Asturiasův původ (jeho matka byla indiánka – Mayové) ovlivnil jeho tvorbu. Ángel se ve svých dílech věnuje především situaci Střední Ameriky a problematice tamějších indiánů, např.Hombres de maíz (1949; česky pod názvemKukuřiční lidé, 1981),Leyendas de Guatemala (1930;Guatemalské legendy) aEl señor Presidente (1946; česky pod názvemPan prezident, 1971). Podílel se na překladu „indiánské bible“Popol Vuhu.
Narodil se 19. října 1899 v hlavním městěCiudad de Guatemala jako první synv rodině advokáta a venkovské učitelky. Po dvou letech se narodil jeho bratr Marco Antonio. Jejich otec Ernesto Asturias Girón byl, za diktatury Manuela Estrady Cabrery, pronásledován pro svoje demokratické smýšlení.Matka María Rosales de Asturias měla indiánské předky a Miguel Ángel po ní zdědil nejen výrazné fyzické rysy, ale i zájem o historii původních obyvatelLatinské Ameriky, jejich mýty a legendy. Když mu bylo 6 let, rodina se přestěhovala do domu prarodičů v městečku Salamá v provincii Baja Verapaz. Život na venkově a vyprávění mladé indiánské chůvy měly velký vliv na jeho pozdější uměleckou tvorbu.
Když měl nastoupit na střední školu, rodina se přestěhovala zpět do hlavního města, kde Miguel Ángel vystudoval chlapecké gymnázium. Po maturitě začal studovat medicínu, ale po roce přestoupil na právnickou a sociální fakultu na Universidad de San Carlos de Guatemala.[2] V roce 1920 se zúčastnil s ostatními studenty povstání proti diktátorovi Manuelu Estradovi Cabrerovi, který byl svržen. Na závěr studia obhájil titul diplomovou prací s názvemSociální problematika Indiána. V roce 1921 se na studentském kongresu vMexiku blíže seznámil s památkami starýchAztéků aMayů. V roce 1922 byl jedním se zakladatelů Universidad Popular (Lidové university, která byla v roce 1933 zrušena při nástupu nového diktátora Jorgeho Ubica).[3]
Po krátkém pobytu vLondýně, kde studoval etnografii, odjel Asturias do Francie studovat antropologii napařížskouSorbonu,[2] kde byl žákem profesora Georgese Raynauda[4]. Zde se také seznámil s francouzským překladem indiánských textů a začal překládatPopol Vuh do španělštiny. Za pobytu vPaříži se také osobně setkal s řadou francouzských i zahraničních spisovatelů a umělců, k těm nejznámějším patřiliRomain Rolland,Louis Aragon,Luigi Pirandello,Ilja Erenburg,Thomas Mann neboMiguel de Unamuno. Začal psát povídky a básně, které byly ještě ovlivněny francouzskousurrealistickou poetikou. V Paříži také založil časopisNuevos Tiempos,[5] který vycházel 10 let. V roce 1933 se Miguel Ángel Asturias, po téměř desetiletém pobytu v Paříži, vrátil zpět do vlasti.
Když se vrátil do Guatemaly, byl u moci diktátor Jorge Ubico a jeho režim neměl pochopení pro spisovatelovy politické ideály. Asturias pracoval jako novinář, založil a vydával časopisEl diario del aire s rozhlasovou tematikou a věnoval se psaní poesie. V roce 1942 byl zvolen poslancem Congreso National. Po pádu režimu diktátora Ubica a nastolení demokratické vlády presidenta Juana Josého Arévala v roce 1944 začalo pro spisovatele období diplomatických služeb v různých zemíchStřední aJižní Ameriky (Mexiko,Argentina,Salvador) a také veFrancii vPaříži.
V roce 1954 kontrarevoluční puč plukovníka Carlose Castilla Armase nastolil opět diktátorský režim. Úřadující president Jacobo Arbenz, který uskutečnil v zemi zákonnou pozemkovou reformu, musel opustit vlast a Asturias, jako jeho stoupenec, byl nucen odejít do exilu.
Miguel Ángel Asturias se oženil v roce 1939 s Clemenciou Amadovou. Měli spolu dva syny, Miguela Ángela a Rodriga. V roce 1947 se rovedli. V roce 1950 se oženil podruhé s Blancou Morou Aranjovou a žil s ní až do své smrti.
Spisovatelova busta v Parque Tres de Febrero vBuenos Aires
Jeho syn z prvního manželství Rodrigo Asturias Amado byl velitelem vojenské skupiny Unidad Revolucionaría Nacional Guatemalteca (Národní revoluční guatemalské jednoty) a přijal „válečné“ jméno Gaspar Ilóm, podle postavy domorodého rebela z románu svého otceHombres de maíz (Kukuřiční lidé).
Spisovatelova druhá manželka pocházela zArgentiny a proto za místo svého exilového pobytu zvoliliBuenos Aires. Během osmi exilových let se Asturias věnoval především psaní a po románuViento fuerte (Uragán) vydal i druhý a třetí díl této „banánové trilogie“ –El papa verde (Zelený papež) aLos ojos de los enterrados (Oči pochovaných).[2]
V roce 1966 byl v Guatemale zvolen presidentem Julio César Méndez Montenegro, Asturias byl rehabilitován a jmenován guatemalským velvyslancem v Paříži. V této funkci působil čtyři roky a v roce 1970 oznámil ukončení svojí diplomatické činnosti a věnoval se intenzívně literární tvorbě.
Hrob Miguela Ángela Asturiase na hřbitověPère Lachaise
Poslední léta života trávil spisovatel veŠpanělsku vMadridu, kde 9. června 1974, po dlouhé nemoci, zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do Francie a pohřbeny podmayskýmtotemem na pařížském hřbitověPère Lachaise, v oddíle 10.
Spisovatelova tvorba, kterou někteří kritici označují jako poesii v próze, byla zpočátku ovlivněna francouzskýmsurrealismem; některé rysy tohoto směru se, kromě poesie, objevují později i v jeho románech. Hlavním uměleckým směrem, který používal pro ztvárnění svých témat, byl alemagický realismus, který nejlépe vystihoval atmosféru rychle se střídajících období vojenských převratů, diktátorských režimů a většinou krátkých vlád demokraticky zvolených presidentů v jeho vlasti i v okolních zemích. Jeho dílo se vyznačuje hlubokou znalostí a zájmem o historii původních obyvatelLatinské Ameriky a životních podmínek a osudů jejich potomků v současnosti. Spisovatelovo jméno nese kulturní centrum s divadlem El Centro Cultural Miguel Ángel Asturias v hlavním městěCiudad de Guatemala.
↑abcWESTLAKE, E. J.Our Land is Made of Courage and Glory. Illinois: Southern Illinois University Press, 2005.Dostupné online.ISBN978-0-809-32625-9. S. 65. (anglicky)
↑Historia de la Universidad Popular [online]. 2010 [cit. 2012-11-12].Dostupné online. (španělsky)
FRANCO, Jean.An Introduction to Spanish–American Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 1994.Dostupné online.ISBN978-0-521-44923-6. (anglicky)
ZIMMERMAN, Marc; ROJAS, Raul.Voices From the Silence: Guatemalan Literature of Resistance. Athens: Ohio University Center for International Studies, 1998.Dostupné online.ISBN978-0-89680-198-1. (anglicky)
