Titulní strana oddíluZera'im z mišny vydané veVilně r. 1921
Mišna (hebrejskyמִשְׁנָה,aramejskyמתניתין,matnitin), je záznam ústní tradicejudaismu. Obvykle má formu zapsaných výroků a poučektana'im, židovských učenců období do2. století. Jako Mišna se označuje také sbírka těchto pouček, kterou dle tradice kolem r. 200 sestavil rabiJehuda ha-Nasi a která je označována také jakoŠest pořádků mišny (Šiša sidrej mišna,ששה סדרי משנה) nebo zkratkouŠas (ש״ס). Samotné slovomišna je odvozeno od kořene שנה – učit se, studovat, opakovat. Z toho se dá vyvodit, že jde o opakováníústní Tóry. Komentováním Mišny dalšími generacemi učenců vzniklagemara, která společně s ní tvořítalmud.
Předmět tohoto studia – v konkrétním významu tradovaný (ústní) Zákon nebo učení jako celek (tora še-be-al pe) – člení se dohalachot (ústní tradice právní povahy),midrašů (homiletických výkladů Tóry) aagadot (vyprávění, ústní tradice, která nemá právní charakter).
Užší význam – mišna = halacha – označuje tu část ústní tradice právní povahy, která nemá exegetický charakter (netýká se výkladu Písma), někdy je tato halacha označovaná v odborné literatuře jako „nemotivovaná“ – tj. halacha, která není přímo spojená s biblickým textem. Z tohoto důvodu jsou jednotlivá normativní právní ustanovení označována jakohalachot amišnajot.
Literární forma mišny přesně odráží způsob a podmínky, v jakých byla sestavena. Jedná se o zaznamenané výroky a tradice, které byly po staletí předávány ústně – jejich zaznamenání je tudíž spíše stručné než popisné. Výroky v Mišně jsou jak anonymní (pokud názor není citován, pak často představuje „anonymní většinu“), tak i připisované konkrétním učencům. Tito učenci, kteří žili a působili vIzraeli v době od 1. stol. př. n. l. až do počátku 3. stol. n. l., se nazývajítanaité (aramejskytana'im, sg.tanaתנא), tj. „ten kdo učí“ ale zároveň i „ten, kdo opakuje“ (aramejské sloveso תנא/י je ekvivalentem hebrejského שנה).
Původně výraztana označoval pouze člověka, který sloužil jako „živá kniha“ – výuka ústní Tóry probíhala tak, žetana přišel před studenty a odříkal jim zpaměti tradovaný text. Poté teprve nastoupil učitel (rav, rabi), který začal tradici přednesenou tanou vykládat a vyučovat – rovněž ústně. Tato praxe a především postavatany se leckdy setkávala ze stranyrabínů z pohrdáním a despektem („Kouzelník mumlá, a neví co říká, tana učí, a také neví co říká.“[1]).
Jako první tanaité jsou podle tradice většinou uváděniŠamaj aHilel, kteří byli zároveň posledním zpěti párů (hebrejskyzugot). První tanaité, kteří začali ústní tradici zaznamenávat, bylirabi Akiva arabi Me'ir. Většina anonymních výroků v mišně je později připisována těmto dvěma učencům. Od rabiho Akivy převzal dle tradicemišnu (tedy učení) rabi Jehuda ha-Nasi, nazývaný v mišně i v talmudu prostě „Rabi“, případně „Rabejnu ha-kadoš“ (náš svatý učitel). Jeho synové pak redakci textu mišny dokončili.
Mišna se skládá ze šesti oddílů – pořádků (sedarim, sing.sederסדר). Každý seder se skládá z určitého počtu traktátů, hebrejskymasechtot, sg.מסכתmasechet (aramejskymasechta), dosl. tkanina. Každý traktát se dělí na kapitoly (prakim, sg.perek), které se skládají z menších jednotek nazývanýchmišnajot (sing.mišna). Mišna uvádí traktáty podle tématu, nikoli podle biblického pořadí. Předmětové (tematické) uspořádání Mišny se stalo i osnovou celého Talmudu.
