| Miklós Vásárhelyi | |
|---|---|
| Narození | 9. října1917 Rijeka |
| Úmrtí | 31. července2001 (ve věku 83 let) Budapešť |
| Místo pohřbení | Óbudský hřbitov |
| Povolání | novinář,politik aspisovatel |
| Politická strana | Svaz svobodných demokratů |
| Děti | Mária Vásárhelyi |
| Funkce | poslanec maďarského Národního shromáždění (1990–1994) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Miklós Vásárhelyi (9. října1917Rijeka –31. července2001Budapešť)maďarský novinář, v roce 1956 byl tiskovým mluvčím druhé a třetí vládyImre Nagye.
Dětství strávil vRijece, kde také započal svá studia, v letech 1936–1937 pak studoval vŘímě na právnické fakultě. Roku 1939 se přestěhoval doMaďarska, kde studoval na právnické fakultě univerzity vDebrecínu. V tomto období se stal členem první Maďarské komunistické strany. Zadruhé světové války se připojil k odpůrcům války, do roku 1941 byl tajemníkem organizace mladých sociálních demokratů veStarém Budíně. Poté, co Maďarsko vstoupilo do války (26. června 1941), byl kvůli svému židovskému původu povolán na pracovní službu. Po německé okupaci Maďarska roku 1944 se stal členem ozbrojeného odboje.
Po válce se stal pracovníkem listůSzabadság aSzabad Nép. V této funkci se v letech 1946–1947 zúčastnil mírových jednání vPaříži. V roce 1950 byl krátce také ředitelem Maďarského rozhlasu, roku 1951 se stal odpovědným redaktorem nakladatelství Művelt Nép Könyvkiadó a mezi lety 1952–1954 šéfredaktorem listuHungary–Vengrija. V květnu roku 1954 se stal místopředsedou Tiskové kanceláře rady ministrů.
Byl podporovatelImre Nagye a jeho reformních snah, proto jej i všechny další reformní komunisty v dubnu 1955 komunisté z „tvrdé linie“ odvolali z funkcí, ale ze strany vyloučen nebyl. 27. května 1955 společně sMiklósem Gimesem na jednom stranickém zasedání požadoval přezkoumání procesu sLászló Rajkem a také podepsal memorandum, které požadovalo zrušení kontroly kulturního života. Proto byl 24. prosince 1955 vyloučen ze strany.
Po vyloučení následně pracoval jako knihovník a během revoluce, přesně 1. listopadu 1956, se stal tiskovým mluvčím druhé vlády Imre Nagye. V den sovětské okupace 4. listopadu 1956 uprchl společně s dalšími členy vlády najugoslávské velvyslanectví, odkud byl však 23. listopadu nucen odejít. Byl deportován doRumunska, kde byl spolu se svými společníky držen v zajetí v obciSnagov. Následně byli 10. dubna 1957 převezeni zpět do Maďarska. VBudapešti byl pak v procesu s Nagyem odsouzen na pět let do vězení.
Roku 1960 byl amnestií z vězení osvobozen, poté pracoval jako lektor v nakladatelství Képzőművészeti Kiadó, ovšem kvůli své minulosti se stal pro nakladatelství přítěží, a proto byl propuštěn. Místo našel v jedné stavební firmě, kde jako zásobovač pracoval do roku 1972. Od roku 1965 se stal také spolupracovníkem vědeckého časopisuÉlet és Tudomány. V roce 1972 se stal pracovníkem Ústavu literární vědy Maďarské akademie věd, kde bádal v oblasti dějinžurnalistiky. Od roku 1973 byl dramaturgem u MAFILM.
Aktivně pomohl při dosahování změny režimu, podporoval rehabilitaci mučedníků represí po revoluci 1956. V roce 1988 se stal zakládajícím členem Új Márciusi Front a nevládní organizace Történelmi Igazságtétel Bizottság, sloužící obětem komunistického režimu. Byl jedním z řečníků při znovupohřbeníImre Nagye a jeho spolupracovníků 16. června 1989.
Po změně režimu byl jedním ze zakládajících členůSvazu svobodných demokratů, mezi lety 1990–1994 byl poslancemmaďarského parlamentu. V letech 1994–2001 plnil funkci předsedySorosovy nadace.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuVásárhelyi Miklós na maďarské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMiklós Vásárhelyi na Wikimedia Commons