Master boot record (zkratkaMBR, česky zhrubahlavní spouštěcí záznam) je hlavní spouštěcí záznam (obdobaboot sektoru), který je vIBM PC kompatibilníchpočítačích umístěn v prvním sektorupevného disku (nebo obdobnéhomédia), tj. na jeho úplném začátku. Jeho velikost je 512bajtů a je v něm umístěn:
MBR dokáže adresovat maximálně 2 TB disky. Jeho nástupcem jeGPT, což je součástUEFI standardu.
| Adresa | Popis | Délka v bajtech | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hex | Oct | Dec | |||
0000 | 0000 | 0 | Kód zavaděče | 440 (max 446) | |
01B8 | 0670 | 440 | Volitelná signatura disku | 4 | |
01BC | 0674 | 444 | Obvykle nuly; 0x0000 | 2 | |
01BE | 0676 | 446 | Tabulka rozdělení disku (MPT) (4 položky po 16 bajtech, IBM schéma oddílů) | 64 | |
01FE | 0776 | 510 | 55H | Signatura MBR; 0xAA55[1] | 2 |
01FF | 0777 | 511 | AAH | ||
| Celková délka MBR: 446 + 64 + 2 = | 512 | ||||
Master boot record je vždy uložen na samém počátku disku (podleCylindr-Hlava-Sektor = 0-0-1, podleLBA v sektoru 0) a skládá se ze 2 hlavních částí (viz tabulku vpravo):
AnglickyMaster Partition Table. Obsahuje seznam logických oddílů na daném fyzickém disku a informace o umístění zaváděcích sektorů (boot sektorů) jednotlivých disků. Tato tabulka může obsahovat maximálně 4 záznamy. Je-li potřeba rozdělit jeden disk na více logických oblastí, potom některý ze 4 záznamů odkazuje na tzv.Extended partition table (rozšířená tabulka rozdělení disku), která opět může obsahovat až 4 záznamy.Disk se dělí naprimární oddíly (primary partition), jeden oddíl z nich může být označený jakorozšířený oddíl (extended partition). V rozšířeném oddíle lze vytvořit „libovolný“ počet logických oddílů (omezený pouze velikostí disku či možnostmi operačního systému). V novějších operačních systémech (Windows 2000 a novějších, novějších jádrech Linuxu a dalších systémech dnešní doby) byla zavedena možnost používat tzv. Dynamické svazky. Ty nabízejí více funkcí než běžné diskové oddíly, například možnost vytvoření svazků odolných proti chybám (v serverových operačních systémech řady Microsoft® Windows®, verzí 2000 počínaje), či bez nutnosti restartu je rozšířit (kromě systémových a spouštěcích svazků), zrcadlit a přidávat nové.
Jedná se o krátký úsek kódu, který je při startu počítače zavedenBIOSem do paměti počítače a následně je spuštěn. Jeho úkolem je načíst do paměti zaváděcí (boot) sektor z oddílu, který je v tabulce označen jako aktivní (tj. oddíl, ze kterého má být zavedenoperační systém) a spustit ho. Od tohoto okamžiku je už start operačního systému stejný, jako při zavedení zdiskety. Zaváděcí sektor (boot sector) je již závislý na konkrétním operačním systému, aby ho uměl zavést do paměti a předat mu řízení počítače.
Hlavní spouštěcí kód může být kromě zneužití virem (viz níže) využit i pro rozšíření možností starších verzí BIOSu, které neuměly pracovat s velkými disky. V takovém případě je do prvního (resp. nultého) sektoru disku umístěn speciální ovladač a celý zbytek disku je pak o 1 sektor posunut. Ovladač na sebe přesměruje i obsluhu volání BIOSu a tak s velkými disky mohou následně pracovat i systémyDOS. Tento mechanismus není funkční u plně 32bitových systémů, které pro obsluhu disků nepoužívají BIOS, ale vlastní ovladače.
Staršípočítačové viry (například prooperační systémDOS) s výhodou infikovaly MBR, takže se při startu počítače aktivovaly dříve, než samotný operační systém. Tímto způsobem se mohl virus před operačním systémem snadno skrýt nebo pozměnit jeho základní funkce (a stát se tak „neviditelným“). Tato metoda je neúčinná pro32bitové operační systémy (např. řadaWindows NT,Linux atp.), které při svém startu kompletně přebudují mapu paměti (vizstránkování paměti), avšak může být dnes opět zneužita pomocí využitívirtualizace.[2][3]
Obrázky, zvuky či videa k tématuMaster boot record na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |