Midraš (hebrejskyמדרש, doslova „zavrtávání se“)[1] je odvozen od slovesa דרש ve významu „hledat, bádat, zkoumat“, tedy snaha zkoumat a porozumět biblickému textu. Podle Bible sedraši, tedy výkladu, věnovali jižMojžíš aEzdráš. Midraš tak může znamenat:
Naprostá většina midrašů vznikala v Izraeli; midraše, které vznikaly vBabylonii, nebyly kompilovány jako samostatné spisy, ale spíše integrovány do textuBabylónského Talmudu (např. součástítraktátu Megila je midraš Ester raba).
Původ midrašů sahá prokazatelně až do 3. stol., nejmladší midraše pochází z období vrcholného středověku. Někteří badatelé se domnívají, že nalezli midraše z doby mnohem starší, někdy jsou jako důkaz existence midrašů předkládány některé evangelijní texty z Nového Zákona, eventuálněkumránský výklad (pešer k Abakukovi), nebo dokoncetargum, tj. aramejský překlad Bible, podle tradice praktikovaný jižEzdrášem aNehemjášem a připisovaný podle autorství Onkelovi – proselytovi nebo Jonatanu ben Uzielovi. Tato tvrzení jsou ovšem z důvodu nedostatku důkazů neudržitelná.[2]
Jedná se o sbírky výkladůTóry, jejichž cílem bylo vyvodit z textu halachická nařízení. Tyto midraše patří mezi nejstarší, doba jejich redakce je odhadována na 3. stol. Přesné autorství je sporné, stejně jako jejich vztah sMišnou, která byla redigována v téže době, nebo sTalmudem.
Halachické midraše jsou následující:
Tyto midraše jsou též děleny do dalších podkategorií, a to jako exegetické nebo homiletické. Jejich účelem bylo vykládat biblický text, ať už z důvodu snadnějšího porozumění nebo z důvodu vysvětlení obtížně či nelogicky znějících pasáží. Lze předpokládat, že tyto midraše jsou buďto kompiláty složenými z různých homilií (kázání), které byly přednášeny v synagogách ve starověkém Izraeli, nebo sbírkami zaznamenaných exegetických výroků. Jsou psány formou mišnické hebrejštiny, s občasnými přechody do aramejštiny a s výpůjčkami zřečtiny. Midraše se vzájemně mezi sebou doplňují, často obsahují duplicitní témata, rovněž často se tato duplicitní témata v jednotlivostech liší (tradent, jména, pořadí událostí atd.).
Midraš Raba (מדרש רבה, dosl.Velký Midraš) je sbírkou exegetických a homiletických midrašů k Tóře apěti svátečním svitkům, tedy k těm biblickým knihám, které byly předčítány veřejně v synagoze. Skládá se z následujících midrašů:
Midraš Tanchuma (מדרש תנחומא), nazýván též Midraš Jelamdenuמדרש ילמדנו, nebo též Tanchuma Jelamdenuתנחומא ילמדנו. Nazván pravděpodobně podle častého úsloví „Rabi Tanchuma bar Aba začal vykládat“, podle některých zdrojů je Rabi Tanchuma považován za autora předlohy tohoto midraše; nebo podle častých úvodních slov "Jelamdenu rabenu" – Náš učitel nás učí. Jedná se o hebrejsky psaný midraš k Tóře. Existuje ve dvou vydáních, které jsou standardně označované jakoVilna (jedno z posledních vydání proběhlo ve Vilniusu r. 1831) s komentáři nazvanýmiEc Josef aAnaf Josef; a vydáníBuber, nazvané podle editoraSalomona Bubera (dědečkaMartina Bubera). Midraš vznikal pravděpodobně v 5. století, nicméně i po ustavení základní podoby následoval dlouhý vývoj.
Jalkut Šim'oni (ילקוט שמעוני) je kompilací midrašů k celémuTanachu, v řadě případů je jediným zdrojem dnes již ztracených děl. Běžně bývá vydáván ve dvou svazcích, první kTóře, druhý kprorokům aspisům. Jeho autorem je Šim'on ha-Daršan (vykladač), který žil pravděpodobně veFrankfurtu nad Mohanem, ovšem vedou se spory ohledně doby jeho působení – datuje se od11. až do13. století.
Kromě tohotoJalkutu existuje iJalkut ha-Machiri, který je pravděpodobně dílem Machira ben Aba Mari, vznikal nejspíše ve12. století ve Španělsku nebo jižní Francii, a tematicky navazuje na sbírku Midraš Raba.
Poslední Jalkut jeJalkut Re'uveni autora Rubena (Re'uvena) Hoszke (Jehošu'y) Kohena, pražského rabína, který zemřel r.1637.Jalkut Re'uveni obsahujekabalistické výklady k Tóře.
Pokud je v literatuře řečeno pouze „Jalkut“, pak se tím myslí Jalkut Šim'oni. Jalkuty jakožto sbírky a kompilace od autorů, kteří měli k dispozici velké množství rukopisných verzí různých děl a midrašů, jsou dílem neocenitelné hodnoty především pro vědecko-kritickou badatelskou činnost.
 | Tato část článku je příliš stručná nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodněrozšíříte. |
| Tato část článku je příliš stručná nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodněrozšíříte. |
Žalmy, jakožto velmi populární látka užívaná v midraších, získaly vlastní velkou midrašickou sbírku Midraš Tehilim (מדרש תהילים), která vznikala v průběhu několika staletí, valná část nejspíše během talmudického období v Izraeli. I tato sbírka se skládá ze dvou původně nezávislých částí, přičemž druhá se nezachovala v rukopise, a je de facto převzatá z Jalkutu.
Midraš Mišlej (מדרש משלי) je samostatný midraš ke knize Přísloví, část tohoto midraše se nejspíše ztratila. Není možné ani s jistotou říci, zda vznikl v Izraeli nebo Babylónii, ani v jakém období – odhady se pohybují od 7. do 9. století – pro pozdější odhad hovoří tvrzení, že autor midraše (nebo jeho části) vede spor skaraity. Midraš byl pravděpodobně znám již vgaonském období a určitě v 11. století.
| Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
