Max Ferdinand Perutz,FRS,OM,CBE (19. května1914Vídeň –6. února2002Cambridge) bylbritskýmolekulární biolog narozený vRakousku, který v roce1962 spolu sJohnem Kendrewem získalNobelovu cenu za chemii za „výzkumy v oblasti stanovení struktury globulárníchbílkovin“.[1] V roce1979 pak získalCopleyho medaili.[2]
Jeho otec Hugo Perutz (1878–1958) se narodil v Praze a pocházel z bohaté pražské židovské podnikatelské rodiny. V mládí byl poslán na zkušenou do Anglie, potom dostal od rodičů peníze na rozjezd vlastního podnikání. Koupil si podíl ve vídeňské firmě, která provozovalakartounku vČeské Lípě, a přestěhoval se do Vídně. Tak se v roce 1904 oženil s Adele Goldschmidt (1878–1958), která se narodila ve Vídni a pocházela také z bohaté židovské rodiny podnikající v textilním průmyslu.[3] Perutz se narodil jako se ve Vídni jako nejstarší ze tří dětí. Přes svůj židovský původ byl v šesti letech pokřtěn jakokatolík.[3] V pozdějším životě se považoval za nevěřícího, ale své věřící kolegy hluboce respektoval.[4]
Rodiče doufali, že bude právníkem a převezme rodinné podnikání, ve škole ho však zajímala chemie.[3] Přes námitky rodičů vystudoval chemii naVídeňské univerzitě, kterou dokončil v roce 1936. Zajímala ho biochemie, tedy mu známa její vysoká úroveňUniverzita v Cambridgi. Požádal tedy svého učitele Hermana Marka, který měl jen do Cambridge na návštěvu, aby se zeptalFredericka Hopkinse, zda by pro něj nebylo místo v jeho týmu. Ten se ho zeptat zapomněl, ale zeptal seJohna Desmonda Bernala, který hledal studenta pro výzkum v oblasti rentgenovékrystalografie. Perutz byl zklamán, když tomto oboru nic moc nevěděl, na naléhání Marka však nabídku přijal.[5]
V roce 1936 tak odjel na Univerzitu v Cambridgi a věnoval se rentgenové krystalografii v Bernalově laboratoři. Rodina ho ve studiu finančně podporovala. Bernal mu navrhl, aby studoval strukturu bílkovin metodourentgenové difrakce a mohl se tedy věnovat krystalografii i biochemii. Protože krystaly bílkovin bylo obtížné získat, použil krystaly koňskéhohemoglobinu a začal psát doktorskou práci o jeho struktuře. Hemoglobinu se pak věnoval většinu svého profesního života.Ph.D. získal v roce 1940 pod vedenímWilliama Lawrence Bragga.[5]
Poanšlusu jeho rodiče uprchli z Rakouska do Švýcarska. Přišli tím však o většinu majetku, nemohli už tedy syna finančně podporovat. Díky svým lyžařským schopnostem, zkušenostmi s horolezectvím a znalostem krystalů byl Perutz v létě 1938 přijat do tříčlenného týmu, který měl studovat přeměnu sněhu v led ve švýcarských ledovcích. Výsledkem expedice byl článek, díky kterému byl také považován za odborníka v oblastiglaciologie.[5]
Bragg považoval jeho výzkum hemoglobinu za perspektivní a přesvědčil ho, aby si požádal o grant u americkéRockefeller Foundation. Perutz grant v lednu 1939 získal a byl tak finančně zajištěn a mohl podporovat i svoje rodiče, kteří se za ním v březnu 1939 do Anglie přestěhovali.[5]
Po začátku války byl na příkazWinstona Churchilla spolu s dalšími Němci a Rakušany internován vKanadě.[6] Během války pracoval na tajnémProjektu Habakkuk, jehož součástí byl projekt ledovcové plošiny uprostředAtlantiku, která měla být využívána na doplňování paliva letadel. Po válce se ke glaciologii na chvíli vrátil a přišel na důvod, proč ledovce plují na vodě.[7][8][9][10][11]
V roce1953 vynalezl metodu využívajícírentgenové záření, kterou lze určovat molekulární strukturubílkovin. V roce1959 objevil molekulární strukturuhemoglobinu. Za to v roce 1962 spolu sJohnem KendrewemNobelovu cenu za chemii.
V roce1942 si vzal Giselu Peiserovou.[3] Měli spolu dceru Vivien a syna Robina.
Zemřel v roce 2002, jeho popel je uložen v hrobě v Cambridge. Jeho manželka Gisela zemřela roce 2005.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMax Perutz na anglické Wikipedii.
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1962.NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-10-30].Dostupné online. (anglicky)
- ↑THOMAS, John Meurig. The Scientific and Humane Legacy of Max Perutz (1914-2002).Angewandte Chemie International Edition. 2002-09-02, roč. 41, čís. 17, s. 3155–3166.Dostupné online [cit. 2023-10-30].doi:10.1002/1521-3773(20020902)41:17<3155::AID-ANIE3155>3.0.CO;2-4. (anglicky)
- ↑abcdFERRY, Georgina.Max Perutz and the secret of life. 1. publ. in Great Britain. vyd. London: Chatto & Windus, 2007. 352 s.Dostupné online.ISBN 978-0-7011-7695-2.
- ↑MORITZ, B. M.Max Perutz: Deep Respect for Faith [online]. 2019-02-06 [cit. 2023-10-29].Dostupné online. (anglicky)
- ↑abcdMEDAWAR, Jean; PYKE, David.Hitler's Gift, The True Story of the Scientists Expelled by the Nazi Regime. [s.l.]: Arcade, 2012.ISBN 9781611457094.
- ↑FERSHT, Alan R. Max Ferdinand Perutz OM FRS.Nature Structural Biology. 2002-04, roč. 9, čís. 4, s. 245–246.Dostupné online [cit. 2023-10-29].ISSN1545-9985.doi:10.1038/nsb0402-245. (anglicky)
- ↑PERUTZ, Max.Enemy Alien. [s.l.]: [s.n.] S. 73–106. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑PERUTZ, Max.Science is Not a Quiet Life. [s.l.]: [s.n.]ISBN 9810227744. S. 601–630. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑GRATZER, Walter. Max Perutz (1914–2002).Current Biology. 2002-03-05, s. R152–R154.Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16.doi:10.1016/S0960-9822(02)00727-3. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑RAMASESHAN, S. Max Perutz (1914–2002).Current Science. Indian Academy of Sciences, 2002-03-10, s. 586–590.Dostupné online [cit. 2008-01-12].doi:10.1016/S0960-9822(02)00727-3. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑COLLINS, Paul. The Floating Island.Cabinet Magazine. 2002, s. R152.Dostupné online [cit. 2008-01-12].doi:10.1016/S0960-9822(02)00727-3. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
