Madagaskar osídlili lidé před více než 10 000 lety.[4] Další obyvatelé Madagaskaru se na ostrov přeplavili na dvojitých kánoích přesIndii avýchodní Afriku zIndonésie asi před 2000 lety. Lidé z vnitrozemí Afriky se tu usadili později a dnešní obyvatelé (Malgaši) mají smíšený původ. Na centrální vysočině žijí převážně kmenyaustronéského původu, např. Merina,Sihanaka a Betsileo, jež mají dominantní ekonomické postavení. Pobřeží obývají tzv. Côtiers, kmeny původem ze subsaharské Afriky. Jejich společný jazykmalgaština je nejpodobnějšíindonéskému jazyku Maanjanců zKalimantanu. Zvyky a náboženství včetně uctívání předků je směsí indonéskou a africkou.
V 11. století Arabové založili na ostrově prvnísultanát. Jako první Evropané objevili Madagaskar Portugalci v roce1500. V 17. století přišliBritové aFrancouzi. Kvůli výhodné strategické poloze jevili o ostrov zájem také piráti. Evropští, zejména evangeličtí misionáři vyvíjeli snahu obrátit ostrovany na křesťanství; to se až do poloviny 19. století příliš nedařilo.
V roce 1772 dorazil doPařížeslovenský dobrodruh a cestovatel, hraběMóric Beňovský, kde zapůsobil na králeLudvíka XV. Ten mu nabídl místo zástupceFrancie na Madagaskaru. V roce 1776 Beňovského na Madagaskaru místní kmenoví náčelníci zvolili za krále Madagaskaru (ampansacabe). Ve stejném roce se vrátil do Paříže, kde byl později na příkaz krále Ludvíka povýšen na generála, byl mu udělen vojenskýŘád svatého Ludvíka a dostal doživotní rentu. Roku 1783 se Beňovský obrátil naVelkou Británii, kde požádal vládu o povolení expedice na Madagaskar. V roce 1784 Beňovský pověřil J. H. Magellana svým zastupováním ve všech hospodářských a politických záležitostech na ostrově. V roce 1785 dorazil sám opět na Madagaskar, zorganizoval zde vzpouru domorodců proti francouzské osaděFoulpointe a začal budovat hlavní město s názvem Mauritanie naCape East (nejvýchodnější bod ostrova). V roce 1786 však rozzlobené francouzské ministerstvo námořnictví poslalo na Madagaskar tajnou výpravu, která 23. května provedla překvapivý útok. Beňovský byl v boji v Mauritanii zabit.[5]
Od 14. století existoval v oblasti vysočiny ve vnitrozemí ostrova státImerina, který se během 18. století za krále Andrianampoinimeriny stal hegemonem. Centrem Imeriny byloAntananarivo (náboženským centrem však bylaAmbohimanga), které se později stalo hlavním městem celého ostrova. Ačkoli se králové Imeriny snažili vládnout absolutisticky, svůj vliv si uchovala i lidová shromáždění zvaná Kabary. Imerinská královnaRanavalona I., vládnoucí mezi lety 1830–1861, šíření a vyznávání křesťanství zakázala a dokonce trestala smrtí.[6] Její neteřRanavalona II. však roku 1869 ke křesťanství konvertovala a podporovala protestantské misie na ostrově. KrálovstvíImerina, rozkládající se původně na náhorní plošině, si během 19. století podrobilo většinu ostrova. Roku1885 byl na ostrově vyhlášen francouzský protektorát a Madagaskar se na dlouho stalfrancouzskou kolonií.
Ordál zvanýtangena, při kterém za vlády královny Ranavalony I. umíralo až 3000 lidi ročně.[6]
Zadruhé světové války v roce 1942 se zde odehrálabitva o Madagaskar, ve kteréBritové porazili správuVichistické Francie, ustavili vláduSvobodné Francie a získali důležité přístavy. V roce 1947 vypuklo malgašské povstání proti Francouzům, bylo však tvrdě potlačeno. Madagaskar zůstal francouzskou kolonií až do26. června1960, kdy se stal nezávislou Malgašskou republikou. Roku1975 byl změněn název na současný - Madagaskarská republika.
