| Mateřídouška | |
|---|---|
| časopis pro malé čtenáře | |
| Datum založení | 1945 |
| Jazyk | čeština |
| Periodicita | každý měsíc |
| Země původu | Česko Česko |
| Klíčové osoby | |
| Vydavatel | Czech News Center (od 2018) |
| Odkazy | |
| ISSN | 0025-5440 |
| ČísloČNB | cnb000356412 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Mateřídouška jeměsíčník pro dětské čtenáře do dvanácti let. První číslo bylo vydáno 19. prosince 1945. Časopis během své existence reagoval na aktuální dobové nároky a zájem čtenářů. První desetiletí určoval podobu časopisu „program estetických hodnot“. Obsah byl zaměřen na kvalitní četbu pro děti i obrazový doprovod. Převažovaly pohádky a poezie, doprovázené ilustracemi. Předlohou pro vydávaná čísla byla tematika ročních období.[1] Počátkem padesátých let 20. století výrazně zasáhla do obsahukomunistickápropaganda (oslavné články osovětských vůdcích,apoteóza pionýrské organizace atd.) Objevila se řada překladů ze sovětských textů.[2]
Během druhé poloviny padesátých let byla zkvalitněna vizuální stránka časopisu. Obsah obohatily překladyChristiana Morgensterna neboRudyarda Kiplinga. V průběhu šedesátých let se obsah časopisu skládal z české současné literární tvorby, kresleného seriálu. Přibyly další rubriky s tematikou ze životajisker apionýrů i textyencyklopedického charakteru.
V obdobínormalizace byly rubriky motivované dobovou ideologií. V této době začala vycházetrománová příloha jako „Knihovnička Mateřídoušky“ (například knihy jakoPipi Dlouhá punčocha neboKarlík a továrna na čokoládu).[2] Příběhy na pokračování udržovaly kontinuitu časopisu během dalších let. Vliv státní propagandy slábl. Objevily se rubriky „Rébusy a rébusky“ nebo „Záhadné nápisy“. Byla posílena herní složka časopisu a mizela tematikapionýrského hnutí.
Radikální změna jak výtvarného zpracování i obsahové struktury časopisu probíhala během devadesátých let 20. století. Zvýšil se podílkomiksových příběhů, kreslenýchadaptací literárních děl adobrodružné literatury. Nová podoba časopisu nabídla čtenářům zábavnou formou seznamování se světem (reportáže z přírody, novinky vědy a techniky). Součástí vydání se stalyplakáty,vystřihovánky,pexeso nebo různé hry.[2]
Na přelomu tisíciletí se zvýšil podílreklamy. Reklama pro dětského čtenáře zahrnovala soutěže a hry. Časopis byl inspirováninternetovými stránkami. Mezi inzerenty patřili výrobci hraček a potravin. Od roku 2016 začala vydávat časopis společnostCzech News Center. Časopis jednadvacátého století vychází pro malé čtenáře od sedmi do dvanácti let. Obsahuje vedle komiksů,hlavolamů,rébusů nebovystřihovánek i výukuangličtiny.
První číslo časopisu vyšlo 19. prosince 1945 pod vedenímFrantiška Hrubína.Josef Lada navrhllogo. Název odkazoval k básni „Mateřídouška“Jaroslava Seiferta a také k básniKyticeKarla Jaromíra Erbena.[3] Značná pozornost byla věnovánapoezii i populárně naučným textům ailustracím.[4] Časopis vycházel jakočtrnáctideník. Zpočátku měl podtitul „časopis pro nejmenší čtenáře“. Ve čtyřicátých letech 20. století nebyl ještě rozdělen na rubriky, které vznikly až pozdějším vývojem. Převažovaly lidové pohádky české i dalších národů, poezie, říkanky a hádanky. V každém čísle vycházel kreslený seriál „Kousky mládence Ferdy Mravence“Ondřeje Sekory a také pravidelná rubrika „Hádanky“. Do poválečných čísel svými texty přispívali napříkladFrantišek Hrubín,Josef Václav Sládek,Kamil Bednář neboFrantišek Nechvátal. Mezi lety 1945–1947 řídili vydání jednotlivých čísel František Hrubín,redaktor Miloš Holas a Břetislav Mencák.[2][5]
Zásadní vliv na kulturní život mělÚnor 1948. Řada nakladatelství pro děti byla nahrazenaStátním nakladatelstvím dětské knihy (SNDK).Komunistická ideologie propagovala změny ve společnosti (napříkladkolektivizaci, bojKSČ za vítězstvísocialismu atd.) Časopis zpočátku odolával politickému tlaku, ale zásadní změna nastala s novou redakcí v čele s Jaromírem Míšou Průšou. Textové i obrazové příspěvky byly ovlivněny dobovou ideologií. Estetická a zábavná funkce časopisu byla potlačena. Do časopisu přispívali nejen čeští, ale i ruští nebo polští autoři. Krátký čas, od konce roku 1948 do konce čtyřicátých let, byl časopis vydáván jakoměsíčník. Posléze od druhé poloviny padesátých let již měsíčníkem zůstal. Skládal se z osmnácti stran a pozitivním jevem bylo, že až do roku 1989 zde nebyla publikovánareklama. Obsah časopisu byl v tomto období podřízen politickým záměrům. Jednotlivé příspěvky se již nespojovaly s ročním obdobím, ale byly vydávány s ohledem nasocialistická výročí nebo svátky (První máj –svátek práce).[5] Ve stejném duchu pokračoval nový šéfredaktorJiří Václav Svoboda od roku 1951.[2] Mezi jeho spolupracovníky patřili například Karel Černý, Bohuslava Cimlerová, René Ditmar, Božena Kádnerová,Oldřich Kryštofek neboZdeněk Kudělka, který vedl výtvarnou část redakce. SNDK vydávalo časopis do roku 1953, poté vycházel v nakladatelstvíMladá fronta.[6]
Demokratizační úsilí od druhé poloviny padesátých let se projevilo i v dětské literatuře a časopisech pro děti. Mateřídouška byla zvolna zbavována výchovnosti a ideologického přístupu. Do redakce nastoupili noví lidé napříkladJan Alda, Jiří Binek, Lucie Jirotková,Oldřich Kryštofek nebo Oldřich Syrovátka. V letech 1963–1969 byl šéfredaktoremZdeněk Adla. Vznikaly další časopisy pro děti různého věku i zaměření jakoČtyřlístek neboABC či ediceKaravana. Mateřídouška se stala „časopisemjisker“. Zmizela většina výchovných textů, byl obnoven kreslený seriál. Od roku 1956 přineslMiloš Nesvadba do časopisu humor a barvité ilustrace. K dalšíchilustrátorům patřiliMiloš Noll,Zdeněk Miler neboRadek Pilař. Redakce se vrátila k původní myšlence časopisu, ale zároveň se objevily nové populárně naučné rubriky. Například rubrika „Hančin zápisník“ poskytovala rady pro děti, například jak vyrobit mamince přání kMezinárodnímu dni žen atd. Také upozorňovala na nové knihy nebo pionýrské svátky. Rubriku vedla redaktorkaDagmar Lhotová, která také ve své tvorbě propagovala samostatnost dětí bez sdružování v organizacích. Do časopisu přispívali další autoři jakoJosef Kainar,Svatopluk Hrnčíř,Helena Šmahelová,Jan Vladislav neboOta Hofman. V šedesátých letech byla publikována soudobá literární tvorba pro děti i ukázky ze světové literatury. Komiksové postavy měnily také svůj charakter. Od podporující a výchovné „sochy Slavomíra“ v kresleném seriálu beze slov, který vycházel v letech 1964–1965, přes „kocourka Pazourka“ (1964–1965) až po deset let vycházející oblíbený seriál s postavou „kocoura Vavřince“ (1966–1976). Ještě v seriálu beze slov se přiblížil světu dítěte kocourek Pazourek (námětLjuba Štíplová, kresbaJosef Lamka), který se „pletl do života dospělých“ a pak ho pronásledovaly úsměvné problémy (například, když ochutnával těsto, spadl do něj a kuchařka ho vyválela). Jeho přirozené chování vyčnívalo vedle příkladných dětských postav.[7] Souběžně vycházel cyklus „Míša a Šíša na cestách“ (1967–1969) o životě dvojice chlapců. Pod šesti panely obrázků byly minimalistické komentáře.[8] Časopis začal spolupracovat například s indickým ilustrátorem A. M. Abrahamem neboJeanem Effelem. Objevily se zde takéjaponské komiksy.[5]
Na počátkunormalizace byly pro děti předškolního a raného školního věku vydávány pouze časopisySluníčko a Mateřídouška. Šéfredaktorem byl Jiří Černý (1970–1971). V tomto období se časopis snažil předkládat dětem literaturu nezávislou na stranické ideologii. Sílící státní tlak potvrdila však záhy i změna šéfredaktora v osobě Eduarda Vavrušky, který vedl časopis do roku 1980. V tomto období přispívali do obsahu jednotlivých čísel básníciJosef Brukner,Jan Čarek,Michal Černík,František Halas,Jiří Havel, František Hrubín,Zdeněk Kriebel,Heda Průchová,Jiří Václav Svoboda,Oldřich Syrovátka,Karel Sýs,Jiří Žáček a další. Mezi prozaické autory patřili Zdeněk Adla,Václav Čtvrtek,Hana Doskočilová,František Kožík, Dagmar Lhotová,František Nepil,Eduard Petiška,Věra Provazníková neboBohumil Říha.[3]Formát časopisu se zmenšil a přiblížil se tak knižní podobě. Zvětšil se počet stránek na třicet dva. Byla zrušena tradice, kdy pouze jeden autor ilustroval jedno číslo. Více ilustrátorů při vydání konkrétního čísla přineslo pestřejší výtvarnou podobu časopisu. V této době se již začala sporadicky objevovat komerční reklama. Ideologicky ovlivněny zůstávaly stálé rubriky, které připomínaly významné události a socialistické svátky jako bylMezinárodní den dětí,Velká říjnová revoluce, atd.Pro udržení kontinuity časopisu byly důležité příběhy na pokračování. Často byly následně vydány i knižně, například pohádkové příběhyRumcajse, Manky a Cipíska od spisovatele Václava Čtvrtka. Autorské pohádky často vznikaly na základě filmovýchscénářů k večerníčkům neboanimovaným filmům. Obrázkový seriál (komiks politický režim nepodporoval) s textem pod obrázky kreslila dvojice autorůJiří Černý aJiří Kalousek po celá sedmdesátá léta, například „Obrázková kronika z českých dějin“ (1970–1972), „Obrázky z českých dějin“ (1972–1974) nebo „Obrázky z dějin českých objevů a vynálezů“ (1974–1976).[8][5]
V osmdesátých letech začalsovětský demokratizační proces – perestrojka ovlivňovat vydávání tvorby českých „zakázaných“ autorů. Více prostoru k publikování svých textů v časopise dostali i autoři tvorby pro děti jako napříkladJosef Brukner,Ladislav Dvořák,Jan Skácel,Jan Vodňanský,Věra Provazníková neboZuzana Nováková. V roce 1981 se stala šéfredaktorkouEliška Knotová.[5]
V tomto období vydávalo nakladatelství Mladá fronta řadu časopisů pro děti, ale pro malé čtenáře vycházel pouze časopis Mateřídouška. Vliv státnípropagandy slábl. Měnily se i hodnoty společnosti (televize byla již v každé domácnosti) a do obsahu časopisu vstoupila realitamédií.
