| Mikuláš Esterházy z Galanty | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. dubna1583 Galanta |
| Úmrtí | 11. září1645 (ve věku 62 let) Großhöflein |
| Povolání | politik,autor ahudební skladatel |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna (1628) |
| Politická strana | politik před vznikem politických stran |
| Choť | Uršula Dersffyová (1612–1619) Kristýna Nyáryová (1624–1641) |
| Děti | Ladislav Esterházy z Galanty Pavel I. Esterházy z Galanty[1] František Esterházy z Galanty Anna Julie Esterházyová[1] Štěpán Esterházy (1616–1641)[1] Marie Esterházyová[1] |
| Rodiče | František Esterházy z Galanty aŽofie Kateřina z Illésházy |
| Rod | Esterházyové |
| Příbuzní | Pavel III. Esterházy z Galanty,Gabriel Esterházy z Galanty,Daniel Esterházy z Galanty, Tomáš Esterházy z Galanty a Štěpán Esterházy z Galanty (sourozenci) |
| Funkce | uherský palatin (1625–1645) |
| Znak |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Mikuláš hrabě Esterházy z Galanty (německyNikolaus Esterházy,maďarskyEsterházy Miklós;8. dubna1583[2]Galanta –11. září1645Großhöflein,Rakousko) byluherský šlechtic a politik. Měl původ v nižší šlechtě, pokonverzi nakatolickou víru vstoupil do služebHabsburků a prosazoval boj o osvobození Uher odturecké nadvlády. Absolvoval rychlou kariéru a od roku 1625 zastával vUhrách nejvyšší funkcipalatina. V roce 1626 byl povýšen nahraběte a v roce 1628 získal prestižníŘád zlatého rouna. Dvěma výhodnými sňatky přispěl k majetkové expanziEsterházyů nejen v Uhrách, ale také vrakouských zemích. Společenský vzestup mezi nejvyšší šlechtuhabsburské monarchie završil synPavel získánímknížecího titulu.
Pocházel z nižší uherské šlechty, narodil se v Galantě jako sedmý synmístožupanaBratislavské stoliceFrantiška Esterházyho (1532–1604) a jeho manželky Žofie, rozenéIllesházyové (1547–1599). Rané dětství strávil u své nejstarší sestry Magdaleny, provdané Kubínyové, poté studoval na jezuitské koleji vŠaľe aArcibiskupské gymnázium vTrnavě. Pod vlivemjezuitů a rodiny Kubínyů přestoupil proti vůli svého otce v roce 1600 na katolickou víru. Kariéru zahájil ve službách svého strýce, mocného a bohatéhoŠtěpána Illesházyho, poté krátce sloužil v armádě. Své společenské a majetkové postavení vylepšil prvním sňatkem s UršulouDersffyovou (1612) a již v roce 1613 získal titulbarona. Poté už trvale hájil zájmy Habsburků a aktivně vystupoval nazemském sněmu. V roce 1618 se stal královským rádcem a při korunovaciFerdinanda II. uherským králem získalŘád zlaté ostruhy. V letech 1618–1622 zastával funkciuherského královského hofmistra a mezitím se uplatnil v diplomatických jednáních sesedmihradským knížetemGabrielem Betlenem. Mikuláš Esterházy byl nekompromisním zastáncem vytlačení Turků z Uher, zatímcoBetlenovo povstání se naopak opíralo o podporuOsmanské říše.
Mikulovským mírem z roku1621 se Betlen zřekl nároků nauherskou korunu, pro Esterházyho ale tato smlouva znamenala ztrátu majetku ve východních Uhrách přiznaných Betlenovi. Mikuláš Esterházy však vzápětí jako kompenzaci získal statky poblíž Vídně a postupoval v hodnostech. V roce 1622 byl jmenováncísařským komořím[3] a v letech 1622–1625 byl nejvyšším soudcem Uherského království. Nakonec byl v roce 1625 na sněmu vŠoproni zvolenuherským palatinem a tuto funkci zastával až do smrti. Ve vnitřním politickém prostředí Uherského království měl několik kompetenčních střetů s dlouholetým prezidentem uherské dvorské komoryPavlem Pálffym, jejich konflikt se díky blízkému příbuzenskému vztahu odehrával i v osobní rovině (spor o panstvíŠintava u Galanty).[4] Mikuláš Esterházy byl v roce 1626 povýšen nahraběte a v roce 1628 získalŘád zlatého rouna. V celoevropském kontextutřicetileté války patřil i v následujících letech k předním osobnostem Habsburské monarchie, především v pokračujících bojích proti Turkům.[5] Udržoval kontakty s vlivnými osobnostmi z dalších zemí habsburského soustátí (moravský místodržitelFrantišek z Ditrichštejna nebo nejvyšší císařský hofmistrMaxmilián z Trauttmansdorffu) a tím se přibližoval dvorskému prostředí ve Vídni, v jejíž blízkosti také získal rozsáhlý majetek. Nenásilnou formou přispěl k šíření katolické víry v Uhrách, pod jeho vlivem konvertovala řada později významných šlechticů mladších o jednu generaci. Esterházyho zásluhou byl také jmenován ostřihomským arcibiskupem jeho bývalý učitelPéter Pázmány.
Jako vojevůdce byl naposledy aktivním účastníkem bojů běhemRákocziho povstání v letech 1644–1645. Během pobytu v polním ležení vDevíně onemocněl v srpnu 1645 a nechal se převézt do svého oblíbeného lázeňského letoviska Großhöflein poblíž Eisentadtu, kde zemřel 11. září 1645. Pochován byl v rodové hrobce vkatedrále sv. Jana Křtitele v Trnavě.[6]
Velký majetek získal svým prvním sňatkem s Uršulou Dersffyovou, dědičkou statků ve východních Uhrách a v Rakousku.[7] Na základě převzetí jejího dědictví (1612) rezignoval na své podíly v Galantě. Sňatkem s Uršulou získal především panství Mukačevo, kde ihned přistoupil k přestavbě hradu především za účelem zvýšení obranyschopnosti. Mikulovským mírem přešlo Mukačevo v roce 1622 do vlastnictví Gabriela Bethlena, Mikuláš Esterházy následně v rámci procesupobělohorských konfiskací s přesahem dodědičných habsburských zemí jako kompenzaci získal panstvíEisenstadt a hrad Forchtenstein v dnešnímBurgenlandu. Ačkoliv se jednalo o bezplatný převod, Esterházy v konečném vyrovnání zaplatil za tyto statky 400 000 zlatých, což bylo umožněno dvojnásobnou cenou odhadu za Mukačevo uhrazenou Betlenem. Na hradě Forchtenstein (Fraknó) stejně jako v Eisenstadtu realizoval také stavební úpravy, od názvu hradu Forchtenstein byl také odvozen jehohraběcí titul (1626). V sousedství těchto majetku vlastnil již od roku 1612 hrad Landsee[8] a zámek Lackenbach, který se v té době stal hlavním rodovým sídlem a prošel nákladnou přestavbou. Svým druhým sňatkem získal Mikuláš Esterházy v roce 1624 další majetek (Bytča,Zvolen).[9] Rozšiřoval také svou síť městských rezidencí, prvním sňatkem získal dům veVídni, přestavěný koncem 17. století do podoby honosného barokního paláce, další nemovitosti vlastnil také v Bratislavě, Trnavě a Šoproni - sídelní zámek v Eisenstadtu a další zámek v městě Fertőd.
Mikuláš Esterházy byl dvakrát ženatý, oba jeho sňatky byly cíleně zaměřené na rozšiřování rodového majetku. V prvním případě manželství s Uršulou (Orsolya) Dersffyovou (1590–1619) v roce 1612 se jednalo o panstvíMukačevo a Régec ve východních Uhrách, druhý sňatek s KristínouNyáryovou (1604–1641),[10] vdovou po Imrichu Thurzovi, přinesl zisk panstvíBytča aZvolen. Z obou manželství se narodilo celkem deset dětí, nejmladší syn Pavel z druhého manželství dosáhl vcísařské armádě hodnostipolního maršála a v roce 1687 získal titulknížete.[11]
Potomstvo:
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMikuláš Esterházi (1583 – 1645) na slovenské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMikuláš Esterházy z Galanty na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
| Předchůdce: - |  | hlava majorátu roduEsterházyů 1622–1645 | | Nástupce: Ladislav |
| Předchůdce: Stanislav III. Turzo | .svg) | Palatin Uherského království 1625–1645 | | Nástupce: Jan III. Drašković |
