| Marika Gombitová | |
|---|---|
 Marika Gombitová (28. listopadu 2016) | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Mária Gombitová |
| Narození | 12. září1956 (68 let) Turany nad Ondavou,Československo |
| Žánry | popmusic |
| Povolání | zpěvačka,skladatelka |
| Nástroje | klávesy,kytara,conga |
| Aktivní roky | 1976 – dosud |
| Vydavatel | Opus |
| Příbuzná témata | Modus |
| Ocenění | Pribinův kříž I. třídy (2018) Krištáľové krídlo (2024;Nová budova Slovenského národního divadla) |
| Sídlo | Bratislava |
| Web | www |
| Významný nástroj | |
| klávesy, kytara, conga | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Marika Gombitová, vlastním jménemMária Gombitová (*12. září1956Turany nad Ondavou) je slovenská popová zpěvačka a skladatelka.[1]
Marika Gombitová se narodila v Turanech nad Ondavou na východě Slovenska. Vyrůstala v hudebně založené rodině, otec hrál na housle, v kostele na varhany a také zpíval. Má sestru a tři bratry. Studovala hru na klavír v Lidové škole umění veStropkově, vyhrála i okresní soutěž kytaristů, ale nejvíc milovala zpěv a svůj vzor, americkou zpěvačkuJanis Joplin. Zpívat začala jako třináctiletá se svými bratry v amatérské skupině Matador.
Během studia na Střední průmyslové škole strojnické v Košicích (absolvovala v roce 1976) zpívala ve skupině Profily (1972–1974) a také v košických tanečních orchestrech J. Olajoše a J. Szabadoše.
V roce 1976 přijala nabídkuJána Lehotského připojit se k jeho skupiněModus a 1. července se tak stala profesionální zpěvačkou. Zprvu hrála naconga a měla na starosti sbory. Vytrvale na sobě pracovala a brzy se stala hlavní zpěvačkou skupiny. Skupině se podařilo prosadit se s výhradně původním repertoárem, do roku 1980 nahrála dvě řadová alba a jedno anglické. Kapela Modus absolvovala během pěti sezon několik set koncertů doma i v zahraničí (Německo,Polsko,Maďarsko,Jugoslávie,Bulharsko,Rusko,Vietnam aLaos).
V tomto období nahrála i Marika Gombitová svá první dvě řadová alba –Dievča do dažďa (1979) aMôj malý príbeh (1981). Od začátku kariéry měla štěstí na dobré autorské zázemí. Spolupracovala s předními osobnostmi slovenské hudební scény (Ján Lehotský,Pavol Hammel,Marián Varga, Ján Lauko) a zvláště dlouholetým spojením s básníkem a textařemKamilem Peterajem vytvořila styl, propojující rock a pop s šansonem a poezií.
Samostatnou kapitolou jsou úspěchy naBratislavské lyře, nejvýznamnějším slovenském hudebním festivalu. Se skupinou Modus se zde představili poprvé v roce 1976 v nesoutěžní části. Rok 1977 už přinesl kapele vítězství v podobě zlaté Bratislavské lyry za píseňÚsmev. V dalším ročníku (1978) soutěžila Gombitová jako sólistka s písníŠtudentská láska a vyzpívala zlato v domácí i mezinárodní soutěži. V roce 1979 prezentovala baladuVyznanie a získala stříbro. V roce 1980 byla oceněná bronzovou Bratislavskou lyrou za duet s Jánem LehotskýmTajomstvo hier.
Talent Mariky Gombitové brzo překročil i hranice vlasti – jednu z cen získala na Schlagerfestivalu v Drážďanech a vrcholem bylo vítězství na mezinárodním písňovém festivalu Intervize v polskýchSopotech 1980 (s písněmiVyznanie aChcem sa s tebou deliť).
V roce 1980 si zahrála hlavní roli v dnes již kultovním televizním muzikáluNeberte nám princeznú. Posledního listopadu 1980, při návratu z koncertu v Brně, následkem dopravní nehody ochrnula od sedmého obratle dolů.[1]
Symbolem její nezdolné vůle se stalo vystoupení naBratislavské lyře a v létě 1981 nahrávání albaSlnečný kalendár.
I po nehodě pokračovala v koncertování, její dvě koncertní turnéMince na dne fontán aAdresa ja, adresa ty trvala celkem pět sezon. Vystupovala s nimi po celém Československu a čtyřikrát vyprodala pražskou Lucernu. S druhým turné získala hlavní cenu v celostátní soutěži koncertních programů.
Po více než 150 sólových koncertechv období 1983–1987 se soustředila především na televizní a charitativní vystoupení. Do konce roku 1980 natočila pět desítek televizních programů a od té doby dalších 110.
Ke dvěma sólovým albům, natočeným před úrazem, Marika Gombitová vydala dalších sedm a tři anglické verze. Podílela se i na dvou albech skupiny Modus.
Na dvojalbumMince na dne fontán z roku 1983 si první polovinu skladeb složila sama a druhou Ján Lehotský. Za toto album získala Zlatý erb Opusu – za nejlepší nahrávku roku.
V roce 1984 vyšlo páté albumNo. 5 – autorkou všech písní je Gombitová. Aranžérsky se podíleliLaco Lučenič aPeter Breiner.
I na dalších albech si složila většinu skladeb. Písně ze šestého albaVoľné miesto v srdci (1986) tvořily základ koncertního turnéAdresa ja, adresa ty.
Na další úspěšné albumAteliér duše (1987), které nahrála s Vašem Patejdlem, zařadila i duet s Karlem GottemNeznámy pár. S názvemAteliér duše také vyšla první hudební videokazeta na slovenském trhu.
Jako první slovenská zpěvačka se Gombitová objevila v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Na pozváníStevieho Wondera si s ním dvakrát zazpívala během jeho návštěvy Bratislavy. Ve dnech sametové revoluce vznikalo ve spolupráci s Andrejem Šebanem albumKam idú ľudia? (1990).
Deváté řadové albumZostaň natočila v roce 1994 společně s Vašem Patejdlem a Gabem Dušíkem.
V roce 1996 získala cenu Grand Prix Svazu autorů a interpretů za celoživotní přínos populární hudbě.
V roce 2000 si Marika Gombitová složila nejen hudbu, ale i text k písniProsba. Následovaly dva duety s Mirem ŽbirkouNespáľme to krásne v nás (2001) aTajnosľubná (2005), a také píseň z muzikálu Adam ŠangalaTak som chcela všetkých milovať (2007).
V roce 2014 se zapojila jako jediná žena mezi 20 osobnostmi české a slovenské kultury do charitativní akce na podporu lidí bojujících s nepřízní osudu. Od tohoto roku se opět zúčastňuje i dalších charitativních a televizních projektů. V roce 2015 nazpívala titulní píseňTen príbeh za náš sen stál pro pohádkuSedem zhavranelých bratov. V září 2016 vystoupila jako host na turné Road to Abbey Road Mira Žbirky. V říjnu téhož roku se konal v Bratislavě její narozeninový koncert Marika Gombitová & priatelia a vyšla knihaÚlomky spomienok (Úlomky vzpomínek), první oficiální autobiografie, na jejímž vzniku se Marika osobně podílela. V prosinci 2017 potěšila své fanoušky v Praze vánočním koncertem Sen Mariky Gombitové. V roce 2018 převzala z rukou prezidenta Andreje KiskyPribinův kříž I. třídy[2] za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti populární hudby. Ve stejném roce se stala první ženou, která získala Velkou cenu SOZA za celoživotní dílo.
Dodnes se jejích hudebních nosičů prodalo více než milion. V exkluzivní anketě 100 nejlepších slovenských alb je ze všech interpretů zastoupená nejvyšším počtem titulů – devíti alby.
Marika Gombitová nazpívala více než 230 písní, u 64 skladeb je podepsaná jako autorka hudby.
Mnohokrát bodovala v anketách popularity – Zlatý slavík (3× stříbro, 2× bronz), Slovenský slávik (2× zlato), Slávik (5× stříbro, 2× bronz), OTO (zlato, 2× stříbro, bronz, Síň slávy).
Stala se hudební ikonou, získala mnohá ocenění jako Zpěvačka století nebo Žena 21. století. Její píseňVyznanie zvítězila v anketě Hit století[3] a je asi nejemotivnější skladbou v historii slovenského popu. Je nazývána nekorunovanou královnou slovenské populární hudby a právem patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenské kultury.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMarika Gombitová na slovenské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMarika Gombitová na Wikimedia Commons| NositeléKrištáľového krídla – mimořádná cena | |
|---|---|
Milan Lasica /Július Satinský (1997) •Bohdan Warchal /Ľudovít Rajter (1998) •Michal Čierny (1999) •Tibor Bártfay (2001) •Martin Bútora (2002) •Pavol Polanský (2003) •Ilja Zeljenka (2004) •Leopold Haverl /Eugen Jurzyca (2005) •Karol Spišák /Anton Bajan (2006) •Vladimír Kompánek (2007) •Tadeáš Wala (2008) •Darina Laščiaková /Milan Čorba (2009) •Stanislav Štepka /František Kele (2010) •Ivan Koza (2011) •Peter Kresánek (2012) •Peter Mihók /Miroslav Žbirka (2013) •Anton Srholec /Dorota Pospíšilová (2014) •Angelika Bátorová /Jožo Ráž (2015) •Andrej Glatz aMarián Varga (2016) •Pavol Hammel /Juraj Šteňo (2017) •Kristína Križanová (2018) •Ivan Vulev /Jozef Ciller (2019) •Karol Horák /Daniela Ostatníková (2020) •Štefan Svitko /Patrik Illo (2021) •Alexej Vojtášek /Štefan Mácsadi (2022) •Marika Gombitová (2023) | |
