| Dott. Martina Dlabajová | |
|---|---|
 Martina Dlabajová, poslankyně Evropského parlamentu | |
| PoslankyněEvropského parlamentu | |
| Ve funkci: 1. července2014 – 15. července2024 | |
| Stranická příslušnost | |
| Nestranička | |
| vEP | zaANO 2011 (2014–2023) nezávislá (2023–2024) |
| Narození | 26. července1976 (49 let) Gottwaldov Československo  Československo |
| Sídlo | Zlín |
| Alma mater | University of Padova |
| Profese | politička,podnikatelka a rádce |
| Webová stránka | www.dlabajova.eu |
| Commons | Martina Dlabajová |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Martina Dlabajová (*26. července1976Zlín) je česká politička a podnikatelka, v letech 2012 až 2014 předsedkyně KrajskéHospodářské komoryZlínského kraje. V letech 2014 až 2024 byla poslankyníEvropského parlamentu, kam byla dvakrát zvolena jako nestranička na kandidátce hnutíANO 2011.
V letech 1990 až 1994 vystudovalaGymnázium Zlín-Lesní čtvrť a následně v letech 1995 až 2000 politické vědy se specializací naEvropskou unii nauniverzitě v Padově, kde získala tituldottore(Dott).[1]
V době studií na italské univerzitě založila svou první firmu zabývající se mezinárodním poradenstvím a konzultacemi pro investory ve střední a východní Evropě a rovněž poradenstvím pro veřejnou správu (obce, města, kraje).[zdroj?] Svou podnikatelskou činnost rozšířila do Česka, na Slovensko nebo do Bulharska.[zdroj?] Kromě poradenství podnikala také v gastronomii.[zdroj?]
V letech 2004 až 2010 pracovala jako koordinátorka zastoupeníZlínského kraje aOlomouckého kraje vBruselu.[2] V roce 2012 spoluzaložila obecně prospěšnou společnost Zlínský zámek, kde zastávala pozici ředitelky a později předsedkyně její správní rady.[3] Na konci roku 2012 byla zvolena předsedkyní KrajskéHospodářské komoryZlínského kraje.[4]
V roce 2016 spoluzaložila Zlínský kreativní klastr a do roku 2024 byla předsedkyně jeho dozorčí rady.[5]
Martina Dlabajová žije[kdy?] veZlíně.[zdroj?]
Mluví italsky, anglicky, španělsky, francouzsky, německy a rusky.[zdroj?]
Vevolbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala jakožto nestranička na 4. místě kandidátky hnutíANO 2011[6] a byla s počtem 4 789 preferenčních hlasů (tzn. 1,95 %) zvolena.[7] Svůj mandát obhájila o pět let později, kdy vevolbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidovala opět jakožto nestranička na 2. místě kandidátky hnutíANO 2011 a získala 31 401 preferenčních hlasů.[8]
V Evropském parlamentu byla součástí liberální frakceRenew Europe (v letech 2014-2019Aliance liberálů a demokratů pro Evropu).[zdroj?]
V červnu 2023 v rozhovoru proDeník uvedla, že vevolbách do Evropského parlamentu v roce 2024 již za hnutí ANO kandidovat nebude a neucházela se ani o nominace krajů. Své rozhodnutí vysvětlila tím, že v Evropském parlamentu zastávala liberální a proevropskou politiku a z tohoto směřování nechce ustupovat. Za jeden z důvodů označila rýsující se spojenectví hnutíANO aSPD na české politické scéně.[9][10]
V dubnu 2024 obdržela nabídku kandidovatve volbách v Itálii za liberální volební koalici Stati Uniti d'Europa[11][12] sdružující stranyItalia Viva,Více Evropy,Italská socialistická strana,Evropští liberální demokraté aItalští radikálové. Nabídku nepřijala.[13] Kdyby nabídku přijala, byla by první Češkou, co do Evropského parlamentu kandidovala za jinou zemi než Česká republika.[14] Nakonec vevolbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 již nekandidovala vůbec[15], v polovině července 2024 jí tak vypršel mandát europoslankyně.
