McDonnell Douglas DC-9 (zpočátku známé jakoDouglas DC-9) jeamerické dvoumotorovédopravní letadlo určené pro krátké a střední tratě. Je to první z rodiny letounů navržených společnostíMcDonnell Douglas, kterou později získalBoeing. Celkem bylo v letech 1965–1982 vyrobeno 976 letounů řady DC-9.[2] Typ DC-9 se stal základem pro dopravní letouny jakoMcDonnell Douglas MD-80,McDonnell Douglas MD-90 aBoeing 717. S posledními dodávkami Boeingu 717 v roce 2006 skončila výroba celé rodiny letounů DC-9/MD-80/MD-90/B717. Stalo se tak po 41 letech a 2441 vyrobených strojích.
Dopravní letoun DC-9letu JP 450 se zřítil roku 1975 v pražském Suchdole. Tato dle počtu obětí největšíletecká nehoda na území České republiky inspirovala poslední díl seriáluSanitka.
Vývoj DC-9 byl zahájen v roce1960, počátkem roku1962 již prodejní oddělení Douglasu nabízelo projekt nového stroje pro 55 až 77 cestujících. Cílem bylo vytvořit osobní dopravní letadlo středního doletu menší než předešlý čtyřmotorovýDC-8. Pod označením model 2086 byl projekt DC-9 zveřejněn 8. dubna1963.
Dne25. února1965 se uskutečnil první let prototypu letadla DC-9 (sériové číslo 45695, registrace N9DC). Trasa vedla z továrníholetiště vLong Beach v Kalifornii naEdwardsovu leteckou základnu. V kokpitu byl tovární šéfpilot George R. Jansen, zkušební pilot programu DC-9 Paul H. Patten a palubní inženýr Duncan Walker. Let trval dvě hodiny a třináct minut.[2]
Nejstarší a nejmenší verze letadla DC-9. První letouny DC-9-10 byly poháněny dvouproudovými motoryPratt & Whitney JT8D-5 s tahem po 53,4 kN, pozdější stroje série 10 měly instalované výkonnější verze motorů JT8D o tahu po 62,3 kN. Celkem bylo vyrobeno 137 letounů DC-9-10.
DC-9-20
Původní verze DC-9-20 měla prodloužený trup o 2,9 m. Pozdější varianty -20 proScandinavian Airlines vycházely z původního krátkého trupu „desítky“, na který byly montovány silnější motory JT8D-9 nebo -11 z DC-9-30. Z modelu -30 konstruktéři použili také prodlouženékřídlo a zadní část trupu s vestavěnými schůdky. Celkem 10 kusů vyrobených na objednávku SAS přezdívali její pilotiHot rod pro jejich velmi dobré dynamické vlastnosti.
DC-9-30
Verze DC-9-30 vstoupila do provozu v roce1967. Byla o 4,5 m delší než původní verze, pro zlepšení letových výkonů měla „třicítka“ nové zakončení křídla. Rozpětí se tím zvýšilo o 1,21 m. Zkrácení vzletu a přistání umožnily sloty po celém rozpětí a díky výkonnějším motorům JT8D-9 o tahu po 65 kN vzrostlavzletová hmotnost na 49 000 kg. Bylo vyrobeno 662 ks letadel verze DC-9-30.C-9A Nightingale je vojenské označení sanitní verze se 40 lehátky (další vojenské verze bylyC-9B aVC-9C).
DC-9-40
První vzlet 28. listopadu 1967. Letouny DC-9-40 byly uvedeny do provozu v roce1968. Díky prodloužení trupu o dalších 1,87 m mohly přepravit až 125 cestujících. Motory JT8D-15 s tahem po 69 kN umožnily zvýšení vzletové hmotnosti na 51 800 kg. Celkem bylo vyrobeno 71 letadel verze DC-9-40.
DC-9-50 aerolinek Delta Air Lines v roce 2012
DC-9-50
První vzlet 17. prosince1974. Nejdelší ze všech verzí; měla oproti prvnímu provedení prodloužený trup o 8,41 m. Díky tomu mohly letouny přepravovat až 135 cestujících. DC-9-50 do provozu vstoupily 28. srpna1975 u letecké dopravní společnostiSwissair. Pohon zajišťovala dvojice motorů JT8D-15 nebo -17 (tah po 71,2 kN).
DC-9 Super 80
Trup Super 80 je oproti modelu -50 prodloužen o 5,6 m, celkem tedy o 14 m. Letoun obdržel nové superkritické křídlo s lomenou odtokovou hranou a s přechody mezi trupem. Inovované byly také jeho koncové oblouky, čímž došlo ke zvětšení rozpětí o 4,38 m a díky rozšířenému kořenu křídla se zvětšila i zásoba paliva v integrálních nádržích. Zesílený podvozek s protiblokovacím zařízením byl převzat ze série -50. Nové motory JT8D-209 se zvětšeným průměrem byly modifikovány z typu JT8D-9. Zálet DC-9 Super 80 provedli piloti H. H. Knickerbecker, John Lane a palubní inženýrka Virginia A. Clare 18. října1979. První stroje převzalyAustrian Airlines a Swissair v říjnu1981.
Dalším zdokonalením verze DC-9 Super 80 vznikla v roce1983 variantaMD-80 se zvětšeným rozpětím o 4,39 m a délkou trupu o 5,34 m pro 170 pasažérů. Dalšími vývojovými modely jsouMD-90 aMD-95.
DC-9-31 letu Eastern Air Lines Flight 573 havaroval 27. prosince 1987 na letišti Pensacola Regional Airport. Nehoda se obešla bez obětí na životech.
Tento seznam nehod není kompletní
Do června 2018, letadla DC-9 postihlo 276 leteckých nehod, z toho ve 145 případech bylo letadlo zcela zničeno. Celkem 3 697 pasažérů a členů posádek bylo zraněno anebo usmrceno.
↑abc25 February 1965 [online]. This day in aviation, 2025-02-25 [cit. 2025-02-25].Dostupné online. (anglicky)
↑DC-9 airplane characteristics for airport planning [online]. Douglas aircraft company, June 1984.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdefType Certificate Data Sheet no. A6WE [online]. FAA, March 25, 2014.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.