Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Michail Gorbačov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michail Sergejevič Gorbačov
Michail Gorbačov v roce 1987
Michail Gorbačov v roce1987
Generální tajemník ÚV KSSS
Ve funkci:
11. března1985 – 24. srpna1991
PředchůdceKonstantin Černěnko
NástupceVladimir Ivaško
11. předseda Prezídia Nejvyššího sovětuSSSR
Ve funkci:
1. října1988 – 25. května1989
Předseda vládyNikolaj Alexandrovič Tichonov
Nikolaj Ryžkov
PředchůdceAndrej Andrejevič Gromyko
Nástupcefunkce zanikla
1. předseda Nejvyššího sovětuSSSR
Ve funkci:
25. května1989 – 15. března1990
Předchůdcefunkce zřízena
Nástupcefunkce zanikla
Jedinýprezident SSSR
Ve funkci:
15. března1990 – 25. prosince1991
Předchůdcefunkce zřízena
Nástupcefunkce zanikla
Člen politbyraSSSR
Ve funkci:
1980 – 1991
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu (KSSS) (1950–1991),
Sociálně demokratická strana Ruska (2001–2004),
Svaz sociálních demokratů (2007–2022),
Nezávislá demokratická strana Ruska (2008–2022)

Narození2. března1931
Sovětský svazPrivolnoje,Stavropolský kraj,Ruská SFSR,Sovětský svaz
Úmrtí30. srpna2022 (ve věku 91 let)
Moskva,RuskoRuskoRusko
Příčina úmrtíselhání ledvin
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
ChoťRaisa Maximovna Gorbačovová
RodičeSergey Gorbachev aMaria Gorbacheva
DětiIrina Virganskaja
PříbuzníKsenia Virganskaya aAnastasia Virganskaya (vnoučata)
Alma materMoskevská státní univerzita
Profeseprávník,politik
Náboženstvíateismus
OceněníŘád rudého praporu práce (1949)
medaile Za pracovní udatnost (1957)
Řád čestného odznaku (1966)
Leninův řád (1971)
Leninův řád (1973)
… více naWikidatech
PodpisMichail Sergejevič Gorbačov, podpis
Webová stránkawww.gorby.ru
CommonsMikhail Gorbachev
Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Michail Sergejevič Gorbačov (někdy nesprávněGorbačev),ruskyzvukМихаи́л Серге́евич Горбачёв, (2. března1931Privolnoje,Stavropolský kraj30. srpna2022Moskva,Rusko[1][2][3]) byl ruský a sovětský komunistickýpolitik, který byl v letech 1985–1991generálním tajemníkem a tedy vůdcemSovětského svazu. Byl propagátorem politikypřestavby (perestrojky) aglasnosti, tedy změn a otevřenosti, které měly vést k lepšímu fungování sovětského systému, jeho určité demokratizaci a ukončenístudené války. Tyto změny nakonec vedly ke konci vládyKomunistické strany Sovětského svazu (KSSS) a krozpadu Sovětského svazu avýchodního bloku.

Dne 15. října 1990 obdrželNobelovu cenu za mír a v roce 1992 mu bylo uděleno oceněníRonald Reagan Freedom Award.

Mládí a politická kariéra

[editovat |editovat zdroj]
Gorbačov s manželkou Raisou (zcela vpravo) a dcerou Irinou ve Stavropolu, 1964

