| Max Planck |
|---|
 Max Planck |
| Rodné jméno | Max Karl Ernst Ludwig Planck |
|---|
| Narození | 23. dubna1858
Kiel,Šlesvicko |
|---|
| Úmrtí | 4. října1947 (ve věku 89 let)
Göttingen,Dolní Sasko,Britská okupační zóna Německa |
|---|
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
|---|
| Místo pohřbení | Městský hřbitov Göttingen (51°31′57″ s. š.,9°54′35″ v. d.) |
|---|
| Bydliště | Kiel
Mnichov |
|---|
| Alma mater | Mnichovská univerzita (od 1874)
Maximiliansgymnasium München
Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně |
|---|
| Povolání | teoretický fyzik,vysokoškolský učitel,fyzik afilozof |
|---|
| Zaměstnavatelé | Mnichovská univerzita (1880–1885)
Kielská univerzita (1885–1889)
Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně (1889–1927)
Humboldtova univerzita |
|---|
| Ocenění | Helmholtz-Medaille (1914)
Nobelova cena za fyziku (1918)
Liebigova medaile (1921)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1925)
zahraniční člen Královské společnosti (1926)
… více naWikidatech |
|---|
| Politická strana | Německá lidová strana |
|---|
| Nábož. vyznání | luteránství |
|---|
| Choť | Marie MerckMarga von Hoesslin |
|---|
| Děti | 5 (3 synové, 2 dcery) |
|---|
| Rodiče | Wilhelm von Planck[1][2] |
|---|
| Příbuzní | Hugo Planck[1][2],Otto Planck[2] aAdelbert Planck[2] (sourozenci) |
|---|
| Funkce | profesor (od 1885)
tajný rada (od 1908) |
|---|
| Podpis |  |
|---|
| Citát |
|---|
| Princip energie je záležitost zkušenosti. Pokud by tedy jednoho dne měla být jeho všeobecná platnost zpochybněna, což v atomové fyzice není vyloučené, pak by se problém perpetua mobile stal náhle aktuálním. V tom případě není jeho nesmyslnost vůbec absolutní. |
 multimediální obsah na Commons |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. |
Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna1858Kiel –4. října1947Göttingen) bylněmecký fyzik a filozof, považovaný za jednoho ze zakladatelůkvantové teorie. Významné jsou jeho práce v oborutermodynamiky avyzařování černého tělesa. NositelNobelovy ceny za fyziku za rok 1918.[3] Nazývá se podle něj několik matematicko-fyzikálních jevů (Planckova konstanta, systémPlanckových jednotek).
Otec byl profesorem ústavního práva nauniverzitě v Kielu, později se přestěhoval s rodinou do Mnichova, kde Max Planck a jeho šest sourozenců prožili šťastné dětství. Max byl pilný žák s velkým nadáním pro hudbu a matematiku. Po studiích na gymnáziu váhal mezi vědou a uměním a nakonec se rozhodl pro fyziku, kterou začal v r. 1874 studovat namnichovské univerzitě.[4][5] Po šesti semestrech odešel doBerlína, kde studoval u vynikajících německých fyzikůHelmholtze aKirchhoffa.[3][4][5] Věnoval se hlavnětermodynamice. Studium ukončil po návratu doMnichova v r. 1878. V červenci1879 získal doktorát namnichovské univerzitě za svou práci s názvemO druhém principu teorie tepla, ve které se soustředil nadruhý termodynamický zákon – nevratnost procesů vedení tepla.[4] V roce1880 dokončil habilitační práciZměna agregátních stavů (Änderung der Aggregatzustände) a stal se soukromým docentem namnichovské univerzitě. Jeho práce z oboru teoretické fyziky získaly ceny několika německých univerzit. V roce1885 byl v sedmadvaceti letech jmenován mimořádným profesorem na univerzitě v Kielu. Ve stejném roce se oženil s Marií Merckovou, svou dávnou přítelkyní z mládí. Během manželství se jim narodily 4 děti (2 synové a 2 dcery).[4][5]
V roce1889 nastoupil naberlínskou univerzitu a o tři roky později se stal řádným profesoremteoretické fyziky. VBerlíně pak zůstal až do konce své vědecké kariéry. Roku 1894 byl zvolen za řádného členapruské Akademie věd, později se stal jejím předsedou a působil zde více než 20 let.[3][5] Max Planck z Berlína vytvořil centrum fyziky a na přelomu 19. a 20. století byl vůdčí osobností teoretické fyziky v Německu. V letech1905–1909 předsedalNěmecké fyzikální společnosti(Deutsche Physikalische Gesellschaft).
V r. 1909 zemřela jeho manželka a Planck se brzy znovu oženil. S druhou manželkou měl syna Hermana.[4] V letech 1912–14 byl Max Planck rektoremberlínské univerzity. Jeho osobní život byl v období1. světové války poznamenán ztrátou tří dětí: nejstarší syn Karl padl r.1916 uVerdunu, o rok později zemřela při porodu dcera Greta a v r. 1918 za stejných okolností druhá dcera Emma.[4] Planck byl loajálním občanem Německa a v říjnu 1914 podepsal tzv.Manifest 93, prohlášení německých intelektuálů odmítající označení německé politiky jako militaristické.[6]
Planck se soustředil na práci. Kromě vědecké činnosti přednášel na univerzitě, vykonával funkci stálého sekretáře Akademie a podílel se na vydávání časopisuAnnalen der Physik.[4] Ze svých přednášek vytvořil pětisvazkové díloÚvod do teoretické fyziky a další učebnice.[5]
V roce1918 byl Max Planck za práci na záření černého tělesa oceněnNobelovou cenu za fyziku.[3] Cenu převzal kvůli poválečné situaci spolu s dalšími německými laureáty až r. 1920.[7]
Na podzim r. 1926 ukončil práci na univerzitě a odešel do důchodu.[5] V roce 1930 se stal prezidentem Společnosti císaře Willhelma, která byla po druhé světové válce obnovena jakoSpolečnost Maxe Plancka.[7] V pozdějších letech se zabýval úvahami ofilosofii,estetice anáboženství. Věnoval se svým celoživotním koníčkům – vysokohorské turistice a hře na klavír.
Předdruhou světovou válkou se v r. 1933 pokusil přesvědčitAdolfa Hitlera, aby ušetřil vědcežidovského původu, když osobně intervenoval za svého přítele chemikaFritze Habera.[6][8] Pro svůj postoj byl Planck označen zabílého Žida[6] a byl nucen v r. 1938 rezignovat na členství v Akademii věd.[5] Na přelomu třicátých a čtyřicátých let omezil své vědecké a společenské aktivity. V říjnu 1942 měl v Praze přednášku s názvem Smysl a hranice exaktních věd, které se mohli zúčastnit pouze němečtí představitelé akademických institucí a protektorátní moci.[6] V únoru1944 byl při náletu naBerlín zničen jeho dům, shořela knihovna, rukopisy a deníky. V lednu 1945 byl jeho syn Erwin popraven v souvislosti s neúspěšnýmpokusem o atentát naHitlera. Po válce žil u příbuzných vGöttingenu, kde napsal svou autobiografii.[5] V létě roku 1946 byl Max Planck jako jediný Němec pozván k oslavám 300. výročí narozeníIsaaca Newtona doLondýna.[4][5] Zemřel 4. října 1947 vGöttingenu.
Zpočátku pracoval natermodynamice, později jej zaujala Kirchhoffova práce o záření a začal se zabývat problémemzáření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanouPlanckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv.Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevilzákon vyzařování černého tělesa, který přednesl 14. prosince na zasedání berlínské Fyzikální společnosti. Průlomový článekO zákonu rozdělení hustoty energie v normálním spektru publikoval v odborném časopiseAnnalen der Physik roku1901.[4][8] Pro vysvětlení zákona vyzařování formuloval hypotézu kvantování energieoscilátorů. (Skutečný dosah myšlenky kvantování si ovšem uvědomil teprveAlbert Einstein o pět let později, postuloval kvantování energieelektromagnetického pole a touto teorií okamžitě vysvětlilfotoelektrický jev.)Kvantová teorie znamenala zásadní přehodnocení základních otázekklasické fyziky.
- Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997.ISBN 80-902058-5-2
- Heilbron, J. L.The Dilemmas of an Upright Man: Max Planck and the Fortunes of German Science (Harvard, 2000)ISBN 0-674-00439-6
- Rosenthal-Schneider, IlseReality and Scientific Truth: Discussions with Einstein, von Laue, and Planck (Wayne State University, 1980)ISBN 0-8143-1650-6
- Doc. Ing. Igor Jex, DrSc.: Max Planck – hledač absolutna. 8. sv. edice JČMF „Velké postavy vědeckého nebe“, 56 str. Prometheus, Praha 2000.
- Prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc. : Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk), Praha. ČVUT, 2010,ISBN 978-80-01-04546-6
