| Majdanek | |
|---|---|
 Nové krematorium | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1941 a1944 |
| Poloha | |
| Adresa | Droga Męczenników Majdanka 67, 67a, 69, 69a, 69b, Lublin, Polsko Polsko |
| Souřadnice | 51°13′22″ s. š.,22°35′55″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | A/1029 |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Majdanek (oficiálněněmeckyKriegsgefangenenlager den Waffen SS Lublin (do 16. 2.1943) – zkráceněKGL Lublin,Konzentrationslager der Waffen SS Lublin (po 16. 2.1943) – zkráceněKL Lublin[1]) byl německý nacistický koncentrační avyhlazovací tábor na předměstíLublinu vLublinském vojvodství vPolsku. Původně se jednalo o tábor pro válečné zajatce zřízený roku1941, ale v únoru1943 byl jeho status změněn nakoncentrační tábor.
O vzniku tábora rozhodl během své návštěvyLublinu ve dnech 20.–21. července1941 Reichsführer SSHeinrich Himmler. Doporučil tehdy vedoucímu policie aSS v lublinského distriktuOdilo Globocnikovi, aby ve městě založilkoncentrační tábor s kapacitou 25–50 000 vězňů, kteří by byli zaměstnáni v dílnách a budovách SS a policie.[2]Nacisté považovaliLublin za „staré německé město“ a po útoku naSovětský svaz z něj chtěli vytvořit „prostředníka mezi Západem a Východem a koncový pilíř velké německé Říše“[3] Lublin se měl stát vojenskou a materiální základnou pro další projekty SS na Východě[4] a plánovaný tábor zdrojem velkého množství levné pracovní síly pro německé podniky ve městě a pro výstavbu sídliště pro členy SS (asi pro 60 000 osob).
Himmler dále sdělilKarlu O. Kochovi, v té době veliteli koncentračního táboraBuchenwald, že je pověřen organizačně zaštítit nově vznikající tábor. Koch byl v září1941 jmenován velitelem tábora[5] a dle dodané dokumentace začal organizovat přípravné práce. Tábor měl být původně umístěn poblížNěmeckých zbrojních závodů (DAW –Deutsche Ausrüstungswerke) na ulici Lipowa. Dle Himmlerova rozkazu, který Koch obdržel od Ing.Heinze Kammlera22. září1941, měl být v Lublinu založen tábor pro 5 000 vězňů, jenž by se stal zároveň prvním úsekem koncentračního tábora plánovaného pro 50 000 osob. O pět dní později přišla zpráva, že tábor bude určen pro válečné zajatce.[6] 1. listopadu1941 byl předpokládaný počet vězňů zvýšen na 125 000 a 8. prosince se již počítalo se 150 000 zajatci a vězni.[7] Majdanek měl fungovat souběžně jako tábor pro válečné zajatce pod vedenímSS a koncentrační tábor podléhající Inspektorátu koncentračních táborů (IKL –Inspektion der Konzetrationslager). Tato dvojakost později vedla k častým nedorozuměním.[8]
Zvýšení kapacity tábora vedlo k tomu, že se velení rozhodlo postavit tábor v jiné lokalitě. Dalším důvodem pro toto rozhodnutí byl fakt, že původně plánovaná lokalita na ulici Lipowa se nacházela přímo ve městě, což mohlo usnadnit vězňům případné útěky a kontakty s okolním obyvatelstvem.[5] Koch a jeho spolupracovníci se nakonec rozhodli pro území na východním předměstí, asi 5 km od centra města. Tábor byl situován na jih od cesty vedoucí z Lublinu naZamość a dále doLvova, v otevřené, mírně svažité krajině. Tábor tak byl viditelný téměř ze všech stran. Severní okraj tvořila výše zmiňovaná cesta, západní okraj téměř přiléhal k lublinské čtvrtiKośminka. Jižní část zvolna klesala k vesnicímDziesiąta aAbramowice, na východě až ke vsiKalinówka. Díky blízkosti železniční trati nebylo třeba do tábora stavět vlečku.
První známý plán tábora pochází z 7. října1941.[9] Je na něm řešena pouze vězeňská část tábora, která je rozdělena na 10 vězeňských polí (něm.Felder) – 5 ve tvaru pravidelných obdélníků, 5 ve tvaru nepravidelných lichoběžníků. Pole měla být ohrazena dvojitým plotem z ostnatých drátů s 25 strážními věžemi. V táboře bylo naplánováno 236 budov, z nichž připadlo na vězeňské baráky 207.[10]
V listopadu a prosinci však padlo rozhodnutí o zvýšení kapacity tábora a proto začal být vytvářen nový plán. Jeho finální verze byla potvrzena Kochem 23. 3.1942.[11] Tento plán předpokládal výstavbu obřího tábora o celkové rozloze 516 hektarů – tj. více než 8× větší než podle původního plánu ze 7. října 1941. Celková kapacita tábora byla asi 250 000 osob. Nový plán zahrnoval vězeňskou a esesmanskou část. Vězeňská část byla rozdělena na 3 obrovské tábory:
Podél severní hrany těchto tří táborů se měla táhnout tzv.Lagerstrasse, za níž měla být esesmanská část tábora – budova velitelství, kasárna, sklad stavebního materiálu, garáže a další hospodářské budovy.
