Městys čiměstečko (dříve iměstec)[1] je typobcí významově stojící meziměstem avsí. V minulosti se jednalo o sídla, kterým bylo uděleno právo pořádat týdenní a dobytčítrhy (tím se městyse lišily od vsí) a zpočátku výjimečně i výroční trhy. Městyse musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství a sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné.
Městys je podle současné české legislativy zvláštní status některých obcí a vztahuje se na celou takovou obec, včetně jejích případných venkovských částí. V Rakousko-Uhersku a Československu se až do roku 1939 status města nebo městyse vztahoval v případě obcí skládajících se z více osad (sídelních útvarů) pouze na příslušnou osadu, nikoliv na celou obec. Například obecValašské Meziříčí tvořily dvě osady, a to město Valašské Meziříčí a městysKrásno nad Bečvou.[2]
Historicky měla tato zdrobnělina podoby městíce, městíc, městic, městice, městce, městyc i městýs a z počátku 17. století i nesklonné městis (to je zmíněno později i u Jungmanna[3]), podoba městys je poprvé doložena roku 1700.[4] Některé zdroje používaly slovo jako nesklonné (v každém městys).[3]
Slovo „městys“ podléhalo původně pouze měkkému skloňování podle vzoru „stroj“ (bez městyse, dva městyse, s městysi). Doklady skloňování podle vzoru „stroj“ jsou jednotné (v literatuře např. u Klicpery, Tyla, Palackého, Krásnohorské, Sovy, Heyduka, Arbese, Čapka).[4] Měkkého skloňování se až na jednu výjimku (jeden výskyt 6. pádu sg. „v městysu“) drží i česká legislativa, která od roku 2006 toto slovo vrátila do používání. Slovník spisovné češtiny připouští pouze toto měkké skloňování, Pravidla českého pravopisu však dubletně připouštějí i tvrdé skloňování podle vzoru hrad (bez městysu, dva městysy, s městysy). V 6. pádu množného čísla tvar tvrdého skloňování (v městysech) dokonce v úzu převažuje nad měkkým (v městysích).[5] Akademická mluvnice češtiny uvádí městys v samostatné skupině skloňování v paradigmatu podtypu B jako jediné jméno se zakončením na -s, které tímto způsobem v 6. pádě plurálu přechází z měkkého skloňování k tvrdému (-ech).[4] Část populace, která nemá zkušenost s historickým užitím slova, však slovo přiřazuje ke vzoru „hrad“, jímž se řídí naprostá většina ostatních mužských neživotných jmen zakončených na -s (čas, hlas, vlas, kvas, účes, okres, otřes, závěs, hnis, nápis, podpis, dopis, nos, trs, klus, kus, pokus, vlys), přesto však i po roce 2006 v úzu původní měkké skloňování –i pod vlivem zákona – několikanásobně převažuje, již v roce 2007 se však předpokládalo, že přirozená tendence k tvrdému skloňování zůstane konkurencí oficiálnímu skloňování měkkému (zejména se prosazuje v 6. pádu sg. i pl.).[4] Adjektivum „městyský“ jako analogie slov „obecní“ a „městský“ nebylo v úzu zachyceno.[4]
Městečka začala vznikat od 14. století především na majetcích šlechty a církevních vrchností. Status městečka uděloval od 14. stoletípanovník. Od 16. století se tyto sídelní jednotky v pramenech označovaly i jako městyse. Je možné, že se tato sídliště nazývala i „městce“, což by mohly dokládat názvy jakoMěstec Králové neboHeřmanův Městec.
Městečka byla rozlohou často velmi malá a na českém území jich během 14. století vzniklo velké množství.Eduard Maur udává, že průměrná vzdálenost mezi dvěma městečky v této době činila 5–20 km.
Roku 1762 bylo při sčítání v českých zemích zjištěno 465 městysů, 31. října 1857 to bylo 420 městysů, k 29. září 1938 celkem 535 městysů.[6]
Po vznikuČSR v roce 1918 udělovala statusministerská rada na základě detailní žádosti obce. Podle „Statistického lexikonu v Republice československé“ bylo v roce 1930 na území ČSR 503 městysů.
