| Samopal M3 | |
|---|---|
Samopal M3 | |
| Typ | Samopal |
| Místo původu | |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1943– |
| Války | Druhá světová válka,Korejská válka, a jiné |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | George Hyde |
| Výrobce | General Motors |
| Vyrobeno kusů | 621 000 ks válečné výroby |
| Varianty | M3, M3A1 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 3,47 kg (bez zásobníku) |
| Délka | 570 mm (bez opěrky) |
| Délka hlavně | 266 mm |
| Ráže | .45 ACP (11,43 mm) |
| Kadence | cca 450 ran/min |
| Úsťová rychlost | 280 m/s |
| Účinný dostřel | cca 100 m |
| Zásobování municí | schránkový zásobník na 30 nábojů |
M3 je americkýsamopal z obdobídruhé světové války, jenž měl nahradit složité samopalyThompson. Zbraň navrhl konstruktér George Hyde v letech1942–1943. Je vybavena zásobníkem na 30 nábojů typu.45 ACP (11,43 mm) a dynamickým závěrem. Díky svému tvaru si vysloužil přezdívkyGrease Gun neboGreaser (česky olejnička, maznice).
Jelikož výroba předchozího samopalu Thompson byla složitá a drahá, G. Hyde ze závodu Guide Lamp Division, pobočce koncernuGeneral Motors navrhl zbraň vylisovanou ze dvou plechových polovin odporově svařených. Vznikla zbraň připomínající olejničku (anglicky Grease gun).
Samopal byl podobně jako anglickýSten konstruován podle požadavků na rychlou a levnou válečnou výrobu. Byl jednoduchý, robustní, ale nebyl tak oblíbený jakoThompson kvůli nestabilitě při střelbě. Velkosériová výroba probíhala v letech1943–1945. V padesátých a šedesátých letech se licenčně vyráběl v mnoha státech. Zůstal ve výzbroji armádyUSA i v poválečném období – ve výzbroji prvoliniových jednotek až do šedesátých let a u pomocných jednotek až do let osmdesátých. Uplatnil se široce i veVálce ve Vietnamu, kde jej používala jednotkaZelené barety. Legendární speciální jednotkaDelta Force tento samopal používala ve svých začátcích v letech 1977 až 1980. V pozdějších letech se samopal stále používal, ale už výhradně u osádek tankůM60 Patton a později i u prvních osádek nových tankůM1 Abrams, kde jimi byly vyzbrojeny osádky běhemVálky v Zálivu. Zde zažil samopal svoje poslední nasazení a poté byl definitivně stažen z výzbroje.
Závěr se uvnitř těla pohyboval na dvou vodících tyčkách s posuvnými pružinami. Jelikož tělo zbraně bylo zezadu uzavřené, závěr se do těla dával zepředu – hlaveň se do těla zašroubovávala. Závěr byl neuzavřený, před výstřelem se nacházel v zadní poloze. M3/M3A1 má zajímavou pojistku – byla umístěna na odklopném krytu výhozného okénka, kde při zavřeném krytu blokovala pohyb závěru. Mířidla jsou pevná.
První variantaM3, vyráběná od roku1943, měla nabíjecí páku, zatímcoM3A1 vyráběná od roku1944 měla vybrání pro prst přímo v těle závěru přístupno výhozným okénkem. Vyráběla se rovněž varianta v ráži9 mm Luger pro speciální jednotky a příslušníky odboje. Pro speciální jednotky operující veVietnamu byla též vyvinuta verze s dvoukomorovým integrovaným tlumičem.
Pro zásobníky byla plátěná sumka na tři zásobníky navlékatelná na opasek. Dále byl vyroben tlumič výšlehu, který se však příliš nerozšířil.