Marcellus II. (Marcel II.) (vlastním jménemMarcello Cervini degli Spannochi) (6. května1501,Montefano –1. května1555,Řím) bylpapežem v roce1555. Aktivně se zúčastnilTridentského koncilu a jako papež se pokusil reformovat církev a napravit světský životní styl mnoha duchovních.
Marcello Cervini se narodil roku 1501 vMontefanu. PapežPavel III. ho jmenoval kardinálem. Jako papežský legát se zúčastnilTridentského koncilu.[1]
Během konkláve po smrti Pavla III. v prosinci 1549 byl Cervini jedním z vážných kandidátů na papežský stolec. Dne 12. prosince dorazilo pět dalších francouzských kardinálů, kteří sice nedokázali prosadit svého favoritaIppolita d’Este, ale Cervini byl mezi jejich možnými kandidáty. Také frakce kolem kardinála Farneseho mu byla nakloněna. Proti však stála císařská frakce, která ho odmítala.[2] Situace se ještě zhoršila, když Cervini 22. prosince musel konkláve opustit kvůličtvrtodenní zimnici. Nakonec byl 7. února 1550 zvolen papežem Giovanni Maria Ciocchi del Monte, který přijal jméno Julius III.
Dne 9. dubna 1555 byl Cervini zvolen papežem a 10. dubna korunován. Po volbě nezměnil své jméno a do dějin vstoupil se jménemMarcellus II.[3] Byl doposud posledním papežem, který si ponechal své původní křestní jméno jako jméno papežské.
Brzy po zvolení papežem zakázal pořádání nejrůznějších oslav a jiných zábav. Byl tvrdým odpůrcemnepotismu, jeho příbuzní nesměli do Říma ani jezdit. Korunovaci si přál bez zbytečných výloh, peníze na ni určené věnoval chudým. Běhemvelikonočního týdne chodil sloužit mše pěšky.[4]
Dne1. května1555 zemřel. Pohřben byl ve vatikánskýchkatakombách (veSvatopetrském chrámu) v prosté rakvi.[4][5] Po jeho smrti se stalo zvykem, že se o velikonoční neděli zpívala mšeMissa Papae Marcelli pro šest hlasů, kterou složilGiovanni Pierluigi da Palestrina.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPope Marcellus II na anglické Wikipedii.
- ↑GELMI, Josef.Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha:Mladá fronta, 1994.ISBN 80-204-0457-0. S. 170–171. [Dále jen Gelmi.Papežové.].
- ↑ Sede Vacante of 1549–1550.www.csun.edu [online]. 2012-11-13 [cit. 2025-05-12].Dostupné online.
- ↑RENDINA, Claudio.Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005.ISBN 80-7207-574-8. S. 500. [dále jen Rendina.Příběhy papežů.].
- ↑abRendina.Příběhy papežů, str. 500
- ↑Gelmi.Papežové, str. 173
- KOWALSKI, Jan Wierusz.Encyklopedie papežství. Praha: [s.n.], 1994.
- RENDINA, Claudio.Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005.ISBN 80-7207-574-8.
- GELMI, Josef.Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha: Mladá fronta, 1994. 326 s.ISBN 80-7207-574-8.
- MAXWELL-STUART, P. G.Papežové : Život a vláda : Od Sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha:Svoboda, 1998.ISBN 80-902300-3-2.
.svg)
