Meidži (japonsky: 明治天皇,Meidži-tennó,3. listopadu1852Kjóto –30. července1912Tokio) byl 122.japonskýcísař. JménoMeidži (明治 „osvícené panování“) mu bylo dáno až posmrtně. Za svého života byl znám jen jakotennó heika (天皇陛下 „císařské Veličenstvo“) nebokindžó tennó (今上天皇 „přítomný císař“). Jeho vlastní jméno bylo Mucuhito (睦仁). Vládl od roku1867 až do své smrti1912.
Pozdější císař Meidži se narodil jako syn císařeKómeie a jeho konkubíny jménemNakajama Jošiko. V té době bylo zvykem, děti císařových konkubín uznávat jako oficiální děti císařovny. Meidži (tehdy Mucuhito] byl formálně adoptován císařovnouEišó, ale jeho pravý původ byl před veřejností utajen. Ve věku osmi let byl prohlášen za korunního prince a oficiálního následníkatrůnu. Po smrti svého otce se dne3. února1867 stal ve svých 14 letech novým císařem.
Císař Meidži zemřel30. července1912 v Tokiu. Za svého života byl v japonském národě velmi oblíbený. Po jeho smrti byl na počest jeho a jehochotiŠóken zřízen svatostánek Meidži, pojmenovaný po něm. Nalézá se v tokijské čtvrti Haradžuku, byl postaven převážně dobrovolníky a patří mezi nejznámější svatostánkyšintoistického náboženství. Císařský pár byl pohřben odděleně na území bývaléhohradu Fušimi.
Nástupcem Meidžiho na císařskémtrůnu se stal jeho syn Jošihito, jenž jako císař nesl jménoTaišó (japonsky: 大正天皇,Taišo-tennó).
V roce 1868, rok po Meidžiho nástupu na trůn, byl při násilném převratu zbaven moci posledníšógun z dynastie Tokugawa. Šógunát jako instituce byl zrušen a 3. září 1868 bylo městoEdo, které bylo až dosud sídlem šógunů, přejmenováno naTokio, tj. „Východní hlavní město“. Císař a jeho dvůr se o rok později přestěhovali z Kjóta do Tokia, které se tím stalo hlavním městem i formálně.
Císař a jeho vláda začali – s podporou vyšší střední třídy – postupně zbavovat vlivu takésamuraje a orientovat Japonsko více k evropským velmocem a k USA s cílem modernizace země. První evropskou zemí, která zřídila v Tokiu svévyslanectví, byloNizozemsko v roce 1868. Nizozemský vyslanecDirk de Graeff van Polsbroek se stal neformálním císařovým rádcem při navazovánídiplomatických styků s dalšími státy. I díky tomu se začaly rozvíjet obchodní vztahy s evropskými zeměmi a s USA. Japonsko se začalo rozhodným způsobem industrializovat.
V roce 1889 parlament schválil novouústavu, kterou byla země přetvořena v konstituční monarchii. Pravomoci císaře Meidžiho byly omezeny, spíše platil za symbolickou a jednotící sílu Japonska. Reformy byly prováděny hlavně pod tlakem veřejnosti, s významným přispěním čtyřnásobného japonského premiéraHirobumiho Itó.
Za Meidžiho vlády Japonsko vstoupilo doprvní čínsko-japonské války v letech 1894–1895 a dorusko-japonské války v letech 1904–1905. V obou těchto válečných konfliktech, především v pro Japonsko vítězné válce s Ruským impériem, se potvrdila zvýšená vojenská síla Japonska.
Od roku 1867 se zdvojnásobil počet obyvatel Japonska z přibližných 25 milionů na 50 milionů v roce 1912.
_ribbon.svg)