Oddíl první:Zera'im („Semena“). 11 traktátů. Zabývá se zákony souvisejícími převážně se zemědělstvím. V tomto sederu také existuje jediná výjimka, neboť jeho prvním traktátem je traktát Berachot, tj. požehnání, který přímo s tematikou zemědělství nesouvisí. Tato anomálie je vysvětlena dvěma důvody. Prvním je ten, že traktát Brachot obsahuje kromě řady jiných i zákony o požehnání po jídle – Birkat ha-mazon. Druhý důvod je ten, že učenci schválně ustavili tento traktát, aby byl prvním, neboť i požehnání se říkají před vykonánímmicvy.
Pe'a – okraj pole – 8 kapitol. Výklad Lv 19,9, 23,22 a Dt 24,19. Postavení chudých. Definice okraje pole, který má být chudým ponechán, kdo má na okraj pole nárok.
Demaj – podezřelé – 7 kapitol. Věci, které jsou podezřelé, že z nich nebyl oddělendesátek.
Kilajim – různé – 9 kapitol. Zákony ohledně mísení určitých plodin, zvířat a tkanin. Co jekilajim a co ne.
Ševi'it – sedmý (rok) – 10 kapitol. Zákony ohledněsedmého roku – rok odpočinutí, milostivé léto, propouštění otroků a prominutí dluhu. Prosbul.
Terumot – kněžské desátky – 11 kapitol. Výklad Nu 18 a Dt 18,4. Odvody levitů kněžím, jak určit velikost dávky. Znečištění trumy.
Ma'asrot – desátky – 5 kapitol. Výklad Nu 18,21. Z čeho je povinné odvádět desátek a z čeho ne.
Ma'aser šeni – druhý desátek – 5 kapitol. Dt 14,22 – desátek, který má být určen pro Jeruzalém.
Chala – chléb, těsto – 4 kapitoly. Výklad Nu 15,8. Jak se oddělujechala.
Orla – neobřezané (stromy) – 3 kapitoly. Výklad Lv 19,23. Kdy se smí jíst a kdy nesmí jíst plody stromů a vinné révy.
Bikurim – prvotiny – 3 kapitoly. Přinášení a obětování prvotin. Rozdíl mezi prvotinami a desátkem.
Oddíl druhý:Mo'ed („Stanovené časy“). 12 traktátů. Zákony ohledně Šabatu a svátků.
Šabat – 24 kapitol. Přenášení předmětů o šabatu. Rozdíl mezi soukromým a veřejným prostorem. Příprava na šabat, čeho by se měl člověk vyvarovat.39 zakázaných prací.Mukce (to, co zůstane o šabatu stranou). Povolené činnosti na šabat.
Eruvin – prolnutí – 10 kapitol. Eruv – ustanovení, díky kterému je možné obejít některá z ustanovení šabatu (přenášení, příprava jídla apod.)
Šekalim – šekely – 8 kapitol. Daň půl šekelu na Chrám (Ex 30,12).chrámové nádoby,archa úmluvy, chrámové nádvoří, chrámová opona.
Joma – (ten) den – 8 kapitol. Zákony ohledněJom kipur. Zákony týkající sevelekněze.
Suka – stan – 5 kapitol. Zákony týkající se svátkuSukot. Zhotovení suky. Zákony ohlednělulavu aetrogu.
Bejca – vejce – 5 kapitol. Nazývaný též Jom tov – svátek. Název podle úvodních slov „Vejce, které je sneseno ve svátek…“ Sporné výklady ohledně svátků, spory mezi Šamajem a Hilelem. Přeprava potravin o svátcích, zákaz rozdělávání ohně apod.
Ta'anit –půst – 4 kapitoly. Půst za déšť, kdy se postit a kdy ne, příběhy Choniho ha-Me'agele – kresliče kruhů. Postní dny.
Megila – svitek (ve významukniha Ester) – 4 kapitoly. Kdy se čte megila napurim. Jak se čte. Kdy se číst nesmí. Jak a kdy sečte z Tóry a proroků. Platnost a neplatnost svitků. Spory ohledně veřejného čtení. Které texty je možno překládat a které ne.
Mo'ed katan – malý svátek – 3 kapitoly. Předpisy prochol ha-mo'ed.
Oddíl třetí:Našim („Ženy“). 7 traktátů. Týká se sňatků a rozvodů, některých forem přísah, a zákonů zasvěceného (nazíra).
Jevamot –levirátní sňatky. – 16 kapitol. Chalica. Koho si nesmí vzít velekněz. Amonovci. Proselyté.
Ketubot – svatební smlouvy – 13 kapitol. Věno, obnos, který muž dává ženě a který si žena v případě rozvodu či smrti manžela ponechá. Znásilnění a tresty za něj. Vzájemné povinnosti muže a ženy. Majetek ženy. Vdovy a jejich práva.
Nedarim – sliby – 11 kapitol. Sliby a zrušení slibů. Co je a co není slib. Neplatné sliby. Lži, Kdo smí koho zprostit slibu a za jakých okolností.
Nazir – zasvěcenec – 9 kapitol. Nazírství, jak dlouho trvá. Co nazír smí a nesmí. Oběť nazíra. Ženy a otroci jako nazíři.
Sota – cizoložnice – 9 kapitol. Žárlivost muže. Kněží a obyčejní izraelité. Závěrečná mišna obsahuje některámesiášská znamení (jedná se o jeden z nejstarších zaznamenaných projevů mesianismu aeschatologických představ).
Gitin – rozvodové listy – 9 kapitol. Zákony a předpisy ohledně rozvodů. Podmínky a důvody rozvodu.
Kidušin – zásnuby – 4 kapitoly. Uzavírání sňatku. Nabývání vlastnictví. Zásnuby prostřednictvím zástupců. Podmínky. Osobní status člověka.Jichud. Etika.
Oddíl čtvrtý:Nezikin („Škody“). 10 traktátů. Týká se občanského a trestního práva, fungování soudů a přísah.
Bava kama – první brána – 10 kapitol. Poškození cizí věci. Poškození z důvodu krádeže. Náhrada škody. Kdy je kdo povinen co nahradit a kdy může poškozený náhradu žádat. Krádež a náhrada škody.
Bava batra – poslední brána – 10 kapitol. Dělení majetku. Dědictví. Ručitelé. Původně všechny „bavot“ tvořily jeden velký traktát „Nezikin“.
Sanhedrin – soudní dvůr – 10 kapitol. Kolik členů má mít soud. Majetkové a hrdelní soudy. Kdo může a kdo nesmí soudit nebo svědčit. Tresty smrti. Zvláštní příklady (vzpurný syn, recidivista). Poprava. Podíl na budoucím světě, nepravý prorok.
Makot – rány – 4 kapitoly. Fyzické tresty. Bití. 39 ran. Bičování jako náhrada trestu smrti.
Ševu'ot – přísahy – 8 kapitol. Druhy přísah, lehkomyslné přísahy. Přísahy svědků a soudců. Obchodní přísaha.
Avoda zara – modloslužba – 5 kapitol.Idolatrie. Modly. Jak postupovat u věcí zakoupených u modlářů.
Avot – otcové – 5 (6) kapitol. Ryze etický traktát, nazývaný též Pirkej Avot – výroky otců. Tradování ústní tradice od Mojžíše až po tanaity. Pravidla chování a morálky.
Horajot – vyučování – 3 kapitoly. Mylné rozhodnutí. Oběť za hřích. Rozdíly mezi veleknězem a obyčejnými kněžími.
Oddíl pátý:Kodašim („Svatosti“). 11 traktátů. Týká se obětních obřadů, Chrámu, a zákonů stravování.
Zevachim – oběti – 14 kapitol. Zápalné oběti. Odlévání krve. Kde se která oběť obětuje. Spalování obětí.
Temura – výměna – 7 kapitol. Zač smí být vyměněno obětní zvíře. Oběť jednotlivce a oběť společenství.
Keritot – vytětí – 6 kapitol. Trestkaret – vytětí z Izraele (Ex 12,15). Smrt bez potomků, předčasná smrt. 36 provinění. Oběť za vinu. Smíření o Jom Kipur.
Oddíl šestý:Teharot, (také:Tohorot) („Čistoty“). 12 traktátů. Název je eufemismem, ve skutečnosti pojednává o rituálních nečistotách – bylo by ovšem neslušné nazvat pořádek mišny "nečistoty".
Kelim – nádoby (nástroje) – 30 kapitol. Nečistota nástrojů a nádob. Druhy nástrojů a jejich znečištění.
Oholot – stany (příbytky) – 18 kapitol. Znečištění obydlí mrtvolou. Hřbitovy. Domy pohanů.
Nega'im – ranění (malomocenstvím) – 14 kapitol. Lv 13 – 14. Malomocenství, prohlídka knězem. Malomocenství domů a šatů. Očišťování.