Narodil seruskému otci aukrajinské matce (Maria Gorbačova, roz. Hopkalo) ve vesnici Privolnoje poblížStavropolu.[4] Rodina z otcovy strany pocházela z oblastiVoroněže, zatímco matčina strana pocházela zČernigova. Jeho rodinu postihlhladomor v letech 1932–1933, který zapříčinilaStalinova politikakolektivizace zemědělství. O této události Gorbačov později napsal: „V tom strašlivém roce [1933] zemřela hlady skoro polovina obyvatel mé rodné vesnice Privolnoje.“ Hladomor způsobil smrt tří sourozenců jeho otce.[5] Jeho prarodiče z otcovy i matčiny strany zasáhl StalinůvVelký teror na konci30. let.[4] Gorbačovův otec Sergej Andrejevič Gorbačov byl jako vojákRudé armády zraněn v bojích uKošic.[6] Gorbačov studoval práva naLomonosovově univerzitě vMoskvě, kde potkal svou budoucí ženuRaisu Maximovnu Titarenkovou. Oženil se s ní v září 1953 a po svépromoci roku 1955 se přestěhovali zpět keStavropolu v jižním Rusku.

Do KSSS vstoupil roku 1952 ve věku 21 let. Roku 1966, v 35 letech, dokončil Zemědělský institut jako agronomický ekonom. Jeho politická kariéra byla strmá a už roku 1970 se stal prvním náměstkem pro zemědělství a následujícího roku členemÚstředního výboru KSSS. Roku 1972 vedl sovětskou delegaci doBelgie a o dva roky později, v roce 1974, se stal poslancemNejvyššího sovětu, a předsedouKomise pro záležitosti mládeže. Dne 27. listopadu 1979 byl zvolen kandidátemPolitbyra ÚV KSSS a 21. října 1980 pak řádným členem Politbyra. Jeho postavení v novéKSSS mu přineslo více příležitostí cestovat do ciziny, což ovlivnilo jeho politické i sociální názory jako budoucí hlavy státu. Roku 1975 vedl delegaci doZápadního Německa, roku 1983 doKanady a roku 1984 doSpojeného království, kde se setkal s Margaret Thatcherovou.

Generálním tajemníkem KSSS

[editovat |editovat zdroj]

Po smrtiKonstantina Černěnka byl dne 11. března 1985 ve svých 54 letech zvolen generálním tajemníkem KSSS. Stal se prvním vedoucím představitelem, který se narodil poVelké říjnové revoluci. Jako vůdčí osobnost Sovětského svazu se pokusil reformovat stagnující Komunistickou stranu Sovětského svazu a státní ekonomiku změnami, spuštěnými po XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986. Byly jimi tzv.glasnosť („otevřenost“),perestrojka („přestavba“), auskorenije („zrychlení“ ekonomického vývoje).

Reformy

[editovat |editovat zdroj]

Pokusil se zavést ekonomickéreformy, které – jak doufal – měly zvýšitživotní úroveňproduktivitu práce, jako část svéhopřestavbového programu. Mnohé z jeho reforem byly však negativně vnímány vládnoucími špičkami a částí obyvatelstva.

Zákon o družstvech z května 1987 byl asi nejradikálnější ekonomickou reformou začátku jeho éry. Poprvé od dobLeninovyNové ekonomické politiky, zákon umožňovalsoukromé vlastnictví podniků ve službách, výrobě a zahraničním obchodu. Zákon původně zaváděl vysoké daně a zaměstnanecká omezení, ale později byl upraven, aby úplně nezahubil aktivitu soukromého sektoru. Díky tomu se staly družstevní restaurace, obchody amanufaktury součástí sovětské scény.

Jeho zavedeníglasnosti dalo lidem větší svobodu slova, což byla zásadní změna v systému, v němž kontrola projevu a hlavně kritiky režimu byla jednou z hlavních zbraní mocenského aparátu. Tisk byl méně kontrolován, a tisícepolitických vězňů adisidentů byly propuštěny. Jeho cílem při zavedeníglasnosti bylo především uplatnit nátlak na konzervativní síly v KSSS, které odmítaly jeho politiku hospodářských reforem, a také doufal, že díky novému přístupu k otevřenosti, komunikaci a spolurozhodování obyvatelé Sovětského svazu podpoří jeho reformní kroky. Od ledna 1987 požadoval zavedení některých demokratických prvků, jako např. volby z více kandidátů. V červnu 1988 se na XXIX. sjezdu KSSS zasadil o radikální změny ke snížení kontroly Komunistické strany SSSR nad státními orgány. V prosinci 1988 schválilNejvyšší sovět SSSR zřízení Sjezdu lidových zástupců jakožto nového legislativního orgánu. První volby proběhly v celém Sovětském svazu v březnu a dubnu 1989 a 15. března 1990 byl zvolen prvnímPrezidentem Sovětského svazu.

Zahraniční politika

[editovat |editovat zdroj]
Setkání s rumunským prezidentemCeauşescuem (1985)

V mezinárodní oblasti usiloval o zlepšení vztahů a obchod seZápadem. Navázal důvěrné vztahy s významnými západními politiky, např. s Margaret Thatcherovou (která kdysi poznamenala: „Mám ráda pana Gorbačova – můžeme spolu dělat byznys“), se západoněmeckým kancléřemHelmutem Kohlem a s prezidentemSpojených států americkýchRonaldem Reaganem. 11. října 1986 se oba setkali vislandskémReykjavíku, aby spolu projednali omezení počtu jadernýchraket středního doletu vEvropě. Toto jednání vyústilo v podepsáníSmlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF) roku 1987, které výrazně snížilo mezinárodní napětí. V únoru 1988 oznámilstažení sovětských vojsk z Afghánistánu, které skončilo už v následujícím roce.

S některými vůdci zemí Východního bloku měl Gorbačov napjaté vztahy. Svému poradci Čerňajevovi soukromě řekl, že východoněmecký vůdceErich Honecker je „darebák“.[7] Gorbačov a rumunský prezidentNicolae Ceaușescu se navzájem neměli rádi a hádali se o Gorbačovových reformách, se kterými Ceauşescu nesouhlasil.[8]

Gorbačov aErich Honecker na XI. sjezduSED vNDR 21. dubna 1986.

V roce 1988 oznámil, žeSovětský svaz opouštíBrežněvovu doktrínu a umožňuje zemímvýchodní Evropy rozhodovat o svých vlastních vnitřních otázkách, což se ukázalo být nejvýznamnějším rozhodnutím jeho reformy zahraniční politiky (mluvčí ministerstva zahraničí Gennadij Ivanovič Gerasimov tento nový postoj žertem nazvalSinatrova doktrína podle populární písnětohoto zpěváka nazvané „My Way“). Konec Brežněvovy doktríny přispěl ksérii politických převratů ve východní Evropě v průběhu roku 1989, v nichž skončily vlády komunistických stran. S výjimkouRumunska proběhly tyto demokratické revoluce pokojně. Ztráta sovětskéhegemonie nad východní Evropou účinně ukončilastudenou válku.

Běhemsametové revoluce v Československu Gorbačov přikázalsovětským vojákům zůstat v kasárnách a do událostí nijak nezasahovat. Zároveň velitel sovětských vojskEduard Vorobjov dostal od Gorbačova příkaz zabránitČeskoslovenské lidové armádě v zásahu proti demonstrantům.[9] Dne 4. prosince 1989[10] Gorbačovova vláda odsoudilainvazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968.[11] Na této schůzce sdělil překvapeným představitelům států Varšavské smlouvy, že se dohodl s USA, aby uspořádali svobodné volby.[12] V únoru 1990 byla uzavřena československo-sovětská dohoda oodchodu Sovětské armády z Československa, kterou podepsali v Moskvě ministři zahraničíJiří Dienstbier aEduard Ševardnadze za přítomnosti Gorbačova a československého prezidentaVáclava Havla.[13] Sovětští představitelé při té příležitosti vyslovili politování nad okupací Československa.[14]

Puč a kolaps SSSR

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Srpnový puč.
Gorbačov v diskusi mezi čtyřma očima s americkým prezidentemRonaldem Reaganem na summitu v Ženevě 19. listopadu 1985.
Gorbačov s americkým prezidentem G. H. W. Bushem podepisují ve Východním pokojiBílého domu mezinárodní smlouvu o ukončení výroby chemických zbraní a likvidaci jejich zásob (1. 1. června 1990).

Přes pokusy o ozdravení sovětského socialismu demokratizace Sovětského svazu a východní Evropy oslabila moc KSSS i Gorbačova samotného. Jím provedené uvolněnícenzury a pokusy o větší politickou otevřenost měly za neočekávaný důsledek znovuprobuzení dlouho potlačovanéhonacionalismu a protiruských nálad v sovětských republikách. Volání po větší nezávislosti na Moskvě se zvětšovalo, zvlášť v pobaltských republikáchLitvě,Lotyšsku aEstonsku, které Sovětský svaz anektoval v roce 1940. Národní cítění se objevilo i v dalších sovětských republikách:Gruzii,Ukrajině,ArméniiÁzerbájdžánu. Nechtěně tak uvolnil síly, které hrozily zánikem Sovětského svazu. Reagoval na to tím, že navrhl novou smlouvu o unii, která by byla dobrovolnou federací demokratizujícího se SSSR. Tato nová smlouva byla podporována hlavněstředoasijskými republikami, které potřebovaly ekonomickou sílu a sovětské trhy k vlastníprosperitě. Nejradikálnější reformisté, jako prezidentRuské republikyBoris Jelcin, byli stále více přesvědčeni, že reformy jsou polovičaté. Naproti tomu konzervativci, stále silní v KSSS a vojenském vedení, byli proti čemukoliv, co by mohlo vést k rozpadu Sovětského svazu. V předvečer podepsání dohody konzervativci zasáhli a v sovětských nejvyšších sférách vyvolaliSrpnový puč, jako pokus o odstranění Gorbačova a zabránění mu v podpisu nové federální smlouvy. Během této doby strávil tři dny (19.–21. srpna) vdomácím vězení na chatě (na dače), než byl osvobozen a vrátil se k moci. Avšak po svém návratu zjistil, že ani unie ani ruské vládní síly nejsou vůči němu loajální a jsou nakloněny spíše Borisi Jelcinovi. Následně vyloučil z politbyra množství osob, někteří z nich byli i uvězněni. Mezi těmito uvězněnými byl i „Gang osmi“, který vedl neúspěšnýpuč.

Snažil se udržet KSSS jako jednotnou stranu, sám své reformy hájil jako čisté pojetíleninismu. Stále však již pokračující opěvováníLenina, obdivováníšvédského sociálního modelu a separatistické tendence baltských států vytvářely velmi obtížné podmínky pro jakoukoliv reformu. Když bylaKSSS po srpnovém puči zakázána, zůstal fakticky bez vlivu na ozbrojené složky. NakonecBoris Jelcin získal převahu také svým příslibem více peněz. Na funkciprezidenta Gorbačov rezignoval dne 25. prosince 1991. Sovětský svaz zanikl oficiálně k 31. prosinci téhož roku.

Gorbačov zůstal relativně dobře zapsán naZápadě. Byl vnímán jako ten, za jehož panování skončila studená válka. V Rusku zůstal jeho kredit velice nízký, protože přivodil rozpad ruského impéria a je obviňován z následné bídy.

Politická aktivita po odstoupení

[editovat |editovat zdroj]
Gorbačov vBerlíně na rusko-německém fóru 15. května 2007
Setkání s ruským prezidentemMedveděvem 2. března 2011

Roku 1992 založilGorbačovovu nadaci a roku 1993Mezinárodní Zelený kříž, přes který byl jeden ze tří hlavních sponzorůEarth Charter. Také se stal členemŘímského klubu. V roce1996 se pokoušel znovu kandidovat ve volbách, ale obdržel pouhé 1 procento hlasů.

V roce 1997 vystupoval v reklamě na Pizza Hut pro USA, aby získal peníze na archivy přestavby. 26. prosince 2001 založilSociálně demokratickou stranu Ruska, která spojila několik ruských sociálnědemokratických stran. Z role funkcionáře strany odešel v květnu 2004, když nesouhlasil se směrem, který nabral předseda strany v prosinci 2003 ve volební kampani. Počátkem roku 2004 se stal značkou známéhoportského vína, po vodce firma uvedla značku na etiketách dalších nápojů, aby využila jeho proslulost. Dnes už tuto značku nepoužívá. V červnu 2004 zastupovalRusko na pohřbuRonalda Reagana.

V září 2004, po čečenských teroristických útocích v Ruské federaci, prezidentVladimir Putin zahájil iniciativu k nahrazení voleb regionálníchguvernérů systémem, kdy by mohli být dosazováni přímo prezidentem a ten by tak mohl ovlivňovat regionální legislativu. Gorbačov a Jelcin ho za to kritizovali, označili to jako krok zpět oddemokracie.

Roku 2005 byl oceněnCenou Point Alpha za zásluhy nasjednocení Německa spolu s bývalým německým kancléřem Helmutem Kohlem a bývalým americkým prezidentemBushem starším. Také mu byl udělenčestný doktorátMünsterské univerzity.

V březnu 2014 obhajovalkrymské referendum, v němž se obyvateléAutonomní republiky Krym vyslovili pro přičleněníKrymuRuské federaci. Podle Gorbačova byl Krym v roce 1954 připojen kUkrajinské SSR pouze z vůle komunistického vedení bez souhlasu místních lidí, a v roce 2014 se lidé na Krymu mohli konečně rozhodnout v jakém státě chtějí žít.[15] V roce 2016 muPorošenkova vláda zakázala vstup na území Ukrajiny.[16]

Gorbačov (uprostřed) v roce 2019

V prosinci 2014 po vypuknutí války na východníUkrajině mezi ukrajinskou vládou a proruskými separatisty zDoněcké republiky kritizoval obě válčící strany za porušování příměří a za bezohlednost vůči civilnímu obyvatelstvu.[17]

V roce 2016 kritizovalNATO, které podle Gorbačova eskaluje napětí a snaží se rozpoutat novoustudenou válku proti Rusku, která může vést k vypuknutí skutečné války.[18] Ve stejný rok kritizoval také ruského prezidentaVladimira Putina za autoritářský styl vládnutí.[19] Gorbačov opakovaně vyzýval ke zlepšení špatných vztahů mezi Ruskem a Západem, v červnu 2018 přivítal summit mezi ruským prezidentem Putinem a americkým prezidentemDonaldem Trumpem vHelsinkách.[20] V říjnu 2017 vyzval Spojené státy americké a Rusko k jednání ojaderném odzbrojení.[21] Koncem roku 2018 kritizoval USA za jejich úmysl odstoupit odSmlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF), kterou v roce 1987 podepsal s Reaganem a která významně přispěla k redukci světovéhojaderného arzenálu. Prohlásil, že všechny dohody zaměřené na jaderné odzbrojení a omezení jaderných zbraní musí být zachovány v zájmu zachování života na planetě Zemi.[22]

Ruský novinářAlexej Venediktov, který byl šéfem dnes již uzavřeného rádiaEcho Moskvy, uvedl, že Gorbačov na konci července 2022 prohlásil, že je rozrušen z toho, že jsou jeho reformy postupně likvidovány. Několik týdnů před smrtí Gorbačov projevil zděšení z toho, že Vladimir Putin ničí jeho životní dílo. Postup Ruska směrem k autoritářství a vojenské agresi podle britskéhoDaily Mailu sledoval s velkými obavami.[23]

Smrt a pohřeb

[editovat |editovat zdroj]

Michail Gorbačov zemřel večer 30. srpna 2022 po dlouhé těžké nemoci ve věku 91 let, poslední chvíle strávil v moskevské Ústřední nemocnici.[24] Podle zdroje z okruhu blízkých nebyl příčinou smrtikoronavirus.[25] V souladu s poslední vůlí byl pohřben na moskevskémNovoděvičím hřbitově vedle manželky Raisy.[26] Poslední rozloučení, vedené protojerejemAlexejem Uminskim, proběhlo 3. září ve Sloupovém sáleDomu odborů v Moskvě,[27] pohřben byl týž den.

Zajímavosti

[editovat |editovat zdroj]
Berlínská zeď, "Díky, Gorbi!", říjen 1990

Gorbačov byl tajnýkřesťan.[28] Na západě byl znám pod přezdívkou „Gorbi“ či „Gorby“, snad i proto, že byl méněasketický než jeho předchůdci a tak vypukla „Gorbymánie“, byl oblíbený, protože přinášel mír a uvolnění poměrů v SSSR.

Gorbačov navštěvujeRonalda Reagana na jeho ranči v Kalifornii v květnu 1992
Gorbačov, dcera Irina a sestra jeho manželky Ludmila na pohřbu Raisy v Moskvě, 1999

Roku 1987 uznal, že na jeho liberální politiku 'glasnosti' a přestavby měl vlivDubčekůvsocialismus s lidskou tváří.“ Když se jej ptali na rozdíl mezipražským jarem a jeho reformami, odpověděl: „Devatenáct let.“ Roku 1989 na oficiální návštěvě Číny, během demonstrací naNáměstí Nebeského klidu a krátce před obnovenímtrestu smrti vPekingu, se ho novináři ptali na jeho názor naVelkou čínskou zeď. „Je to krásné dílo“, odpověděl, „ale je pořád mnoho zdí mezi lidmi“. Novinář se ho zeptal: „Chtěl byste, aby zbořiliBerlínskou zeď?“, odpověděl mu vážně: „Proč ne?“ V roce 2004 spolu sBillem Clintonem aSofií Lorenovou získalcenu Grammy za nejlepší mluvené album pro dětiPetr a vlk.[29]

Jeho synovecJurij Gorbačov jemalíř asochař žijící od roku 1991 vNew Yorku.[30]

Terč lidového humoru

[editovat |editovat zdroj]
Gorbačov, americký prezidentBarack Obama a viceprezidentJoe Biden v březnu 2009

Jeho nápadným rysem bylo velkémateřské znamení na čele. Zpočátku bylo na oficiálních fotografiích retušováno, později se naopak stalo symbolemglasnosti. Žertovalo se, že „na Slunci také bývají skvrny“, ale také se připomínaloZjevení svatého Jana a slova o šelmě, která má na hlavě vyhojené zranění: „Bůh šelmu poznamenal.“ Ruský záhadologPavel Globa se dokonce vytasil s proroctvím jakéhosi mnicha z 15. století, podle něhož posledním vládcem Ruské říše bude „poznamenaný Miška“; většina expertů však označilarukopis za padělek.[31]

V květnu 1985 byla vyhlášena masivní protialkoholní kampaň.Alkoholické nápoje výrazně podražily a mohly se prodávat až od 14. hodiny, masově byly rušenyvinice,[31] z filmů byly vystřihovány scény s konzumacíalkoholu, propagovaly seabstinentnísvatby a novoroční oslavy. Byl založen Svaz střízlivých, jehož členství bylo podmínkou jakéhokoli kariérního vzestupu, lidé přistižení v opilosti byli veřejně pranýřováni a vylučováni z Komunistické strany. Tato kampaň byla vrcholně nepopulární a vynesla Gorbačovovi přezdívku „Minerální tajemník“. Sice se výrazně snížil počet úrazů a úmrtí v důsledku podnapilosti, ale také došlo ke katastrofálnímu poklesu státních příjmů (podle odhadu jen za rok 1987 to bylo 16 miliard tehdejšíchrublů) a lidé stejně pálili alkohol doma, takže brzo nebyl k dostání cukr. Bouřlivý politický vývoj konce 80. let vedl k tomu, že kampaň postupně vyzněla do ztracena. Lidový vtip to ovšem viděl jinak: „Sotva národ vystřízlivěl, začal se ptát na báťušku cara.“ Sám Gorbačov se později od nejhorších výstřelků protialkoholní kampaně distancoval a svedl je na svého rivalaJegora Ligačova.[32]