Po mírovém desetiletí profrancouzské vlády byla nedávná historie bouřlivá. V roce1975 se běhemrevoluce dostal k moci prezidentDidier Ratsiraka jako faktický diktátor, který vyznával socialistickou protizápadní politiku.[7] Jeho vláda znárodnila mnoho obchodů v zemi včetně těch, které vlastnili cizinci. V roce1991 ho stávky a demonstrace přinutily přijmout demokratičtější ústavu a volby v roce1993 přivedly k moci novou vládu v čele s prezidentemAlbertem Zafym. Od roku2002 do roku2009 byl prezidentem MadagaskaruMarc Ravalomanana.16. března2009 obsadila armáda prezidentský palác a převzala moc, kterou následně předala opozičnímu vůdciAndrymu Rajoelinovi.17. března téhož roku dosavadní prezident Ravalomanana odstoupil ze své funkce a21. března byl inaugurován nový prezident Rajoelina.[8]
Madagaskarská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 s bílým svislým pruhem užerdi (zabírá třetinu délky vlajky) a dvěma vodorovnými pruhy v červené a zelené barvě.
Madagaskarská hymna je píseňRy Tanindrazanay Malala ô (českyÓ, milovaná země předků). Hudbu složil učitel hudby Norbert Raharisoa, slova napsal kněz Pasteur Rahajason.
Madagaskar představoval před 170 miliony lety vnitrozemské území superkontinentuGondwana. Při rozpadu Gondwany se nejprve společně s Indií oddělil od pevniny tvořenéAfrikou aJižní Amerikou a následně i odAustrálie aAntarktidy.Indický subkontinent se pohyboval směrem severně a před asi 88 miliony lety v obdobípozdní křídy se z něj odtrhl Madagaskar.[9] Jeho povrch tvoří náhorní plošina zvolna se sklánějící k západu a příkře spadající na východ k rovnému úzkému pruhu pobřežní nížiny. Na severu ostrova se vypíná vulkanický masiv Tsaratanana neboMaromokotro (nejvyšší bod státu, 2 876 m n. m.). Pozůstatkem dřívější sopečné činnosti jsou dnešníkráterová jezírka a horká vřídla. Ve středu ostrova vystupuje pohoříAnkaratra, které má nejvyšší vrcholTsiafajavena (2 643 m n. m.). Na jihovýchodě leží masivAndringitra nebo Pic Boby (2 658 m n. m.) a na jihozápadě masivIsalo s národním parkem.
Madagaskar má rozlohu 587 295 km², z čehož více než 99,9 % (587 041 km²)[10] zabírá hlavní ostrov, což jej činí poGrónsku,Nové Guineji aBorneu čtvrtýmnejvětším ostrovem na světě. Je 7,5× větší než Česká republika a téměř stejně velký jako Ukrajina. Z Afriky zabírá 1,9 % rozlohy. Ostrov je protáhlý v jihojihozápadně-severoseverovýchodním směru, je dlouhý asi 1 600 km a v nejširším místě měří asi 560 km. Pobřeží je dlouhé 4 828 km a je poměrně málo členité (nejvíce na severozápadě).
Stát Madagaskar si za základní linií nárokuje tato mořská území:
pobřežní moře – 12 námořních mil (22,2 km)
přilehlá zóna – 24 námořních mil (44,4 km) od základní linie
výlučná ekonomická zóna – 200 námořních mil (370,4 km) od základní linie
kontinentální šelf – 200 námořních mil (370,4 km)[11]
Klima ostrova je tropické, ovlivňované východnímipasáty. Nejvíce srážek přes 3 000 mm spadne ročně na návětrném východním pobřeží, ve srážkovém stínu na západě a jihozápadě ostrova spadne nejméně 500 mm srážek. Poloostrovu Masoala se dokonce říká „nočník Madagaskaru“[12], protože na něm spadne 4 000–6 000 mm srážek ročně. Západ je sušší: 500–1 000 mm srážek ročně. Roční teploty na Madagaskaru se pohybují v rozmezí od 20 °C v chladnějším období po 27 °C v období teplejším.
