Marcello Lippi (12. duben1948,Viareggio,Itálie) je bývalýitalský fotbalovýtrenér a bývalýfotbalový obránce. Za celou svou dobu působení v profesionálním fotbale působil a trénoval v mnoha italských klubech, s nimiž získal mnoho ocenění. Největším úspěchem bylo dosažení titulu Mistrů světa naMS 2006 s týmemItálie.
V listopadu 2014 ukončil trénování čínského klubuKuang-čou Evergrande FC, se kterým vyhrálasijskou Ligu mistrů, a stal se jeho technickým ředitelem.[2] V letech 2016 až 2019 ještě vedlreprezentaci Číny, v říjnu 2020 však definitivně oznámil konec své trenérské kariéry. Nevyloučil ale možnost jiné práce ve fotbalovém prostředí.[3]
V roce1969 jej koupilaSampdoria, která ho okamžitě poslala na hostování dotřetiligovéSavony, se kterou debutoval v 21 letech. Po jedné sezóně se vrátil doSampdorie a debutoval vnejvyšší lize v roce1970. Následujících devět sezón nosil dresBlucerchiati, stal se kapitánem a jedním ze základních členů sestavy 70. let, za kterou pravidelně hrál vnejvyšší lize.
V létě1979, ve věku 31 let, se vrátil doToskánska a začal hrát zaPistoiese, čímž přispěl v sezóně 1979/80 k historickému postupu donejvyšší ligy. Po další sezóně, která skončila sestupem, ukončil svou kariéru v roce1982 vLucchese.
Prvním velkým klubem vedeným Marcellem Lippim se stalNeapol, kde působil jeden rok. V ročníku1993/94 se s týmem umístil šestý a kvalifikoval tak Neapol doPoháru UEFA.[4]
PředsedaJuventusu Turín Vittorio Chiusano získal Lippiho na pozici trenéraBianconeri. V roce 1994 tedy Lippi nahradilGiovanni Trapattoniho. Z předchozího působení v Neapoli si s sebou přivedl stoperaCira Ferraru, budoucí stálici turínské obrany. Defenzivní řady dále doplnil středopolařPaulo Sousa.[5]
Okamžitý úspěch se projevil ziskemScudetta (italský mistrovský titul) a výhrou v domácím poháruCoppa Italia. Akorát ve finálePoháru UEFA byl poražen italskouParmou. Pod Lippim se ujal útočníkGianluca Vialli se 17 brankami, naopak role hvězdného útočníkaRoberta Baggia se i vlivem zranění snížila a po sezóně tým opustil.[5][6]
V další (Lippiho druhé)sezóně se titul uchýlil k mužstvuAC Milán, který získal titul s osmibodovým náskokem. Lippiho tým – praktikující rozestavení 4–3–3, ve kterém ovšem útočníci plnili též obranné povinnosti – se v italské lize umístil druhý.[7][8]Juventus dokráčel do fináleLigy mistrů a jeho poslední překážkou se stal obhajujícíAjax, vedený trenéremLouisem van Gaalem.[9]Lippi do útoku vedleRavanelliho a kapitánaVialliho nasadil také mladého nadějnéhoDel Piera. Po 12 minutách poslal Juve do vedení Fabrizio Ravanelli, do poločasu ale stihl srovnatJari Litmanen. Utkání nebylo rozhodnuto ani po 120 minutách, rozhodovali tak penalty. Penaltový rozstřel zvládli lépe fotbalisté Juventusu a výsledkem 4:2 si vybojovali triumf v této soutěži po 11 letech.[5][10]
Po úspěšné evropské jízdě doznalo mužstvo určitých změn – do Anglie odešli forvardi Ravanelli a Vialli. Mužstvo opustil též v základu hrajícíPaulo Sousa. Turín následně posílilZinédine Zidane, jenž utvořil tvořivou ofenzivní osu týmu sAlessandrem Del Pierem.[5]Záložní řada dále čítala jména jakoDidier Deschamps,Vladimir Jugović neboAngelo Di Livio.[11]Na hrotu útoku se měl pohybovatChristian Vieri neboAlen Bokšić.[12]Bránění měli na starostCiro Ferrara aPaolo Montero, za nimi chytal zkušenýAngelo Peruzzi.[5]V dalšísezóně to byla poněkud překvapivěParma, která představovala konkurenta v boji oScudetto. Lippiho tým prvenství přesto vybojoval o dva body před Parmou.[13]Naevropské scéně seBianconeri přiblížili obhajobě na dosah, zbývalo porazit ve finále v MnichověBorussii Dortmund. Favorizovaný Juventus ale nevyužil rovnou dvou penaltových příležitostí, nebyla mu uznána branka a v obraně nebyli Lippiho svěřenci tak jistí jako bylo pravidlem.[11]Naopak Borussia – i s ex-turínským Paolem Sousou v základu – se dostala do vedení 2:0 ještě v prvním poločase. Ve druhém sice snížil Del Piero, ale třetí gól Borussie rozhodl o osudu finále.[14]
Po pouhém roce odešel forvard Vieri. Jeho místo zaplnilFilippo Inzaghi a uvedl se 18 ligovými góly, zatímco stálice Del Piero jich vstřelil 21.[15]Zidaneho talent podpořila dravost nově příchozího středopolařeEdgara Davidse.[16]Juventus obhájil titul s náskokem pěti bodů před úhlavním rivalem,Interem Milán. Del Piero se Zidanem opět dotáhli Lippiho mužstvo do fináleLigy mistrů, kde ale nestačili na španělskýReal Madrid.[16]
Teprve sezóna1998/99 pod Marcellem Lippim se ukázala být neúspěšnou. O jeho odchodu po skončení sezóny se vědělo a v prosinci se tato informace stala oficiální.[17]ZraněníZidaneho aDel Piera se promítlo do výkonů v italské lize,[17][18]kde Juventus obsadil až šesté místo v tabulce. To už nebyl jeho koučem Marcello Lippi, který z klubu v únoru odešel po domácí prohře 2:4 protiParmě, aby převzal ambiciózníInter Milán.[17][19]
Lippi převzalInter Milán, který na titul čekal už radu let. V létě 1999 dorazil do Milána nejen Lippi, ale také s ním již seznámený útočníkChristian Vieri. Vieriho přestupní částka překonala tuRonaldovu a oba útočníci se měli stát zbraněmi Lippiho mužstva.[20]V hráčské kabině se opět setkal s brankářemPeruzzim, záložníkemJugovićem neboRobertem Baggiem. Na podzim přišel kvůli zranění o Ronalda, stále měl ale k dispozici útočníky jako Vieri, Baggio,Recoba neboZamorano. V ligovém utkání hraném 12. prosince 1999 Lippi znovu stanul na turínském stadionudelle Alpi, kde prohrál s domácími svěřenciCarla Ancelottiho 0:1.[21]Pod jeho vedením ale tým vrcholu nedosáhl a v konečné ligové tabulce se umístil až čtvrtý za vítěznýmLaziem,Juventusem aAC Milán.[22]
Po porážce 1:2 protiReggině na úvod další sezóny se dohodl s klubovým prezidentemMassimem Morattim na ukončení spolupráce.[23]
Návrat do Turína se udál během léta v roce 2001. Lippi u trenérského „kormidla“ vystřídalCarlo Ancelotti, jenž Juventus vedl po Lippiho odchodu do Interu.[24]Kádr doznal určitých změn – odešliZidane neboInzaghi. Nahradili jeNedvěd,Salas,Trézéguet,Thuram a gólmanBuffon.[25][26]Na úvodSerie A se na demoliciBenátek čtyřmi góly rovnocenně podíleli Del Piero s Trézéguetem.[27]Trenér se předvedl dobrým tahem, když Nedvědovi svěřil volnou roli v tvorbě hry.[26]
V dubnu 2004 ohlásil na tiskové konferenci, že po sezóně na pozici trenéra rezignuje, ačkoli jeho smlouva měla běžet ještě rok.[28]
Ačkoliv mistrovský titul si přivlastnilAC Milán, Lippiho tým měl stále naději na ziskdomácího poháru protiLaziu. První březnový finálový zápas dopadl výhrou Římanů 2:0.[29]Střet o poslední možnou trofej komplikovala Lippimu zranění obráncůTudora aMontera a záložníkůTacchinardiho,Conteho aCamoranesiho. Odveta naStadio delle Alpi hraná 12. května však skončila nerozhodně 2:2, ačkoliv domácí vedli po prvním poločase 2:0. Lippi se tak s klubem rozloučil bez trofeje.[30]
↑abcdeGAULT, Matt. Marcello Lippi: the man who conquered football with a cigar in his mouth.These Football Times [online]. 2016-04-14 [cit. 2020-05-18].Dostupné online. (anglicky)
↑GATES, Emmet. The Oppression of Roberto Baggio.forzaitalianfootball.com [online]. 2013-03-15 [cit. 2020-05-18].Dostupné online. (anglicky)
↑NEWMAN, Blair. How Marcello Lippi masterminded the resurgence of Juventus in the 1990s.These Football Times [online]. 2018-10-18 [cit. 2020-05-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-11. (anglicky)
↑PITT-BROOKE, Jack. Juventus' controversial European past casts dark shadows ahead of Champions League final against Real Madrid.The Independant [online]. 2017-06-01 [cit. 2020-05-18].Dostupné online. (anglicky)
↑abFENNESSY, Paul. Where are they now? The Juventus team that somehow lost the 1997 Champions League final.The 42 [online]. 2015-02-23 [cit. 2020-05-18].Dostupné online. (anglicky)
↑ Marcello Lippi – A Legend Retires.AtTheMatch [online]. [cit. 2020-05-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-01. (anglicky)
↑abGATES, Emmet. When Marcello Lippi joined Juventus and knocked Milan off their perch.The Guardian [online]. 2018-04-12 [cit. 2020-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑abcDERBYSHIRE, Oliver.Thierry Henry: The Biography: The Amazing Life of The Greatest Footballer on Earth [online]. Kings Road Publishing, 2016-08-25 [cit. 2020-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑TAYLOR, Chris. Zidane sets up his second battle of wounded knee.The Guardian [online]. 1999-04-13 [cit. 2020-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ Lippi's love affair with The Old Lady.BBC [online]. 2002-05-06 [cit. 2020-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ Lippi sacked after just one game.The Guardian [online]. 2000-10-03 [cit. 2020-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑PRYCE, Robert. And the losers are ....The Guardian [online]. 2001-06-18 [cit. 2020-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ Salas joins Juventus.BBC [online]. 2001-08-17 [cit. 2020-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑abMILLAR, Colin. The drama and emotion of the epic 2001/02 Serie A title race.These Football Times [online]. 2019-10-10 [cit. 2020-05-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-09. (anglicky)
↑DIGBY, Adam. Juventus vs. Chievo in 2001: The Start of Something Special in Serie A.Bleacher Report [online]. 2016-11-05 [cit. 2020-05-19].Dostupné online. (anglicky)