Michel Gustave Édouard Mayor (*12. ledna1942Lausanne) ješvýcarskýastrofyzik, profesor naŽenevské univerzitě v odděleníastronomie a nositelNobelovy ceny za fyziku. Formálně odešel do penze v roce2007, ale stále zůstává aktivní jako vědecký pracovník observatoře v Ženevě. Je spoludržitelem ceny Viktora Ambarcumjana pro rok2010[1] a vítěz Kyotské ceny pro rok2015.
Spolu sDidierem Quelozem v roce1995 objevili51 Pegasi b prvníextrasolární planetu obíhající kolem hvězdy hlavní posloupnosti51 Pegasi[2], za kterou dostali v roce2019Nobelovou cenu za fyziku.
Po zisku magisterského titulu vefyziky na univerzitě v Lausanne v roce1966 přešel na doktorské studium do Ženevy, kde v roce1971 získal doktorkský titul. Jeho práce zahrnovala "Esej o kinematických vlastnostech hvězd v okolí Slunce: možné souvislosti s galaktickou spirální strukturou." Krátce studoval nauniverzitě v Cambridgi a sabatové volno strávil naEvropské jižní observatoři vChile a na Institutu pro astronomii naHavajské univerzitě.
Od roku1971 do roku1984 působil jako výzkumný asistent na observatoři v Ženevě, kde je přítomno astronomické oddělení Ženevské univerzity. V roce 1984 se stal mimořádným profesorem. A v roce1988 byl jmenován řádným profesorem a tuto pozici zastával až do svého odchodu do důchodu v roce 2007. Mayor byl ředitelem observatoře v Ženevě od roku1998 do roku2004. Po odchodu do penze v roce 2007 působí v Ženevě jako emeritní profesor.
Profesor Mayor se ve svém výzkumu zájímá především o extrasolární planety, přístrojové vybavení, statistické vlastnosti dvojhvězd, dynamiku kulových hvězdokup, galaktické struktura akinematiku.
Jeho doktorská práce na univerzitě v Ženevě byla věnována hledání důkazů spirální struktury v GalaxiiMléčné dráze podle rozložení rychlosti hvězd v blízkosti Slunce. Kinematická data v té době byla vzácná a zejména získání "radiální rychlosti" hvězdy, byl dlouhý a náročný proces. Po dokončení své diplomové práce se rozhodl vyvinout speciální spektrograf CORAVEL k měření hvězdných radiálních rychlostí. "To byl začátek mého zájmu o hvězdné kinematiku." řekl podle informací v jeho curriculu vitae.
Tento výzkum vedl k různým oblastem zájmu, včetně studia statistických vlastností binární hvězdy slunečního typu. S kolegou badatelem Antoine Duquennoyem provedl průzkum společníků hvězd malé hmotnosti podobných Slunci, výsledků byly uvolněny v jedné z nejvíce citovaných prací publikovaných v časopise Astronomy and Astrophysics v jeho prvních 40 letech.[3] Mayor a Duquennoy pak zjistili, že hmotnost některých z těchto společníků může být nižší než hmotnost Slunce.
Rozvoj technologií umožnil vývoj nového spektrografu ELODIE, postaveného v Haute-Provence Observatory v jižní Francii. Mayor a Didier Queloz postgraduální student na univerzitě v Ženevě začali používat nástroj v roce1994 na pozorování 140 hvězd podobných Slunci, které sledovali každou vhodnou noc. Studie byla zaměřena na objevování "hnědých trpaslíků" a také obřích planet. Na konci roku 1994 oba vědci zaznamenali, že hvězda 51 Pegasi vykazuje pravidelné změny nebo pohyby, které by mohly být způsobeny planetou na oběžné dráze bližší než Jupiter. Pozoruhodné je, že oběžná doba byla podle odhadů jen 4,2 dne, což odporuje tehdejším teoretickým poznatkům. Nicméně, další získaná data dovolily Mayorovi a Quelozovi oznámit objev první exoplanety obíhající okolo hvězdy podobné slunci 6. října1995.