Status městyse přestal být používánkomunisty poúnorovém vládním převratu (1948). Poslední obcí, která získala nově status městyse, byla obecNový Hrozenkov v roce 1948.[6] Od roku 1954 přestal být status městyse používán.
Odsametové revoluce (1989) se představitelé obcí, které v minulosti držely status městyse, snažili o jeho obnovení. Jejich několikaletélobbování bylo úspěšné až roku 2006.
Dne 27. ledna 2006 byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválena novela zákona o obcích (obecní zřízení),[7] která mimo jiné obnovuje status městyse.Senát Parlamentu ČR pak toto ustanovení schválil na své 10. schůzi 29. března 2006, prezident zákon podepsal 11. května 2006. Novela zákona nabyla účinnosti 1. července 2006.
Obce, které měly oprávnění užívat označení městys před 17. květnem 1954, jsou městysem, pokud o to požádají předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ten tak na žádost obce stanoví a určí den, od kterého se obec opět stává městysem. Dne 10. října 2006 vydal předseda Poslanecké sněmovny rozhodnutí, jímž prvním 108 obcím stanovil, že nadále mohou používat tituluměstys.[8]
Od 1. července 2006 uděluje status městyse předsedaPoslanecké sněmovny Parlamentu ČR na návrh obce po vyjádřenívlády. Od té doby byl vrácen nebo nově udělen 233 obcím (stav k dubnu 2024), z tohoVeverská Bítýška byla následně povýšena na město.Strmilov aVerneřice byly týden po jmenování městysem se zpětnou platností jmenovány městy, takže z tohoto retroaktivního pohledu městysem nebyly ani jediný den.
Většina městysů byla jmenována podle § 3 odst. 4 Zákona o obcích, tedy v rámci uplatnění nároku na obnovení dřívějšího statusu městyse ve zjednodušeném řízení bez vyjádření vlády. Nově jmenovány (tedy podle § 3 odst. 4 Zákona o obcích) byly podle rozhodnutí pouze 4 městyse:Okříšky,Pavlíkov aSlabce dne 29. května 2007[9] a Ševětín dne 11. listopadu 2008.[10]
VUhersku – včetněSlovenska – se takové sídlo oficiálně označovalo (latinsky)oppidum (od 14.–15. století do roku 1871; maďarskymezőváros – doslova „polní město“).
VRakousku se městys nazýváMarktgemeinde (doslova „trhová obec“). V jiných německojazyčných oblastech se nazýváMarkt, Flecken, Marktflecken, a podobně.
VDánsku se nazývaloflække, veŠvédskuköping.Francouzský historický ekvivalent je přibližněbourg, anglickýborough.
VEstonsku se odpovídající typ sídla nazýváalev. Administrativně se však rozlišuje ještě sídelní mezistupeň mezi vesnicí a městysem,alevik (česky překládáno jako „městečko“ nebo „malý městys“).
Městyse existovaly na území historického polsko-litevského státu (zhruba nynějšíPolsko,Bělorusko,Litva, částLotyšska a západ nynějšíUkrajiny) i před socialismem, tehdy se používal polský pojemmiasteczko (ruský výrazместечко je přibližným přepisem polského výrazu docyrilice), litevskýmiestelis, lotyšskymiests,běloruskyмястэчка, ukrajinskyмістечко, vjidišiשטעטל (štetl).
Velmi přibližným ekvivalentem v bývalémSSSR byl (a v některých postsovětských zemích dodnes je) pojemsídlo městského typu,ruskyпосёлок городского типа,ukrajinskyселище міського типу, běloruskyпасёлак гарадскога тыпу. Kritéria pro přiznání tohoto statusu se značně lišila (a vRusku dodnes liší) v jednotlivýchsubjektechfederace. Největší co do počtu obyvatel je Paškovskij vKrasnodarském kraji se 46 000 obyvatel, nejmenší nedosahují ani stovky obyvatel.
Tato kategorie sídel (Osiedle typu miejskiego) existovala podle sovětského vzoru i v socialistickémPolsku v letech 1954 až 1972.
Obrázky, zvuky či videa k tématutrhová obec na Wikimedia Commons
Encyklopedické hesloMěstys vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové hesloměstys ve Wikislovníku | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
