Seznam vojenských uživatelů.
Afghánistán Albánie Alžírsko Československo Egypt |
Irák Kuba Mongolsko | Severní Korea Súdán Sýrie Vietnam |
Data podle publikaceRuské vrtulníky.[24]
Obrázky, zvuky či videa k tématuMil Mi-1 na Wikimedia Commons| Vrtulníky konstrukční kancelářeMil | ||
|---|---|---|
| Vojenské vrtulníky, vrtulníky dvojího určení | .jpg)  | |
| Civilní vrtulníky | ||
| Projekty | ||
| Konvertoplány | ||
| Šéfkonstruktéři OKB Mil | ||
| Korporace Ruské vrtulníky | ||