Rostlinná společenstva na Madagaskaru jsou různorodá a to díky různé nadmořské výšce. V nejvyšších horách jsou horské louky, nížtropické deštné pralesy, které čelí lidské těžbě a vypadá to, že brzy budou zcela zničeny. Místo původních opadavých lesů zde najdemebambusové křoviny. Na jihozápadě, kde je extra suché podnebí (350 mm srážek ročně), se nacházejí trnitébuše nebosavany. Degradovaným travnatým porostům se říkábadland. Najdeme zde však imangrovové porosty.
Madagaskar se zvláště vyznačuje výskytem sedmi druhů stromů zvanýchbaobab (Adansonia L.), což jsou opadavé stromy s nápadně tlustými kmeny a s dlanitě složenými listy, rostoucí v suchých oblastech. Nejrozšířenější jsou druhybaobab Grandidiérův (jihozápadní Madagaskar) a baobab prstnatý (zavlečený z tropické Afriky).
Baobabová alej s chodci
V regionu Menabe se nachází turistická atrakce, která se nazývábaobabová alej (francouzskyAllée des baobabs, anglickyAvenue of the Baobabs). Jedná se o skupinu zhruba 40–50 stromů druhuAdansonia grandidieri na 260 metrů dlouhé nezpevněné cestě, které jsou staré až 800 let a narostly do výšky kolem 30 metrů.
Kvůli dlouhé izolaci od okolních pevninských bloků (asi 130 mil. let) se na Madagaskaru vyskytuje velké množství organismů, které jsou vázány pouze na tento ostrov. Jsou to napříkladlemuři, kterých zde žije na 20 druhů. Jiné druhy zde však chybí, například dravé šelmy. Výjimkou jefosa madagaskarská.
Po osídlení člověkem se začala krajina měnit, ubylo postupně mnoho unikátních živočichů, vyhuben byl např. i lemur druhuMegaladapis, který byl dle kosterních pozůstatků velký jako osel a vážil 85 kg. Po příchodu člověka došlo také k vymření obřích nelétavých ptákůAepyornis. Druhy, které na Madagaskaru přežily, označujeme zaživoucí fosilie, všude jinde již dávno v nelítostné konkurenci podlehly mladším, modernějším, zde však nepoznaly žádnoukonkurenci.
Madagaskar byl mezi prvními zeměmi světa, které začaly budovat systémchráněných území. První vznikly již v roce1927. Bylo jich osm a pokrývaly plochu 284 919 ha. Dnešní síť zahrnuje 50 chráněných území, které pokrývají plochu 1 698 640 ha.[kdy?] Skupina chráněných území na západě ostrova je součástísvětového dědictvíUNESCO pod souhrnným názvem „Suché lesy Andrefana“, stejně jako několik chráněných území na východě ostrova v rámci položky „Deštné lesy Atsinanana“.
Odlesňování způsobuje především prudkýnárůst populace Madagaskaru a s tím související hlad po zemědělské půdě.[13] Významná je také komerční těžba dřeva, při které bylo od roku 1990 odlesněn až 1 milion ha ploch, například porostypalisandru, který se používá pro výrobu nábytku.[14]
O kmenu národním malgašském (jak se sám zve) nelze arci tvrdit, že by nebyl povstal smíšením afrikánské a snad i arabské krve s malgašskou, dle povahy přírodní jak dle řeči hlavně, náboženství a mravů. Hlavně v prvním ohledu liší se černější plémě s vlnatým vlasem dosti od olívobarevného s dlouhým vlasem. Kmen malgašský dělí se na více národů, z nichž Hovové panují, Sakalávové, Becileové, Betanimenové a Becimisarakové podmaněni jsou. (Zeměpis, 1857)[15]
V roce 2017 byl počet obyvatel odhadován na 25,57 milionu a Madagaskar tak byl 15. nejlidnatější zemí v Africe. Vzhledem k rozloze je hustota zalidnění asi 44 obyvatel na km².
