Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Michail Tuchačevskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michail Nikolajevič Tuchačevskij
Andrej Bolkonskij
M. Tuchačevskij jako maršál Sovětského svazu
M. Tuchačevskij jako maršál Sovětského svazu

Narození16. února1893
Rusko Alexandrovskoje,Ruské impérium
Úmrtí11. červen1937 (44 let)
Sovětský svazMoskva,SSSR
Vojenská kariéra
HodnostMaršál Sovětského svazu
Doba služby19151937
SloužilRuské impériumRuské impérium(do roku 1917)
Sovětský svazSSSR
SložkaCarská armádaCarská armáda(do roku 1917)
Rudá armádaRudá armáda
Jednotka5. armáda
VelelVýchodní front
Západní front
Leningradský vojenský okruh
Povolžský vojenský okruh
VálkyPrvní světová válka
Občanská válka v Rusku
Sovětsko-gruzínská válka
Sovětsko-polská válka
BitvyBitva u Varšavy (1920)
Kronštadtské povstání
Tambovské povstání
Krymské boje
Vyznamenánícarská:
Řád sv. Vladimíra – 4. třída
Řád sv. Anny – 2., 3. a 4. třída
Řád sv. Stanislava – 2. a 3. třída
sovětská:
Řád Lenina
Řád rudého praporu
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons

Michail Nikolajevič Tuchačevskij (ruskyМихаил Николаевич Тухачевский, 4. únorajul./16. února 1893greg.Alexandrovskoje12. června1937Moskva) byl ruský a posléze sovětský vojenský velitel. Na přelomu 20. a 30. let20. století byl hlavní motor reforemRudé armády. Je považován za jednoho z nejschopnějších velitelů Rudé armády (i když o míře jeho schopností ve srovnání se zahraničím se vedou spory).[chybí zdroj] Byl nazýván „RudýmNapoleonem“.[1] Každopádně byl mnohem schopnější, než jeho nástupci řídící vývoj a reformy Rudé armády, maršálovéVorošilov aKulik.[chybí zdroj] Stal se jednou z nejznámějších obětíStalinovyVelké čistky.

Život

[editovat |editovat zdroj]

Do roku 1920

[editovat |editovat zdroj]
Tuchačevského rodina v roce 1904

Tuchačevskij se narodil v Alexandrovskoje v Safonovském okrese (v dnešní ruskéSmolenské oblasti) do chudéšlechtické rodiny.[2] Legenda uvádí, že jeho rodinu založil vlámský hrabě, který běhemkřižáckých výprav skončil na východě a před usazením v Rusku si vzal tureckou manželku.[3][4] Jeho pradědeček Alexander Tuchačevskij (1793–1831) sloužil jako plukovník v ruské carské armádě. Byl ruského původu.[5]

V roce1914 dokončil studia na vysoké škole a připojil se ke strážnímu pluku. Běhemprvní světové války dostal několik vyznamenání za odvahu v bitvách. V únoru1915 byl zajat Němci. Čtyřikrát utekl z tábora, potom jej jako nepolepšitelného zavřeli do ingolstadtské pevnosti, kde se mimo jiné setkal sCharlesem de Gaullem. Jeho pátý útěk byl úspěšný, do Ruska se vrátil v roce1917. Po bolševické revoluci se připojil k bolševikům. Díky tomu se stal důstojníkem Rudé armády a rychle postupoval na stupnici vojenských hodností díky svým vojenským schopnostem.Běhemruské občanské války byl zodpovědný za obranuMoskvy.Lev Trockij mu svěřil do rukou velení Páté armády. Vedl kampaň, jejímž cílem bylo dobytíSibiře z rukou admirálaAlexandra Kolčaka, poté se podílel na tažení proti generáluAntonu Děnikinovi naKrymu.