Para – (červená) kráva – 12 kapitol. Výklad Nu 19. Vlastnosti krávy. Příprava popela, který sloužil k očišťování.
Teharot (Tohorot) – čistoty – 10 kapitol. Znečištění trvající do západu slunce. Špatná porážka zvířete. Stupně znečištění.
Mikva'ot – očistné koupele – 10 kapitol. Nádoby, malomocní, výtoky. Rozměry mikve. Kdy je mikve účinná a kdy ne.
Tevul jom – kdo se vykoupal tentýž den – 4 kapitoly. Stav mezi úplnou nečistotou a čistotou. Které věci smí a které ne.
Jadajim – ruce – 4 kapitly. Znečištění a očišťování rukou. Knihy, které "znečišťují ruce", tj. jsou svaté. Biblický kánon. Rozdíly mezi farizeji a saduceji.
Jako menší nebo mimokanonické (hebrejskyמסכתות קטנות) se označují traktáty, které už do Mišny nebyly zařazeny. Sedm z těchto traktátů je zmíněno vmidraši.[2]. Ačkoli nejsou tedy součástí běžných vydání mišny, tradice v nich zaznamenané mají stejnou právní váhu jako u „kanonických“ traktátů. V moderních edicíchTalmudu jsou některé traktáty zpravidla zařazovány na konec oddíluNezikin:
Avot de-rabi Natan – původně byl považován za apokryfní verziAvot, ale současné výzkumy[zdroj?] ukazují, že možná tento traktát je v některých věcech původní verzí Avot.
Sofrim – písaři – zabývající se zákony ohledně psaní svitků svatých písem.
Smachot, nebo takéEvel rabati – doslova „velké truchlení“ – zákony týkající se období smutku.
Kala aKala rabati – nevěsta – zákony týkající se svateb.
Derech erec raba aDerech erec zuta – dosl. Velká a malá cesta země – tj. způsoby, zvyky, mravy; Menší je adresován učencům, týká se pokory a skromnosti.
První výklad mišny byl zformován během prvních staletí po jejím uzavření a tím bylagemara. Obsáhlost a vzájemná provázanost látky mišny a gemary způsobila, že teprve v9. století začala být mišna opět v židovských kruzích chápána jako samostatné dílo a tak k ní bylo přistupováno. První samostatný komentář k mišně sepsalSa'adja Ga'on v 9. století – tento komentář se nám ovšem nezachoval a známe jej pouze prostřednictvím zmínek v jiných dílech. Další úplný komentář přináší až v r. 1168Maimonides, který ho nazvalarabskyKitáb as-siraj,hebrejskySefer ha-ma'or, kniha světla. Jeho komentář se stal slavným mj. díky úvodu k desáté kapitole traktátu Sanhedrin, kde formuloval svýchtřináct článků víry.
Tradiční vydání mišny mají ovšem jiné komentáře – tím prvním je komentářOvadji di Bertinoro, častěji uváděný jako „Bertinora“ (15. stol.Itálie). Jeho komentář čerpá z Maimonida, ale také z gemary a zRašiho komentáře k talmudu. K Bertinorovu komentáři napsal výklad následníkMaharala, pražský rabínJom Tov Lipmann Heller. Ten svůj komentář nazval uctivěTosafot Jom Tov (Dodatky od Jom Tova), ačkoli se jedná o plnohodnotný a obsáhlý komentář.
Kromě těchto tradičních komentářů jsou v současné době populární další komentáře:
komentář rabínaAdina Steinsaltze k talmudu, který rovněž čerpá z Rašiho,
komentářChanocha Albeka z let 1952-59, nesmírně populární v akademických i náboženských kruzích, který byl prvním opravdu moderním komentářem k mišně,
velkou oblibu si získal i obsáhlý a velmi kvalitní moderní komentářPinchase Kehatiho z let 1955–1964, který v moderním pojetí spojuje to nejlepší ze všech předchozích komentátorů i Gemary dohromady a de facto je všechny cituje. Jeho komentář nazvanýMišnajot mevo'arot (Vysvětlené mišny), v židovských kruzích známý prostě jako „Kehati“, byl přeložen do angličtiny a ruštiny, některé traktáty i do dalších jazyků.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMišna na Wikimedia Commons
Encyklopedické hesloMišná vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích
