| Jeho Excelence Marcel Lefebvre | |
|---|---|
| biskupz Tulle osobní arcibiskup | |
 Mons. Marcel-François Lefebvre | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | Poitiers |
| Metropole | Poitierská |
| Diecéze | Diecéze Tulle |
| Sídlo | Tulle |
| Jmenování | 21. prosince1989 |
| Emeritura | 29. října1968 |
| Předchůdce | Aimable Chassaigne |
| Nástupce | Henri Clément Victor Donze |
| Heslo | „Et nos Credidimus Caritati“ |
| Znak |  |
| Zasvěcený život | |
| Institut | C.S.Sp. |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 21. září1929 |
| Biskupské svěcení | 18. září1947 světitel kardinálAchille Liénart 1. spolusvětitel Alfred-Jean-Félix Ancel 2. spolusvětitel Jean-Baptiste Victor Fauret |
| Osobní údaje | |
| Země | Francie Francie |
| Datum narození | 29. listopadu1905 |
| Místo narození | Tourcoing |
| Datum úmrtí | 25. března1991 (ve věku 85 let) |
| Místo úmrtí | Martigny,Švýcarsko Švýcarsko |
| Národnost | Francouzská |
| Vyznání | římskokatolické |
| Příbuzní | Bernadette Lefebvre aChristiane Lefebvre (sourozenci) Joseph-Charles Lefebvre (bratranec) |
| Povolání |  |
| Ovlivnil | katolický tradicionalismus |
| Alma mater | Papežský francouzský seminář |
| Známý díky | založeníKněžského bratrstva svatého Pia X. |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Mons.Marcel-François LefebvreC.S.Sp. (29. listopadu1905Tourcoing –25. března1991Martigny) bylfrancouzskýarcibiskup, čelný představitelkatolického tradicionalismu poII. vatikánském koncilu a zakladatelKněžského bratrstva sv. Pia X.
Byl apoštolským vikářem v Dakaru (1947–1955), apoštolským delegátem proFrancouzskou Západní Afriku (1948–1959),arcibiskupem Dakaru (1955–1962),biskupem Tully (1962), generálním představenýmotců Svatého Ducha (1962–1968) a generálním představeným Kněžského bratrstva sv. Pia X. (1970–1982).
V roce 1988 byl prohlášen zasamočinněexkomunikovaného pronedovolené vysvěcení čtyř kněží FSSPX na biskupy. Platnost této exkomunikace nikdy neuznal.
Narodil se jako třetí potomek z celkem osmi dětí. Vyrůstal v katolickém prostředí, jeho matka Gabrielle Lefebvre byla členkou III. řádu svatého Františka, a již od mládí byl veden ke zbožnosti. Roku1923 vstoupil do kněžského semináře. Po ukončení studií byl vysvěcen na kněze a rok působil jakovikář vMarais de Lomme. Posléze působil jako profesordogmatiky aexegeze na semináři vLibreville. Od roku 1934 seminář vedl. Po dvou letech byl pověřen vedení mise vDangile.
Za2. světové války působil vAfrice, jeho otecRené Lefebvre byl ve Francii zatčen za účast vodboji a posléze zemřel vkoncentračním táboře v Sonnenburgu.
V roce 1945 byl Marcel povolán zpět do Francie, ale vydržel v ní jen 18 měsíců, protože byl jmenován apoštolským vikářem vDakaru. Na biskupa byl vysvěcen 18. září 1947 vTourcoingu. Po roce působení byl již apoštolským delegátem pro celou francouzsky mluvící Afriku. V roce 1955 se stal prvnímarcibiskupem v Dakaru. Během jeho působení vSenegalu výrazně napomohl rozvoji křesťanství v této zemi.
V roce 1962 opustil na přánípapežeJana XXIII. dakarskou diecézi a stal sebiskupem v Tulle a titulárním arcibiskupem. Ovšem již po půl roce byl zvolen generálním představeným kongregace Otců sv. Ducha. Velký zlom v jeho životě představovalDruhý vatikánský koncil, kde byl členem přípravné skupiny. Na začátku koncilu byly však všechny připravené dokumenty zamítnuty. Dále se výrazně angažoval na straně tradičních katolíků a proti „protestantizaci“ Církve. Po koncilu zůstal generálním představeným Otců sv. Ducha, ale postupně se stal nežádoucím, a tak se roku1968 se své funkce vzdal. Působil dále jako předseda komise pro africké katechismy.
Ačkoliv měl v úmyslu se odebrat do ústraní, po naléhání několika seminaristů ve věku 65 let vypracoval stanovy kněžského sdružení, jehož úkolem je výchova a pastorace kněží.Kněžské bratrstvo sv. Pia X. bylo založeno nasvátek Všech svatých v roce 1970. Již od svého založení bylo Bratrstvo kritizováno některými liberály z řad církve, nejvíce asikardinálemVillotem.[1] V roce svého založení bylo sídlo Bratrstva přesunuto z Fribourgu doEcônu. Ve Fribourgu se Bratrstvo pokusil zrušit tamní biskupPierre Mamie, ale tento úkon nebyl v souladu scírkevním právem, jelikož takovéto zrušení by mohlo být učiněno pouze z Vatikánu.
V průběhu let se začalo Kněžské bratrstvo sv. Pia X. šířit do dalších zemí a vysvětilo řadu kněží. V roce 1983 složil Mons. Lefebvre svou funkci a uvedl do ní svého nástupceFranze Schmidbergera.
Jelikož hrozilo, že se nenajde biskup, který by po jeho blížící se smrti prováděl svěcení, žádalJana Pavla II. o vysvěcení nových biskupů. Po dlouhých jednáních k dohodě nedošlo, a tak se rozhodl vysvětit čtyři nové biskupy, aby mohli pokračovat v jeho díle, i bez souhlasu Vatikánu. Svěcení se konalo 30. června 1988 za účasti biskupaCastro Mayera jako spolusvětitele a čtyř brazilských kněží, kteří jej doprovázeli. Nově vysvěcení biskupové byli oprávněni pouze udílet svěcení, řádnou jurisdikci jim Lefebvre, aby se nedopustil schizmatu, nepředal.[zdroj?]
Kněžské bratrstvo svatéhoPia X. zastává názor, že tato svěcení nemusejí znamenatexkomunikaci a schizma s katolickou církví, nicméně čelní představitelé katolické církve konstatovali již 1. července téhož roku, že daný čin znamená automatickou exkomunikaci Lefebvra i spolusvětitele. PapežJan Pavel II. vapoštolském listuEcclesia Dei vyhlásil, že důsledkem vědomé spolupráce s bratrstvem je exkomunikace. V roce 2009 papežBenedikt XVI. exkomunikaci biskupů FSSPX zrušil.[2]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMarcel Lefebvre na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMarcel Lefebvre na Wikimedia Commons| Druhý vatikánský koncil | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Dokumenty | ||||||||||||||||
| Lidé |
| |||||||||||||||
| Obecné informace | ||||||||||||||||
| Další | ||||||||||||||||
| Kritika | ||||||||||||||||
| ←První vatikánský koncil(předcházející koncil) | ||||||||||||||||