Z celkového plánu bylo realizováno přibližně 20 % všech staveb. 14. května 1942 bylo rozhodnuto, že budou postavena pouze vězeňská pole I–VIII a případná další výstavba bude pozastavena do ukončení války. Důvodem k tomuto kroku byla především nedostatečná kapacita železnic, na nichž musely mít přednost dodávky na východní frontu. Stavbu tak rozsáhlého komplexu neumožňoval ani rozsah inženýrských sítí ve městě, neboť po připojení tábora mohlo docházet k nedostatku el. energie, plynu, uhlí atd.[12]
Přípravné práce byly zahájeny na začátku října1941. Vykonávali je polští váleční zajatcižidovského původu, kteří na místo práce docházeli z tábora na ulici Lipowa. K těmto pracím bylo nasazeno také asi 2000 sovětských zajatců, kteří přebývali na Majdanku pod holým nebem. Tyto skupiny prováděly nivelační práce, stavěly oplocení a montovaly baráky. Další pracovní silou byli tzv. civilní pracovníci, kteří vykonávali odborné práce. Na výstavbě tábora na Majdanku pracovalo v letech1941–1944 více než 35 soukromých firem (mj.Berlinische Baugesellschaft,Polstephan,Ludwig Rehkemmer).[13]
Vyčleněné území o rozloze 30,6 hektaru bylo rozděleno na 5 obdélníkových polí (Felder) se dvěma mezipoli (Zwischenfelder). Výstavba začala od pole I. Na každém poli bylo postaveno 24 baráků, po 12 na každé straně. Prostor mezi budovami sloužil jako apelplac. V roce1942 byla na každém poli postavena šibenice. Kolem dvojitého oplocení z ostnatého drátu byla z vnitřní strany vytvořena tzv. zóna smrti (Todeszone) – tento pětimetrový pás byl vysypán bílým štěrkem, což mělo zvyšovat viditelnost postav v noci při pokusu ji překročit. Před zónu smrti byly umístěny cedule v němčině, polštině a ruštině, které informovaly, že za vkročení do ní hrozí smrt. Kolem tábora bylo postaveno 18 strážních věží o výšce 8,8 m, na nichž byly umístěny pohyblivé světlomety. Osvětlení tábora na sloupech plotu zajišťovalo 130 lamp.[14] Vnitřní část plotu byla od hromadného útěku sovětských vězňů v roce1942 nabita elektrickým proudem.[15] Před vstupní bránou na každé pole stála strážní budka (Blockführerstube). V letech1943–1944 bylo postaveno pole VI, situované přes cestu naproti poli V. V roce1944 bylo na východní hranici tábora postaveno 8bunkrů, které měly tábor ochránit před eventuálním útokempartyzánů.
Na prvním mezipoli bylo postavenokrematorium (později zvané malé nebo staré). V červnu1942 v něm byly instalovány dvě pece převezené zeSachsenhausenu. Každá z nich byla samostatná a topilo se v ní ropou. Kromě pecí byla v krematoriu také márnice,plynová komora pro dezinfekci oblečení[16] a místnosti pro velitele krematoriaEricha Muhsfeldta a pro členySonderkommanda. Na počátku roku1943 byla na prvním mezipoli postavena také prádelna a sušárna na vězeňské oblečení. Druhé mezipole sloužilo jako sklad uhlí a později tam byl postaven barák pro členy Sonderkommanda.[17]
Kvůli zvýšenému počtu úmrtí v táboře bylo v červenci – září1943 jižně od vězeňského pole V postaveno nové krematorium. Byla v něm kancelář šéfa krematoria, zděnámárnice, místnost sbetonovým pitevním stolem (na němž byly mrtvoly prohlíženy kvůli ukrytým cennostem), skladkoksu a místnost s pětipecemi napojenými na 12 metrů vysokýkomín.[18]