Časopis se rozšiřoval o další rubriky. Přispívali do nich vedle Hany Doskočilové nebo Josefa Bruknera další autoři (František Nepil,Jiří Slíva neboLadislav Dvořák,...). Nové rubriky „Z chytrých zápisníků“, „Hlásí se lvíček“ nebo „Zvířátka radí“ se zaměřovaly na volnočasové aktivity dětí. Texty o výtvarném umění patřily rubrice Josefa Bruknera „Jak namalovat...“. Nově se objevily „Rébusy a rébusky“ nebo „Záhadné nápisy“, které posilovaly herní složku časopisu a utlumovaly tematikupionýrského hnutí. Jednotícím pojítkem byla próza na pokračování. Následně vyšly knižně například příběhyAleny Vostré,Kouzelná chobotnice Krejzy[9] neboŠvandaluzie. V druhé polovině osmdesátých let následovaly v rámci relaxační části po komiksové podobě Kocoura Vavřince další kreslené seriály jako „Tři prasátka“ nebo „Klok a Kloček“, kreslenéJaroslavem Malákem. Pokračovala i dvojice autorů Jiří Černý a Jiří Kalousek s „Obrázky z dějin velkých světových objevů“ (1982–1984).Nonsensové texty českých autorů (Jiří Žáček,Věra Provazníková, Hana Průchová) doplňovaly překlady světových básníků v rubrice „Verše z celého světa“.[5] Ke grafikům a ilustrátorům během tohoto období patřiliGabriel Filcík,Luděk Vimr,Miloslav Jágr,Olga Čechová,Alois Mikulka a další.[10]
Během tohoto období v časopise působilo několik šéfredaktorů. V letech 1989–1991 to byla Jiřina Černíková. Po ní vedl do roku 1993 redakci Josef Brukner a od roku 1993 Magdalena Propperová, která působila jako redaktorka již od roku 1976.[10] Vydavatelem se od roku 1990 stalaMladá fronta. Vedle řady nově vydávaných komerčně zaměřených časopisů pro děti, zůstala Mateřídouška s minimální reklamou a estetické hodnoty zůstaly prioritou. Časopis byl postaven na didakticky stylizovaných stránkách, které tvořily pracovní listy. Světovádobrodružná literatura byla předkládána dětem formou realistické kresby. Kreslený seriál Jiřího Černého aIvany Lomové „Biblické příběhy“ (1990–1995) navazoval na „Obrázky z dějin...“. Společně s Ervínem Urbanem zpracoval Jiří Černý pro časopis románRobinson Crusoe.[11]
Texty připravovanéLadislavem Dvorským,Helenou Kholovou nebo redaktorkouMarkétou Klocovou (rubrika „Víte co je“) se věnovaly naučným tématům pro malé čtenáře.Martina Drijverová se věnovala změnám v přírodě v průběhu roku. Hana Doskočilová psala příběhy o sedmiletém klukovi Šimšovi, který žil s invalidním dědou (ilustrace Jaroslav Malák). Zvětšil se podíl pohádek na motivy světových autorů a dobrodružných příběhů. Časopis obohatila tvorba zakazovaných autorů (Ivan Blatný,Antonín Brousek,Bohumila Grögerová,Jiří Kolář). Vznikaly další vědomostní a poznávací rubriky, hádanky a soutěže.[2] Magdalena Propperová byla šéfredaktorkou do ledna 2002. Po roce 1996 byla autorkou rubrik „Nehádejte, přemýšlejte“ nebo „Vybíráme správné odpovědi“
Formát časopisu se zvětšil na rozměrA4. Získal moderní vzhled grafickým rozlišením jednotlivých rubrik. Počet stran se zvýšil na třicet šest. Objem reklamy se začal zvyšovat.
Během prvního desetiletí jednadvacátého století měl časopis šedesát šest stran. Zdvojnásobil se počet komiksů. Podíl reklamy se během deseti let výrazně zvýšil. Časopis obsahoval reklamu na výrobky od společnostíMcDonald´s, Mladá fronta,Jetix,Orion,Disney atd. K hlavním ilustrátorům doby patřili Tomáš Suder a Petr Morkes. Za grafickou úpravu časopisu byla zodpovědná Karolína Hejná. Kreslené obrázky doplňovala grafika a fotografie. Do obsahu časopisu bylo zařazeno výrazně více soutěží, detektivních hádanek založených na příběhu (Detektivní škola komisaře Vrťapky). Pohádky a poezie zmizely a zůstaly je povídky. Novinkou v roce 2008 byly přílohy vložené v časopise, které tvořilypexesa, různé hry nebo návody na výrobu různých předmětů.[2]
Začal se uplatňovat trend kratších textů a zřetelná inspirace estetikou internetových stránek pro děti. Kontinuita časopisu je zajišťována reklamou, kterou zahrnují různé soutěže a hry. Nejčastějšími inzerenty jsou výrobci hraček a potravin. Od roku 2016 vydává časopis společnostCzech News Center.
Časopis je adresován dětem od sedmi do dvanácti let. Obsah tvoří naučné i zábavné články, hravé úkoly, komiksy, vtipy, čtení na pokračování, rébusy, křížovky nebo návody na různé „tvoření“. Lze zde nalézt tipy na dobré knížky a filmy i výukuangličtiny nebo průvodce světem internetu a moderních technologií. Přílohu tvoří pexesa, plakáty nebo masky.[12][13]