20. léta 20. století

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Bitva u Varšavy (1920).
Tuchačevskij v roce 1920

Velel Rudé armádě běhemrusko-polské války v roce19191921. Probil se až kVaršavě, kde však byla jeho vojskazcela zničena polskými jednotkami vedenýmimaršálem Piłsudským. Během této války se poprvé dostal do sporu seStalinem. Nejdříve se spolu přeli o jednotky, neboť Stalin velel útoku naLvov a protože úkol zvládal jen těžko, odebíral na základě své politické funkce jednotky Tuchačevského skupině útočící na Varšavu. Po bitvě se navzájem obviňovali ze zavinění neúspěchu ve válce, prohra v bitvě o Varšavu se ukázala být rozhodující. Tuchačevskij byl kritizován za to, že neměl dostatečnou kontrolu nad svými jednotkami a že připustil obklíčení a zničení svého uskupení. Sám pak namítal, že si nemohl z politických důvodů vybrat vhodné velitele svých divizí a poukazoval na to, že Stalin svévolně a bez jeho vědomí odebral jeho levému křídluBuďonného jízdní armádu a kriticky je tak oslabil (průlom na této části bojiště pak rozhodl bitvu). Zde vzniklo nepřátelství mezi Stalinem a Tuchačevským, které zřejmě nikdy neskončilo. Na druhé straně všechny tyto okolnosti nemohou popřít fakt jeho vlastního hrubého selhání, když u Varšavy slepě nakráčel do pasti, kterou muPiłsudski nastražil, a prakticky po celou dobu postupoval přesně podle jeho plánů a předpokladů.

Po porážce u Varšavy se ještě pokoušel zvrátit situaci, jeho narychlo nově utvořená armáda však byla rozdrcena vbitvě na řece Němen a bolševické Rusko bylo přinuceno požádat nejprve opříměří a posléze i omír za splnění polských podmínek. Po občanské válce Tuchačevského jednotky s velkou krutostí potlačily některé rolnické rebelie v zemi a zejména pak rozdrtilypovstání v Kronštadtu (1921).

Reformátor Rudé armády

[editovat |editovat zdroj]

V letech19251928 byl hlavou výboru Rudé armády a jako zástupce komisaře pro obranu. Snažil se přetvořit Rudou armádu v dobře fungující, profesionální vojsko a napsal několik teoretických knih o moderním válečnictví, zejména otankové válce, v nichž stavěl na podobných základech jako britská a německá tanková škola. Ovšem po celou tuto dobu, i v následujících letech musel překonávat odpor staré školy a amatérů: zejménaVorošilova,Buďonného aKulika.

V roce1931 mu byla svěřena hlavní role při reformě armády a vojenství. Snažil se prosadit své moderní pojetí vojenské strategie a způsobu nasazení tanků a letectva. Prosazoval taktiku „hloubkových operací“ vytvořenou jeho blízkým přítelem, V. Triandafillovem (zahynul v roce 1931 při leteckém neštěstí). Tato taktika v průběhu2. světové války výrazně přispěla k zničení nacistických vojsk. Byl velkým propagátorem a teoretikem v oblasti tankové války. Jako náčelník zbrojní komise provedl zásahy do modernizace a výzbroje Rudé armády, které podstatně rozšířily tanková vojska (v době jeho nástupu do této funkce v roce 1932 Rudá armáda disponovala 4 000 tanky, v roce 1936 již 10 000 tanky). Společně s J. Jakirem vytvořil první výsadkové jednotky na světě (poprvé představeny na vojenském cvičení na Ukrajině 1935 za přítomnosti britských a amerických důstojníků). Měl velký podíl na ústupu od jezdeckých sborů a motorizaci Rudé armády.

Pád

[editovat |editovat zdroj]

V roce1935 se dostal na vrchol, kdy byl povýšen namaršála SSSR. V lednu1936 postupně navštívilBritánii,Francii aNěmecko. Údajně se na těchto cestách spojil s mimoruskými odbojovými organizacemi a začal kout plány proti samotnému Stalinovi a jeho režimu (tak bylo alespoň odůvodňováno jeho zatčení).22. května1937 byl uvězněn a obviněn za spolupráci s trockisty a špionáže ve prospěch nacistického Německa.[6] Po tajném vyšetřování byl společně s dalšími 7 veliteli (Jona Jakir,Vitovt Putna,August Kork,Vitalij Primakov,Robert Eidmann, Boris Feldman,Jeronim Uborevič;Jakov Gamarnik spáchal sebevraždu před procesem)popraven dne12. června1937. Dne31. ledna1957 byl rehabilitován.