Při výběrovém řízeníEvropské komise na post speciálního zmocněnce pro malé a střední podniky byla Dlabajová vybrána jako nejlepší kandidát. Přesto byl vybrán až třetí nejlepší kandidát Markus Pieper, který byl spolustraníkem předsedkyně EKvon der Leyenové.[16]
V Evropském parlamentu se Martina Dlabajová zaměřovala především na podporu malých a středních podniků, kreativních průmyslů, podporu vědy, výzkumu a inovací, mladé lidi, jejich motivaci a talent, zaměstnanost a důraz na dovednosti pro budoucnost a efektivitu rozpočtu EU a jeho přidané hodnoty.[zdroj?]
Všechny tyto priority se promítly do její práce v parlamentních výborech. Přes dvě volební období působila jako místopředsedkyněVýboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT). Jako první český europoslanec v historii byla jmenována zpravodajkou zprávy o hospodaření Evropské komise za rok 2014, v rámci které prosadila nový pohled na evropské hospodaření s důrazem na transparentnost, objektivitu, poučení z chyb a také inspiraci nejlepšími přístupy.[zdroj?]
V prvním mandátu (2014–2019) působila také veVýboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) a jako náhradnice ve výboru pro dopravu a cestovní ruch (TRAN). Stála například u zrodu iniciativy „Matching Skills & Jobs“, na kterou navázala Evropská komise strategickým plánem Nové agendy dovedností, dále u projektu podpory přeshraničního učňovského vzdělávání a prosadila výrazné navýšení rozpočtu výměnného programu pro studenty Erasmus. Velkou měrou se také zasadila o podobu nových pravidel mezinárodní silniční dopravy v EU v rámci tzv. Silničního balíčku a nastavení speciální úpravy pro přeshraniční dopravu. Za svůj přínos v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí v Evropském parlamentu byla v březnu 2015 oceněna a jako první český politik v historii získala cenu MEP Award.[zdroj?]
Ve druhém mandátu (2020–2024) kroměVýboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) působila jako koordinátorka politické frakceRenew Europe veVýboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) a podílela se na práci ve Výboru pro rozpočet (BUDG). Za svůj přínos v oblasti jednotného digitálního trhu získala v r. 2020 ocenění MEP Award podruhé. Když Evropský parlament schválil koncem roku 2022 plán digitalizace Evropy do roku 2030 – politický program Cesta k digitální dekádě 2030 – bylo to z velké míry zásluhou Martiny Dlabajové, která na podobě strategie pracovala za celý Evropský parlament.[17]
Martina Dlabajová byla v roce 2014 také iniciátorkou vzniku parlamentní meziskupiny pro kreativní průmysly a stala se její místopředsedkyní. Za velký úspěch si může připsat zásluhu na vzniku nové rozpočtové podkapitoly v největším programu pro vědu a výzkum Horizon Europe, díky které na prostředky z programu dosáhnou právě i kreativní průmysly.[zdroj?]
Dále spoluzaložila a vedla parlamentní skupinu pro malé a střední podniky. Stala se tváří politické frakce Renew Europe v tažení za lepší postavení malých a středních podniků. Pro malé a střední podniky nabízející inovativní řešení vyzískala například možnost čerpat finanční prostředky z programu Horizon Europe.[zdroj?]
V návaznosti na svou práci ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci v Evropském parlamentu založila roku 2015 v České republice projekt motivačních stáží nazvaný „PročByNe?“. Pod názvem PročByNe?[18] se ukrývá zkratka pro Propojení českého byznysu proti nezaměstnanosti, což je i hlavním cílem tohoto projektu. Celý projekt organizuje Martina Dlabajová a v Evropském parlamentu byl podporován frakcí Renew Europe (dříve Aliancí liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)). Cílem motivačních stáží je umožnit mladým lidem získat jedinečnou pracovní zkušenost už během studia na místech, která jsou výjimečná a exkluzivní, a tím zvýšit jejich šance na úspěšnou kariéru.[zdroj?]
