Maribor (německyMarburg an der Drau) je druhé největší město veSlovinsku a sídlo stejnojmenné územně-správní jednotky (občiny). Je univerzitním, hospodářským, finančním, kulturním a turistickým centrem severovýchodního Slovinska. Je významnou dopravní křižovatkou.[2] V Mariboru žijepřibližně 96 tisíc[1] obyvatel. Je sídlem římskokatolickéarcidiecéze.[3]
Město leží na úpatí horského masivuPohorje, na jeho východním konci. Protéká jímřekaDráva, která zde vstupuje do širokéhoúdolí (slovinskyDravska dolina), přecházející na východní straně v otevřenou a rovinatou krajinu. Nachází se přibližně 60 km jižně odGrazu (Štýrského Hradce), 100 km severně od chorvatské metropoleZáhřebu a 110 km severovýchodně od slovinského hlavního města Lublaně.Rakousko-slovinská hranice leží 18 km severně od města.
Průměrná roční teplota vzduchu v Mariboru činí 9,0 °C. Nejnižší průměrná teplota je vlednu, −2,3 °C, nejvyšší potom včervenci, 20,7 °C. Mírnější klima, než má většinaStřední Evropy, dokládá v případě města Mariboru i dlouholetávinařská tradice.
Průměrný ročníúhrn srážek zde činí 1050 mm, nejvíce deště spadne vkvětnu,červnu ačervenci. Na podzim prší zřídka. V létě je v průměru okolo 260 slunečných dní.
Prvníněmecký historicky doložený název města znělMarchburch a odkazoval na pevnost[4] vybudovanou na obranu tzv.marky. Později docházelo k jistým změnám názvu; v roce1254 byl doložen názevMarpurg, pozdějiMarburg, který je v německém jazyce užíván dodnes. NázevMarburg an der Drau byl zvolen proto, aby nedocházelo k záměně s obdobně znějícím Marburgem vHesensku vNěmecku.
Slovinský název vznikl poslovanštěním německého, nejprve jakoMarprok. Dnešní název poprvé použil ve svém dopiseslovinský básníkStanko Vraz, adresoval jejchorvatskému obrozenciLjudevitu Gajovi[4] v roce1836. Překlad učinil obdobně k páruBranibor/Brandenburg. Tento název se rozšířil mezi slovinskou veřejností ale až v 60. letech19. století poté, co jej začal používat poslanecLovro Toman, resp. jej použil v básni s názvemMar i Bor.[4]
Nejstarší známé stopy osídlení v oblasti současného města Mariboru pocházejí z konce5. tisíciletí př. n. l., tedy z doby úsvitudoby měděné. Při stavbě silničního obchvatu Mariboru u obceRadvanje byly objeveny pozůstatky rozsáhlého osídlení z druhé poloviny 44. až 42. století př. n. l. Stopy osídlení z přibližně stejné doby byly nalezeny také v bezprostřední blízkosti kostela ve vesniciSpodnje Hoče. Ze stejného období pocházejí i archeologické vykopávky pod Meljským vrchem u Malečniku. Keramické nálezy spojují všechna tři sídliště s lasinjskou kulturou.
Další archeologicky doložené sídliště v oblasti Mariboru se nachází pod Meljským vrchem u Malečniku a pochází z druhé čtvrtiny nebo poloviny 4. tisíciletí př. n. l. Náleží ke kultuře Retz-Gajary.
Intenzivní osídlení oblasti Mariboru nastalo na konci 3. tisíciletí př. n. l. s nástupem staršídoby bronzové. Do tohoto období spadá např. nález džbánu z dnešní Smoletovy ulice.
V pozdní době bronzové, tj. ve 13.-12. století př. n. l., v době kultury žárových pohřebišť, která pokrývala téměř celý evropský kontinent, byla oblast Mariboru opět na nějakou dobu osídlena.
Kolem roku 1000 př. n. l. se podél Drávy meziOrmožem a Rušami usadili noví přistěhovalci. Při výkopech v dnešní mariborské Mladinské ulici bylo objeveno žárové pohřebiště z tohoto období, které vyniká bohatou hrobovou výbavou, zejména zbraněmi, jako jsou bronzové hroty kopí, sekery a umělecky zpracované nože.
S nástupem nové doby železné a s ní i halštatské kultury se objevují nová sídla na vyvýšených místech. Mezi ně patřila např.Postštela, opuštěno bylo na konci 6. století př. n. l. a znovu osídleno v druhém nebo prvním století před naším letopočtem.
V období existenceŘímské říše se v lokalitě dnešního Mariboru nacházela řada různých vesnic, vil a dalších prvků zemědělsky využívané a osídlené krajiny.
Ve12. století byla oblast dnešního města součástíVýchodofranské říše a byla vystavena útoky Maďarů.[4] Okolo roku1130 zde vznikl nejspíše farní kostel. Roku1164 zde byla postavena pevnost, která existovala pod německým názvemMarchburch.[4] Dokládá tak nejstarší záznam o názvu města, který mluví o místním grófovi jménemBernhard von Marburg[5]
První písemná zmínka o Mariboru pochází z roku1204.Městská práva obdržel Maribor v roce 1254. Prudký rozvoj města nastal poté, coRudolf Habsburský zvítězil nadPřemyslem Otakarem II. a probíhal po celé13. století.[6] V něm také bylo postaveno opevnění města.[7] Habsburkové potom učinili z Mariboru hlavní obchodní křižovatku v obchodě s vínem, to bylo možné poté, co se jim podařilo k vlastní říši připojit Kraňsko a Korutany.
V témže století se také usídlili v Mariboru první Židé. V písemných pramenech je jejich přítomnost doložena již roku1274, věnovali se především obchodu. Svoji synagogu postavili až v14. století. Stala se jednou z nejstarších v Evropě.[4] Místní katedrála vznikla rovněž v období středověku, a to ve12. století.[8][9] Roku1382 získalo město prvníšpitál. V roce1452 zde byla založena první soukromá škola.[10] V letech1473 až1483 zde nechal císař svaté říše římské,Fridrich III. Habsburský, vybudovat hrad. Jeho využití bylo na snadě, neboť Maribor odolal obléhání vojskyMatyáše Korvína v letech1480 a1481 a později iOsmanské říše v letech1532 a1683. Po tureckých vpádech bylo městské opevnění poškozeno, bylo ale následně přebudováno.
Město zůstalo pod kontrolouhabsburské monarchie až do roku1918. Až do konce18. století jej často postihovaly požáry, např. v letech1601,1645,1648,1700 a1797. Město bylo ve své době hospodářským centrem regionu, kromě požárů jej zmítaly ale také epidemiemoru. Jen v roce1680 kvůli morové ráně přišlo město o 35 % obyvatel. V hospodářských vztazích docházelo k častým střetům v obchodu s vínem s nedalekým městemPtuj, které má také vlastní vinařskou tradici.
Městu pomohla výstavba silnice zTerstu přes Maribor dále do vnitrozemí Habsburské monarchie. Díky níž se totiž mnohem více dařilo obchodu. V polovině18. století se stal Maribor centrem kraje, což znamenalo koncentraci úřadů a tedy nárůst významu sídla. Jako opevněné město sopevněním v půdorysu čtyřúhelníku, jižní stranou přiléhajícího k řeceDrávě, jej vyobrazujeprvní (josefinské) vojenské mapování z konce18. století. Tento půdorys byl typický pro oblasti bývalého jižního Rakouska.[11] Patrný je také i most přes řeku Drávu a vznikající předměstí na východní straně směrem k městuPtuj a po proudu řeky Drávy. Zástavba již existovala i jižně od řeky, u ní je uvedena poznámka, že k Mariboru patří (zu Marburg).
V období rozvoje železnice byla do Mariboru zavedenaRakouská jižní dráha, která tudy procházela zVídně doTerstu. V roce1846 byla otevřena trať doCelje; do Terstu vlaky vyjely z Mariboru až v roce1857.[13] Pro její potřeby byla přemostěna řekaDráva 200 m dlouhým nejprve dřevěným a od 60. let19. století ocelovým mostem. Železnice umožnila rychlý růst města. Jen v závěru století zde bydlelo již 24 000 osob. Podobu železničního uzlu v podstatě již dnešní zaznamenávádruhé vojenské mapování z poloviny století. To také zaznamenává rozšiřování města, např. na jižní straně, kde místní částMagdalena je poznamenána jako předměstí, název získalo nejspíše podle župního kostela, který je sv. Magdaleně zasvěcen, a který se dochoval i do21. století.