Podle ústavy z roku 1998 je oficiálním jazykem pouzemalgaština. Francouzština je však ve veřejném styku (i na oficiálních dokumentech) natolik rozšířeným jazykem, že ji lze považovat za neformálně oficiální.[17]
Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství, ke kterému se hlásí 49,5 % obyvatel (protestanti 22,7 %, římští katolíci 20,3 %) a animistická náboženství 48 %. Jen okrajově je zastoupen islám (1,9 %) a ostatní náboženství (0,6 %).[17] Podle sčítání lidu z roku 2020 je náboženská příslušnost na Madagaskaru následující:křesťané 58,09 % (z tohokatoličtí křesťané 25,25 %,protestantské církve 30,88 %, zbytek rozličné menší církve), tradiční lokálnínáboženství 39,22 % (ve srovnání s celouAfrikou nezvykle vysoké číslo),muslimové 2,12 %, další náboženství (hinduismus,bahá´í 0,09 %[pozn. 1] buddhismus, bez vyznání) – nízké desetiny či setiny procenta.[19] Tradičních lokálních náboženství akultů je nespočet,[20] například tradiční kult, jehož zasvěcenci provozují své obřady u statných starýchbaobabů nebo přímo v jejich kmenech.[21] Duté kmeny obřích baobabů bývají využívány jako obřadní prostor, kam by neměl vstupovat nikdo jiný než zasvěcenec.[22] V okolí takových stromů se nacházejí kultické sošky, zvláštní – často nepostřehnutelné – symboly zavěšené na větvích a někdy také symbol varující procházejícího, aby neznesvětil kulticky významné místo. Pro jistý středomalagašský kult jebaobab posvátný podobně významně jako kráva proindickéhinduisty (z celkově devíti světových druhů baobabů je šest druhů původně z Madagaskaru). Zcela zvláštní úctu přiznávají lidé na Madagaskaru tzv. milujícím se baobabům,[21] což jsou dva u sebe rostoucí baobaby vzájemně se obrůstající. Věří se v jejich magické účinky, jsou posvátné. Lidé k nim chodí, aby do svých životů přivolali štěstí a lásku. U milujících se baobabů může cestovatel nalézt nejrůznější dary, obětní pokrmy, alkohol nebo také peníze.[22]
Madagaskar se dělí na 22 krajů (faritra). Kraje se dále dělí na 116 okresů, 1548 obcí a 16 969 fokontan. Významná města mají zvláštní statut jako „commune urbane“ na stejné úrovni jako okresy.
Madagaskar je rozvojový zemědělský stát. Většina obyvatel je závislá na zemědělství, ačkoli pouhých 5 % půdy lze obdělávat. Má na svou velkou rozlohu poměrně malá naleziště nerostných surovin a nízkou výrobu elektrické energie. Dobývá se zdechrom,zlato,grafit,sůl,slída,polodrahokamy adrahokamy. Těží se a vyvážídřevo.
Madagaskar je díky žulovým masivům oblasti Andringitra – Tsaranoro, Karambony a dalším populární arénou bigwallových horolezeckých výstupů. Do historie horolezectví se zde zapsali také čeští horolezciOndřej Beneš aTomáš Sobotka prvovýstupem na nejvyšší horu oblasti Tsaranoro Be vedeným v ideální přímé linii s názvem Shortcut v roce 2006, v roce 2010 pakAdam Ondra prvním volným výstupem cesty Tough enough naKarambony.
↑FLEURIA, REMBERT Nelly. Élection présidentielle à Madagascar: les Ratsiraka, une famille divisée.L'Écho du Sud [online]. 2023-08-20 [cit. 2023-08-26].Dostupné online. (francouzsky)
↑Historie víry bahá´í na Madagaskaru se píše od roku 1910, resp. 1916. V roce 1953 Shoghi Effendi naplánoval mezinárodní tzv. Desetiletý plán a první baháʼí průkopnicí se stala Indka Meherangiz Munsiff. Do roku 1955 vznikly i misijní brožury v maglaštině. V roce 1955 se konala první náboženská konference na ostrově. Řídící orgán sídlil v Jihoafrické republice. V roce 1969 byl v zemi zorganizován výbor mládeže, v červenci 1970 navštívila ostrov Ruka věci Rahmatu’lláh Muhádžírová. Od počátku se baháʼí podíleli na reformách na ostrově, například na rozšíření práv žen.[18]
Bertelsmann Stiftung.BTI 2010 — Madagascar Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of African Affairs.Background Note: Madagascar [online]. U.S. Department of State, 2011-05-03 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-24. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Madagascar [online]. Rev. 2011-07-19 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-25. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Addis Abebě.Souhrnná teritoriální informace: [online]. Businessinfo.cz, 2009-10-05 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
COVELL, Maureen Ann, a kol.Madagascar [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-18].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.svg)
