| Matan Vilna'i מתן וילנאי | |
|---|---|
 Matan Vilna'i v projevu v domu Palmach, 2010 | |
| 13. a 17. ministr vědy a technologie Izraele | |
| Ve funkci: 28. srpna2005 – 23. listopadu2005 | |
| Předchůdce | Viktor Brailovsky |
| Nástupce | Roni Bar-On |
| Ve funkci: 5. srpna1999 – 2. listopadu2002 | |
| Předchůdce | Ehud Barak |
| Nástupce | Eli'ezer Sandberg |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Acma'ut (dříveStrana práce aJeden Izrael) |
| Narození | 20. května1944 (81 let) Jeruzalém,Britský mandát Palestina (nyníIzrael) |
| Kneset | 15.,16.,17.,18. |
| Rodiče | Ze'ev Vilna'i |
| Alma mater | Gymnázium Rechavja Hebrew Reali School |
| Profese | politik, voják,diplomat adůstojník |
| Webová stránka | matanvilnai |
| Commons | Matan Vilnai |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Matan Vilna'i (hebrejskyמתן וילנאי, *20. května1944) jeizraelský politik,diplomat a bývalýgenerálmajorizraelské armády. V letech 1999 až 2012 byl poslancemKnesetu, kde postupně reprezentovalStranu práce, alianciJeden Izrael a stranuAcma'ut. Zastával různé posty vizraelské vládě, kde bylministrem vědy, kultury a sportu, náměstkemministra obrany aministrem domácí obrany. Od února 2012 je izraelským velvyslancem vČíně.
Narodil se v roce 1944 v Jeruzalémě. Jeho otec byl profesorZe'ev Vilna'i, průkopník izraelskéturistiky a studií o zemi izraelské, po kterém zdědil lásku k přírodě a turistice.[1] V roce 1966 vstoupil do IOS a sloužil ve výsadkové brigádě a elitní protiteroristické jednotceSajeret Matkal. Mimo jiné se zúčastniloperace Entebbe, při které byli v Ugandě osvobozeni židovští a izraelští cestující uneseného letounu společnostiAir France. Jako generálmajor stál v čele armádníhoředitelství lidských zdrojů a byl taktéž zástupcemnáčelníka Generálního štábu IOS.
V současnosti (2010) žije Vilna'i v Mevaseret Cijon, je ženatý a má tři děti.
Předvolbami v roce 1999 vstoupil do Strany práce (která tehdy kandidovala jako alianceJeden Izrael), doufaje ve vhodné umístění na kandidátní listině do Knesetu. To se mu nakonec podařilo, stal se tak poslancem Knesetu a ve vláděEhuda Baraka byl jmenovánministrem vědy, kulturu a sportu. Šest měsíců po volbách se však poslaneckého mandátu vzdal (nahradila jejColette Avital), zůstal však ministrem. Poté, co Barak prohrál vevolbách v roce 2001 s Arielem Šaronem, byl Vilna'i jmenován opět ministrem vědy, kultury a sportu v nové Šaronově vládě.
Poslancem Knesetu se opět stal povolbách v roce 2003, ve kterých kandidoval z druhého místa na kandidátní listině Strany práce.[2] Poté, co Ariel Šaron vytvořil pravicovou vládu, která nezahrnovala Stranu práce však přišel o post ministra. Strana práce však byla v lednu 2005 přizvána do vlády poté, co ji opustilo několik stran v protestu vůči Šaronovuplánu na izraelské stažení z Pásma Gazy. Ze začátku byl jmenován ministrem při úřadu ministerského předsedy a v srpnu 2005 byl jmenován úřadujícím ministrem vědy a technologie (nastálo byl do této funkce jmenován v listopadu téhož roku).
Ve stranických primárkách před volbami v roce 2006 se společně s Šimonem Peresem aBinjaminem Ben Eli'ezerem ucházel o funkci předsedy strany,[3] všechny však porazil někdejší vůdceHistadrutuAmir Perec. Ve volbách si nakonec udržel svůj poslanecký mandát.
Poté, co se stal v roce 2007 předsedou strany Ehud Barak, byl Vilna'i jmenován náměstkem ministra obrany. V únoru 2008 skandalizoval redaktor britského deníkuThe Guardian Vilna'iovo prohlášení směrem k palestinským Arabům, kteří na Izrael odpalují rakety.[4] Na vině přitom byl špatný překlad z hebrejštiny doangličtiny. Vilna'i totiž v armádním rozhlase prohlásil, že „čím více (Palestinci) zintenzivní ostřelování Izraele a čím dále budou rakety dopadat, tím větší katastrofu/neštěstí na sebe přivolají, neboť my použijeme všech prostředků k tomu, abychom se ubránili.“ Pro slovo katastrofa přitom Vilna'i použil v hebrejštině slovošo'a, které znamená katastrofu a v hebrejštině se často používá (obvykle v podobě surčitým členem „ha-“, tedy „ta katastrofa“) ve významuholokaust. Za chybný překlad se nakonec redaktor Gurdianu omluvil, přesto však stačila světová média upozornit na to, že náměstek izraelského ministra obrany vyhrožuje palestinským Arabům holokaustem.[5]
Svůj poslanecký mandát obhájil i vevolbách v roce 2009, kdy měl 6. místo na kandidátní listině Strany práce. Tu v roce 2011 opustil spolu s jejím předsedou Ehudem Barakem a vstoupil do jeho nové stranyAcma'ut,[6] za níž se stal ministrem na nově zřízeném rezortu domácí obrany.[7] V únoru 2012 byl jmenován izraelským velvyslancem v Číně.[8] V Knesetu jej nahradilŠakíb Šanán.[9]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMatan Vilnai na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMatan Vilna'i na Wikimedia Commons| Ministři vědy a technologie Izraele | |
|---|---|
| |
Veliteléjižního velitelství | |
|---|---|
Alon (1948–49) •Rabin (1949) •Dajan (1949-51) •Cadok (1951–54) •Peri (1954) •Amit (1955–56) •Simchoni (1956) •Laskov (1956–58) •Herzog (1958) •Jofe (1958–62) •Cvi Zamir (1962-64) •Gaviš (1965-69) •Šaron (1969-73) •Gonen (1973) •Bar-Lev (1973) •Tal (1973-74) •Adan (1974) •Adam (1974-76) •Šapir (1976–78) •Šomron (1978–82) •Erez (1982–83) •Bar Kochva (1983–86) •Sagi (1986) •Mordechaj (1986–89) •Vilna'i (1989–94) •Mofaz (1994–96) •Janaj (1996–97) •Samia (1997–2000) •Almog (2000–03) •Harel (2003–05) •Galant (2005–2010) •Ruso (2010–2013) •Turdžeman (2013–2015) •Ejal Zamir (2015–2018) •Halevi (2018–2021) •Toledano (2021–2023) •Finkelman (2023–2025) •Asor (od 2025) | |
