| Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus | ||||
|---|---|---|---|---|
 Karpatská Ukrajina v roce1939 | ||||
| Trvání | 14 –23. březen1939 | |||
| Místo | Karpatská Ukrajina (dřívePodkarpatská Rus) | |||
| Výsledek | vítězstvíMaďarska, obsazeníKarpatské Ukrajiny a vypuknutímaďarsko-slovenské války | |||
| Strany | ||||
| ||||
| Velitelé | ||||
| ||||
| Síla | ||||
| ||||
| Ztráty | ||||
| ||||
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | ||||
Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus (resp.Karpatskou Ukrajinu) je málo známým střetem československých jednotek (československé armády) s hlavněmaďarskými jednotkami oPodkarpatskou Rus v březnu 1939. Tento boj skončil až osm dní poobsazení Čech a Moravy německou armádou (wehrmachtem).
Poprvní světové válce vznikl samostatný československý stát. Jeho součástí se stala i Podkarpatská Rus, která do té doby byla součástí Uherska.Uhersko (nyníMaďarsko) se se ztrátou Podkarpatské Rusi a jiných území (mimo jiné Slovenska) nechtělo smířit. To vedlo kválce s Československem, kterouMaďarsko prohrálo. Následnátrianonská smlouva Maďarsko připravila o celých 71,5 % jeho území před válkou. To bylo rozděleno mezi státy sousedící s tehdejším Maďarským královstvím (tedy iČeskoslovensko).Maďarsko považovalo smlouvu za nespravedlivou a snažilo se o její revizi. Výsledkem bylo spojenectví Maďarska snacistickým Německem.
V roce1938 Maďarsko využilomnichovské krize a začalo také klást Československu územní požadavky. Od10. října1938 na Podkarpatské Rusi působily teroristické oddílyRongyos Gárda (též Szabadcsapatók) cvičené v Maďarsku. Jejich úkolem bylo provádět záškodnickou činnost na jihu a Podkarpatské Rusi a také Slovenska.
2. listopadu1938 došlo v návaznosti naMnichovský diktát karbitrážní konferenci ve Vídni. Podle jejího rozhodnutí museloČeskoslovensko odevzdatMaďarskému království jižní část Slovenska (10 390 km2 území s 854 218 obyvateli) a jih Podkarpatské Rusi sUžhorodem,Mukačevem aBerehovem (první a druhá arbitráž). Maďarsku na Podkarpatské Rusi připadlo území o rozloze 1 523 km2 se 173 233 obyvateli. Jednalo se o nejúrodnější části země s vinicemi, ovocnými sady, tabákovými a kukuřičnými plantážemi. Hlavním městem zbytku Podkarpatské Rusi se musel stát Chust.[3] Přerušena byla hlavní železniční trať od Čopu na východ. Boje na Podkarpatské Rusi však pokračovaly dál, např.19. prosince zaútočily oddílyRongyos Gárda a maďarské armády naSlanec. Boj si vyžádal jednoho mrtvého a několik zraněných příslušníkůStráže obrany státu. Celkem v roce1938 zahynulo na Podkarpatské Rusi 14 příslušníků československých bezpečnostních jednotek.
K prvnímu střetu v roce1939 došlo6. ledna uMukačeva. Tento střet stál život 4 československé vojáky a 1příslušníka finanční stráže. Maďaři přiznali smrt 9 mužů. Konflikty pokračovaly až do14. března1939 kdy zahájila maďarská armáda invazi.
14. března ráno zahájilamaďarská armáda útok na Podkarpatskou Rus. Brzy narazila na tuhý odpor československých jednotek. Ve stejný den došlo k vyhlášení Slovenského státu. Tím byly československé jednotky na Podkarpatské Rusi odříznuty od zbytku Československa, které bylo další den obsazeno Německou armádou. Jediná podpora ze strany Slovenska, které se českým jednotkám na Podkarpatské Rusi dostalo, byla rota šestitanků vz. 35 a dvou nákladních automobilů se zásobami a zapřaženými protitankovými děly. Situaci českých jednotek ztěžovalo i to, že vypuklo na Podkarpatské Rusi povstání místních nacionalistů tzv.Sičovců, kteří chtěli, po vzoru Slovenska, vyhlásit samostatný stát. Ti se sice další den oficiálně přidali na stranu Čechů, přesto stále docházelo k boji mezi Čechoslováky a Sičovci.
15. března1939 je pak vyhlášena nezávislá republikaKarpatská Ukrajina. Nově zvolený prezident Karpatské UkrajinyAugustin Vološin posílá doBukurešti telegram a požaduje vojenské obsazení země a zřízení rumunského protektorátu. Na tento telegram však nikdo neodpovídá. Ozbrojenou složkou karpatské Ukrajiny se stalaKarpatská Sič.
Maďaři svůj útok zesílili a velitel obránců Podkarpatské Rusi,generálSvátek, ve shodě s předchozími pokyny nařídil Podkarpatskou Rus opustit. Ústup probíhal naSlovensko, do Rumunska a do Polska. Ústup komplikovali kromě maďarských jednotek i ukrajinští teroristé, kteří přepadávali ustupující československé jednotky. Do bojů se na československé straně zapojují i civilisté. Maďaři mají na své straně i sousedníPolsko, jehožFreikorps po celou dobu akcí Maďarské armády prováděl malé teroristické akce.[4] Později se do bojů zapojila přímo polská armáda, která obsadila sever Podkarpatské Rusi.[5]
16. března Maďaři obsadiliChust a17. března byla většina jednotek již stažena.18. března zaniká republikaKarpatská Ukrajina.21. března přechází oddíl vojáků bránícíchBočkov (Velký Bočkov) doRumunska. Šlo o poslední československé vojáky na Podkarpatské Rusi, ale poslední boje utichnou až23. března.
Maďaři přiznali 72 mrtvých, 2 nezvěstné a 240 zraněných. Tyto počty bývají zpochybňovány a historici se spíše kloní k 200 mrtvým a několika stům raněným Maďarům[6].
Pokud jde o československé ztráty. Bývá uváděno 120 raněných, ale odhady počtu mrtvých se různí. Nejčastěji bývá uváděno 40 mužů. Další zdroje uvádí 16 nebo 70 mrtvých.
Karpatská Sič ztratila 1500 mužů, ale ne všichni padli v boji. Mnozí byli popraveni[kým?] bezprostředně po něm.
Maďaři nazvali nově obsazené územíKarpátalja a úřední řečí se stalamaďarština společně srusínštinou. Okamžitě byly zahájeny popravy příslušníků Siče. V několika dalších týdnech zahynulo společně se stovkami nacionalistů celkem 4 500 Ukrajinců. V koncentračních táborech a vězeních zahynuly během celé okupace tisíce zdejších lidí. Již23. března Maďarsko zahájilodalší válku, tentokrát protiSlovensku.
Díky společnépolsko-maďarské hranici přijalo Maďarské království po začátkudruhé světové války na své území více než 100 000 polských uprchlíků. Někteří z nich v zemi zůstali, část pokračovala přesJugoslávii dále na západ.[7][8]
Po druhé světové válce sePodkarpatská Rus stala součástíSovětského svazu.
.svg)
.svg)
.svg)