| Max Scheler | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. srpna1874 Mnichov |
| Úmrtí | 19. května1928 (ve věku 53 let) Frankfurt nad Mohanem |
| Místo pohřbení | Südfriedhof |
| Alma mater | Mnichovská univerzita Univerzita Jena Humboldtova univerzita |
| Povolání | filozof, antropolog,vysokoškolský učitel, sociolog aaxiologie |
| Zaměstnavatelé | Mnichovská univerzita Univerzita Jena Univerzita v Göttingenu Kolínská univerzita |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Märit Scheler |
| Děti | Max Scheler |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Max Scheler (22. srpna1874,Mnichov –19. května1928,Frankfurt nad Mohanem) bylněmeckýfilosof,sociolog a filosofický antropolog. Vyšel znovokantovství, později se zabývalfenomenologií afilosofickou antropologií. Koncepce Maxe Schelera se zformovala pod silným vlivemaugustiniánské filosofie.[1] KroměEdmunda Husserla jej ovlivnili hlavněImmanuel Kant,Henri Bergson aFriedrich Nietzsche.
Scheler se narodil v zámožné rodině, jeho matka byla zbožná židovka. Studoval medicínu, psychologii, filosofii a sociologii v Mnichově, vBerlíně, kde mezi jeho učiteli byl iWilhelm Dilthey aGeorg Simmel, a vJeně, kde se seznámil snovokantovstvím a jeho etikou. Tam roku 1897 promoval uR. Euckena a roku 1899 se habilitoval; téhož roku konvertoval kekatolictví. V Jeně pak přednášel až do roku 1905 a seznámil se s Husserlovými „Logickými zkoumáními“. Pro rodinný skandál odešel 1906 do Mnichova, kde se spřátelil sTh. Lippsem,Dietrichem von Hildebrandem a dalšími fenomenology.
Roku 1909 po dalším rodinném skandálu odešel doGöttingenu a do Berlína, kde začal psát svoji nejznámější knihu „Formalismus v etice a materiální etika hodnot“ (1913). Po rozvodu se svou první ženou Amélií von Dewitzovou se roku 1912 znovu oženil s M. Furtwänglerovou, sestrou dirigentaW. Furtwänglera. Jako mnoho německých akademiků – včetně Husserla – vnímal válku zpočátku jako vlastenecký úkol, tento názor však postupně opustil, začal rozvíjet křesťanskýpersonalismus a kritizovat moderní společnost pro nedostatek solidarity. Na pozváníkolínského primátoraKonrada Adenauera obnovil katedru sociologie natamní univerzitě. Jeho práce „O věčném v člověku“ (1921) měla velký význam pro katolické hnutí obnovy v Německu, Scheler sám se však s katolicismem rozešel a přikláněl se k dědictvíSpinozovu a Nietzscheovu.
V dalších letech se věnoval i aktuálním politickým otázkám, zachování míru, sociální spravedlnosti a obraně demokracie a hledal mosty mezi protiklady, které podle jeho názoru nakonec povedou k nové katastrofě. Roku 1928 vydal vlivnou knížku „Místo člověka v kosmu“ a brzy nato zemřel. Zanechal po sobě rozsáhlou rukopisnou pozůstalost, která vyšla až v rámci jeho sebraných spisů v letech 1954-1998 v 16 svazcích.
Formalismus v etice a materiální etika hodnot (1913) je pokus o překonání „formální“ etiky, založené pouze na postulátu rovnosti a svobody. Oproti Kantově etice povinnosti staví etikuhodnot, jež člověk bezprostředně vnímá a pociťuje jako „materiální apriori“. Scheler zde rozlišuje čtyři roviny hodnocení a hodnot:
Formy vědění a vzdělávání (1925) rozvíjejí Schelerovu antropologii. Ve srovnání s jinými živočichy se člověk může jevit jako omyl přírody: živočišný instinkt dosahuje udržení rodu jednodušeji a účinněji. Scheler oceňuje výsledky psychologie živočichů, protože teprve na nich se ukáže zvláštní postavení člověka. Člověka totiž charakterizuje teprve schopnost vnímat zvláštní zákonitost hodnot, kterou získává vzděláváním.
Na rozdíl od živočichů člověk dokáže přesahovat každé určité životní prostředí, vytváří si vzděláním „vědomí světa“ a jako mikrokosmos obráží v sobě celý Vesmír. Vzdělávání tedy není vzděláváním k něčemu, nýbrž je cílem samo o sobě, je „smyslem Země a dokonce Vesmíru“ a má tedy svůj kosmologický význam. Scheler rozlišuje tři „formy vědění“:
Tomu odpovídají i hodnoty 1. životní, 2. duchovní a 3. hodnoty svatosti; všechny jsou pro člověka nezbytné, pokud se však omezí na životní hodnoty, přestává být člověkem. Člověk má ovšem své poslání: nemá být jen „uměleckým dílem“ a i duchovní hodnoty vzdělání či kultury mají sloužit jeho spáse.
Místo člověka v kosmu (1928) opět zdůrazňuje zásadní přesah lidských možností – a lidského poslání – vůči živočišné říši. Všechny praktické schopnosti člověka, a to i geniálního vynálezce typuEdisona, nepřesahují zásadně možnosti antropoidů. Teprve tím, jak člověk – vedle zachování života – nahlíží a sleduje své kosmické poslání lásky a spolutvoření, stává se plně člověkem.
Scheler výrazně rozvinul Husserlovo heslo „k věcem samým“ a rozšířil obzorfenomenologie v několikerém ohledu:
Svým dílem Scheler založil filosofickou antropologii a výrazně ovlivnil řadu dalších myslitelů, mezi něž patříMartin Heidegger,Helmuth Plessner,Jean-Paul Sartre, z českých filosofů zejménaEmanuel Rádl aJan Patočka[3].
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMax Scheler na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMax Scheler na Wikimedia Commons
OsobaMax Scheler ve Wikicitátech
