Meteorit je menšíkosmické těleso (původněmeteoroid), které díky příznivým podmínkám dopadlo na povrchZemě, popřípadě jinéplanety. Pokud středně velký nebo větší meteoroid vletí do zemskéatmosféry, lze pozorovat světelný jev, který se nazývámeteor, v případě větší jasnostibolid. Rychlost meteorů v atmosféře dosahuje obvykle od 11 do 72 km/s.[1] Pro malá tělesa se používá označenímikrometeorit.
Většina těles se při průletu zemskou atmosférouroztaví avypaří. Zda aspoň část tělesa dopadne na zem, závisí na několika okolnostech, z nichž nejdůležitější jehmotnost původního meteoroidu arychlost, s jakou vstoupil do atmosféry (při rychlosti 11 km/s může na zem dopadnout i meteoroid o původní hmotnosti 10 kg). Dalším faktorem je struktura meteoroidu: železné meteoroidy (siderity) při průletu atmosférou méně odtávají, takže s větší pravděpodobností doletí až na zem. Křehčíchondritické meteory se obvykle rozpadnou na menší části, které se snadněji vypaří; proto jen při velké vstupní hmotnosti mohou dopadnout na zem. Z hlediska pozorování a dopadu je důležitá výška, v jaké meteor přestal zářit. Je-li to více než 30 km nad zemí, pak je velká pravděpodobnost, že se celé těleso vypařilo v atmosféře.
Na světě je známo několik případů zásahů člověka meteoritem. Téměř vždy se však o člověka jen otřel a způsobil mu pouze lehčí až středně těžká zranění a neohrozil ho přímo na životě. V jednom případě však meteoritčlověka zasáhl přímo. Tento případ se udál v roce1954, kdy meteorit zasáhl obytnou budovu vUSA a následněpopálil spící ženu.[2]
Meteority se dělí na dva základní typy –chondrity asiderity. Podle složení lze meteority dělit na železné, kamenoželezné akamenné, přičemž kamenné jsou nejhojnější.[3]Meteority pocházející přímo zkomet neexistují – kometární materiál je příliš křehký na to, aby přežil letatmosférou.
Chondrit je meteorit složený především zkřemičitanů.[3] Na průřezu jsou patrné kulové granule, které se jmenujíchondrule. Tyto útvary daly tomuto typu meteoritů jeho jméno. Jsou složeny především zolivínu apyroxenu. V pozemských podmínkách jsou velmi reaktivní a rychle seerodují.
Siderit (nezaměňovat s minerálemsiderit) je složen především zeželeza aniklu. Na rozdíl od chondritů, které po celétrvání sluneční soustavy neprošly chemickým ani horotvorným procesem, pocházejí siderity pravděpodobně z jader rozbitých planetek. Při leptání železných meteoritů dochází k vzniku tzv.Widmanstättenových obrazců.
Meteority jsou nacházeny po celém světě. Nejlépe se nacházejí meteority železné, jelikož jsou vůči okolí velmi atypické a tedy snadno rozpoznatelné. Dalším důvodem je, že příliš nepodléhajírozrušování okolním prostředím. Chondrity jsou po dopadu málo odolné a při dešti se většinou rozpadají. Navíc se často podobají okolníhornině, což ztěžuje jejich lokalizaci.
Největší koncentrace meteoritů jsou nacházeny v poslední době vAntarktidě, kde jsou pro jejich hledání ideální podmínky. Akumulační činnostíledovce se meteority nahromadily na některých místech a díkyablaci ledu (odtávání) se postupně dostávají na povrch, kde jsou se svojí typicky tmavou barvou snadno rozpoznatelné.
Dalším význačným nalezištěm jsou pouště, kde se hledají pomocí moderních terénních vozidel. Z nich se na dálku vyhledávají tmavé kameny, které jsou i zde dobře viditelné.
Seznam nejtěžších meteoritů dlehmotnosti. Protože se některé z nich před dopadem rozpadly na menší fragmenty, je v seznamu uvedeno i více kusů ze stejné lokality.[4]
Hoba, 60 tun, Namibie – největší přirozený kus železa na Zemi
El Chaco, 37 tun, Argentina – nejhmotnější kus z lokalityCampo del Cielo (podle novějších měření váží El Chaco jen 28,8 tun a nejtěžším kusem z lokality je tak s 30,8 tun Gancedo, nalezený později)[5]
Ahnighito, 31 tun, Grónsko – nejhmotnější kus z lokality Cape York
Aletai, 50 tun, Čína – nejtěžší kus 25 tun
Bacubirito, 22 tun, Mexiko
Agpalilik, 20 tun, Grónsko – druhý nejhmotnější kus z lokality Cape York
Mbosi, 16 tun, Tanzanie
La Sopresa, 15 tun, Argentina – druhý nejhmotnější fragment z lokality Campo del Cielo
V roce 2005 se podařilo objevit i první meteorit na cizím vesmírném tělesu, a to naMarsu, pomocí vozítkaOpportunity.[6] V roce 2014 byl na povrchu Marsu objeven další meteorit o velikosti 2 metrů, objev si připsal americký roverCuriosity.[7]
↑FERRARA, Michele. The second biggest meteorite discovered.Free Astronomy Magazine. Listopad 2016, s. 10.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-20. (anglicky)
↑Curiosity Finds Large Iron Meteorite on Mars [online]. Discovery Communications [cit. 2014-07-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-18. (anglicky)