Tímto objevem odstartovala nová oblast výzkumu v astronomii. Na začátku října 2011 bylo vědci z celého světa objeveno více než 680 exoplanet, mnoho z nich je takzvanými "horkými Jupitery", což jsou plynné planety mnohokrát větší než Země. Mayor a jeho spolupracovníci identifikovali kolem 200 planet. Nicméně jeho tým se soustředil především na výzkum menších planet takzvaných "super-zemí," svou hmotností více podobných Zemi. V roce 2003 používal nástroj High Accuracy Radial Velocity Planet Searcher (HARFY). Poté získal on-line data z dalekohledů Evropské jižní observatoře v La Silla v Chile, což umožnilo přesnější měření radiálních rychlostí.
V roce2007 byl Mayor jedním z 11 evropských vědců, kteří objevili Gliese 581 c, první extrasolární planetu v obyvatelné zóně. Objev byl učiněn dalekohledu v La Silla v Chile.[4]
V roce2009 Mayor a jeho tým objevili exoplanetu s nejmenší hmotností zjištěnou u hvězdyhlavní posloupnosti Gliese 581 e.[5]
Do října2011 byl Mayor spoluautorem více než 700 vědeckých publikací. Od roku1989 do roku1992 byl zapojen do vědeckého výzkumu v Evropské jižní observatoři, od roku1988 do roku1991 pracoval na studiugalaktických struktury vMezinárodní astronomické unie a mezi roky1990–1993 byl předsedou Švýcarské společnosti pro astrofyziku a astronomii.
V roce2011 Mayor pronesl na Kanárských ostrovech v rámci prvního ročníku Starmus festivalu přednášku "Extrasolárních planety v Galaxii." Jeho přednáška byla zveřejněna v knizeStarmus: 50 let člověka ve vesmíru.[6]
V srpnu 1998 byl Mayor oceněn Švýcarskou cenou Marcela Benoista, uznána byla jeho práce a jeho význam pro lidský život. V témže roce obdrželPrix Jules Janssen z francouzské astronomické společnosti. V roce 2000 získal Balzan Prize. O čtyři roky později mu byla udělenaMedaile Alberta Einsteina. V roce 2005 obdržel Shaw Prize ze astronomii, spolu s americkým astrofyzikem Geoffrey Marcym.[7] V roce 2004 obdrželŘád cestné legie.
Ve spolupráci s Pierrem-Yvesem Freiem napsal knihu ve francouzštině s názvemLes Nouveaux mondes du Cosmos (Seuil, 260 stran), který byla oceněnaLivre de l'astronomie v roce 2001 na sedmnáctém astronomickém festivalu Haute Maurienne.
Obdržel čestný doktorát z osmi univerzit:Katholieke Universiteit Leuven (Belgie), 2001; Swiss Federal Institute of Technology v Lausanne (EPFL) (2002); Federal University of Rio Grande do Norte (Brazílie), 2006; Uppsala University (Švédsko), 2007;Pařížská observatoř (Francie), 2008;Université Libre de Bruxelles (Belgie), 2009; University of Provence (Marseille, Francie), 2011, Université Joseph Fourier (Grenoble, Francie), 2014;.
V roce 2011 obdržel ocenění BBVA Foundation Frontiers of Knowledge Award (spolu sDidierem Quelozem) za vývoj nových astronomických přístrojů a experimentálních technik, které vedly k prvnímu pozorování planet kolem hvězd podobných Slunci.
V roce 2015 mu byla udělenaZlatá medaile Královské astronomické společnosti.[8]pu.
V roce2019 mu byla udělena společně sDidierem QuelozemNobelova cena za fyziku za objevexoplanety obíhající hvězdu slunečního typu.[9]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMichel Mayor na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMichel Mayor na Wikimedia Commons
.jpeg)
