Dějiny Mexika jsou velmi starobylé, rozvinuté civilizace se zde nacházely již tisíce let před naším letopočtem. K nejslavnějším patří civilizacemayská aaztécká. V 16. století proběhlašpanělskákolonizace. Mexiko se stalo nezávislým státem po úspěšnémexické válce za nezávislost v roce 1821. Brzy následovaly velké územní ztráty ve prospěch Spojených států amerických, na severu Mexika, ovšem tyto oblasti byly obydleny jen velmi řídce, centrum země se vždy nacházelo na jihu. Dalším politickým přeryvem byly reformy, které poskytovaly ochranu domorodým komunitám a omezovaly moc armády a církve a které byly zakotveny v ústavě z roku 1857. Ty vyvolalyfrancouzskouintervenci. Cizí nadvláda byla odvržena v roce 1867. Deset let poté moc na tři dekády uzmul diktátorPorfirio Díaz. Toho svrhlamexická revoluce v roce 1910, jež je dodnes základním pilířem mexické národní identity. Revoluční peripetie nakonec vyústily v roce 1929 k vytvořeníInstitucionální revoluční strany, která Mexiko ovládala až do roku 2000.
V žebříčkuindexu lidského rozvoje se Mexiko nachází až na 76. místě na světě, což vede k tomu, že je na něj často pohlíženo jako narozvojovou zemi, nicméně jde o 16. největší ekonomiku na světě podle nominálníhoHDP a 11. největší podle HDP vparitě kupní síly. Mexiko bývá tudíž označováno za regionální velmoc, nebo dokonce potenciální velmoc světovou. Největším ekonomickým partnerem jsou Spojené státy, s nimi aKanadou Mexiko vytvořilo izónu volného obchodu, ale vztahy s mocným severním sousedem jsou často také konfliktní, nejen historicky, ale i kvůli řadě současných problémů (např. nelegální migrace). K největším problémům mexické společnosti patří velká sociální nerovnost, značná mírachudoby a rozsáhlákriminalita, zejménadrogová – od roku 2006 vedlkonflikt mezi vládou a drogovými kartely ke smrti více než 120 000 osob.
Oblasti dnešního Mexika byly osídleny člověkem podle archeologických nálezů před asi 25 000 až 30 000 lety. Kolem roku2500 př. n. l. se objevuje nejstarší mexickákeramika. Za první mexickou civilizaci vůbec je považována olmécká kultura.Olmékové obývali především území kolem dnešního městaVeracruz a v oblasti Tabasco. Kolem roku200 př. n. l. bylo založeno městoTeotihuacán, které plnilo funkce náboženského a kulturního centra pozdní olmécké kultury a patřilo k nejvýznamnějším městským osídlením v Amerikách.[2] V8. století mělo 100 až 250 tisíc obyvatel.[3] Srdcem města byl komplex několika pyramid, z nichž byly nejdůležitějšípyramidy Slunce aMěsíce. V jižních oblastechpoloostrovaYucatánu se kolem 2. tisíciletí př. n. l. objevila další civilizace –Mayů, všeobecně považována za nejvyspělejší civilizaci předkolumbovské Ameriky s vysokou úrovnímatematiky,kalendářem alogosylabickým písmem. Jedna ze silných etap této civilizace je spjata s příchodemToltéků. Centrem toltécko-mayské civilizace se stalo městoChichén Itzá, se známouKukulkánovou pyramidou.[4][5] Konečně se v oblasti dnešního Mexika objevili na počátku14. stoletíAztékové, kteří kolem roku 1325 založili městoTenochtitlán na ostrovech jezera Texcoco. Aztécká společnost byla charakterizována důrazem na roli náboženství (a kněží) a silnou orientací na válku a expanzi. Tyto dva jevy byly spojené, jelikož významným aztéckým bohem bylHuitzilopochtli, jenž vyžadovallidské oběti.[6]
Po příchodu Evropanůdobyl mezi roky 1519 a 1521 španělskýconquistadorHernán CortésAztéckou říši.[7] Záhy poté obrátili Španělé pozornost na ostatníindiánské státy v oblasti. Roku 1530 Španělé ovládli dřívějšího aztéckého konkurentaTaraskánské království, v letech 1523–1697 dobyli a rozvrátili všechnymayské státy na jihu Mexika, jakkoli vrchol měla mayská civilizace už dávno za sebou, konec jejího klasického období bývá datován k roku 950.[8]
První generace conquistadorů, často velmi násilných, byla postupně nahrazena novým systémem koloniální správy v podoběmístokrálovství,generálních kapitanátů aaudiencií. Systémencomiendy byl nahrazenrepartiementem a konečněhaciendou, orientovanou na produkci koloniálního zboží.[9] V roce 1535 založiliŠpanělésvoji koloniiNové Španělsko s hlavním městemCiudad de México na místě hlavního aztéckého městaTenochtitlán přímo na území vysušeného jezera.Katolická církev silně působila na domorodé obyvatelstvo a sehrávala centrální roli v rodící se společnosti. Koloniální expanze pokračovala během celého 16. a 17. století, a to především směrem na sever do oblastí dnešních Spojených států a dále na jih do Střední Ameriky. Součástí Nového Španělska byla iŠpanělská Východní Indie, mezi Manilou a Acapulcem fungovala tzv.manilská galeona, která dovážela zboží z asijskéhoDálného východu do Ameriky a následně se dostávalo do Španělska. Koloniální společnost charakterizovalo rasově založené a segregační rozdělení společnosti na Republiku Španělů a Republiku indiánů. V obou platily rozdílné zákony a Republika indiánů byla ve všem podřízena republice Španělů.
V první fázi kolonizace se Španělé soustředili na těžbu drahých kovů. Naleziště vZacatecas (1548) poskytovalo Španělům obrovské množství stříbra, ale na jeho ochranu bylo nutné vynakládat nemalé úsilí, jelikož v oblasti žili nepřátelštíChichimékové, kteří přepadali španělské konvoje se stříbrem a ohrožovali španělské doly.[10] V letech 1650–1750 však došlo k úpadku těžby stříbra, v důsledku převahy konkurenční těžby vPeru. S tím přišel v 17. století celkový úpadek. Na něj se koloniální správa snažila v 18. století reagovatosvícenskými reformami – vznikly nové správní jednotky nazvanéintendencie (1786) v čele s intendantem, který měl šířit technologické novinky. Španělsko však celkově v Evropě zaostávalo a vyklízelo své pozice. Místní mexické elity se postupně přeorientovaly na Francii a Británii. V roce1810 vznikla ve městěQueretáru spikleneckájunta, jejímž cílem bylo připravitpovstání proti Španělům. K juntě se mimo kreolských politiků a úředníků přidal také knězMiguel Hidalgo y Costilla. 16. září 1810 vydal manifest nazvanýProvolání z Dolores (Grito de Dolores), jímž vyhlásilválku za nezávislost.[11] Hidalgo byl popraven, ale místním elitám se nakonec podařilo nadvládu Evropanů setřást. Uvažovalo se sice o možnosti, že by se do čela nově vzniklé monarchie postavil opět španělský rod, ale generálAgustín de Iturbide využil svoje postavení a podporu v armádě a prohlásil se prvním mexickým císařem.[12] Vůči němu se však zdvihla silná republikánská opozice vedenáAntonio Lopézem de Santa Anna a Iturbe v roce 1824 skončil na popravišti. Vznikla republika a jejím prvním prezidentem byl jmenovánGuadalupe Victoria. Klíčovou osobností republiky zůstal Lopéz.
Situace republiky však byla těžká. Evropské mocnosti ji neuznávaly, severní a jižní oblasti žádaly odtržení, jichž také dosahovaly (jih již na počátku republiky, vznikla taktoFederativní republika Střední Ameriky,Texas vyhlásil nezávislost roku 1836) a puč střídal puč – sám Lopéz se do úřadu desetkrát vrátil, často právě pučem, a vládl v zásadě jako diktátor. Krize vyvrcholila v roce 1846, kdy vyhlásilySpojené státy americké Mexiku válku, jejímž cílem bylo začlenění severních provincií Mexika do USA. Ani v tomto konfliktu (mexicko-americká válka) nebylo Mexiko úspěšné a v jeho důsledku ztratilo velká území na severu (jakoHorní Kalifornie,Nové Mexiko a další).[13]
Porážka Mexika v roce 1847 dala vzejít tzv. druhé republice a zejména posílila liberální opozici vůči lopézovskému režimu. Nakonec se liberálové dostali v roce 1855 k vládě. Jejich nováústava z roku 1857 však vyvolala velký odpor v církvi a vůbec v konzervativním táboře. Odsoudil ji i papežPius IX. Záhy vypukla tříletá občanská válka. Republikány vedlBenito Juárez, první prezident vAmericeindiánského původu. Konzervativci se rozhodli svrhnout republiku a nahradit jikonstituční monarchií. Podporu hledali zvláště na francouzském dvoře, uNapoleona III. Záminkou pro intervenci Evropanů byly mexické dluhy. V Mexiku se vylodila vojska „věřitelských států“ Velké Británie, Španělska a Francie, ale Britové a Španělé se nakonec stáhli. Francouzi dobyli většinu území, republiku svrhli a našli pro Mexiko panovníka – bratra rakouského císařeFrantiška Josefa I. arcivévoduFerdinanda Maxmiliána.[14]Francouzská intervence v Mexiku se ale nelíbila Spojeným státům, protože se jednalo o porušeníMonroeovy doktríny. Ty tak začaly podporovat Juaréze, který se uchytil na severu země. Ferdinand Maxmilián nakonec ztratil přízeň i Napoleona III. kterého začala trápit rostoucí mocPruska v Evropě a z Mexika stáhl všechna svá vojska. Osud císaře byl tragický. V roce 1867 byl vQueretáru zajat a popraven.[15]
Roku 1867 tak vznikla třetí republika. Zpočátku byla značně liberální, avšak v roce 1877 se prezidentem stalPorfirio Díaz, kterému, ač liberálovi, se zdařilo získat podporu konzervativních zástupců církve, velkostatkářů, armády a zahraničního (především amerického) kapitálu, který v této době intenzivně investoval v Mexiku do těžby ropy a stavby železnic. Církev opět získala vliv nad mexickým školstvím. Díaz vládl nepřetržitě 27 let, v zásadě diktátorským způsobem. Jeho politika byla ekonomickyliberální, politickykonzervativní a usilující oindustrializaci.[16] Tato éra bývá nazývána porfiriát. Na začátku 20. století se ale proti Díazovi a jeho stoupencům zformovala nová liberální a postupně isocialistická opozice. Díaz veřejně přislíbil demokratické volby, ve kterých nebude kandidovat. Slib však nesplnil a favorita voleb vykázal do Evropy. To zapůsobilo jako rozbuška. Opozice vyhlásila 20. listopadu 1910 povstání. Tím byla zahájenamexická revoluce.[17] Do jejího čela se postavilFrancisco Madero, který bývá označován zaliberála, avšak k jeho rétorice patřil i boj proti zahraničnímu kapitálu a pozemková reforma. Revoluční jednotky poměrně rychle a snadno zvítězily. V květnu 1911 byl Madero zvolen novým prezidentem.
Madero se pokusil v čele země realizovat pozemkovou reformu, avšak čelil kritice zprava i zleva. Nakonec ho smetl pravicový vojenský převrat. Začátkem roku 1913 byl zavražděn, a to na příkaz vojáka a konzervativního politikaVictoriano Huerty. Ten se také postavil do čela země. Odpor proti Huertovi je považován za druhou fázi revoluce. Opozice měla tentokrát více center. Jednomu dominoval guvernér státuCoahuilaVenustiano Carranza (tzv. Konstitucionální armáda), dalšímu vojákÁlvaro Obregón a levicovým skupinám velelPancho Villa. Další centrum bylo na jihu země, zde rolnické povstalce vedlEmiliano Zapata. Huerta měl podporuSpojených států amerických, které v roce 1914 v jeho prospěch vojensky intervenovaly (okupaceVeracruzu).[18][19] Vměšování Američanů vzbudilo nevoli v celé zemi a spíše sjednotilo protihuertovskou opozici. Huerta tlaku povstalců odolával do roku 1914, poté prchl do USA.
Mezi protihuertovskou opozicí však ihned začaly ozbrojené střety. Zapata uzavřel spojenectví s Villou a zahájil boj proti Carranzovi s Obregónem. Levice ovládla načas iCiudad de México. Carranza se však spojil s dělnickým hnutím a odbory (tzv. rudými pluky) a v roce 1916 byli Zapata s Villou poraženi. V roce 1917 pak byla ve městěSantiago de Querétaro přijata nová Ústava, která část půdy předala malým rolníkům, dala sociální práva zejména dělníkům (osmihodinová pracovní doba atp.) a zakazovala cizincům nabývat v Mexiku majetek.
Poté však začaly spory i mezi Carranzou a Obregónem. Carranza byl zvolen prezidentem, zatímco Obregón se cítil upozaděný. V roce 1920 měli proti sobě kandidovat na prezidenta, avšak Obregón ještě před volbami (údajně kvůli obavám z volebních machinací) provedl vojenský převrat, během nějž byl Carranza obregonovci zavražděn. Obregón se ujal prezidentského úřadu. Svýmekonomickým nacionalismem výrazně zhoršil vztahy s USA, avšak ty se mu kolem roku 1923 podařilo urovnat. Trvale zlé byly naopak vztahy sVatikánem, kterému se nelíbilo, že Ústava z roku 1917 provedla jednostrannouodluku státu a církve, omezila přístupkatolické církve do škol a také k majetku. Vatikán svou kritiku, na rozdíl od USA, stále zesiloval, což vedlo ke vzniku hnutí radikálních katolíků, zejména na venkově (tzv.cristeros).[20]Povstání kristerů mimořádně zesílilo, když roku 1924 vystřídal Obregóna v prezidentském úřadě další vojákPlutarco Elías Calles, který nasadil ještě ostřejší kurz proti katolické církvi. Roku 1927 již odporcristeros přerostl v regulérní občanskou válku. Obregón v roce 1928 znovu kandidoval na prezidenta, ve volbách vyhrál, ale než mohl do úřadu nastoupit, byl zavražděn katolickým radikálem.
Lázaro Cárdenas určil podobu mexického politického systému na desítky let
Calles založil roku 1929Národní revoluční stranu (Partido Nacional Revolucionario), jejímž prostřednictvím ovládal Mexiko až do poloviny 30. let, byť prezidenty bylo několik jiných politiků, povětšinou Callesových loutek. V roce 1934 Calles do prezidentského úřadu dosadilLázaro Cárdenase. Ten však Callesovi rychle přerostl přes hlavu, zbavil ho vlivu a nakonec přinutil k exilu v USA. Roku 1938 Cárdenas přejmenoval svou stranu na Mexickou revoluční stranu (Partido Revolucionario Mexicano). Cárdenas také prohlásil, že nastoluje tzv. „revoluční režim“, čímž měla revoluce „definitivně zvítězit“. Tento výsledek revoluce, tedy režim založený naetatismu,nacionalismu,korporativismu,vládě jedné strany, silnémmodernizačním étosu, silné roli odborů a určitých vztazích kekomunismu (viz Cárdenasův obdiv kTrockému), trval v Mexiku až do roku 1997.[21][22]
Systém jedné strany, podruhé světové válce nazývanéInstitucionální revoluční strana, nebyl demokratický, avšak připsal si řadu úspěchů: odklidil z politiky vliv armády, což se v mnoha jiných latinskoamerických zemích nepovedlo. Země byla silně modernizována a po druhé světové válce zaznamenala ekonomický boom, o kterém se začalo hovořit jako o mexickém zázraku, jakkoli mu pomáhal „doping“ v podobě bohatých ložisek ropy. Postupně ale rostla nespokojenost, a to ze všech stran – liberálům se nelíbilo státní vlastnictví všech klíčových podniků v zemi, radikálním demokratům málo demokracie (dali o sobě vědět prvně při studentských nepokojích roku 1968, které poznamenaly i toho roku pořádanouolympiádu) a nespokojenost rostla i na „druhé straně barikády“, u levicových radikálů na venkově.
Zvláště, když ekonomický zázrak skončil, už kolem roku 1970. Mexiko se nejprve masivně zadlužilo. Poté tvrdědevalvovalo měnu. Krize vyvrcholila v roce 1982.[23] PrezidentMiguel de La Madrid (1983–1989) se snažil zlepšit hospodářskou situaci země například přílivem nových investic a drastickým škrtáním státních výdajů.Neoliberální trendy, tehdy velmi módní po celém světě, posílil prezidentCarlos Salinas de Gortari (1989–1994). Přistoupil kprivatizaci aderegulaci mexického hospodářství.[24] Vrcholem Salinasovy hospodářské politiky bylo přistoupení Mexika kSeveroamerické dohodě o volném obchodu (NAFTA) v roce 1994. Podpis smlouvy NAFTA se stal bezprostředním motivem levicového povstání ve státěChiapas, kdeZapatistická armáda národního osvobození (Ejército Zapatista de Liberación Nacional; EZLN) vyhlásila válku mexickému státu.[25] Zapatisté si nakonec vymohli vznik vlastníautonomní oblasti, mexická vláda rezignovala na vojenské řešení a přijala tento kompromis.
Vládnoucí strana, za vlády prezidentaErnesta Zedilla (1994–2000), musela udělat kompromisy i jinde. V roce 1997 systém demokratizovala a v roce 2000 byl zvolen první prezident z opoziční strany od roku 1930 –Vicente Fox Quesada (2000–2006) z konzervativní strany PAN (Partido de Acción Nacional). Fox se silně orientoval na Spojené státy, přesto i on čelil rostoucí nespokojenosti Američanů s nelegální migrací Mexičanů do USA. Tento problém není vyřešen dosud.
Od roku 2008 se v Mexiku dramaticky zintenzívniladrogová válka mezi státem a drogovými kartely, která si vyžádala už téměř 140 000 obětí.[26]
Podrobnější informace naleznete v článku Mexická vlajka.
Mexická vlajka je tvořena listem o poměru stran 4:7 se třemi svislými pruhy – zeleným, bílým a červeným. Uprostřed bílého pruhu je umístěn státní znak.
Mexický státní znak je tvořen hnědě zbarveným orlem, vyobrazeným z profilu, v bojovém postavení, hledícím heraldicky doprava a držícím v zobáku a pravém pařátu zeleného hada. Orel stojí levou nohou nanopálovém kaktusu (opuncii) s červenými květy. Kaktus roste ze světle hnědé (stylizované) skály, vyrůstající ze světle modrých (stylizovaných) vod jezera. Pod výjevem jsou do půlkruhu prohnuté ratolesti dubu a vavřínu, svázané stužkou v národních (zeleno-bílo-červených) barvách.
Družicový snímek MexikaPico de Orizaba je nejvyšší horou Mexika
Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky. Na severu sousedí sUSA. Hranici v délce 2597 km tvoří částečně řekaRio Grande. Na jihu hraničí Mexiko sGuatemalou (962 km) aBelize (176 km).
Mexické území se horopisně z největší části přimyká k severoamerickéKordillerské soustavě, která na něm vytváří rozsáhlou vysočinu, jež se zdvihá postupně k jihu. Jejím jádrem je náhorní plošina „Mesa central“, kterou prostupují horské hřbety a kotliny. Mexická vysočina je při obou oceánech ohraničena horskými pásmy pohoříSierra Madre Oriental aSierra Madre Occidental. Na jihu se mexická vysočina nazýváAnahuácká vysočina a zvedá se do výše 2000 m. Nejdůležitější částí jsou dvě kotliny, v nichž je velká koncentrace obyvatelstva –Mexické aTolucké údolí. Obě jsou velmi úrodné.
Ještě jižněji leží pohoříSierra Madre del Sur, které je ohraničeno na jihu Tichým oceánem, na východě Tehuantepeckou šíjí a na severu Neovulcanickým pohořím. Na východ odTehuantepecké šíje se zvedá pohoříSierra Madre de Chiapas, které přechází do Tabaské nížiny. Ta navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovělou vápencovou tabuliYucatánského poloostrova.
Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraničníRío Bravo del Norte (v USA zvanáRio Grande), dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá, je významnější jen řekaConchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které jsou bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco, která ústí doMexického zálivu. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají z pobřežních horských pásem, a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui, Fuerte,Río Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezeremLago de Chapala (1 116 km²), a na severu řekaBalsas. Největšími řekami mexického jihu jsou Usumacinta (1000 km) aGrijalva (velké přehrady).Usumacinta tvoří část hranice sGuatemalou. Východní pobřeží Yucatánského poloostrova lemujeMezoamerický korálový útes, druhý největšíkorálový útes na Zemi.
Sever Mexika leží vsubtropickém pásu, jih vtropickém pásu. To se ale týká jen nížin (převážně na pobřeží), podnebí jinak závisí zejména na nadmořské výšce. Země se dělí na čtyři výšková podnebná pásma. Horká země (tierra caliente) do výšky 800 m n. m. má průměrnou roční teplotu přes 23 °C. Mírná země (tierra templada) do 1700 m n. m. měla průměrnou teplotu od 17 °C do 23 °C. Chladnou zemi (tierra fría) do 2500 m n. m. s teplotou méně než 17 °C střídá pásmo věčného sněhu (tierra helada).
Na jihu se dělí rok na období sucha a dešťů – ty dosahují maxima v letních měsících. Na východním pobřeží závisísrážková činnost v létě napasátu vanoucím z Atlantiku, v zimě na větru ze severu. Pacifické pobřeží je sušší. Zvláště Kalifornský poloostrov a severní část západního Mexika má srážek málo.
Na jihu a východě se setkáváme s tropickou flórou v typickémdeštném lese. Různé druhy palem propletenýchliánami, oživeny pestře zbarvenýmiorchidejemi. Pěstuje se zdepalma olejná,cukrová třtina,sisal,kokosovník,kakaovník,káva akukuřice. Podhranicí věčného ledu na vrcholcích hor nalézáme naopak severoamerickouholoarktickou flóru. Přestože povrch Mexika není příliš zalesněn, druhů stromů zde roste celá řada. Zvlášť četně se vyskytujícedr,dub aborovice, ve vyšších poloháchjedle. Hospodářský význam má i dřevo tropických stromů, užívané v nábytkářském průmyslu (mahagon) nebo k barveníkampešek. Charakteristickou rostlinou celého Mexika jekaktus, vyskytující se ve stovkách druhů. V horských oblastech Mexika se pěstujecukrová třtina,káva,pšenice aproso. Severněji se nacházejí pastviny a louky. V Mexiku se pěstuje také velké množství tropického ovoce a různé zeleniny, zejménachilli arajčata. Zcela na severu země se daříbavlníku, zejména při ústí řekColorado aRio Grande.
Zvířena čítá tisíce druhů, z nichž většinu tvoříhmyz. Velice nepříjemní jsoumoskyti, přenášejícímalárii ažlutou zimnici. V Mexiku nacházíme zvířata, žijící v obou částech amerického kontinentu. Ze Severní Ameriky pocházejímedvědi,vydry,jeleni ajelenci, z Jižní pakjaguár,pásovec,mravenečník a množstvíopic. Žijí zde idikobrazové, různíhlodavci a mnoho dalších savců jako napříkladtapír. Ze zvířat, která dovezli do Ameriky až Evropané, najdeme ve volné přírodě divoké potomky španělskýchkoní. Dále se v Mexiku vyskytuje mnohoobojživelníků aplazů. Největší nebezpečí představují četní a prudce jedovatíchřestýši. Z ptačí říše můžeme jmenovat zase řadu druhů, od maličkýchkolibříků až posupy aorly. Nejznámějším mexickým ptákem je však patrněkrocan, divoký předek dnes po celém světě rozšířenéhokrocana domácího.
Spojené státy mexické jsoufederativnírepublikou sústavou z roku1917, ve které je zakotveno, že volební právo mají všichni dospělí občané starší 18 let. Mexiko má tzv.prezidentský systém. Hlavou státu i vlády jeprezident (presidente de México), jenž je volen lidem při spolkových volbách na jediné šestileté období. Prezident soustřeďuje ve svých rukou veškerouexekutivní moc.
Zákonodárným orgánem je dvoukomorovýNárodní kongres. Z 500 členů poslanecké sněmovny jsou 3/4 voleny přímo a 1/4 podle počtu hlasů získaných jednotlivými stranami, všichni na 3 roky. 64 senátorů je voleno na 6 let, po dvou z každého státu. Každý stát si volí vlastníhoguvernéra a zákonodárný sbor. V případě Ciudad de México, což je hlavní město s okolím, guvernéra jmenujeprezident.
Od roku 2012 do roku 2018 byl mexickým prezidentemEnrique Peña Nieto, který je členem tradičníRevoluční institucionální strany (Partido Revolucionario Institucional, PRI). Nieto nemohl podle mexické ústavy ve spolkových volbách roku 2018 znovu kandidovat. Novou hlavou státu byl v červenci 2018 zvolenAndrés Manuel López Obrador, který se úřadu ujal v prosinci 2018. López Obrador kandidoval za širokou volební koalici; sám je vedoucím činitelemHnutí národní obrody (Movimiento Regeneración Nacional, MRN). Od října 2024 je prezidentkouClaudia Sheinbaumová.
Mexiko navázalo diplomatické vztahy s Československem v roce 1922.[29] Diplomatické vztahy byly nakrátko přerušeny mezi roky 1939 a 1942.
V roce 1936 prezidentLázaro Cárdenas pojmenoval tehdy neznámou ulici na okrajiCiudad de México jménemTomáše Garrigue Masaryka. Současný název této třídy, která je jednou z nejluxusnějších nákupních ulic v mexickém hlavním městě, jeAvenida Presidente Masaryk. V roce 2000 zde byl na prestižním místě postaven pomník TGM, financovaný do značné míry českými krajany v Mexiku.[30]Avenida Presidente Masaryk je jednou z nejznámějších ulic ve městě a patří mezi nejdražší obchodní třídy v celéLatinské Americe.
Stát je rozdělen na 31spolkových států a distrikt hlavního města. Některé názvy států a měst nesou jména historických osobností Mexika, jiné jsou indiánského původu.
Mexiko je třetí největší ekonomikou na americkémkontinentu (po USA aBrazílii). Zahrnuje kombinaci služeb, průmyslu a zemědělské produkce a je založená především naexportu surovin a výrobků. Vlády Mexika umožnily na konci 20. století vyšší konkurenci v oblasti mořských přístavů, telekomunikačních zařízení, výrobě elektrické energie, distribuci zemního plynu za účelem modernizace infrastruktury. Zahraniční obchod Mexika je založen na řadě dohod o volném obchodu. Nejdůležitější z nich jeDohoda USA–Mexiko–Kanada, dále pak dohody sEvropskou unií, Japonskem a několika státy Střední a Jižní Ameriky. DoUSA aKanady směřovalo např. v 1. čtvrtletí 2014 celých 80% mexického exportu.[31]V roce 2020 byl odhadovanýhrubý domácí produkt podleparity kupní síly 17 900 $ za rok na osobu.[32] V zemědělství pracovalo 13% obyvatelstva, v průmyslu 24% a v sektoru služeb 62%. Nejvýznamnější exportní zboží je surová ropa, motorová vozidla a jejich součásti, elektronika a další průmyslové zboží.
Mexiko oplývá značným přírodním bohatstvím. Vkoloniální době bylo ceněno zvlášťstříbro azlato, těžilo se iolovo,zinek,měď aželezo. Stříbrné rudy našligeologové na celém území Mexika, bohatými doly vynikají zejména státy Zacatecas, Durango, Hidalgo, Guanajuato a Chihuahua. Dnes tvoří mexický podíl na světové produkci víc než 20 % a Mexiko je stále největším producentem tohoto kovu. Menší význam má těžba zlata, jeho naleziště jsou už částečně vyčerpána. Nacházejí se hlavně ve státech Durango, Sonora, Chihuahua a Querétaro.
Z ostatníchkovových rud má značnou důležitostruda zinková, jejíž největší pánve můžeme najít ve stejných státech jako doly na stříbro a zlato. Totéž platí pro olovnaté a měděné rudy, známé vysokým obsahemkovů. V poslední době dochází k intenzivnímu rozvoji těžby železných rud v nově objevených ložiscích na západě země (Cerro del Mercado, El Mamen, La Perla a El Joven). Ruda tu v některých případech obsahuje až 60 % železa.
Největší nerostné bohatství představuje z dnešního pohleduropa azemní plyn, zejména při východním pobřeží, na jejichž těžbě závisí příjemdeviz i rychle se rozvíjejícíchemický průmysl. Od roku 1938 kontroluje všechny vrty, soustředěné zejména na atlantském pobřeží včetně pobřežníhošelfu, státní společnostPEMEX. Podíl Mexika na světovém obchodu s ropou představuje asi 6 %. Stále větší význam má zemní plyn, přičemž téměř celou produkci odebírají Spojené státy a Kanada. Nejvíc plynu se těží kolem měst Reynosa a Poza Rica ve státě Tabasco.
Převažuje průmysl chemický,strojírenský, potravinářský atextilní. Chemický průmysl sídlí zejména ve městechCoatzacoalcos aTampico na východě,Salina Cruz na jihu aSalamanca ve středozemí. Strojírenským průmyslem se vyznačují Veracruz na východě aPuebla ve středozemí. Města jakoMexicali,Ciudad Juárez,Chihuahua, Torreón, León se vyznačují potravinářstvím, textilním průmyslem ahutnictvím. Monclova na severu a Veracruz jsou typická hutní města. Takovým textilním městem jeMérida na severupoloostrova Yucatán.
V roce 2017 bylo Mexiko 6. nejnavštěvovanější zemí světa a mělo 15. nejvyšší příjem z turistiky, což řadí Mexiko na první místo v Latinské Americe.[33] Naprostá většina turistů přijíždí do Mexika ze Spojených států a Kanady, poté následují turisté evropští a asijští. Jen málo turistů přijíždí z jiných latinskoamerických zemí.[34] V roce 2017 se Mexiko umístilo celosvětově na 22. místě v žebříčku turistické konkurenceschopnosti (Travel and Tourism Competitiveness Report).[35]
Počet obyvatel Mexika se zvýšil ze 14,3 milionů v roce 1921 na přibližně 124,5 milionu v roce 2017.[36] Poměr venkovského a městského obyvatelstva činí 30:70. Průměrná hustota zalidnění je 57 obyvatel na 1 km², největší hustota je v hlavním městě, nejmenší pak ve státěBaja California Sur.Metropolitní oblast Valle de México, jejímž centrem je Ciudad de México, byla v roce 2010 domovem pro více než 20 miliónů osob.
Mesticové, tedy míšenciIndiánů a bělochů, jsou zastoupeni 60 %,Indiáni 30 % (asi 35,35 milionu) a běloši (potomciŠpanělů zvaní kreolové) 9 % (11,205 milionu). ZIndiánů je nejvíce:Nahuů (potomci Aztéků),Mayů aZapoteců. Nejméně: Ixcateců a Kiliwaů, kteří jsou na pokraji vymření. Je zde 89 % katolíků (vč. východních) a 6 % protestantů.
Do země přicházejí lidé především z Guatemaly a Hondurasu, hlavně za prací a lepšími životními podmínkami. Mexičané a vůbec obyvatelé celé Střední a Jižní Ameriky už od 70. let mohutněmigrují do USA.
Úřední jazyk Mexika ješpanělština s totožnou gramatikou jako veŠpanělsku. Latinskoamerické španělštiny ovšem mají svá specifika, kde mezi nejvýraznější patří nepoužívání 2. osoby množného čísla.
Mexická španělština má slovník obohacen o řadu slov převzatých z indiánských jazyků, kterých je v Mexiku celkem 62 viz[1]Archivováno 1. 5. 2011 naWayback Machine.. Nejrozšířenější je aztéčtina –nahuatl, po ní pakmayština,mixtéčtina azapotečtina. Aztéckýnahuatl, který se používá v hlavním městě a okolí, je snadno rozeznatelný příponami -tl (známá sopkaPopocatépetl).
Některá slova z aztéčtiny byla převzata i do češtiny, např. „šokolatl“, je v češtiněčokoláda, papričky „chilli“ se řeknou také tak, ovšem sousloví „tomatová“ omáčka (z aztéckého „tomatl“ pro rajče) již Češi používají méně častěji než Němci nebo Angličané.
Život indiánských obyvatel Mexika v předkolumbovském období byl prostoupen uctíváním obrovského panteonu bohů. Na jejich počest se budovaly rozsáhlé stavby a kultovní centra, obyvatelstvo vydržovalo početnou vrstvu kněží, kteří byli prostředníky mezi prostým lidem a bohy, putovalo do vzdálených posvátných míst a pořádalo náboženské slavnosti, jejichž součástí bývaly i lidské oběti na usmíření bohů.
Každoročně se konají oslavy kultuPanny Marie Guadalupské, patronky Mexika, který vrcholí 12. prosince, v den jejího prvního údajného zjevení v Mexiku.
Mexiko je katolická země; zcela v ní převažujířímští katolíci. Ke katolictví včetně východního se hlásí 89–90 % obyvatel. V zemi působí také následující tzv. východní katolické církve:
1)Arménští katolíci – Apoštolský exarchát pro Latinskou Ameriku a Mexiko (mimo Argentinu), pouze dvě farnosti, počet stagnuje: roku 2015 – 12 000 věřících – stejně jako r. 2014, 2010, 2000.
2)Maronité: Eparchie Nuestra Señora (Naše Paní, tj. Panna Maria) de los Martires de Libano (libanonských mučedníků), vznikla 1995, roku 2015 – 156 000 věřících – počet narůstá: 2014 – 154 400, 2010 – 150 800, 2000 – 150 000. Maronitou je i velkopodnikatel a miliardářCarlos Slim Helú.
3) Řeckokatolíci –melchité: Eparchie Nuestra Señora (Naše Paní, tj. Panna Maria) del Paraíso: 2015, 2014, 2010 – 4 700 věřících, 2000 – 2 500, 1990 – 2 000.
Komunity jiných náboženství jsou méně početné. Patří k nimprotestanti (asi 6 %) a židé. Část domorodého obyvatelstva (cca 30 %) praktikuje kombinaci svého původního náboženství s katolicismem.
V Mexiku žije také přes 80 000Mennonitů německo-holandského původu, kteří se v zemi usadili v roce 1920.[38]
K zakladatelům mexického básnictví patřila řeholniceJuana Inés de la Cruz, jejíž dílo je řazeno kbaroku. Jedním z objevitelů tzv.magického realismu, jímž se proslavila latinskoamerická literatura jako taková, bylJuan Rulfo.[45] Téma střetu původní a bílé kultury v Mexiku bylo typickým pro básnířku i prozaičkuRosariu Castellanos.Mariano Azuela proslul romány z období Mexické revoluce roku 1910. Především svou románovou prvotinouComo agua para chocolate na sebe upozornilaLaura Esquivelová. V Mexiku se odehrávala též díla spisovatele s nejasnou identitou, který psal pod pseudonymemB. Traven.[46]
Nejslavnějším mexickým výtvarným umělcem je malířkaFrida Kahlo, jistě i díky slavnému biografickému snímku seSelmou Hayekovou v hlavní roli. Jejímuzeum v Ciudad de México (Museo Frida Kahlo), tzv. Modrý dům, který byl i jejím domem rodným, dnes patří k nejvýznamnějším mexickým kulturním institucím. Malířem byl i Fridin manželDiego Rivera.[47] Patřil k zakladatelůmmexického muralismu, tedy obnovy tradice nástěnných maleb, často na stěny moderních budov.[48] Dalšími výraznými muralisty byliDavid Alfaro Siqueiros,José Clemente Orozco čiJuan O'Gorman, též významný architekt.Remedios Varová, která do Mexika utekla z Evropy před politickou perzekucí, se přihlásila ksurrealismu. Podobný osud i zaměření díla mělaLeonora Carringtonová, obě malířky si byli ostatně velmi blízké. K surrealismu neměl díky své figurativníabstrakci daleko aniRufino Tamayo.
Nejvýznamnějšími galeriemi a institucemi věnujícími se sběru umění jsouMuzeum Anahuacalli,Muzeum Soumaya aPalác umění. Anahuacalli se specializuje na umění předkolumbovských kultur, jádro sbírky shromáždil Diego Rivera. Muzeum Soumaya založil podnikatelCarlos Slim Helú, svého času nejbohatší člověk planety, kterému se podařilo zakoupit mj. řadu sochAugusta Rodina. Originální budovu muzeu navrhl Slimův zeť Fernando Romero. Palác umění je proti tomu státní institucí a sídlí v něm krom muzeí a galerií i státní opera.
Počátkem 30. let 20. století se začíná točit v Mexiku zvukový film. Základy mexického filmového umění v té době pokládal ruský režisérSergej Michajlovič Ejzenštejn, který zde natočil snímekQue viva México (Ať žije Mexiko). 40. a 50. léta jsou nazývána zlatou érou mexického filmu. Významným režisérem té doby bylEmilio Fernández, mimochodem model pro slavnou soškuOscara.[50] Kameramanem pakGabriel Figueroa. V té době v Mexiku žil a tvořil také slavný španělský režisérLuis Buñuel.
K nejslavnějším mexickým hudebním skladatelům patříCarlos Chávez, autor známéSinfonía india, v níž byly využity i tradiční indiánské nástroje a hudební postupy.[54] Chávez byl rovněž zakladatelem mexického Národního symfonického orchestru (Orquesta Sinfónica Nacional).
Skupinamariachi při XIII. festivalu v Guadalajaře, 3. září 2006
Za specificky mexické hudební formace lze označit tzv.mariachi. Tento hudební jev pochází původně ze spolkového státuJalisco, postupně se však regionálně rozlišil. Ve světě je tento styl lidové hudby považován za typicky mexický. V roce 2011 byla hudba souborůmariachi zařazena do seznamuMistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva organizaceUNESCO.[58] Počet hudebníků v souboru je většinou 7 až 12, někdy až 20. Jedná se o následující nástroje:kytary,mexické vihuely,guitarrón,housle,trumpety,harfa a někdy takémaraca. Ke skupinám patří téžzpěváci, avšak zpěv písní mohou přebírat instrumentalisté, buď sborově nebo jako solisté.
Významné je předevšímhrnčířství. Takétextilní výroba je velmi rozšířena. Používá se zejménavlna abavlna. Z henequenu a ixtle (agáve) se vyrábí brašny. Zrákosí se vyrábějí různé krytiny, ale také charros (klobouky). Mezi běžné lidové slavnosti patříbýčí akohoutí zápasy, ale i udržení se na nezkrocených koních tzv. charros. Dále převažují různé indiánské a křesťanské slavnosti. Mexičané rádi oslavují. Oslava se nazývá fiesta. Sejde se nejméně dvacet lidí, příbuzných, přátel nebo známých. Vzhledem k počtu lidí se fiesty odehrávají často venku, na dvorku nebo v zahradě domu, večer pak při světle lampionů. Pro děti je připravenapiňata, keramická nádoba obalená staniolem, barevným papírem a papírovými třásněmi. Uvnitř jsou bonbóny, drobné ovoce, ořechy, malé hračky a papírové vločky. Piñata visí na dlouhém provazu a dva z účastníků oslavy tahají za konce provazu tak, aby piňata byla na dosah, ale ve stálém pohybu. Děti dostanou hůl a jejich cílem je nádobu zasáhnout. Všichni přítomní sledují s povyražením marné i úspěšné pokusy a bouřlivě povzbuzují tradičním popěvkem. Když přijdou na řadu dospělí, musí mít převázané oči a jejich snaha zasáhnout piňatu je doprovázena všeobecným veselím. K fiestě patří hodně hudby a samozřejmě tanec.
Je-li fiesta oslavou v kruhu příbuzných, pak feria bývá výroční slavností, která zasahuje celé město a okolí. Je to vlastně výroční trh a výstava té výrobní činnosti, která v dané oblasti převažuje. Takže ve městěTaxco, známém výrobou stříbrných předmětů, se koná feria stříbra. Jinde je feria výrobků z kůže, jinde feria květin. Můžete navštívit dílny zručných řemeslníků a pozorovat jejich práci. Večer na náměstí vystupují hudebníci a tanečníci. Zvuky mariachis, lidové písně a temperamentní děj na pódiu rozehřeje postávající diváky, kteří podupávají a přizvukují do taktu.
V poledních hodinách začíná být velké vedro, které se odpoledne stává úmorným. A tak Mexičané, podobně jako Španělé a obyvatelé Latinské Ameriky tráví siestu.Siesta vznikla již v době těžkých ručních prací na polích nebo stavbách, protože práce pod žhavým sluncem je velmi vyčerpávající. A tak odpolední spánek a odpočinek, tedy siesta, není znakem lenosti nebo přejedení, ale téměř nevyhnutelností.
Typickými surovinami mexické kuchyně jsoufazole,kukuřice achilli papričky. Základní způsob využití kukuřice v Mexiku je přípravatortill. Mají řadu využití například k přípravětacos,burritos,quesadillas, chimichangas a dalších typických jídel. Důležitou součástí mexické kuchyně jsou omáčky. Například zelená omáčka (salsa verde) je připravená ze zelených rajčat a chilli papriček a má konzistenci pasty. Podobně také červená omáčka (salsa roja) se skládá z rajčat, česneku a koriandrové natě. K tradičním mexickým jídlům patří itamales. Jejich tradice sahá až do předkolumbovské doby. Tamales se připravují z kukuřičného těsta, které se připravuje tradiční metodou nazvanou nixtamalizace (slovo je přejato z jazyka Aztéků nahuatl). Nixtamalizace znamená specifickou přípravumouky z kukuřice, při níž se celé zrno nejprve namočí a potom vaří v alkalické směsi většinou ve vápenaté vodě a až poté se oloupe. Takto připravené zrno se následně vymyje a později umele, čímž vznikne masa, která se potom nechá usušit a dále používá. Jinak je mexická kuchyně charakteristická regionální různorodostí. V podstatě každýregion Mexika má svá typická jídla. Například regionOaxaca je typický přípravou omáčekmole. Polévkapozole charakterizuje oblastiJalisca neboSinaloi.Carnitas, druh dušeného nebo pečeného vepřového masa, jsou typické pro střední Mexiko. V oblastiCoahuila je populární připravovat různá jídla z kozího masa (cabritas) anachos. VSonoře aChihuahua jde o typickou polévku zvanoumenudo. V listopadu 2010 byla tradiční mexická kuchyně zařazena na seznam nehmotných památekSvětového dědictví UNESCO.[59]
Tradičním národním sportem, s kořeny v 16. století, jecharreada. Má blízko k americkémurodeu, které z ní zřejmě pochází.[69] Často je provozována společně s býčími zápasy, které jsou v zemi také populární, vzhledem ke španělskému koloniálnímu dědictví. Podobným dědictvím jebaskickápelota. Naopak původní indiánští obyvatelé provozovali míčovou hru zvanoutlachtli, jejíž pravidla se zcela nedochovala, je nicméně považována za nejstarší míčovou hru světa.[70] Navazuje na ní patrně například hraulama, kterou hrají dodnes některé indiánské komunity v mexickém státěSinaloa. Z méně známých sportů je v Mexiku populární téžpólo (Carlos Gracida patří k nejlepším pólistům historie) čiraketbal.
V Mexiku je vzdělání chápáno jako veřejná služba, na kterou dohlíží stát prostřednictvím federálních a státních agentur, politik a různých institucí ve městech a obcích 32 států země.[74]V ústavě Spojených států mexických je zakotveno, že vzdělání poskytované státem je povinné, univerzální, inkluzivní, veřejné, bezplatné a sekulární.[75]
Národní vzdělávací soustavu v Mexiku tvoří 3 stupně vzdělání – základní, střední a vyšší. Základní stupeň vzdělání je tvořen předškolním vzděláním, základním vzděláním (primaria) a sekundárním vzděláním (secundaria).[76]
Základní stupeň vzdělání, od předškolního vzdělání až po vzdělání sekundární, je povinný a bezplatný.[2] Předškolní vzdělání probíhá od 3 do pěti let, základní vzdělání (primaria) probíhá od 6 do 12 let v šesti ročnících. Sekundární vzdělání (secundaria) probíhá od 12 do 16 let.[77]
Střední stupeň vzdělání zahrnuje středoškolské vzdělání (bachillerato) a nebo odborné vzdělání, které bachillerato (středoškolský diplom) nevyžaduje.[3] Tento stupeň vzdělání probíhá od 17 let ve třech ročnících.[4]
Vyšší stupeň vzdělání se vyučuje po středním stupni vzdělání (bachillerato) nebo po jeho ekvivalentu. Zahrnuje jednak bakalářský stupeň studia, jednak magisterský a doktorský stupeň studia, ale i specializační a technické studium.[5]
Bakalářské studium trvá 4-5 let, magisterské studium 2 roky a doktorské studium 4-5 let.[6] Specializační studium může trvat od jednoho roku po pět let a technické studium, které nahrazuje bakalářské studium, trvá 2-3 roky.[7] Technické a specializační studium zprostředkovává technické a technologické dovednosti a schopnosti specifické pro řemeslo nebo profesi.[8] K magisterskému nebo doktorskému studiu je nutné mít bakalářské studium.[9]
Data uvedená v této kapitole jsou založená na čtyřech zprávách publikovaných Institutem Národního statistického úřadu (INEGI) a Národním institutem pro hodnocení vzdělávání (INEE) z let 2015 až 2018.[78]
Obecně v mexickém vzdělávacím systému je více než 50% pedagogických pracovníků ženského pohlaví.Situace se ale liší v různých úrovních vzdělání. V základním vzdělání je téměř 70% pedagogických pracovníků ženského pohlaví, přičemž v sekundárním vzdělání a ve středním stupni vzdělání se podíl žen – pedagožek blíží 50%.Průměrný věk mexických učitelů je téměř 41 let. Nejmladší jsou učitelé v základním vzdělání.Přibližně 20 % učitelů v základním vzdělání nemá bakalářský titul, u sekundárního vzdělání nemá bakalářský titul 10 % učitelů a ve středním stupni vzdělání 8 %.Významný počet učitelů (20 % v základním vzdělání, 60 % v sekundárním vzdělání a 40 % ve středním stupni vzdělání) uvádí, že neučí předměty, které mají vystudované.Problémem mexického školství jsou časté pozdní příchody učitelů a jejich častá absence. Podle ředitelů se tento problém týká více sekundárního vzdělání než základního vzdělání. V sekundárním vzdělání dle dat alespoň jednou týdně přichází pozdě 22 % učitelů a něco přes 15 % chybí. Na základní škole je problém menší, tato čísla jsou 5 % a 2 %.[10]
V průměru školy základního vzdělání v Mexiku mají 195 žáků, v sekundárním vzdělání 246 a ve středním stupni vzdělání 380. Počet žáků ve třídě je u základního vzdělání průměrně 26 žáků, v sekundárním vzdělání 30 žáků a ve středním stupni vzdělání 34 žáků.[11]
Pravidelné hodnocení úrovně vzdělávání provádí Národní institut hodnocení vzdělávání (INEE).[12] V Mexiku existují i organizace specializované na garantování a akreditaci kvality vzdělávacích institucí a vysokoškolských akademických programů. Mezi takové organizace patří: Interinstitucionální výbory pro hodnocení vysokého školství (CIEES), Rada pro akreditaci vysokého školství (COPAES) pro bakalářské úrovně; Federace soukromých mexických institucí vysokého školství (FIMPES), která podporuje a doprovází akreditační procesy soukromých institucí a Národní rada pro vědu a technologii (CONACyT) pro postgraduální studium v rámci National Quality Postgraduate Program (PNPC).[13]
Mexiku se v posledních letech v oblasti vzdělávání podařilo několik úspěchů. Došlo ke zvýšení úrovně vzdělání obyvatel nad 15 let, ke zvýšení školní docházky na všech úrovních vzdělávání a také ke snížení negramotnosti.Navzdory tomu, že v roce 1990 bylo 12,4% obyvatel starších 15 let negramotných, v roce 2015 negramotných obyvatel starších 15 let bylo 5,5%.Přesto, že je tedy znatelný obecný pokrok Mexika v tomto směru, mezi různými skupinami obyvatel se tento vzdělávací ukazatel liší.Žáci ze znevýhodněného socioekonomického prostředí mají obecně horší podmínky ve školách, které navštěvují.Přibližně jedna z 10 předškolních a základních škol, které žáci ze znevýhodněného socioekonomického prostředí navštěvují, nemá toaletu přesto, že jde o základní hygienickou podmínku.Některé mexické školy postrádají vybavení jako je knihovna, sportoviště, laboratoře, počítačová učebna nebo samotné připojení k internetu.[14]
Socioekonomický status studentů souvisí i s jejich studijními výsledky.Nejvyšší studijní výsledky jsou pozorovány u studentů z privilegovaných sociálních vrstev, naproti tomu u studentů ze znevýhodněného socioekonomického prostředí jsou pozorovány výsledky nejhoršíProblematické jsou obecně studijní výsledky mexických žáků v jazykových dovednostech a matematice.Na konci povinné školní docházky každý třetí student neovládá jazykové dovednosti s ohledem na čtení s porozuměním a každý třetí student také neovládá základní matematiku.[15]
Ke zlepšení studijních výsledků a tím i ke zlepšení kvality vzdělávání je důležité školám poskytnout dostatečné vybavení a dbát na vzdělávací postupy. Zaprvé, vzdělávací politika by měla být zaměřená primárně na předškolní vzdělávání, které má vliv na další rozvoj žáka.Zadruhé by se vzdělávací politika měla zaměřit na zlepšení kvality výuky, například začleněním školení pro pedagogy nebo zlepšení pracovních a platových podmínek pedagogů. To by mělo k výkonu práce přilákat kvalifikovanější z nich. Třetím cílem vzdělávací politiky je usnadnění přechodu studenta na pracovní trh navržením absolventského profilu každé úrovně vzdělání.[79]
↑BACKHOFF ESCUDERO, Eduardo. Breve caracterización del Sistema Educativo Mexicano.Diálogo informado [online]. RLEE (México) [cit. 2024-05-09].Dostupné online.
↑DVOŘÁKOVÁ, Jana.Nejkrutější aztécké rituály: Umíralo při nich 40 lidí denně! [online]. Epochaplus.cz [cit. 2020-12-26].Dostupné online.
↑ Před 500 lety dosáhl Cortés břehů říše Aztéků. Dobýval ji dva roky, domorodcům ‚přivezl‘ neštovice | Zajímavosti.Lidovky.cz [online]. 2019-03-04 [cit. 2020-09-04].Dostupné online.
↑KRUPKA, Jaroslav. Jak zanikla starověká mayská civilizace? Vědci přišli s překvapivou teorií.Deník.cz. 2019-08-08.Dostupné online [cit. 2020-09-04].
↑ANNA, Timothy E. The Rule of Agustin de Iturbide: A Reappraisal.Journal of Latin American Studies. 1985, roč. 17, čís. 1, s. 79–110.Dostupné online [cit. 2020-12-26].ISSN0022-216X.
↑ Před 170 lety americký Kongres vyhlásil válku Mexiku.Reflex.cz [online]. [cit. 2020-09-04].Dostupné online.
↑ Maxmilián I. Mexický: císař, který skončil před popravčí četou.www.securitymagazin.cz [online]. [cit. 2020-12-26].Dostupné online.
↑BRYAN, Anthony T. Political Power In Porfirio Diaz's Mexico: A Review and Commentary.The Historian. 1976, roč. 38, čís. 4, s. 648–668.Dostupné online [cit. 2020-12-26].ISSN0018-2370.
↑ Sto let od mexické revoluce.Plus - Český rozhlas [online]. 2010-12-01 [cit. 2020-09-04].Dostupné online.
↑QUIRK, Robert E.; QUIRK, Robert E.An Affair of Honor: Woodrow Wilson and the Occupation of Veracruz. [s.l.]: W. W. Norton & Company 196 s.Dostupné online.ISBN978-0-393-00390-1. (anglicky) Google-Books-ID: 2AHjuuV6nYEC.
↑TEITELBAUM, Louis M.Woodrow Wilson and the Mexican Revolution, 1913-1916: A History of United States-Mexican Relations from the Murder of Madero Until Villa's Provocation Across the Border. [s.l.]: Exposition Press 454 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: C_J1AAAAMAAJ.
↑BECKER, Marjorie. Black and White and Color: Cardenismo and the Search for a Campesino Ideology.Comparative Studies in Society and History. 1987, roč. 29, čís. 3, s. 453–465.Dostupné online [cit. 2020-12-26].ISSN0010-4175.
↑O'BRIEN, Elizabeth. Revolutionary Ideology and Political Destiny in Mexico, 1928–1934: Lázaro Cárdenas and Adalberto Tejeda.Hispanic American Historical Review. 2018-11-01, roč. 98, čís. 4, s. 763–765.Dostupné online [cit. 2020-12-26].ISSN0018-2168.doi:10.1215/00182168-7160754. (anglicky)
↑PASTOR, Robert A. Post-Revolutionary Mexico: The Salinas Opening.Journal of Interamerican Studies and World Affairs. 1990, roč. 32, čís. 3, s. 1–22.Dostupné online [cit. 2020-12-26].ISSN0022-1937.doi:10.2307/166087.
↑PEČÍNKA, Pavel.Od Guevary k zapatistům: Přehled, složení a činnost gerilových hnutí Latinské Ameriky. [s.l.]: Doplněk 263 s.Dostupné online.ISBN978-80-85765-96-0. Google-Books-ID: baGAAAAACAAJ.
↑An unexpected place for lessons to fight Mexico’s mafia: Italy [online].Reuters, 2014-12-04 [cit. 2014-12-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-04. (anglicky)
↑ Nová dohoda o volném obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem začne platit 1. července.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-09-03].Dostupné online.
↑World Heritage Information Sheets [online]. Comisión Nacional de Áreas Protegidas [cit. 2022-03-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-17. (španělsky)
↑EVOLUCIÓN HISTÓRICA DE LAS RELACIONES ENTRE MÉXICO Y LA REPÚBLICA CHECA [online]. Ambasáda Spojených států mexických v České republice [cit. 2022-03-30].Dostupné online. (španělsky)
↑Krajané v Mexiku [online]. Ambasáda České republiky ve Spojených státech mexických [cit. 2013-10-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
↑Balanza comercial de mercancías de México - Información revisada enero-marzo, 2014 [online]. Mexický statistický úřad [cit. 2014-06-07].Dostupné online. (španělsky)
↑Real GDP per capita [online]. CIA [cit. 2022-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑UNWTO Tourism Highlights: 2018 Edition | World Tourism Organization. [s.l.]: [s.n.], 2017.ISBN9789284419029.doi:10.18111/9789284419029. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SECTUR.Turismo de internación 2001–2005, Visitantes internacionales hacia México [online]. Secretaría de Turismo (SECTUR), 2006 [cit. 2008-07-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 10 June 2008. (Spanish)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. pp. 5
↑The Travel & Tourism Competitiveness Report 2017 [online]. World Economic Forum, April 2017.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Robert McCaa.Missing millions: the human cost of the Mexican Revolution [online]. University of Minnesota Population Center.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Mexiko: Revoluce v umění, 1910–1940.Vltava - Český rozhlas [online]. 2013-09-04 [cit. 2020-09-03].Dostupné online.
↑ Biography: Luis Barragán | The Pritzker Architecture Prize.www.pritzkerprize.com [online]. [cit. 2020-09-03].Dostupné online.
↑ Oscar’s real name is Emilio.The World from PRX [online]. [cit. 2020-09-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ Alfonso Cuaron wins best director Oscar for 'Gravity'.Reuters. 2014-03-03.Dostupné online [cit. 2020-09-03]. (anglicky)
↑ A new wave of Mexican filmmakers succeeds internationally.AP NEWS [online]. 2018-03-22 [cit. 2020-09-18].Dostupné online.
↑ How Mexican directors came to dominate the Oscars.www.newstatesman.com [online]. [cit. 2020-09-18].Dostupné online. (anglicky)
↑SAAVEDRA, Leonora.Carlos Chávez and His World. [s.l.]: Princeton University Press 385 s.Dostupné online.ISBN978-1-4008-7420-0. (anglicky) Google-Books-ID: xvT8CAAAQBAJ.
↑ Pérez Prado | The Legends | Latin Music USA.PBS.org [online]. [cit. 2020-09-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-15.
↑ Do Prahy míří Santana, jeden z nejlepších kytaristů všech dob.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-09-18].Dostupné online.
↑KONRÁD, Daniel. Kytara se mi proměnila v hada, vzpomínal Santana na festival Woodstock. Teď kapelu obnovil.Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2016-04-29 [cit. 2020-09-18].Dostupné online.
↑UNESCO, Reprezentativní listina.UNESCO.org,RL=00575, staženo 1. prosince 2011 (anglicky).
↑ Traditional Mexican cuisine - ancestral, ongoing community culture, the Michoacán paradigm.ich.unesco.org [online]. [cit. 2020-07-24].Dostupné online. (anglicky)
↑ Olympijská vítězka ze Sydney vzpěračka Jiménezová zemřela na infarkt. Bylo jí 35 let.www.sport.cz [online]. [cit. 2020-09-03].Dostupné online.
↑ Nejstarší míčová hra na světě? Tlachtli se hrála na život a na smrt | EuroZprávy.cz.eurozpravy.cz.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-24.
↑ What is the Alcubierre "warp" drive?.phys.org [online]. [cit. 2020-09-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ Andrés Manuel del Río, el verdadero descubridor del vanadio.Agencia SINC [online]. [cit. 2020-09-03].Dostupné online. (španělsky)
↑ The contraceptive pill: a Mexican invention.www.mexicanist.com [online]. [cit. 2020-09-03].Dostupné online.
↑Sistema de educación superior de México [online]. [cit. 2024-05-09].Dostupné online. (španělsky)
↑DECRETO por el que se reforman, adicionan y derogan diversas disposiciones de los artículos 3o., 31 y 73 de la Constitución Política de los Estados Unidos Mexicanos, en materia educativa. [online]. Secretaría de gobernación, rev. 2019-05-15 [cit. 2024-05-09].Dostupné online. (španělsky)
↑Conoce el Sistema Educativo Nacional [online]. Gobierno de México, 2015-03-19 [cit. 2024-05-09].Dostupné online. (španělsky)
↑Educación en México [online]. Embajada de México en España [cit. 2024-05-09].Dostupné online. (španělsky)
↑BACKHOFF ESCUDERO.Breve caracterización del Sistema Educativo Mexicano [online]. Diálogo informado [cit. 2024-05-09].Dostupné online. (španělsky)
↑GÓMEZ COLLADO.Panorama del sistema educativo mexicano desde la perspectiva de las políticas públicas [online]. Universidad Autónoma del Estado de México [cit. 2024-05-09].Dostupné online. (španělsky)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
