Milán (italskyMilano, v milánském dialektuMilane, česky téžMiláno[zdroj?]) je druhé největšíitalské město, hlavní město oblastiLombardie aprovincie Milán (Metropolitní město Milán). Je slavné jako město obchodu a módy, jako sídlo operyLa Scala (Teatro alla Scala) a fotbalových klubůAC Milán aInter Milán. Je zde takévelká gotická katedrála a řada dalších památek. Město se nachází v nížině v západní části Lombardie a protékají jím jenom malé řeky (Lambro,Olona,Seveso), většinou pod zemí. Ve městě samotném žijepřibližně 1,35 milionu[1] obyvatel, s rozsáhlou a souvislou okolní aglomerací zde žijí až 4 miliony obyvatel.
V Miláně je řada velkých bank, jsou zde sídla velkých firem (Pirelli,Alfa Romeo aj.), konají se zde pravidelné veletrhy, např.FieraMilano. Milán je významný železniční a dálniční uzel, má dvě mezinárodní letiště a blízko města jezávodní okruh Monza. Ve městě sídlí 12 vysokých škol, slavné jsou zejména umělecké školy. Nachází se zde také ekonomická tepna Itálie – burzaMibtel. Milán patří mezi nejbohatší a nejrozvinutější města Evropy. PoLondýně aPaříži má Milán třetí nejvyšší HDP na obyvatele v Evropě.
Protirakouské povstání v Miláně roku 1848 sicemaršálRadecký po čase potlačil, nicméně po porážce uSolferina v roce 1859 se Rakousko muselo Lombardie vzdát ve prospěch sjednocující seItálie. V tomto sjednocování hrál Milán vedoucí úlohu a stal se střediskem italského průmyslu, železnic i financí. Roku 1919 zdeBenito Mussolini založil svéfašistické hnutí a odtud v roce 1922 zahájil svůj pochod na Řím. V okolí Milána byl také roku 1945 zajat a popraven.
V poválečných letech se do Milána stěhovaly tisíce lidí z jižní Itálie a počet obyvatel vyvrcholil roku 1971. Potom sice poklesl, jak se lidé stěhovali do okolí, v posledních letech ale opět stoupá.
Dóm (Katedrála Narození Panny Marie;Duomo di Milano) postavený v letech 1386–1510, s průčelím přestavěným zaNapoleona roku 1805, je svými rozměry (délka 157 m, šířka 92 m, výška klenby 45 m a výška centrální věže s pozlacenou sochouMadony 106 m) třetí největší na světě a může pojmout až 40 tisíc lidí. Uvnitř je bohatá výzdoba, zejména renesanční a barokní.
Renesančníhrad rodiny Sforzů (Castello Sforzesco) ze 14. a 15. století sloužil jako rezidenceViscontiů aSforzů a jako pevnost. Dnes zde najdeme sochařské muzeum, obrazárnu a archeologickou sbírku.
DivadloLa Scala, vystavěné po požáru v letech 1776–1778 za císařovnyMarie Terezie, má dnes přes 2800 míst a je jednou z nejslavnějších operních scén.
Galerie Viktora Emanuela II. (Galleria Vittorio Emanuele II) je zastřešená pasáž složená ze dvou na sebe kolmýcharkád se skleněnými stopy, které v místě svého křížení vytvářejí oktagonální prostranství se skleněnou kupolí. Hlavním vstupem je monumentální oblouk z Piazza del Duomo (náměstí Dómu). Stavba byla navržena italským architektemGiuseppem Mengonim v roce1861 a postavena během let 1865 až 1877, a to primárně jako luxusní nákupní centrum, kterým zůstává i v současné době.
Královský palác (Palazzo Reale), stojí napravo od dómu, stavba z roku 1772, sídlí zde muzeum katedrály a Muzeum současného umění
Palazzo della Ragione na náměstíPiazza Mercanti byl vystavěný v letech 1228–1233 a vestředověku sloužil jako radnice. Za palácem pak stojí palácLoggia degli Osii z roku 1316.[3]
Palazzo Marino, z roku 1558, současná budova radnice
V Miláně je několik mrakodrapů, nejstaršíPirellone z roku 1958 měří skoro 130 m a do roku 1966 to byla první a nejvyšší budova v Evropské unii, dalším mrakodrapem je např.Palazzo Lombardia. Nejvyšší budovou je v současnostiTorre Unicredit, s 231 m je nejvyšší budovou v Itálii a současně jednou z nejvyšších v Evropě.
Pinacoteca Ambrosiana, je na Piazza Pio XI., v Palazzo dell'Ambrosiana. Ve sbírce jsou obrazy odBotticelliho,Tiziana, Caravagia, Raffaela a dalších autorů.
Biblioteca Ambrosiana, založená milánským arcibiskupem Fredericem Borromeo (1564–1631) jako první veřejná knihovna na evropské pevnině, s velkými sbírkami rukopisů a kreseb, zejména jedinečnou sbírkou kresebLeonarda da Vinciho a jeho deníků. Je zde umístěn i jeho obrazPortrét hudebníka, který vznikl kolem roku 1485.Moderní část města
Museo Poldi Pezzoli, v paláci ze 17. až 19. století v ulici Via A. Manzoni; obrazy odBotticeliho,Canaletta,Guardiho ad.
Milán se dělí na 9 městských částí. Jednotlivé městské části se dále skládají z čtvrtí (v závorce).
Zóna 1: Centro storico (Brera, Centro Storico, Conca del Naviglio, Guastalla, Porta Sempione, Porta Tenaglia)
Zóna 2: Stazione Centrale, Gorla, Turro, Precotto, Greco, Crescenzago (Adriano, Crescenzago, Gorla, Greco, Loreto, Maggiolina, Mandello, Mirabello, Ponte Seveso, Porta Nuova, Precotto, Stazione Centrale, Turro, Villaggio dei Giornalisti)
Zóna 3: Città Studi, Lambrate, Venezia (Casoretto, Cimiano, Città Studi, Dosso, Lambrate, Ortica, Porta Monforte, Porta Venezia, Quartiere Feltre, Rottole)
Zóna 4: Vittoria, Forlanini (Acquabella, Calvairate, Castagnedo, Cavriano, Forlanini, Gamboloita, La Trecca, Monluè, Morsenchio, Nosedo, Omero, Ponte Lambro, Porta Vittoria, Porta Romana, Rogoredo, San Luigi, Santa Giulia, Taliedo, Triulzo Superiore)
Zóna 5: Vigentino, Chiaravalle, Gratosoglio
Zóna 6: Barona, Lorenteggio
Zóna 7: Baggio, De Angeli, San Siro
Zóna 8: Fiera, Gallaratese, Certosa, Quarto Oggiaro
Milán je považován za jedno z klíčových měst průmyslového a moderního designu ve světě, a také jedno z nejvlivnějších v těchto oblastech. Město je velmi dobře známé pro svůj vysoce kvalitní starobylý i moderní nábytek a průmyslové zboží. Milán hostí mimo již zmíněný veletrhFieraMilano také nejdůležitější události související s designem a architekturou, jako například „Fuori Salone“ aSalone del Mobile. V 50. a 60. letech 20. století, stejně jako začátkem 70. let, se stal Milán, spolu s Turínem, hlavním městem poválečného designu a architektury, a to díky tomu, že byl hlavním průmyslovým centremItálie a jedním z nejprogresivnějších a nejdynamičtějších měst pevninské Evropy. Bylo zde postaveno několik mrakodrapů, mezi nimi napříkladPirelli Tower aTorre Velasca. Umělci jakoBruno Munari,Lucio Fontana,Enrico Castellani,Piero Manzoni a mnoho dalších ve městě buď žili, anebo tam pracovali.
Milán je domovem několika nejvýznamnějších italských vzdělávacích institucí. Milánský systém vysokoškolského vzdělávání zahrnuje 7 univerzit, 48 fakult a 142 oddělení, se 185 000 vysokoškolských studentů v roce 2011 (přibližně 11 % celkové populace vysokoškolských studentů v zemi) a největší počet absolventů vysokých škol a doktorandů (34 000, resp. více než 5 000) v Itálii.
Politecnico di Milano, založena v roce 1863, je nejstarší univerzitou v Miláně. Je rozdělena do 16 oddělení a sítě 9 škol inženýrství, architektury a průmyslového designu, na 7 kampusech v lombardském regionu. Počet studentů zapsaných ve všech areálech je přibližně 38 000, což činí zPolitecnico největší technickou univerzitu v Itálii.
Státní univerzita v Miláně, založená v roce 1923, je největší veřejnou výzkumnou vysokou školou ve městě, s 9 fakultami, 58 odděleními, 48 ústavy a s více než 2500 profesory. Milánská univerzita je vůdčí italskou i evropskou institucí v oboru vědecké publikace, a šestou největší univerzitou v Itálii, s přibližně 60 000 zapsanými studenty.
K dalším prominentním univerzitám v Miláně patří: soukromá Univerzita Bocconi, zaměřující se na výuku v oblasti managementu a financí od roku 1902, a je sedmou nejlepší podnikatelskou školou v Evropě;Università Cattolica del Sacro Cuore, v současné době největší katolickou univerzitou na světě s 42 000 přijatých studentů; Milánská univerzita Bicocca, multidisciplinární veřejná univerzita s více než 30 000 studenty; IULM, specializující se na marketingové, informační a komunikační technologie, cestovní ruch a módu;Università Vita-Salute San Raffaele, spojená s nemocnicí San Raffaele – je domovem výzkumných laboratoří v oblasti neurologie, neurochirurgie, diabetologie, molekulární biologie, studií AIDS a kognitivních věd.
Evropský institut designu je soukromá univerzita specializovaná na módní, průmyslový,, interiérový a audio/vizuální design včetně fotografie, reklamy a marketingu a obchodní komunikace.
Istituto Marangoni je módní institut s kampusy v Miláně, Londýně a Paříži.
Akademie Domus je soukromá postgraduální instituce designu, módy, architektury, interiérového designu a managementu.
Papežský ambroziánský institut sakrální hudby jehudební škola založená v roce 1931 blahoslaveným kardinálemA. I. Schusterem, arcibiskupem milánským. Podobně jako Papežský institut pro duchovní hudbu v Římě, je institutem „ad instar facultatis“ a je oprávněn udělovat univerzitní kvalifikace s kanonickou platností.[5]
Milánská konzervatoř, vysoká hudební škola založená v roce 1807, je v současnosti s více než 1 700 studenty a 240 učiteli hudby největší v Itálii.
Milánské metro má v současnosti 101 stanic, z nichž 83 je podzemních. Má dohromady pět linek označené M1, M2, M3, M4 a M5.[6] Délka tras je 112 km. Do roku 2033 by se metro mělo rozšířit na více než 149 km a patřilo by tak mezi 4 nejdelší podzemní dráhy v Evropské unii (EU). V současnosti je milánské metro 10. nejdelšípodzemní dráhou v EU.
Systém zpoplatnění vjezdu do centra města byl zaveden v roce 2008 s cílem zlepšit kvalitu ovzduší a omezit počet vozidel ve městě. Zpoplatněna byla zóna o rozloze 8 km2 v pracovních dnech od 7.30 do 19.30 hodin.[7]
Jako většina měst v Itálii má i Milán a jeho okolí svou vlastní regionální kuchyni, která, stejně jako lombardská kuchyně obecně, používá častěji rýži než těstoviny, a téměř nepoužívá rajčata. Milánská kuchyně zahrnuje „Cotoletta alla Milanese“, neboli obalovaný telecí (lze použít také vepřový čikrůtí) řízek smažený na másle (podobně jako vídeňský „Wiener Schnitzel“, který pravděpodobně vzešel z této milánské speciality). Dalšími typickými pokrmy jsou „cassoeula“ (dušená vepřová žebírka s klobásou a hlávkovou kapustou), „ossobuco“ (dušená telecí kost s morkem s omáčkou zvanougremolada), rizoto „alla Milanese“ (se šafránem a hovězím morkem), „Busecca“ (dušené dršťky s fazolemi), a „Brasato“ (dušené hovězí nebo vepřové maso na víně s brambory). Sezónní pečivo zahrnuje „Chiacchiere“ (lívance posypané cukrem) a „Tortelli“ (smažené kulovité sušenky) během období karnevalu, „Colomba“ (dort s polevou ve tvaru holubice) na Velikonoce, „Pane dei Morti“ („Chléb mrtvých“, sušenky aromatizované skořicí) během svátku Všech svatých a „Panettone“ o Vánocích.Salame Milano, salám s velmi jemným zrnem, je rozšířený v celé Itálii. Nejznámějším milánským sýrem jegorgonzola ze stejnojmenného nedalekého města, přestože dnes sídlí hlavní výrobci gorgonzoly v Piemontu.
Jako pocta jedinečné kuchyni je v Miláně několik světově proslulých restaurací a kaváren. Většina rafinovanějších restaurací vyšší třídy se nachází v historickém centru města, zatímco tradičnější a lidovější jsou především v okresech Brera aNavigli. Dnes v Miláně najdete také japonskou restauraciNobu, která se nachází vEmporio Armani naVia Alessandro Manzoni a je považována za jednu z nejmódnějších restaurací ve městě. Jedna z nejvíc chic kaváren a cukráren jeCaffè Cova, starobylá milánská kavárna, která byla otevřena roku 1817 v blízkostiTeatro alla Scala, ta má franšízy také v Hongkongu.Biffi Caffè aZucca v Gallerii Viktora Emanuela II. jsou další známé a historické kavárny. Mezi další restaurace v Miláně patří restauracehotelu Four Seasons, La Briciola, dále pak Marino alla Scala a Chandelier. Dnes najdete v Galerii Viktora Emanuela II. takéMcDonald's a několik nových butikových kaváren, jako například Just Cavalli Café, jejímž vlastníkem je luxusní módní značkaRoberto Cavalli.
↑ Světozor. S. 257.Digitální archiv časopisů [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR [cit. 2025-06-02]. Roč. 1834, čís. 33, s. 257. Odtud ve starší češtině názevMediolan/Mediolán.Dostupné online.
↑ABEND,B. a SCHLIEBITZ, A. a kol.:Itálie. 1. české vyd. Marco Polo 2009. 838 s.ISBN978-3-8297-6646-3.
↑ NABA - Nuova Accademia di Belle Arti Milano - About Us.www.italian-design-academy.com [online]. 2012-11-16 [cit. 2024-08-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ PIAMS :: Pontificio Ambrosiano di Musica Sacra.unipiams.org [online]. 2013-04-21 [cit. 2024-08-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑MILAN, Wanted in. Milan opens completed M4 subway.Wanted in Milan [online]. 2024-10-13 [cit. 2024-10-13].Dostupné online. (anglicky)
_-_The_Last_Supper_(1495-1498).jpg)