Na západ od vězeňských polí bylo v roce1942 postaveno 10 baráků určených jako sklady (Häftlingskammerbaracken). V roce1943 muselo být kvůli nedostatečné kapacitě postaveno dalších 6. Šlo o sklady majetku zabaveného vězňům (tzv.Effektenkammer – baráky č. 43 a 44), sklady potravin (Verpflegungskammer, č. 46 a 47) a sklady oděvů (Bekleidungskammer, č. 48–50 a 56–61). Část baráku č. 43 sloužila zároveň pro příjem nových vězňů (Aufnahmebaracke). Vedle skladů byly také postaveny dílny – stolárna, kovárna, elektrikářská (č. 53–55), ševcovská (č. 62) a krejčovská dílna (č. 63).[19] Severně od těchto budov na úrovní pole I byly postaveny vězeňské koupelny pro muže (č. 41) a ženy (č. 42). K baráku č. 41 byly v srpnu a říjnu1942 přistavěny plynové komory. Šlo o celkem tři místnosti – jednu větší (o rozměrech 10 × 5,5, × 2 m) a dvě menší (4,8 × 3,6 × 2 m). Přistavěna k nim byla malá místnost pro esesmana, který měl za úkol pouštět do komor z lahvíoxid uhelnatý. Do větší komory byl plyn vháněn kovovou trubkou o průměru 25 mm, která se táhla kolem podlahy u východní stěny ve výšce asi 30 cm. V západní stěně byly dva otvory pro vhánění ohřátého vzduchu z vedlejší přistavěné místnosti, který měl zabezpečit lepší působení plynu. Menší komora na jižním konci byla rovněž napojena na rozvod oxidu uhelnatého, tentokráte kovovou trubkou o průměru 40 mm, která vedla kolem všech čtyřech stěn. Navíc měla komora ve stropě otvor pro vhazovánícyklonu B. Menší komora v severní části nebyla pravděpodobně k plynování nikdy použita.[20]
Ve volném prostoru západně od skladů bylo vytvořeno zahradnictví (Gärtnerei), v němž se pěstovala zelenina a brambory pro potřeby tábora. Na konci roku 1942 byly vyčleněny prostory na východ od vězeňských polí pro pěstování obilí a chov zvířat (Lagergut).
V září1942 byla zahájena výstavba kasáren a administrativních budov pro esesmany v severní části tábora. Dokončeny byly na jaře 1943. Do té doby sídlilo velení tábora přímo v Lublinu na ul. Ogrodowa 12, strážní bydleli v budově školy na ul. Bernardyńska 14.[21]
Celkem bylo v letech1941–1944 na Majdanku postaveno 280 budov, což byla pouze 1/5 plánu z 23. března1942.[22]
V čele tábora stál velitel, jmenovanýHlavním hospodářským a správním úřadem (WVHA –Wirtschafts-Verwaltungshauptamt). Veliteli KL Lublin byli:
Ze správního hlediska byl tábor rozdělen na 6 oddělení:[23]
Strážní oddíly byly z organizačního hlediska samostatné a podléhaly přímo veliteli tábora. Šlo o nejpočetnější část táborové posádky, která v roce1943 čítala průměrně 900 osob. Skládala se ze 7rot, z nichž každá měla asi 120 členů (dvě roty tvořililitevští nacionalisté).[24] Veliteli strážních oddílů byli:SS-Hauptsturmführer Walter Langleist (září1942 – 20. 8.1943) aSS-Hauptsturmführer Martin Melzer (20. 8.1942 – 21. 8.1944).[23] Úkolem strážních oddílů bylo dohled na bezpečnost tábora, ostraha všech objektů a majetku a především hlídání vězňů. Nejdůležitější část tábora – vězeňská pole – byla hlídána řetězem hlídek nepřetržitě 24 hodin denně. V noci bylo obsazeno všech 18 strážních věží, vybavených pohyblivým světlometem a kulometem. V letech 1943–1944 byly rozestaveny navíc mezi každými věžemi další 2 hlídky. Během dne, kdy vězni pracovali, bylo obsazeno pouze 12 strážních věží. Tento strážní řetěz kolem vězeňských polí, zvaný malým (Kleine Postenkette) byl doplněn druhým tzv. velkým strážním řetězem (Grosse Postenkette), který vedl podél hranice s městem a okolními vesnicemi. Velký řetěz stráží byl vždy obsazen ráno před odchodem vězňů do práce a stahován poté, co bylo na apelu zjištěno, že se do vězeňských polí vrátili všichni vězni. V opačném případě zůstávala hlídka až do doby než byl uprchlík chycen, nebo dokud se nerozhodlo, že další hledání nemá smysl.[25]
V Majdanku byl jako smrtící prostředek používán plynCyklon B (Zyklon B). Spolu sOsvětimí-Březinkou byl jediným místem, kde se tato látka k hromadnému vraždění využívala.
Tábor byl evakuován v dubnu1944 a nedlouho poté osvobozenRudou armádou. Stal se tak prvním v rukou spojenců, a tak i prvním svědectvím německých bestialit.
Odhady se různí, ale táborem Majdanek prošlo více než 300 tisíc vězňů, většinouŽidů aPoláků. Dle různých pramenů jich v táboře zemřelo asi 80–400 tisíc.[26]
Obrázky, zvuky či videa k tématuMajdanek na Wikimedia Commons
