Eleanor Margaret Burbidgeová (rozenáPeacheyová), FRS (12. srpna1919,Davenport –5. dubna2020) byla americkáastrofyzička britského původu, známá svým originálním výzkumem. Zastávala celou řadu administrativních postů, včetně ředitelky Royal Greenwich Observatory.
Během své kariéry působila na observatořiLondýnské univerzity,Yerkes ObservatoryChicagské univerzity, Cavendishových laboratořích vCambridgi,Kalifornském technologickém institutu a od roku 1979 do roku 1988 byla první ředitelkou Centra pro astronomie a kosmické vědy naKalifornské univerzitě v San Diegu, kde pracovala od roku 1962.
Burbidgeová začala studovat astronomii v roce 1936 naUniversity College Londýn, kde v roce 1939 získala magisterský titul, doktorát obdržela na téže univerzitě v roce 1943. V roce 1945 ji odmítlo přijmoutCarnegie Institution for Science, protože členství by znamenalo, že by musela pozorovat naobservatoři Mount Wilson, která v té době byla vyhrazena pouze mužům.[1]
V roce 1950 požádala o grant na Yerkes Observatory ve Williams Bay ve Wisconsinu, následujícího roku odešla do Spojených států. Její výzkumný zájem se zaměřil na chemické abundance ve hvězdách. V roce 1953 se vrátila do Anglie a začala výzkum ve spolupráci se svým manželemGeoffreym Burbidgem, společně sWilliamem Alfredem Fowlerem aFredem Hoylem. Na základě experimentů a observačních dat iniciovaných Margaret a Geoffrey Burbidgeovými, vytvořil tým hypotézu, že všechny chemické prvky mohou být syntetizovány při jaderných reakcích ve hvězdách (nyní známo jakohvězdná nukleosyntéza). Výsledná astrofyzikální teorie zveřejněná v roce 1957 se nazýváB2FH podle vědců účastnících se výzkumu (Burbidge, Burbidgeová, Fowler, Hoyle).[2] Tato teorie byla základem pro podstatné oblasti výzkumu v astrofyzice.
Po deseti letech získala v roce 1955 konečně přístup na observatoř Mount Wilson, když se vydávala za asistentku svého manžela. Vedení nakonec souhlasilo, že může zůstat, pokud ona a její manžel budou žít v samostatném domku na pozemku a ne v ubytovně určené pouze pro muže.
V roce 1972 se stala ředitelkouKrálovské greenwichské observatoře. Poprvé za 300 let se stalo, že funkce nebyla spojena s postem královského astronoma, kterým byl v té době astronom (a pozdější nositelNobelovy cenu)Martin Ryle. Burbidgeová opustila post v roce 1974, patnáct měsíců po svém nástupu do funkce, když vypukla kontroverze kolem přemístěni Isaac Newton Telescope z observatoře na užitečnější místo.
Burbidgeová se stala jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností v boji za ukončení diskriminace žen v astronomii. V důsledku toho v roce 1972 odmítla Annie J. Cannon Award od Americké astronomické společnosti, protože bylo udělováno pouze ženám: „Je nejvyšší čas, aby diskriminace jak ve prospěch, tak v neprospěch žen v profesním životě byly odstraněny.“ O dvanáct let později jí společnost udělila bez ohledu na pohlaví Russellovu docenturu.[3]
V roce 1976 se stala první ženou v čele Americké astronomické společnosti.[4] O rok později získala státní občanství Spojených států. V roce 1981 byla zvolena prezidentkou Americké asociace pro pokrok ve vědě.[4]
V roce 2003 byla Burbidgeová uvedena do síně slávy Women's Museum of California, oceněna byla její vědecká kariéra a úspěchy.[5]
V dubnu 1948 se Margaret Peacheyová vdala zaGeoffreyho Burbidge, teoretického astrofyzika, s nímž spolupracovala na jedné z nejdůležitějších astrofyzikálních teorií století. Jejich dcera Sarah se narodila roku 1956. Geoffrey Burbidge zemřel v roce 2010.[6]
Po zisku doktorátu v roce 1943 začala provádět výzkumgalaxií propojením spektrografu adalekohledu. V Yerkes Observatory v USA studovala Bhvězdy a galaktické struktury.
V roce 1957 ukázala skupina B2FH slavný výsledek, že všechnyprvky s výjimkou úplně nejlehčích jsou vyráběnyjadernými procesy uvnitř hvězd. Za tento výsledek v roce 1959 obdržela Warner Prize. V pozdějším výzkumu byla jednou z prvních, kdo změřil hmotnosti a rotační křivkygalaxií a byla jedním z průkopníků studiakvasarů.
Na univerzitě v San Diegu také v roce 1990 pomohla vyvinout spectrograf proHubbleův vesmírný dalekohled. I v pokročilém věku byla emeritní profesorkou na univerzitě v San Diegu a pokračovala ve výzkumu v rámci nestandardní kosmologie, jako je vnitřní rudý posuv.[7] Burbidgeová přispěla k více než 370 článkům o astronomickém výzkumu.[5]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMargaret Burbidge na anglické Wikipedii.
- ↑Rubin, Vera C. (1997).
- ↑Rubin, Vera C. (1981) "E. Margaret Burbidge, President-Elect".
- ↑"Henry Norris Russell Lectureship"Archivováno 28. 3. 2014 naWayback Machine..
- ↑abYount, Lisa (1996).
- ↑ab"Margaret Burbidge: 2003 Trailblazer"Archivováno 13. 9. 2016 naWayback Machine..
- ↑Faulkner, John (18 February 2010).
- ↑G. Burbidge, E. M. Burbidge, H. C. Arp, W. M. Napier:Ultraluminous X-ray Sources, High Redshift QSOs and Active Galaxies.
- ↑"Book of Members, 1780–2010: Chapter B" (PDF).
- ↑"E. Margaret Burbidge".
- ↑"The President's National Medal of Science: Recipient Details - E. MARGARET BURBIDGE".
- ↑"Albert Einstein World Award of Science 1988"Archivováno 7. 6. 2014 naWayback Machine..