| Matvěj Vasiljevič Zacharov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5.jul. /17. srpna1898greg. Vojlovo |
| Úmrtí | 31. ledna1972 (ve věku 73 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | maršál Sovětského svazu,plukovník, kombrig,komdiv, komkor,generálmajor,generálporučík,generálplukovník a armádní generál |
| Složka | Rudá armáda |
| Bitvy | ruská občanská válka východní fronta druhé světové války sovětsko-japonská válka |
| Vyznamenání | Leninův řád medaile Za vítězství nad Německem Řád rudého praporu Hrdina Sovětského svazu Řád Říjnové revoluce Řád Klementa Gottwalda Hrdina Československé socialistické republiky jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády Řád Suvorova 1. třídy Řád Bohdana Chmelnického 1. třídy Řád Kutuzova 1. třídy Řád rudé hvězdy |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
Matvěj Vasiljevič Zacharov (ruskyМатве́й Васи́льевич Заха́ров,17. srpna1898Tver –31. ledna1972Moskva) byl sovětský generál a pozdějimaršál běhemdruhé světové války.
Narodil se vTverské oblasti v rolnické rodině jako nejmladší ze šesti dětí. Vychodil základní školu a v roce1913 se odstěhoval za starším bratrem doPetrohradu, kde pracoval jako dělník. Začal být politicky aktivní, řečnil na demonstracích a roku1917 vstoupil dobolševické strany.
Vojenskou kariéru zahájil v březnu 1917, kdy vstoupil do petrohradských Rudých gard, se kterými se účastnil útoku naZimní palác a pacifikace petrohradskévojenské posádky. Vysloužil si doporučení pro vstup do čerstvě založenéRudé armády a během roku1918 již jako její příslušník studoval na petrohradské dělostřelecké škole. V letech1919 a1920 bojoval v jižnímRusku, kde se osvědčil a dosáhlvelitelských funkcí. V té době absolvoval i kurz pro štábnídůstojníky.
Po skončeníobčanské války sloužil stále v jižním Rusku jako štábní důstojník, mezi lety1925 a1928 pak studoval na fakultě logistiky naFrunzeho vojenské akademii. Po ní nastoupil na post zástupce velitele organizačně-mobilizačního odděleníBěloruské vojenské oblasti, kde si různí velitelé povšimli jeho štábních schopností. V letech1932 a1933 se vrátil na Frunzeho akademii a studoval na operační fakultě, v letech1936 a1937 pak na nově založené Akademii generálního štábu. Vystřídal více důležitých štábních funkcí, roku1940 dosáhl generálské hodnosti a jako náčelník štábu 12. armády se zúčastnilokupace Besarábie.
Celouválku absolvoval ve funkcích náčelníků štábů různýchfrontů. Začal 10. července1941 severozápadním operačním sektoru, kde se bojovalo o přístupy k Leningradu, pod velenímKlimenta Vorošilova, jehož neschopnost se částečně projevila i na Zacharovově hodnocení. Naštěstí to na jeho kariéru nemělo velký vliv. Načas sloužil podŠapošnikovem jako zástupce náčelníka generálního štábu pro logistiku, v závěru roku byl pak jmenován náčelníkem štábu předMoskvou bojujícíhoKalininského frontu, kde působil celý rok1942 a první část roku1943. Před započetímbitvy v Kurském oblouku byl jmenován náčelníkem štábuRezervního frontu, posléze přejmenovaného naStepní front a později na2. ukrajinský front. Zde sloužil nejprve podKoněvem a od května1944 podMalinovským. Zúčastnil se dobýváníUkrajiny,Moldávie,Rumunska aMaďarska.
Po konečné porážceNěmecka se společně Malinovským přesunul na dálný východ. Malinovskij velelZabajkalskému frontu, který nesl hlavní tíhuútoku naKwantungskou armádu rozmístěnou vMandžusku. Spolu se svým náčelníkem štábu se úkolu zhostili skvěle. V září1945 obdržel titulHrdina Sovětského svazu.
Na podzim1945 se stal náčelníkem Akademie generálního štábu, kde setrval do roku1949 a získal čestný titulprofesora. Poté vystřídal funkce náčelníka generálního štábu pro bojový výcvik, hlavního inspektora Sovětské armády a veliteleLeningradské vojenské oblasti. Roku1957 nastoupil do funkce velitele sovětských okupačních vojsk vevýchodním Německu, kde bylo jeho největším úkolem zapracovat nově vzniklou východoněmeckou armádu do strukturVaršavské smlouvy a zajistit její bojovou součinnost s okupačními vojsky. 14. května1959 byl povýšen do hodnostiMaršála Sovětského svazu a v dubnu1960 se stal náčelníkem generálního štábu. VMoskvě vstoupil jako jeden z hlavních aktérů do boje za zachováníAkademie generálního štábu, která byla ze snahyNikity Chruščova načas zrušena, a stal se opět jejím náčelníkem. Po Chruščovově pádu v roce1964 se vrátil zpět do funkce náčelníka generálního štábu. Jehozdravotní stav se zhoršoval, přesto v roce1967 vedl přes již pokročilý věk jednu z delegací organizující vojenskou pomocEgyptu protiIzraeli. Poslední zahraniční cestu absolvoval roku1971 opět do Egypta na pohřeb svého přítele prezidentaGamála Násira. Téhož roku byl podruhé jmenován Hrdinou Sovětského svazu, ale již musel ze zdravotních důvodů odejít na odpočinek. Zemřel 31. ledna1972.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMatvěj Vasiljevič Zacharov na Wikimedia Commons