| Mar Saba Λαύρα Σάββα τοῦ Ἡγιασμένου | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Stát | Palestina Palestina |
| Kraj | Betlém |
| Místo | Kidron |
| Souřadnice | 31°42′18″ s. š.,35°19′51,6″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Řád | sabaité |
| Zakladatel | Sáva Posvěcený |
| Založení | 483 |
| Představený | Eudokimos (2003-) |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Mar Saba (syrsky: ܕܝܪܐ ܕܡܪܝ ܣܒܐ, arabsky: دير مار سابا; hebrejsky: מנזר מר סבא; řecky: Ἱερὰ Λαύρα τοῦ Ὁσίου Σάββα τοῦ Ἡγιασμένου) jeřecký ortodoxníkláštersvatého Sávy, nazývaný takéVelkálávra svatého Sávy, situovaný na svazíchvádíNachal Kidron vJudské poušti, naZápadním břehu řekyJordán, v governorátu Betlém vPalestině, přibližně na poloviční cestě meziBetlémem aMrtvým mořem. Jeho mniši se nazývají sabaité.
Mar Saba je považován za jeden z nejstarších činných klášterů na světě, zachovávající dosud původní tradice byzantské liturgie a řehole, k nimž patří klausura a přísný zákaz vstupu žen do všech prostor kroměŽenské věže vedle hlavního vchodu.
Klášter založil poustevníkSáva Posvěcený roku 483 na východních svazích údolí Kidron, kde shromáždil prvních sedmdesát poustevníků kolem své poustevny.[1] Později svou lávru přemístil na opačnou, západní stranu soutěsky, kde byl v roce486 postaven a v roce 491 vysvěcen Kristův chrám (Theoktistos), nyní zasvěcený svatému Mikuláši. Stálý růst komunity si již v roce502 vyžádal stavbu druhého kostela, zasvěceného Panně Marii Bohorodičce (Theotokos), který se stal hlavní svatyní kláštera.Typikon svatého Savy je soubor pravidel řeholního života a liturgie, uplatňovaný v tomto klášteře; stal se modelem mnišského života a liturgie, známé jako byzantský obřad.
Klášter se později stal domovemsvatého Jana z Damašku (676–749), klíčové osobnosti ikonoklastického sporu. Ten kolem roku 726 napsal byzantskému císařiLeonovi III. dopisy o zákazu uctíváníikon Krista a jiných křesťanských náboženských postav. Jan pocházel z prominentnídamašské rodiny a pracoval jako vysoký finanční úředníkumajjovského kalífa Abd al-Malika, než odešel do judské pouště, a dal se vysvětit na klášterního knězehieromonka. Jeho hrob je v jeskyni pod klášterem. Dalšími významnými členy kláštera byli bratři Theodorus a Theofanes (770–840).
Roku 797 na klášter poprvé zaútočili Arabové a zmasakrovali dvacet mnichů. Dále klášter utrpěl zachalífy Al-Hakima v roce 1009, stejně jako za turkmenských nájezdů v 11. století, které se střídaly s obdobími klidu. Působil zde gruzínský mnich a písař Ioane-Zosime, který se před rokem 973 přestěhoval dokláštera svaté Kateřiny a vzal s sebou několik pergamenových rukopisů.Zakřížových výprav po roce 1099 si klášter vzhledem ke katolickémuJeruzalémskému království udržel svůj význam a autonomii. Byl opuštěn teprve po opakovaných nájezdechbeduínů koncem středověku. Relikvie svatého Sávy se dostaly do kláštera San Saba v Římě, do Mar Saby je teprve roku 1965 vrátil papežPavel VI.
V roce 1504 koupila opuštěný klášter srbská mnišská komunita Palestiny, sídlící v klášteře sv. Michaela Archanděla, a ovládala jej až do konce třicátých let 17. století. Významná finanční podpora od ruského cara umožnila provozovat klášter téměř nezávisle na jeruzalémském patriarchovi a zasahovat do politiky jeruzalémské pravoslavné církve, přičemž často stála na straně arabských laiků a kněží proti Řekům, kteří ovládali episkopát. Srbská kontrola kláštera skončila v roce 1600 zadlužením během výstavby nového kláštera a přerušení finanční podpory z Ruska. Srbové byli nuceni prodat klášter jeruzalémskému patriarchovi, aby splatili své dluhy.
.jpg)
_Marsaba_Klosteret.jpg)
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMar Saba na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuMar Saba na Wikimedia Commons