Na sklonku19. století měl Maribor tři mosty, stála zde již katedrála, hrad, důstojnický dům, divadlo a další instituce nezbytné pro fungování města přelomu století.Třetí vojenské mapování z konce století zde zaznamenalo mimo jiné i plánovanou výstavbu severně od centru města a vznikměstského parku. V té době bylo statutárním městem a vlastním okresem v rámciŠtýrska. Elektřinu město získávalo postupně, nejprve bylo zavedeno elektrické osvětlení v průmyslových podnicích, a to roku1883.[14][12] O tři roky později se elektřina využívala již pro potřeby průmyslu.[15]
Z kulturního hlediska bylo město dějištěm významných změn. V roce1882 zde založilHermann Goethe vinařskou školu. Místní biskup,Anton Martin Slomšek, zde inicioval vznik bohosloveckého semináře.[16] Sám Slomšek se zasadil o to, že sem v roce1859 bylo přemístěno sídlo biskupství.[17] Nacházelo se tu také gymnázium.[18] V roce1865 zde vznikl tzv.Mariborský program, který prosazoval sjednocení všech zemí, obývanýchSlovinci, do jednoho celku.[19][20] Od roku1868 zde začal vycházet také tiskopisSlovenski narod.[21] O několik let později začal vycházet v Mariboru i časopisSlovenski gospodar.[22] Nejen deníky byly rozdělené na slovinské a německé; obdobná byla situace např. i v profesních a jiných organizacích ve městě. Od roku1903 působí v Mariboru i historická společnost (slovinskyZgodovinsko društvo).[23] Stejně jako v řadě dalších měst na území dnešního Slovinska byly v této době budovány také národní domy. Ten mariborský byl dokončen roku1899.[24]
V roce1888 se začalo na místních gymnáziích vyučovat také veslovinském jazyce.[25] A to i přes to, že v období předprvní světovou válkou byla populace města tvořena z osmdesáti procent rakouskýmiNěmci a z dvaceti procentSlovinci. Při sčítání lidu z roku 1910 zde bylo evidováno 81 % německých a 14 % slovinsky mluvících obyvatel (dle jazyka) z celkových 38 000. 24 tisíc bylo Němců a 4 tisíce Slovinců[26], ostatní národnosti byly rovněž zastoupeny. Většina městského dění byla pod rakousko-německou kontrolou. Okolí města však bylo osídleno z velké míry Slovinci.[17]
V roce1909 zde již stála elektrárna, která vyráběla elektřinu na plyn a existoval plán na výstavbu vodní elektrárny na řece Drávě při Mariborském ostrově.[27]
Atmosféra ve městě byla velmi napjatá před vypuknutímprvní světovou válkou a poatentátu na následníka trůnu vSarajevu. Německojazyčný tisk a časopisy útočily na slovinské obyvatelstvo s tím, že je odpovědné za atentát. V první rok války byl častý slovinský aktivismus proti válce, později došlo k vystupňování represí, což situaci zmírnilo. Ke konci války, kdy přibývalystávky a obecná nespokojenost, docházelo k dalším nárůstům střetů.
Během první světové války bojovali někteří místní vojáci vItálii na frontě na řeceIsonzo.
Maribor v meziválečném období.
Po první světové válce byl Maribor nárokovánStátem Slovinců, Chorvatů a Srbů i Německým Rakouskem.[28] Německé obyvatelstvo zakládalo vlastní ozbrojené složky, jejichž počet bojovníků postupně rostl.[29]1. listopadu1918 se v meljských kasárnách uskutečnila jednání o osudu města. Jednání byl přítomen také majorRudolf Maister, etnický Slovinec. Ten byl Národní radou slovinskéhoŠtýrska povýšen do hodnostigenerála a téhož dne začal organizovat slovinské ozbrojené jednotky k ovládnutí města. Rakouští vojáci a důstojníci byli demobilizováni a posláni do Rakouska. Městská rada na svém tajném zasedání však rozhodla učinit vše možné k připojení města k Německému Rakousku. Byly zřízeny ozbrojené oddílySchutzwehr. Přibližně čtyři sta vyzbrojených příslušníků Schutzwehru se pokoušelo vyvolat nátlak na Maistera. Slovinské jednotky však Schutzwehr23. listopadu odzbrojily. Situace ve městě byla velmi chaotická. Mariborem projížděly mimo jiné i transporty demobilizovaných vojáků z italské fronty, byly časté stávky (např. železničářů), panoval kritický nedostatek obecně i základních surovin. V listopadu přebíraly Slovinci místní soudy, v prosinci policejní sbor a v lednu1919 poté celou místní samosprávu. Úředníci, kteří neovládali slovinštinu byli okamžitě propuštěni a emigrovali do zbytkového Rakouska.[30]
27. ledna1919 očekávali rakouští Němci na místním tržišti příjezd delegaceUSA. V tu chvíli byla na shromáždění zahájena palba, které padlo za oběť devět Němců. Dalších osmnáct Němců bylo těžce zraněno. Podle německých zdrojů nesly za tragédii, označovanou jakoMariborská krvavá neděle, odpovědnost Maisterovy oddíly, podle slovinských zdrojů však střelbě do davu předcházel útok Němců na slovinské vojáky chránící budovu radnice.
Protože byl Maribor pevně v rukou slovinských ozbrojených složek a okolní území bylo převážně slovinské, bylo město uznáno za součástKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po roce 1918 město opustilo mnoho rakouských Němců. V meziválečném období byla v Jugoslávii sledována politika kulturní asimilace německé menšiny, která však byla na sklonku třicátých let opuštěna, aby si Jugoslávii zajistila lepší diplomatické styky s Německem. V letech1922 až1929 byl Maribor hlavním městem tzv.Mariborské oblasti, v jejímž čele stál jako představitel velký župan. Po roce1929 spadal podDrávskou bánovinu se sídlem v Lublani. Jako město v rozvinutější části Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Maribor poměrně dobře v Jugoslávii prosperoval. Hospodářským tahounem byly průmyslové závody v lokalitěMelje, na břehu řeky. Stálo zde přes deset textilních továren. Maribor představoval jedno z nejvíce průmyslových měst celé tehdejší monarchie. Podniky, které se přeorientovaly na trh nového státu, přilákávaly další dělníky, což iniciovalo další bytovou výstavbu.[31] Samotní průmyslníci, jako např.Josip Hutter, se podíleli na této výstavbě. Vznikl tzv.modernistickýHutterův blok (v letech1940 až1941), který představuje ukázku monumentálnosti výstavby této doby.[32] Rozvíjet se zde začaly i služby a například turistický ruch. V roce1935 navštívilo Maribor 56 300 hostů.
I v meziválečném období bylo německé obyvatelstvo velmi vlivné a početné. Ovládalo velkou část místního průmyslu. Organizovalo se do dvou politických organizací, které se snažily jednak bránit vlastní pozice, jednak také ale připravit na situaci, že by německý majetek byl znárodněn.[33]
V roce 1941 bylo po prohranéválceDolní Štýrsko anektováno Německou říší.[34] Oddíly říšskoněmecké branné moci vstoupily do města 8. dubna 1941 v 9 hodin večer.Adolf Hitler navštívil město již 26. dubna 1941. Zanedlouho po okupaci začalo vysídlování Slovinců doChorvatska aSrbska[35]; zakázáno bylo užívání slovinského jazyka a přejmenovány ulice.[36] Od roku1942 byly zakázány rovněž i bohoslužby ve slovinském jazyce. Místní významní Slovinci byli pozatýkání a drženi jako rukojmí ve věznicích v Mariboru aŠtýrském Hradci. Nacisté řídili z Mariboru celou správu dolního Štýrska.[37] V oblasti se také zformoval organizovaný odpor. Již na konci dubna 1941 zorganizovala skupinaBogdana Ilicha útok na několik aut německé správy v centru města. V letech1944 až1945 bylo město vytrvale bombardováno[38] jako jedno z center zbrojního průmyslu. Vyhlášeno bylo přes 250 leteckých poplachů, svrženo přes patnáct tisíc bomb a zničeno bylo přes dva tisíce budov. Bombardováno bylo hlavně okolí místního nádraží a zmíněné průmyslové oblasti.
Německé vojsko se z města stálo v noci z8. na9. května1945, následujícího dne do Mariboru vstoupily jednotkypartyzánského vojska spolu s vojskem bulharské armády. Oslavy konce války se uskutečnily na místním náměstí dne 13. května.
Po skončenídruhé světové války bylo německé obyvatelstvo převážně odsunuto, stejně jako tomu bylo v případě většiny Němců na území tehdejší Jugoslávie. Okolo Mariboru bylo zřízeno několik internačních táborů, např. v Bresternici, Studencích a Kamnici.[35]
Velké válečné škody bylo nezbytné napravit ohromným úsilím. Zničeny byly továrny, dopravní infrastruktura a polovina bytového fondu. Maribor byl jedním z nejvíce poničených měst na území bývalé Jugoslávie.[zdroj?] Nový územní plán, který předvídal nejen obnovu ale i rozvoj Mariboru, byl schválen v roce1949 a připravil jejLjubo Humek.[39] V rámci něj vznikly nové obytné soubory. Byla přebudována např.ulice Gosposvetska, v realizaci se Humek inspiroval hlavně skandinávskými zeměmi.[2]
V počtu bytů však dosáhlo měst předválečné úrovně již v roce1954. Maribor však ze své příhraniční polohy těžil – stal se hlavním tranzitním a kulturním centrem oblasti a jedním z největších průmyslových měst v celéJugoslávii. Sídlila zde továrna na silniční vozidla ale i na vozidly železniční, velký textilní závod, společnostZlatorog neboHidromontaža. V rámciprvního pětiletého plánu zde byla zbudována na řece Muře vodní elektrárna.[40] K ní byl také vybudován nový kanál, který začíná na východním okraji Mariboru. Rozvoj města probíhal z hlediska jak průmyslu tak i nové bytové výstavby především na jižní straně (kde bylo přirozeně více místa). V oblastech Ledina a Tezno, které přiléhají k železniční trati, byly budovány nové průmyslové podniky, zatímco západněji od nich nová bytová výstavba. Ta měla podobu smíšenou; kromě nižších domů zde byla vystavěna i panelová sídliště. Jednalo se ale o menší soubory a urbanisticky ne o samostatné nebo oddělené celky. Urbanistický projekt s názvemMaribor-jug[38] byl připraven v roce1977 a realizován později. V druhé polovině 80. let potom vzniklo také jedno z posledních mariborských sídlišť, a toBorova vas, které se snažilo oddělit silniční dopravu od rekreačních parkových zón města.[41] Vyrostlo na samotném okraji Mariboru.
Budovány byly nové obchodní domy, jako např. Ve-Ma nebobrutalistický Kvik.[42] V tomto stylu bylo postaveno také i sídlo bankyKreditna banka Maribor nebo i obytný souborJemčev vrt. Vybudována byla i rychlostní komunikace přes samotné město.
Mariborské nádraží v roce1960 s nápisy vlatince acyrilici.Výstavba rychlostní silnice.
Zdůrazněn byl rovněž i slovinský charakter města. Kulturní instituce byly v souladu s novou jugoslávskou národní politikou již v roce1945 doplněny o přídomekslovinský.[43] V 80. letech počet obyvatel Mariboru překročil metu sta tisíc (ve sčítání lidu v roce1981 bylo poprvé zdokumentováno 106 000 lidí). Podporován byl také i rozvoj dalšího průmyslu, např. barevných kovů nebo průmysl elektrotechnický. Rozvíjela se i turistika; v roce1963 byl postaven hotelSlavija a později rozšířen hotel Turist. Díky tomu se Maribor stal jednou z top 10 lokalit na územíSR Slovinsko co do počtu přenocování.
Pro místní ekonomiku znamenalo vyhlášení samostatnostiSlovinska na Jugoslávii citelný otřes. Místnítěžký průmysl byl orientován především na trhy ostatních jugoslávských republik.Nezaměstnanost dosáhla rekordních dvaceti pěti procent. Místní turistický průmysl byl rovněž orientován na příchozí z dalších pěti republik SFRJ. Ke zlepšení situace začalo docházet od poloviny devadesátých let20. století, kdy došlo k rozvoji malých a středních podniků.
V nezávislém Slovinsku se stal Maribor druhým největším městem. Existuje jistá rivalita mezi ním a metropolí Lublaní.[44] Pro ekonomický rozvoj města po rozpadu Jugoslávie bylo klíčové dobudovánídálnice z Lublaně a dále na sever doRakouska. Ekonomický rozvoj dále umožnil vstup Slovinska do Evropské unie, resp.schengenského prostoru, kdy se zlepšil přeshraniční styk s nedalekým Rakouskem. Město Maribor se nadále soustředilo na renovaci některých nevyužitých nebo zanedbaných částí města. Byl například připraven plán obnovy staroměstského břehu řeky Drávy apod.
Processuburbanizace zde není tak výrazný jako u větších měst (např. v případěBudapešti). I zde však dochází k růstu obcí především jižně a jihovýchodně od Mariboru (např.Razvanje,Hoče,Dvorjane).
V roce2009 bylo diskutováno přejmenováníTitovy ulice (slovinskyTitova cesta), rušné dopravní třídy ve středu města. Přestože se tehdejší primátor města i samospráva vyslovily pro přejmenování,[45] myšlenka otevřela otázku úlohyTita v moderníchdějinách Slovinska. Nakonec název změněn nebyl.
V roce2010 byl připraven projekt s názvemDravska vrata (Brána Drávy), který měl zahrnovat výstavbu i 115 m vysokých budov. Novináři jej označili jako tzv.Mariborský Manhattan. Ambiciozní projekt nebyl do roku2023 uskutečněn.[46]
Maribor je se svými téměř sty tisíci obyvateli druhým největším městemSlovinska. Městská občina Maribor měla v roce2014 celkem 112 088 obyvatel. Maribor je stejně jako většina velkých měst relativně atraktivním místem pro život a má pozitivní migrační saldo (v roce2002 činilo 17 123 osob).[47]
Z národnostního hlediska je obyvatelstvo města v drtivé většině slovinské. V minulosti zde byli zastoupeni velmi hodně takéNěmci a do druhé světové války zde žila také ižidovskákomunita.
Maribor je ze severní a jižní strany obklopen zalesněnými kopci. Město má svůj vlastníměstský park, který je historicky nejstarší a zasahuje do samotného středu města. Dále pokračuje na sever až ke kopciMestni vrh a vesniciRibniško selo. Nedaleko od něj se nacházíkalvárie, která vede naKalvarijní vrch s kaplíSvaté Barbary a dále vrcholPiramida s vyhlídkou a vykopávkami.
Ve městě působí významné divadlo a jsou zde takégalerie,muzea a sportovní kluby. Sídlí zde např.Národní dům Maribor, je zde pobočka Slovinského národního divadla (SNG).
Nejvýznamnější muzeum ve městě jeOblastní muzeum (slovinskyPokrajinski muzej), které se nachází v místním hradu. Dále zde stojí i Muzeum lidového osvobození Mariboru, které se věnuje tematicedruhé světové války a Muzeum rádia.Muzeum mariborské arcidiecéze (slovinskyMuzej Nadškofije Maribor) schraňuje řadu historických a náboženských předmětů. Jako muzeum slouží i budova bývalésynagogy. V Mariboru se také nacházíGalerie Media Nox, která sídlí v samotném středu města. Na jižním okraji města leží také vojenská kasárna generála Maistera, jejíž součástí je iSlovinské vojenské muzeum. V městském parku se nachází takéMariborské akvárium a terárium.
Město Maribor má i vlastníměstskou knihovnu, která sídlí ve středu města.
Hlavní kulturní událostí v Mariboru je letníFestival Lent.[9] Nese název podle místního nábřeží; festival spočívá v přítomnosti umělců na nábřeží a různých performancí.
Stara Trta v roce2005Mariánský sloup v centru města.
Stara Trta: V roce 2004 byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů podle historicky dochovaných pramenů, dobových kreseb a analýz vzorků úředně nejstarší exemplář vinné révy na světě. je to tzv.Stara trta, které se nachází ve slovinském Mariboru na nábřeží u řeky Dravy. První písemný záznam o ní pochází z roku1657.[49] Roste na jižní straně průčelí jednoposchoďové budovy. Kmen s průměrem 25 cm se ve výšce dvou metrů rozděluje na vodorovné vedení a její větve mají délku přes 15 m. Je to původní červená odrůda, je velmi plodná a je odolná proti nemocem a škůdcům.
Pyramida je nízký kopec (386 m n. m.) a známé výletní místo s výhledem na město. Výstup na vrchol z parku trvá zhruba 20 minut. Dříve byl na kopci Mariborský horní hrad, který byl však v roce 1790 zničen a jeho trosky v následujících letech posloužily ke stavbě obelisku ve tvaru pyramidy, podle něhož je dnes kopec pojmenován. V roce 1821 byl obelisk nahrazen kaplí se sochouPanny Marie, která zde stojí i v současnosti, obklopená pozůstatky hradu a vinicí.
Vodní věž (slovinskyVodni stolp) je středověká opevněná věž na břehu Drávy. Pozdně renesanční věž z roku 1555 byla postavena ve tvaru pětiúhelníku z masivních kamenných bloků protkaných střílnami. Jejím cílem bylo chránit jihovýchodní část města. V současnosti je ve věži nejstarší slovinský vinný sklep a specializovaný obchod s nejkvalitnějším slovinským vínem.
Památník osvobození se nachází ve středu města naNáměstí svobody. Byl slavnostně otevřen v roce1975. Svoji podobou připomíná historickou helmu nebo vězeňskou bránu a místní jej přezdívajíKojak.[49][4] Byl postaven na počest 700 lidí, kteří zemřeli v letech1941 až1945 vdruhé světové válce.
Místní budovaradnice (slovinskyRotevž) byla dokončena v roce1515 a představuje jeden ze symbolů města.[50]
Krajina okolo města Mariboru je mírně zvlněná až kopcovitá a zemědělsky jen málo využívaná. Často se zde nachází lesy. Výjimkou je oblast rovinatější krajiny směrem jižně jihovýchodně od města, kde se nacházejí rozlehlejší pole. Tradiční je na svazích okolo Mariboru již zmíněnévinařství.
Obdobné ekonomické problémy měla iMariborská textilní továrna (MTT), která se rovněž musela přizpůsobit globálnímu trhu. V areálu bývalé společnosti TAM se dnes nachází průmyslová zóna, kde působí další různé firmy. Obdobná se nachází i v lokalitěMelje, kde v současné době sídlí např. společnosti Mariborska livarna Maribor, Henkel, TMI Košaki, TVT, Mlinotest.
Po roce1991 vzrostl význam služeb a v současné době také i turistiky. V roce2016 byla ekonomický výkonnost města Mariboru na 82 % celoslovinského průměru a na 64 % průměruEvropské unie.
V roce2014 bylo v Mariboru 4125 dětí ve školkách, 7602 žáků v základních školách a 3000 studentů škol středních. Město má dvěgymnázia (I. a II. gymnázium).
Maribor je rozdělen do 11 místních částí. Většina z nich leží na jižním břehu Drávy. Se severními čtvrtěmi Center, Koroška Vrata a Ivana Cankar jsou spojeny lávkou pro chodce, čtyřmi silničními a jedním železničním mostem. Seznam čtvrtí:
Dálnice A1 obchází město po obchvatu východně od centra Mariboru a vede severo-jižním směrem. Kromě toho do samotného Mariboru vede ze severní a jižní strany silniční přivaděč (H2), který zajišťuje napojení dálnice na město. Maribor byl jedním z prvních měst veSlovinsku i tehdejšíJugoslávii, který měl dálniční napojení.[52]
Maribor představuje i významný železniční dopravní uzel. Hlavní trať je bývaláRakouská jižní dráha, která spojovala kdysiVídeň s přístavy Habsburské monarchie na pobřežíJaderského moře. Dnes se jedná otrať Maribor–Zidani most (na slovinském území) a má č. 30 v rámci slovinské železniční sítě. Vlaky vyjíždějí na sever do Rakouska a na jih do Lublaně.
Letiště Maribor se nachází deset kilometrů jižně od centra města, poblíž Slivnice. Nese jménoEdvarda Rusjana. Větší počet spojů a atraktivnější destinace však zajišťuje letiště v Lublani; mariborské bylo známé i v Jugoslávii jako nejméně vytížené v zemi.[54] Nový terminál získalo v roce2012.[55] Využití letiště je však nízké a v roce2022 odbavilo jen 4000 cestujících, většinou sportovních výprav.[56]
Městskou dopravu v Mariboru zajišťují pouze autobusy. Od roku2022 byly do provozu zařazeny elektrické autobusy.[57]
Autobusové nádraží zde bylo v současné podobě otevřeno v roce1989 a je umístěno poblíž železniční stanice.
Na jihozápadním okraji města existuje lanová dráha na vrcholMariborsko Pohorje, kterou doplňují také vleky. Lanová dráha začíná v lokalitěZgornje Radvanje.
Ve městě fungujebiskesharingový systém s názvem Mbajk.[58] Cyklistické stezky vedou různě po městě, například také po obou březích řekyDrávy.
Fotbalový stadion Ljudski VrtHráči týmu Železničar Maribor v roce1969.
Místním nejúspěšnějším sportovním týmem je patnáctinásobný vítěz slovinské fotbalové ligy, týmNK Maribor. Hraje na stadionuLjudski vrt. Velmi úspěšné je také místní družstvo hrající volejbal (OK Branik) a patří k nejúspěšnějším v zemi. Dále zde působí házenkářský týmRK Maribor Branik, basketbalovýKK Maribor Messer,hokejový klub HDK Maribor apod.
Oblíbeným rekreačním areálem, kde se rovněž nachází koupaliště, jeMariborský ostrov (slovinskyMariborski otok).[59] V jižní části města se také nacházíAtletický stadion Poljane, dále hala pro zimní sporty, hala Tabor, fotbalová hřiště a tenisové kurty.
↑abSKALICKY, Vanja. The Concepts on Quality of Life in the Maribor POST-WW2 Housing Estates. In:Arhitektura, Raziskave. Ljubljana: [s.n.], 2012.ISSN1580-5573. S. 21. (angličtina)
↑abcdefgKONDŽA, Blaž. Dom najstarejše trte in prijaznih ljudi.Delo [online]. 2021-08-22 [cit. 2022-09-29].Dostupné online. (slovinsky)
↑ŠTIH, Peter. K Predzgodovini mesta Maribor. In:Studia Historica Slovenica. Maribor: [s.n.], 2006. S. 248. (slovinština)
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S. 151. (angličtina)
↑ŠMID, Andrej. Maribor; seven originals, three renovations. In:5th H&MH CICOP Conference. Sarajevo: Zbornik radova Građevinskog fakulteta, 2013. S. 2. (angličtina)
↑BLAŽEVIĆ, Aleksandra. Gradovi koji nude najbolje na istoku zemlje: Maribor i Ptuj su dragulji Slovenije.ona.rs [online]. 2021-08-21 [cit. 2022-09-29].Dostupné online. (srbsky)
↑abBAKER, Mark. Maribor and Ptuj are gateways to the best of Eastern Slovenia.Lonely Planet [online]. [cit. 2023-03-09].Dostupné online. (anglicky)
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S. 155. (angličtina)
↑ŠMID, Andrej. The Border City and its Urban Development: Maribor / Osijek / Subotica. In:Zbornik radova Građevinskog fakulteta. [s.l.]: Stavební fakulta Bělehradské univerzity, 2014. S. 108. (angličtina)
↑abZAGOMILŠEK, Karin.130 let elektrifikacije Slovenije ; 115 let distribucije električne energije v Mariboru ; 100 letjavne službe distribucije električne energije v Mariboru. Maribor: Elektro, 2014. S. 9. (slovinština)
↑MELIK, Anton.Razvoj železnic na ozemlju Jugoslavije. [s.l.]: [s.n.], 1938. S. 120. (slovinština)
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S. 352. (angličtina)
↑ZAGOMILŠEK, Karin.130 let elektrifikacije Slovenije ; 115 let distribucije električne energije v Mariboru ; 100 letjavne službe distribucije električne energije v Mariboru. Maribor: Elektro, 2014. S. 12. (slovinština)
↑ Marburg an der Drau.Deutsche Schutzgebiete [online]. [cit. 2023-08-02].Dostupné online. (němčina)
↑ZAGOMILŠEK, Karin.130 let elektrifikacije Slovenije ; 115 let distribucije električne energije v Mariboru ; 100 letjavne službe distribucije električne energije v Mariboru. Maribor: Elektro, 2014. S. 14. (slovinština)
↑JENUŠ, Gregor. Die Vergessene Minderheit: Zur Geschichte der Deutchen in Maribor. In:linguistica. [s.l.]: [s.n.] S. 262. (němčina)
↑JENUŠ, Gregor. Die Vergessene Minderheit: Zur Geschichte der Deutchen in Maribor. In:linguistica. [s.l.]: [s.n.] S. 263. (němčina)
↑JENUŠ, Gregor. Die Vergessene Minderheit: Zur Geschichte der Deutchen in Maribor. In:linguistica. [s.l.]: [s.n.] S. 266. (němčina)
↑ŠMID, Andrej. Maribor; seven originals, three renovations. In:5th H&MH CICOP Conference. Sarajevo: Zbornik radova Građevinskog fakulteta, 2013. S. 4. (angličtina)
↑ŠMID, Andrej. Maribor; seven originals, three renovations. In:5th H&MH CICOP Conference. Sarajevo: Zbornik radova Građevinskog fakulteta, 2013. S. 151. (angličtina)
↑JENUŠ, Gregor. Die Vergessene Minderheit: Zur Geschichte der Deutchen in Maribor. In:linguistica. [s.l.]: [s.n.] S. 268. (němčina)
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S. 418. (angličtina)
↑abŠMID, Andrej. The Border City and its Urban Development: Maribor / Osijek / Subotica. In:Zbornik radova Građevinskog fakulteta. [s.l.]: Stavební fakulta Bělehradské univerzity, 2014. S. 109. (angličtina)
↑ŠMID, Andrej. Maribor; seven originals, three renovations. In:5th H&MH CICOP Conference. Sarajevo: Zbornik radova Građevinskog fakulteta, 2013. S. 1. (angličtina)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 113. (srbochorvatština)
↑SKALICKY, Vanja. The Concepts on Quality of Life in the Maribor POST-WW2 Housing Estates. In:Arhitektura, Raziskave. Ljubljana: [s.n.], 2012.ISSN1580-5573. S. 23. (angličtina)
↑ŠMID, Andrej. Maribor; seven originals, three renovations. In:5th H&MH CICOP Conference. Sarajevo: Zbornik radova Građevinskog fakulteta, 2013. S. 9. (angličtina)
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S. 462. (angličtina)
↑ Velika obletnica avtoceste: Pred pol stoletja stekel promet po prvi avtocesti v Sloveniji.Sobotainfo [online]. [cit. 2023-01-28].Dostupné online. (slovinsky)
↑ V Mariboru prihodnje leto nova, moderna železniška postaja #foto.Siol.net [online]. [cit. 2023-01-28].Dostupné online. (slovinsky)
↑ Slovenia seeks solution for former Yugoslavia’s least used commercial airport.exyuaviation [online]. [cit. 2023-08-02].Dostupné online. (angličtina)
↑ Slovenia avoids €10 million fine over Maribor Airport.Exyuaviation [online]. [cit. 2023-01-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ Slovenia issues public call for Maribor Airport concession.Exyuaviation [online]. [cit. 2023-03-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ Two Iveco Bus e-buses for Slovenia (with fast charging).Sustainable bus [online]. [cit. 2023-01-28].Dostupné online. (angličtina)
↑ Maribor Launches Mbajk Bike Share System.Total Slovenia News [online]. [cit. 2023-03-09].Dostupné online. (angličtina)
↑ Danes se odpira Mariborski otok.Maribor24.si [online]. [cit. 2023-08-02].Dostupné online. (slovinština)
.svg)
.svg)
.jpg)
.jpg)
_-_panoramio.jpg)
_(5497284530).jpg)
.jpg)
.jpg)