Stal se také terčem posměchu pro svoji okázalou oddanostmanželce, jejížemancipované a kosmopolitní vystupování sice okouzlilo západnímédia, ale prosté Rusy spíš popuzovalo. Mezi lidmi kolovalaanekdota: „Gorbačov přijde do sauny a všichni přítomní si zakryjí přirození. – Ale soudruzi, co to děláte, já jsem přece normální chlap jako vy. – No my jsme mysleli, že Raisa Maximovna přišla s vámi.“[33][34]

Jak rostla nespokojenost s chaosem v zemi a snižováním životní úrovně, příjmení Gorbačov se vykládalo jakoakronym věty: „Moc brzo jste se radovali, občané, naBrežněva,Andropova aČerněnka si ještě vzpomenete.“ (V originále:Граждане! Обрадовались? Рано: Брежнева, Андропова, Черненко Еще Вспомните.) Český výklad akronymu zněl: „Generální opravář rozhodnutí Brežněva, Andropova, Černěnka a ostatních veteránů“.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. Умер Михаил Горбачев.tass.ru [online]. 2022-08-30 [cit. 2022-08-30].Dostupné online. 
  2. Скончался Михаил Горбачев.Interfax.ru [online]. [cit. 2022-08-30].Dostupné online. (rusky) 
  3. Zemřel někdejší prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov | ČeskéNoviny.cz.www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-08-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-30. 
  4. abBiography of Mikhail Gorbachev [online]. The Gorbachev Foundation.Dostupné online. 
  5. GORBACHEV, Mikhail Sergeevich.Manifesto for the Earth : action now for peace, global justice and a sustainable future. [s.l.]: Clairview BooksDostupné online.ISBN 1-905570-02-3. S. 10. 
  6. Gorbačov: Bez perestrojky by nám hrozila 3. svetová vojna.svet.sme.sk [online]. Petit Press a.s [cit. 2009-11-11].Dostupné online. 
  7. TAUBMAN, William.Gorbachev: His Life and Times. New York City: Simon and Schuster, 2017.ISBN 978-1-47114796-8. S. 484. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. DODER, Dusko; BRANSON, Louise.Gorbachev: Heretic in the Kremlin. London: Futura, 1990.ISBN 978-0-70884940-8. S. 230. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. Sílu nesmíte použít! Gorbačov v listopadu 1989 vyhrožoval KSČ tanky.iDnes.cz [online]. 16. listopadu 2019.Dostupné online. 
  10. ČTK. Představitelé států Varšavské smlouvy: Nutno odsoudit vstup vojsk.Rudé právo. 5. prosince 1989, roč. 70, čís. 286, s. 1.Dostupné online. 
  11. VALENTA, Jiří.Sovětské přehodnocení rozhodnutí z roku 1968 a „něžná revoluce“ [online]. 1992-03-01 [cit. 2020-06-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-23. 
  12. Jan Šolta: Utajené rozhodnutí, které ukončilo epochu.www.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2024-11-30].Dostupné online. 
  13. Před třiceti lety nastal čas odchodu sovětských vojsk z Československa. Odsun trval více než rok.Česká televize [online]. 26. února 2020.Dostupné online. 
  14. Před 30 lety Gorbačov vítal v Moskvě Havla. Sovětští vojáci pak začali opouštět Československo.Česká televize [online]. 23. února 2020.Dostupné online. 
  15. Mikhail Gorbachev hails Crimea annexation to Russia.United Press International [online].Dostupné online. (anglicky) 
  16. SHARKOV, Damien. Ukraine bans Mikhail Gorbachev after Crimea comments.Newsweek [online]. 2016-05-26 [cit. 2019-11-17].Dostupné online. (anglicky) 
  17. Gorbachev: Russia, US, EU should hold summits to ‘defrost’ relations.RT International [online]. a, 2014-12-14 [cit. 2019-11-17].Dostupné online. (anglicky) 
  18. Former Soviet premier says Nato is escalating the Cold War 'into a hot one'.The Independent [online]. Euractiv, 2016-07-09 [cit. 2019-11-17].Dostupné online. (anglicky) 
  19. GOTEV, Georgi. Gorbachev: ‘I am ashamed by Putin and Medvedev’.www.euractiv.com [online]. 2016-02-04 [cit. 2019-11-17].Dostupné online. (anglicky) 
  20. The Latest: Gorbachev has high hopes for Putin-Trump summit.AP NEWS [online]. 2018-06-28 [cit. 2019-11-17].Dostupné online. (anglicky) 
  21. Gorbačov vyzývá Rusko a USA k jednání o jaderném odzbrojení.Český rozhlas [online]. 2017-10-13.Dostupné online. 
  22. ELLYATT, Holly. Gorbachev says Trump's nuclear treaty withdrawal 'not the work of a great mind'.CNBC [online]. 2018-10-22 [cit. 2019-11-17].Dostupné online. (anglicky) 
  23. KYNČL, Jakub. Gorbačov se krátce před smrtí zděsil z toho, že Putin ničí jeho životní dílo.Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-08-31 [cit. 2022-08-31].Dostupné online. 
  24. Умер Михаил Горбачев.ria.ru [online].RIA Novosti, 2022-08-30 [cit. 2022-08-31].Dostupné online. (rusky) 
  25. Источник в окружении Горбачева сообщил, что политик умер не от коронавируса.www.interfax.ru [online].Interfax, 2022-08-31 [cit. 2022-08-31].Dostupné online. (rusky) 
  26. Горбачева похоронят рядом с супругой на Новодевичьем кладбище.ren.tv [online]. 2022-08-30 [cit. 2022-08-30].Dostupné online. (rusky) 
  27. Прощание с Горбачевым пройдет 3 сентября в Колонном зале.rtvi.com [online]. 2022-09-01 [cit. 2022-09-01].Dostupné online. (rusky) 
  28. Gorbačov přiznal, že byl dlouhá léta tajným křesťanem.www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-11-17].Dostupné online. 
  29. BBC [online]. Rev. 2004-02-09.Dostupné online. 
  30. GOLDBERG, Carey. The Other Gorbachev.The New York Times. 1995-08-27.Dostupné online [cit. 2024-03-28].ISSN0362-4331. (anglicky) Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  31. ab Антиалкогольная кампания М.С. Горбачёва.sovietwine.com [online]. [cit. 2019-11-17].Dostupné online. (rusky) 
  32. Archivovaná kopie.www.ruskerealie.zcu.cz [online]. [cit. 2011-03-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-03. 
  33. Антиалкогольная кампания М.С. Горбачёва.sovietwine.com [online]. [cit. 2019-11-17].Dostupné online. (rusky) 
  34. [1]

Literatura

[editovat |editovat zdroj]

Taubman, William.Gorbačov. Život a doba. Praha: Academia, 2022.ISBN 978-80-200-3343-7

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR
NositeléNobelovy ceny za mír
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
2001–2025
Osobnosti roku časopisuTime
1927–1950
1951–1975
1976–2000
2001–dosud
Komunističtí vůdcivýchodního bloku
Albánská strana práce
Bulharská komunistická strana
Komunistická strana Československa
Sjednocená socialistická strana Německa
Maďarská strana pracujících a
Maďarská socialistická dělnická strana
Polská sjednocená dělnická strana
Komunistická strana Rumunska
Komunistická strana Sovětského svazu
Svaz komunistů Jugoslávie
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Lidé |Rusko |Politika
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michail_Gorbačov&oldid=25421275
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp