Manu je vindické mytologii první člověk a prapředek lidstva. Vevédské mytologii existuje pouze jeden Manu, první obětník, a otec bohyněIly. V pozdějším hinduismu vznikl koncept kosmických cyklů, v kterém má každá z epochBrahmova dne, svého Manua, kterých je tak čtrnáct. Manuovi Svájambhuvovi, prvnímu z Manuů tohoto Brahmova dne, je připisováno autorstvíManuova zákoníku.[1][2]
VRgvédu se objevuje pod jménem Manu či Manus, přičemž nese přízviska Vivasvat a Sámvarani, není však vždy jasné zda jde o vlastní jméno či obecné „člověk, muž“, a je označován za „otce“, „našeho otce“. Je označován za prvního člověka, který prováděl oběti a je tak chápán jako obětník modelový a o obětnících se tak hovoří jako o těch co činí „jako Manu“. Úzce je spojen také s posvátným nápojemsómou, který mu byl přinesen ptákem a Manuovu sómu pilIndra před svým soubojem sVrtrou.[3]
Manuovou matkou je bohyněSaranjú či její dvojnice Savarna. Mýtus o jejím mateřství se poprvé objevuje v náznacích v rgvédském hymnu 10.17, který vypráví že ji její otec připravoval na svatbu se smrtelníkemVivasvánem, během cesty za svým snoubencem však byla unesena či skryta skupinou bohů. Bohové také vytvořili repliku (savarna) bohyně, kterou Vivasvánovi podstrčili. Saranjú zároveň zanechala u Vivasvána oba páry dvojčat – prvním byliAšvinové, kterými byli obtěžkána již v době svého únosu, zatímco druhý je snadJama, jako jehož matka je v hymnu zmiňována, a Jamí, jež však přímo zmiňována není. Manu však v tomto dílem se Saranjú spojován není, a spojení mezi Manuem a Jamou se objevuje až v Šatapatha bráhmaně kde je Manu označen za krále živých a Jama za krále mrtvých. V díleBrhad-devatá, sbírce védských mýtů z4. století př. n. l., aJáskově Niruktě, gramatickém pojednání z7. až4. století př. n. l., je již mýtus plně rozvinut a vypráví se že Saranjú zplodila se svým manželem Vivasvánem dvojčata Jamu a Jamí. Poté vytvořila svou kopii, přenechala jí své děti k opatrování, sama se proměnila v klisnu a utekla. Vivasván poté s kopií své manželky zplodil Manua. Po opětovném shledání s pravou manželkou Vivasván zplodil Ašviny. V Rgvédu na vztah Manua a Vivasvána poukazuje jen jednou užité jméno Manu Vivasvat. VAtharvavédu,Šatapatha bráhmaně a pozdějších textech je pak za jeho jméno umísťovánopatronymikum Vaivastvat „Vivasvánovec”. V pozdějších variantách příběhu se objevuje namísto Vivasvána sluneční bůhSúrja, který s ním byl často ztotožňován.[3][4][5][6]
V Šatapatha bráhmaně se také vypráví jak přežil během potopy světa zachráněn rybou, která byla později ztotožněna sMatjsou,Višnuovým prvnímavatárem. Poté se stal předkem celého lidstva skrze svoji dceru jménemIdá, která se zrodila z jeho obětí.[3]
Každý z Manuů vládne kosmické epoše zvanémanvantara „Manuova éra“, která trvá 306 720 000 let a je pokaždé zakončenapotopou světa. Během každé z těchto ér se 71× opakuje cyklus věků zvanýchjugy, během kterého dochází k úpadku vesmíru i lidstva a jeho následné obnově. Čtrnáct manvantara tvoří jedenkalpa, zvaný též Brahmův den, o kterém se také uvádí že trvá od stvoření po zániku vesmíru. Mezi čtrnáct Manuů tohoto Brahmova dne náleží:[1][2]
Kromě cyklu jug dochází k postupné úpadku i v průběhu celého Brahmova dne a každý z Manuů tak vládne světu který je stále v horším stavu.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématuManu na Wikimedia Commons