Od roku 2015 projektem prošla stovka mladých lidí ve věku od 18 do 25 let, kteří si splnili svůj profesní sen. Stínovali například ministry české vlády (RobertPelikán, DanŤok, RichardBrabec, KarlaŠlechtová) a další politiky, hejtmany (Jan Grolich, Radim Holiš), učili se u mistrů řemesla (kadeřník hvězd Martin Tyl, sochař, designér a mistr sklář Rony Plesl, michelinský šéfkuchař Roman Paulus v hotelu Alcron, umělecký štukatér Oliver Braun), vytvořili stínovou redakci časopisu Elle, navrhli vlastní spiralizér k robotu (společnost ETA a.s.), nahlédli do fungování velkých společností (Google, Nestlé, Microsoft). Postupně se projekt rozšířil také za hranice ČR i Evropy, zapojil se například Evropský účetní dvůr, italský vinař Dario Guerra, český velvyslanec při EU Jaroslav Zajíček, česká velvyslankyně v Ghaně Margita Fuchsová, předsedové Evropského parlamentu (Antonio Tajani a Roberta Metsola) nebo místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová a šéf jejího kabinetu Daniel Braun.[zdroj?]
PodcastJDE TO!
V souladu s jejími prioritami zaměřujícími se na podporu mladých lidí, talentu a motivace, ale také kulturních a kreativních odvětví, založila Martina Dlabajová v době pandemie Covid-19 inspirativní projektJDE TO!. Jeho cílem je dodávat mladým lidem sílu a vůli něčeho dosáhnout, motivovat je ke kreativitě a tvořivosti, a to i přes občasné nezdary nebo životní přešlapy.[zdroj?]
Martina Dlabajová si v rámci tohoto projektu zve k rozhovorům známé i méně známe tváře českých kreativních průmyslů. Na jejich příbězích ukazuje, že život není jen o úspěších, ale také o krizích a propadech na dna, kterými se nesmíme nechat zlomit. Od roku 2021 se do projektu zapojilo již více než 50 českých osobností z nejrůznějších oblastí – od architektury a designu přes hudbu a fotografii až po sport či filmový průmysl. Mezi hosty se objevili např. zpěváciRadka Fišarová, Renata Drössler a Jakub Smolík, hudební skupina 05 a Radeček, herci Jitka Schneiderová, Eliška Křenková a Zdeněk Piškula, designérky Anna Marešová a Lucie Koldová, architekt Patrik Kotas, architektka a designérka Barbora Škorpilová, šperkařka Anežka Juhová, malířPatrk Hábl, ilustrátorka Kateřina Miler, oděvní návrhářky Josefina Bakošová a Lucie Kutálková, sochařka Veronika Psotková, sklářský výtvarníkRony Plesl, marketingová manažerkaPavlína Louženská, herec a tanečníkVlastimil Harapes, spisovatel Josef Formánek, dokumentaristka a režisérka Olga Malířová Špátová, cestovatel a dobrodruh Rudolf Švaříček, výkonná ředitelka Zlín Film Festivalu Jarmila Záhorová, filmoví producenti Ondřej Zima, Vratislav Šlajer, Pavel Berčík a Karla Stojáková, ředitelka Státního fondu kinematografie, fotografové Jan Šibík, Jana Jabůrková a Jiří Turek (J3T) a Martin Faltejsek či filozof Václav Bělohradský.[zdroj?]
Je vášnivou čtenářkou, vlastní také jednu z největších sbírek různých jazykových vydání knihyMalý princ na světě, která v současnosti čítá přes 350 knih. Lze v ní najít mj. vydání Malého prince vBraillově písmu či francouzské vydání z roku 1943.[zdroj?]
Kromě sběratelské vášně iniciovala již čtyři převyprávění této kultovní knihy do českých moravských nářečí. Po vydání vhantecu (Malé principál), valaštině (Malučký princ) a podkrkonošském nářečí (Malej princ) vzniklo v roce 2024 nejnovější knižní vydání ve slováckém nářečí s názvem Malušenký princ. Díla vychází ve spolupráci sNakladatelstvím JOTA.[zdroj?]
Obrázky, zvuky či videa k tématuMartina Dlabajová na Wikimedia Commons