Metro (franc.Chemin de fer métropolitain,angl.Metropolitan Railway –metropolitní železnice), nebolipodzemní dráha, je druhkolejovédráhy a na ní provozovanéměstské hromadné dopravy. Většinou celá, nebo velká část trasy, je vedena podzemnímitunely. Vozy metra se tak mohou pohybovat zcela nezávisle na ostatních druzích dopravy. Slovem „metro“ se obvykle označuje nejen samotná dráha, její stavby a dopravní systém, ale i vlak užívaný k dopravě na ní („metro přijelo“).
Povrchové městské a příměstské železnice (rychlodráhy) se zpravidla za metro nepovažují, a označují se jinými názvy, například v Paříži RER (Réseau Express Régional), v NěmeckuS-Bahn.
Vozy metra jsou poháněny elektřinou, i když v počátcích byly prováděny pokusy i spneumatickým, parním čianimálním pohonem. Na rozdíl od tramvají se však u metra obvykle nepoužívá k odběru elektrické energie vrchní sběrač (pantograf), aleelektrický proud je odebírán z bočnínapájecí kolejnice. Výhodou tohoto systému je možnost snížení výšky tunelu, ve kterém by jinak muselo být ještě, v bezpečné výšce nad vozy soupravy, umístěnotrolejové vedení. Boční umístění napomáhá i ke zvýšení odolnosti proti poruchám a delšíživotnosti napájecí kolejnice oproti troleji. Nevýhodou naopak je, že tato kolejnice, která je trvale pod napětím, představuje nebezpečí pro lidi, kteří by se dostali do kolejiště. Proto musí být i úseky metra, vedené po povrchu, odděleny od okolí zábranami znemožňujícími vstup do kolejiště.
Českýzákon o drahách od roku 1994 řadí metro do kategoriespeciálních železničních drah (pražské metro je zřejmě jedinou existující dráhou, která do této kategorie patří). Podle předchozího drážního zákona spadalo do kategorie „městské rychlodráhy“ a nepatřilo mezi železniční dráhy.
První metropolitní železnice používala parní lokomotivyPrvní podzemní dráha na evropském kontinentu byla vybudována v Budapešti. Výjezd z podzemí u Széchenyi fürdőPodpovrchové vedení trati budapešťské podzemní dráhy
Název Metro je zkratka názvuMetropolitan Railway, tedy metropolitní železnice. Z tohoto označení přes francouzštinu a ruštinu proniklo i do češtiny.[zdroj?] V některých jazycích se označuje jako podzemní dráha (např. v Německu názevU-Bahn, který vznikl zkrácením slova Untergrundbahn).
Dějiny metra začínají roku1863; tehdy byl první takový systém vybudován vLondýně. Jednalo se o spojnici dvou nádraží, mezi nimi jezdil parní vlak.Parní trakce však byla do jisté míry problematická, a tak se uvažovalo o zavedení nějakého jiného druhu pohonu. Mluvilo se o nekonvenčních systémech, jako je například pohon lanem (takový byl zrealizován vGlasgowském metru), nakonec se však uplatnilaelektřina, vedená pomocí bočnípřívodní kolejnice. K tomu také přispěl i zákon, vydanýbritským parlamentem, který parní provoz v těchto podmínkách zakazoval.
17. ledna 1875 otevřel istanbulskýTünel. Jedná se podzemní linku F2, která operuje i dnes. Má dvě stanice a měří pouze 573 m. Nebyla ovšem elektrifikovaná, jednalo se oanimální trakci.[1]
Kromě Británie a Turecka se však podzemní dráhy objevily i v kontinentálníEvropě. První podzemní kolejová dráha v Evropě vznikla vBudapešti, jednalo se 3,7 kilometru dlouhou linkuM1, otevřenou 2. května 1896, která operuje i dnes. V roce 1900 v rámci světového festivalu Expo otevřelo Metro v Paříži. V roce 1902 otevřelo Berlínské metro tzv.U-Bahn).[2]
V roce 1898 vzešel patrněprvní návrh na výstavbu podzemní dráhy v Praze. S touto iniciativou přišel obchodník Ladislav Rott. Navrhoval městské radě využít prací na kanalizaci a asanaci Starého města a zároveň zahájit stavby tunelů na první lince podzemní dráhy ve směru Karlín – Praha – Podolí, která by se u Křižovnického pivovaru spojila s druhou linkou Malá Strana – Vinohrady. U pražské radnice však se svými plány neuspěl.[3]
Metro začalo otevírat i vSeverní Americe (New York,Boston). Většinou se jednalo o krátké tratě, budované většinou hloubením, avšak provoz zde již byl plněelektrifikován Metro se stalo jedním ze symbolů pokroku, hlavně ve velkoměstech, v menších sídlech jím pak bylaelektrická tramvaj.
Na počátku20. století se znovu uvažovalo s vybudováním podzemní dráhy i v Praze, avšak takový plán narazil na velký odpor z mnoha stran.[4] Návrh přišel v roce 1926. Některé další návrhy se objevily i v 20. letech, avšak též neuspěly. Mezitím přibyly nové sítě metra vMadridu aBuenos Aires.
V 30. letech proniklo metro i doSovětského svazu; otevřeno bylo vMoskvě a stalo se velkou manifestací i politickou událostí. Následně byly vpodobném stylu vybudovány do roku1991 další sítě v 13 velkých městech tehdejšího SSSR a použitá technologie byla uplatněna i v jiných zemích.
Roku1954 bylo otevřenometro v Tokiu; revolučním zde bylo nasazení do provozu prvních vozů s hliníkovou kostrou. Díky tomu se nové vlaky staly lehčími a odolnějšími než staréocelové.
V 70. letech se začaly objevovat experimenty smetrem na pneumatikách (Lyon,Marseille,Paříž). Současně s tím se také podobné systémy, byť ne vždy založené v podzemí, začínají více rozvíjet i ve Spojených státech amerických, kde dochází po ropné krizi ke změně pohledu naMHD jako celek.
9. května 1974 se otevřel první úsekmetra v Praze mezi stanicemiFlorenc (tehdy Sokolovská) aKačerov na linceC. Celá akce měla velký ideologický význam, původně měla v Pražském metru měla jezdit vozidlaTatra R1[5] z dílny Antonína Honzíka. Tehdejší režim byl ovšem proti. Nakonec byly použity sovětské soupravyEčs. Jejich nasazení komplikovalNuselský most, který bylo potřeba zrekonstruovat, aby těžké soupravy unesl. Další komplikace se objevily při otevření trasyA, sovětské vozy nesplňovaly světelné normy a nebyly schopné překonat stoupání meziHradčanskou aMalostranskou. Na trasu A byly tedy nasazeny speciálnísoupravy 81-71. Ty v upravené podobě81-71M jezdí i dnes na linkáchA aB. Na traseC najdeme vozyM1 české výroby. Za jejich designem opět stojíAntonín Honzík.[6]
Ke konci století se zase začínají zavádět i automatizované vozy (Paříž,Barcelona), s jejich nasazením se uvažuje i v Praze na nově budované lincemetra D. V této době také zažívá velký rozvoj metro například vkontinentální Číně, kde dochází k prudkému rozvoji měst.
Metro v Glasgow není příliš prostornéTaké vídeňské metro v sobě zahrnuje dva odlišné systémyNižněnovgorodské metro
V tehdy dvoumilionovémLondýně byl10. ledna1863 zprovozněn první sedmikilometrový úsek metra (The Tube) mezi Bishops Road (dnes nádraží Paddington) a Farringdon Street.
Nejstarší v kontinentální Evropě
VBudapešti bylo metro dlouhé 3,7 kilometrů otevřeno v roce1896. O prvenství v kontinentální Evropě se maďarská metropole pře s řeckými Aténami, kde již od roku1869 fungoval povrchový vlakový spoj na trase Atény-Pireus a od května1895 zde mezi zastávkami Thissio a Omonia projížděl vlak tunelem.
Nejrozsáhlejší síť tratí
Síťmetra v Šanghaji se v roce 2010 se svými 420 km stala nejrozsáhlejší na světě (překonala londýnské metro, dlouhé 408 km) a patří také mezi nejvytíženější. Síť se dále rozvíjí, ve výstavbě jedna nová a různá prodloužení stávajících tras. V roce 2022 je její celková délka 802 km, nachází se na ní 396 stanic, které obsluhuje 19 linek.
Největší počet stanic
Pokud jde o počet stanic, nemá ve světě konkurencimetro v New Yorku; má celkem 469 stanic (z nich 277 v podzemí) na 22 trasách a síť 383 kilometrů tratí. Denně přepraví přes pět milionů cestujících.
Nejvytíženější systém
Pekingské metro, kde byl provoz zahájen v roce 1971, má 24 linek a 248 stanic na 727 kilometrech. Nejedná se o největší síť, ale je nejvytíženější na světě: ročně přepraví 3,7 miliardy lidí (10,3 mil denně).[7][8]
Nejmodernější v Evropě
Třetí na evropském žebříčku velikostí meter je Paříž, která v současnosti disponuje nejmodernější trasou v Evropě. Je jílinka číslo 14 otevřená v roce1998, která měří sedm kilometrů.
Nejrychleji se rozšiřující
Jen o málo menší než pařížské metro je to v Madridu, kde se během čtyř let (1995 až1999) rozšířila síť tratí ze 170 kilometrů až na 228, tedy o 58 kilometrů. V Praze se 6,4 kilometru dlouhý úsek metra meziČeskomoravskou aČerným Mostem stavěl sedm let.
Nejvýše umístěné
Nejvýše položenou stanicí na světě je konečná Alpin na Mittelallalinu ve Švýcarsku ve výšce 3456 metrů.
Nejkratší
Nejkratší metro na světě je vIstanbulu, jeho trasa měří 573 metrů. Nazývá seTünel a vede od Zlatého rohu pod čtvrtí Karaköy. Ve skutečnosti se jedná o lanovou dráhu vedenou podzemím.
Nejmenší
Nejmenší metro jeglasgowské metro. Průměr tunelu je pouhých 11 stop (asi 3,3 m). Jediná okružní linka byla původně poháněná lanem.
Nejdelší nástupiště
Nástupiště stanice podzemní dráhy State Street Center v obchodním centru Chicaga „The Stop“ je dlouhé 1066 metrů.
Nejmenší obec s podzemní dráhou
Dorfbahn Serfaus je jednou ze dvou podzemních drah v Rakousku (tou druhou jeMetro ve Vídni). Dorfbahn obsluhuje obec s tisícem obyvatel.
Metro s pneumatikami
Samotný nápad vlaku s pneumatikami přišel poprvé v roce 1846 od skotského vynálezce Roberta Williama Thomsona, který pneumatiku vynalezl. Thomson tento návrh zmiňuje v samotném patentu na pneumatiku. První metro nagumových kolech začalo jezdit veFrancii. První testovací soupravy vyjely roku 1951. První linkou, na které byly vozy plně nasazené, bylalinka 11 v roce 1956. Linka 11 byla vybrána jako první kvůli prudkému stoupání. Následovalalinka 1 v roce 1964 alinka 4 v roce 1967. Obě z důvodu přetížení linek. Jako poslední bylalinka 6 v roce 1974, vybrána byla, protože bylo třeba redukovat hluk. Všechny linky byly předtím na kolejové bázi, bylo tedy třeba je přestavět. Tato metoda přestavování tratě se dnes již nepoužívá. Poslední postavenou linkou na kolech vPaříži je linka 14.[9]
%2c_Andr%25C3%25A1ssy_%25C3%25BAt.png)
