| Mihály Munkácsy | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Lieb Mihály Leó |
| Narození | 20. února1844 Mukačevo |
| Úmrtí | 1. května1900 (ve věku 56 let) Endenich |
| Příčina úmrtí | syfilis |
| Místo pohřbení | Hřbitov Kerepesi |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni (1865) Umělecká akademie v Düsseldorfu Akademie výtvarných umění v Mnichově Maďarská univerzita výtvarných umění |
| Povolání | malíř |
| Příbuzní | István Reök (strýc) |
| Ocenění | Čestné občanství města Mukačevo (1880) |
| Podpis |  |
| Webová stránka | munkacsy |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Mihály Munkácsy (vl. jménemMihály Lieb;20. února1844 vMukačevu (Munkács, dnesukrajinskáZakarpatská oblast) –1. května1900,Endenich,Německo) byl maďarský malíř žijící vPaříži, který získal světovou proslulost svoužánrovou malbou a velkou škáloubiblických maleb.
Poté, co vstoupil do učení k malířiEleku Szamossymu, Munkácsy odjíždí doPešti, kde se snaží získat patronát některého ze zavedených umělců. S pomocí krajinářeAntala Ligetiho získává státní stipendium a tímto je mu umožněno studium v zahraničí. V roce1865 studuje naVídeňské akademii pod vedenímKarla Rahla. V roce1866 odjíždí studovat naMnichovskou akademii a v tomtéž roce se stěhuje doDüsseldorfu studovat u populárního žánrového malířeLudwiga Knause. V roce1867 cestuje doPaříže, aby navštívilSvětovou výstavu. Po této cestě se jeho styl stal mnohem volnější, s širšími tahy štětce a tónovanými barevnými schématy – byl pravděpodobně ovlivněn moderní francouzskou malbou, kterou viděl na výstavě. Munkacsy své první mistrovské dílo namaloval v roce1869 (Poslední den odsouzencův), které bylo nadšeně přijato. Tento obraz byl oceněn zlatou medailí naPařížském salonu v roce1870. Munkácsy se stal okamžitě slavným a rozhodl se přestěhovat do Paříže.
Časná Munkácsyho tvorba je charakteristická scénami převážně z denního života sedláků a chudiny. Nejprve napodoboval malebný, teatrální styl svých maďarských současníků, žánrových malířů (Károly Lotz,János Jankó), z obrazů jsou to např. Kotel (1864) či Velikonoční veselice (1865). V následujících letech se více soustředil na malování krajin, do nichž umísťoval své postavy (Bouře v pustě,1867). Od düsseldorfských žánrových malířů převzal znázorňování rozdílných emocí postav a jejich umístění do skupin (Poslední den odsouzencův,1869). Munkácsy dále pokračoval tímto směrem a maloval žánrové obrazy jako Výroba cupaniny (1871) a Žena sbírající chrastí (1873).
Na konci 70. let 19. století pracoval vBarbizonu, společně se svým přítelem, maďarským krajinářemLászló Paálem. Tam maloval svěží, sytě barevné krajiny. V roce1878 namaloval historický obraz Slepý Milton diktuje své dceři Ztracený ráj, který se stal novým milníkem v jeho tvorbě. Scéna tohoto historického obrazu je umístěna do nábytkem bohatě vybaveného pokoje. Obraz byl zakoupen (a úspěšně prodán) v Rakousku narozeným obchodníkem s uměnímCharlesem Sedelmeyerem, který Munkácsymu nabídl kontrakt na 10 let. Tímto se stal z Munkácsyho zámožný muž a s konečnou platností upevnil své členství v pařížském uměleckém světě. Sedelmeyer chtěl po Munkácsym, aby maloval rozsáhlá plátna, která by vystavoval on sám. Dohodli se, že nejlepší jsou výjevy z Bible.
V roce1882 namaloval Munkácsy Krista před Pilátem, následovala Golgota (1884) a trilogie byla uzavřena obrazem Ecce homo (1896). Tyto obrovské obrazy byly vystavovány v mnoha evropských městech a také vUSA. Všechny tři obrazy koupil americký milionářJohn Wanamaker, který je každé Velikonoce vystavoval ve svém obchodním domě vePhiladelphii. Dnes je možné tato díla spatřit v maďarskémDebrecínu.
Munkácsy neopustil žánrovou malbu, změnila se však technika. V roce1880 namaloval mnoho takzvanýchsalonních obrazů – scény jsou umístěny do bohatě vybavených pokojů v domovech zámožných lidí. Nejčastěji ztvárňovanými objekty byly mateřství (Návštěva u dítěte –1879), šťastné okamžiky z domácího života (Tatínkovy narozeniny,1882), děti a zvířata (Dvě rodiny v salonu,1880). Jeho elegantně oblečené, pěkné mladé ženy se objevují i v krajinomalbách (Tři dámy v parku,1886). Tyto obrazy si získaly vysokou popularitu (především mezi americkými kupci) a prodávaly se za vysoké ceny. Vedle těchto urbanistických objektů Munkácsy také pokračoval v malování venkovských scén a pozoruhodných krajin, které silně evokují emoce. V soukromém životě byl Munkácsy přecitlivělý člověk, který si stále nebyl sám sebou jistý a potřeboval být ujišťován o svém talentu. Po roce1890 jeho deprese přerostla ve vážné psychické onemocnění, umocněné pravděpodobněpříjicí, kterou se nakazil v mládí. Jeho poslední obrazy jsou neklidné a někdy až excentrické (Svědek květin,1896). Zemřel v psychiatrické léčebně v roce1900.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMihály Munkácsy na Wikimedia Commons