Kritika

[editovat |editovat zdroj]
Sovětská poštovní známka z roku 1963

Bývá kritizován i vychvalován z různých směrů. Nelze mu upřít obrovský podíl na modernizaci Rudé armády, která ji zachránila v době 2. světové války. Stejně tak mu nelze upřít zásluhy v oblasti vojenské teorie, válečného umění a praxe.

Kritikové mu vytýkají fanatičnost a krvelačnost (např.Viktor Suvorov:Očista), podíl na potlačeníKronštadtského povstání,tambovské rebelie a především povstání rolnictva ve 30. letech běhemhladomoru.

Jiní historici a armádní veteráni o něm hovoří jako o vzdělanci, elitním odborníkovi a kulturně založeném člověku (např. Lev Nikulin) – Tuchačevskij bylhouslista, zajímal se oastronomii a imeteorologii. Jako na přítele na něj vzpomíná skladatelDmitrij Šostakovič ve svých pamětech.[1]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. abVOLKOV, Solomon.Svědectví - Paměti Dmitrije Šostakoviče. Praha: Akademie múzických umění, 2006.ISBN 80-7331-057-0. S. 159–169. 
  2. Simon Sebag Montefiore,Stalin: Court of the Red Tsar, page 252.
  3. Norman Davies,White Eagle, Red Star: The Polish-Soviet War 1919-20, page 130.
  4. https://www.marxists.org/history/ussr/government/red-army/1937/wollenberg-red-army/ch03.htm
  5. Жертвы политического террора в СССР [online]. Lists.memo.ru [cit. 2013-06-12].Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. KRUPKA, Jaroslav. Nemilosrdná poprava maršála Tuchačevského: Stalin s ním neměl slitování.Dotyk. 21. prosinec 2019.Dostupné online [cit. 2018-03-31]. 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • FINKEL’ŠTEJN, Jurij Jevgen’jevič.Svideteli obvinenija: Tuchačevskij, Vlasov i drugije... (prókljatyje generaly). Sankt-Peterburg: Žurnal Neva, 2001. 382 s.ISBN 5-87516-220-1.
  • NIKOLAJEVIČ, Michail.M. N. Tuchačevskij: Vybrané spisy. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1966. 303 s. Marxismus-leninismus o válce a vojenství. První řada, sv. 30.
  • NIKULIN, Lev Veniaminovič.Tuchačevskij. Překlad Josef Matyáš. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1965. 145 s. Paměti, sv. 18.
  • SUVOROV, Viktor Andrejevič.Očista. 1. vyd. Praha: Naše vojsko; Humanitarian technologies, 2002. 247 s., [20] s. obr. příl. Klub přátel ruské písemnosti.ISBN 80-86398-17-X,ISBN 80-86398-17-X (dotisky:ISBN 978-80-206-0640-2,ISBN 978-80-86398-17-4; chybná:ISBN 80-206-0640-8,ISBN 80-86398-17-X).
  • SUVOROV, Viktor Andrejevič.Očista. [Vyd. neuvedeno.] Praha: Naše vojsko, 2007. 247 s., [20] s. obr. příl. Fakta a svědectví.ISBN 978-80-206-0874-1.

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Maršálové Sovětského svazu

Kliment VorošilovMichail TuchačevskijAlexandr JegorovSemjon BuďonnyjVasilij BljucherSemjon TimošenkoGrigorij KulikBoris ŠapošnikovGeorgij ŽukovAlexandr VasilevskijJosif StalinIvan KoněvLeonid GovorovKonstantin RokossovskijRodion MalinovskijFjodor TolbuchinKirill MereckovLavrentij BerijaVasilij SokolovskijNikolaj BulganinIvan BagramjanSergej BirjuzovAndrej GrečkoAndrej JeremenkoKirill MoskalenkoVasilij ČujkovMatvěj ZacharovFilipp GolikovNikolaj KrylovIvan JakubovskijPavel BatickijPjotr KoševojLeonid BrežněvDmitrij UstinovViktor KulikovNikolaj OgarkovSergej SokolovSergej AchromejevSemjon KurkotkinVasilij PetrovDmitrij Jazov

Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michail_Tuchačevskij&oldid=25163456
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp